Nereálné teorie k založení ČSR - mocensko politická alternativa neexistovala!
Server Techfocus uvádí výklad filosofa M. Prouzy, pracovníka Filozofického ústavu Akademie věd ČR. Ze stati je vidět jednoznačný přístup "filosofa na trůnu", nemajícího nebo v potaz neberoucího základní poznatky praktické globální politiky. Pan Prouza uvažuje výhradně tzv. filosoficko-politické projekty, které nikdy neměly oporu v mocenské politice ani vládnoucí rakousko-uherské dynastie, ani v politice panující austro-hungarské nobility, natož panujících špiček armády monarchie.
Co nám badatel Prouza nabízí jako "alternativy vzniku ČSR"?
Za první je to tzv. austroslavismus, tj snahy slovanských národů o funkční převahu v habsburské monarchii. Pravdou je, že i Palacky byl v rané fázi svého vývoje nakloněn této myšlence, ovšem realita austrohungarismu roku 1867 ho definitivně vyléčila z této teoretické koncepce.
Za druhé je to tzv. austromarxismus, jehož představitelem byl u nás pozdější spoluzakladatel KSČ soudruh Šmeral. Tato koncepce byla sice postavena na jistějších základech - na uvažované spolupráci německého, rakouského a slovanského proletariátu. Ovšem tato koncepce byla potlačena vojenským zásahem velmocí vůči proletářským spartakovským povstáním v Německu v Rakousku a v Maďarsku. Proto také Beneš i TGM ve svých pamětech uvádějí, jak je Šmeral za války nabádal, aby upustili od "rozbíjení Rakouska" a tvrdil, že "vedou národy do záhuby".
Opak byl pravdou. Do záhuby se uvedli zejména všichni tehdejší sociální demokraté, a v zemích jejich revolucí - v Německu,v Rakousku, a v Uhrách - byly instalovány v podstatě polofašistické režimy (výmarská republika nebyla klasickou demokracií! byla to protoplasma fašismu, v Rakousku socdemokraty vystřílel Dollfussův režim a v Uhrách fašistický Horthyho režim).
Za třetí badatel Prouza uvádí nejproblematičtější tzv. "alternativu" - To jest "Umvolkung Bruno Schauera"- filosof Schauer nabídl Čechům a Slovanům tzv.přenárodnění, tj, opuštění vlastní národnosti a přihlášení se k němectví, k vyšší německé kultuře, proti pachtění se za vlastní emancipací. Samozřejmě, že žádný slovanský národ na tuto sebevražednou misi nepřistoupil. K tomu dodejme zajímavost. Tentýž projekt nabídli Čechům nacisté v memorandech Fridericiho, Franka a de facto i Heydricha. Nacisté v tom nebyli vůbec originální. Jejich projekty germanisace de facto vycházely ze starších projektů, které badatel Prouza cudně neuvádí.
Byl to především projekt Schönererova hnutí, který dávno před Hitlerem počítal s totální germanizací polského, českého a slovinského prostoru (v hlavách germanofilů odjakživa strašil pojem "Raum" nebo "Lebensraum".) Již roku 1901 vyšlo ve Vídni memorandum, kde schönererovec Perger ustanovil základní cíl germanisace Polska, Čech,Moravy a Slovinska. O Češích prohlásil, že "český trn musí jít konečně ven z německého těla" a za realisaci určil "vystěhování 6 milionů Čechů k Severnímu ledovému oceánu a za Ural". Pan badatel nalezne přesné citace v knize Č. Amorta "Drang nach Osten" Pangermánské plány na vyhubení slovanských národu (Praha,NV-ČSPB,1971,str.46ad.) Takže "Endlosung der Tschechische Frage" nastolil dávno před tapecírem Hitlerem Perger a milý frajtr Hitler byl pouhým opisovačem dřívějších pangermánských not. Dodejme, že prakticky tuto germanisaci začal za I.světové války realizovat těšínský arcivévoda Fridrich - ustavením vojenský soudů začal popravovat Čechy, Poláky atd.. TGM to později ocenil slovy - " 60 tisíc popravených" - "Habsburkové si vedli jako Tataři v českých a slovanských zemích - popraveno bylo na 60 tisíc lidí! To nikdo z nás nesmí zapomenouti! (ve sborníku V boji za samostatnost,Praha 1927,str.88 a 96.)
Zde se ukazuje, jak praktická moc boří všechny koncepty filosofů. Habsburská moc už (až do Karla I.) s Čechy a Slovany, Rumuny, Italy atd. nepočítala po ukončení I. světové války. A manifest Karla I. na konci války přišel pozdě - všichni předáci národů habsburské říše šli ustavovat své národní státy. A nejdříve to učinili představitelé panského národa v monarchii - Němci. Správně to řekl poslanec Staněk Karlu I. na vídeňském nádraží roku 1918, když jela česká delegace zpět: "Vaše Veličenstvo - je pozdě!"
Ještě,za čtvrté, poslední koncept, který filosof pan Prouza nesprávně přičítá pouze TGM, byli i další autoři (Přitom žádná "Middle Europe, Mitteleuropa, Centropa" ve skutečnosti neexistuje, existuje Evropa východní max. středovýchodní, a my jsme její součástí, Mitteleuropa je germánský bismarckovský konstrukt, zde TGM podlehl dobovému bludu) , byl tzv. projekt "Democratic Middle-European Nation". Autor v něm vidí něco analogického "Spojeným státům evropským". To je historický nonsens. Vznikla římská konference "porobených národů Evropy",leč všechny zde zúčastněné země neměly ani na vteřinu v úmyslu zakládat nějakou konfederaci, natož unii. Všechny tu hájily své národní zájmy. Konference skončila neúspěchem a vývoj po skončení I.s větové války ji smetl. Ostatně, obiter dictum, životnost Československa nezajistily pouze diplomatická činnost zahraničního odboje, ale také mocenská váha nově ustavených legií - reálného velmi úspěšného vojska obnovovaného slovanského státu!
Prezentace filosofa jasně ukazuje nereálnost teorií alternativ vzniku národních států. Týká se to nejen Československa, ale i Polska, Rumunska, Bulharska, Albánie, Makedonie, jihoslovanského království SHS, Maďarska, Itálie, a Rakouska. Monarchie, padlé I.světovou válkou nepadly jako neúspěšné společenské projekty - padly vojenskou silou jako shnilé, neživotaschopné státní útvary. Nejvýrazněji to platilo o Osmanské říši, kterou již od 80tých let 19. století nazývali v Evropě "Nemocným mužem Bosporu". Ostatně i britský premiér Gladstone dávno před koncem habsburské monarchie prohlásil, že "na mapě světa nelze prstem ukázat jediné místo, kde by Rakousko udělalo dobře".
Filosofie dějin a platonické úvahy o alternativách států jsou jedna věc - a realita globální politiky věc druhá. Historik musí zkoumat právě tu druhou věc. Platonické úvahy o "alternativních dějinách a státech" musí vědecký historik positivista ponechat pouze básnícím filosofům dějin, nebo havlistickým ideologům "nepolitické politiky". Bez valného užitku pro společnost - pokud nepočítáme goebbelsovskou politiku programového rozvratu.
Dr.Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Autor je etnograf, muzeolog