Odboj českého národa proti Rakousku počátkem roku 1917
2. března 1917
Rakouští censoři v Čechách nezapomněli ani na školní čítanky; cokoli připomínalo český život, českou historii, muselo býti vymítěno. Ze školních knihoven musel být vyhozen Jirásek, neboť v nich jsou Němci líčeni jako neřátelé Čechů, kteří „krutě hospodaří“ (Ze zašlých dob), „Němci se perou, Čechové půjčte vlasův“ (V cizích službách), „Ale Vídeň posloucháš Němce! Odejdeš za to s hubeným koláčem“ (Bratrstvo), „Turci jsou psohlavci nekřesťanští“ (Bratrstvo).
Maffie pracuje současně dvojím směrem: organisací pasivního odporu proti válce a vládě uvnitř Čech, a sdělováním cenných informací státům dohodovým. Po odchodu prof. Masaryka a po uvěznění drů. Kramáře, Rašína, Scheinera a ostatních, pracuje se tím, opatrněji ale také usilovněji; značný podíl na tom má též dr. Franta, jenž již v listopadu 1914 zajel do Švýcar k důležitému jednání a red. Nár. Listů Sís, jenž organisoval práci výzvědnou. Zvláštními důvěrníky v muničních továrnách nabádáno dělnictvo k passivní resistenci ve výrobě střeliva, kteráž co nejvíce zdržována. Nitky vedou do všech továren; prostřednictvím důvěrníků podávány pak dohodě spolehlivé a přesné zprávy o množství, jakosti a modelech střeliva. Oproti požadavku gen. Hindenburga, aby dostal z továren 130.000 ran denně, bylo docíleno a dohodě konstatováno, že nejvyšší výkonnost jen 60.000 ran denně a tím dána dohodě direktiva pro její přípravy. Podávány jsou plány o druhu výzbroje rakouské německé, kolik jest děl 42cm, 38cm, 35cm, kolik dalekonosných děl, kolik hmoždířů, houfnic, horských děl atd. Vyzvěděno a dále sděleno složení dusivých plynů, jež střední mocnosti barbarsky zavedly. Mezi horníky působeno rovněž k seslabení výkonnosti a tito disciplinovaně řídí se pokyny Maffie. Zjišťována vozba železniční, pohyby a změny vlaků, sdělovány dále podrobnosti hospodářské, zásobovací a vyživovací, takže dohoda jest vždy bezpečně zpravována o stavu nepřítele.
Z počátku, hned po vypuknutí války vytvořila se v Praze tři střediska: jedno počalo vyvíjeti svou činnost kol prof. Masaryka, druhé kolem dra Kramáře a dra Rašína, tředí středisko bylo sokolské a hlavou jeho byl dr. Scheiner. Tato střediska z počátku navzájem se neznajíce, pracovala nezávisle na sobě, ale netrvalo dlouho a střediska tlakem pomerů se spojila v celek. Staré rozdíly stranické zapomenuty, soudružnost stiskem ruky spečetěna bez jakýchkoli přísah. Všichni členové navzájem se neznají, jsou známi snad jedině dru Šámalovi, jenž sedaje denně v Akademické kavárně ve Vodičkově ul. v Praze se stejně smýšlejícím státním zástupcem drem Vorlem, spřádal dohromady nitky, které od různých stolků roztroušení jednotlivci nenápadně buď mimochodem, při oblékání, na pisoáru a podobně mu podávají. Zde určovány zvláštní zchůzky a kroky potřebné, zde varováni postižení, mělo-li by dojíti k zatčení, tak ku př. drů Kramáře, Scheinera, Rašína, Beneše atd. Přijata zásada, nikdy se nevyptávali, ale čekati vždy na sdělení neb podnět strany informovanější, dále nejmenovali jmen. Pro nutnou potřebu byl seznam fingovaných jmen, později spálený, kde zněl: Masaryk = Hradecký, Kramář = Holec, Scheiner = Soukal, Rašín = Šín, atd. Hlavními činiteli v Maffii kromě jiných již jmenovaných, jsou;
Dr. Beneš Eduard, profesor v Praze, Benešová M., jeho choť v Praze, Beneš Bohuslav v Praze, Lvovská ul. 1, Bělehrádek Franty, ředitel kanc. Ú. M. Š. v Praze, Bienerth Richard, polic. úředník v Praze, Blažek Frant., tajemník v Praze, . . .
F.P. Vožický : Kronika světové války 1914-19 - XXX.