„Největší přínos“. Jak ve skutečnosti Chorvatsko „bojovalo s nacismem“

Andrej Sidorčik

3. září 2019

Chorvatská prezidentka Kolinda Grabar-Kitarovičová mluví o „největším příspěvku chorvatského lidu k antifašistickému boji“. Je to ještě opovážlivější tvrzení než to znějící z Kyjeva o jakémsi přínosu Banderovců do boje s hitlerovci .

Jednání Polska okolo osmdesátého výročí začátku druhé světové války se podílí na přepisování historie. Svaluje vinu za začátek války vedle nacistického Německa také na Sovětský svaz. Rovněž estonská prezidentka se „vyznamenala“ tvrzením, že pro Estonsko skončila druhá světová válka až v roce 1994.

„Chorvatský lid přinesl největší vklad do protifašistického odboje v Evropě“

Podle chorvatské prezidentky se musí vzít v úvahu počet obyvatel Chorvatska a potom hodnotit podíl boje proti fašismu.

Je ale potřeba oddělit zrno od plev. Mezi Chorvaty byli takoví, kteří se s fašismem utkali. Ti byli ve společenství sjednocené Národně osvobozenecké armády Jugoslávie pod velením Tita a považovali se za Jugoslávce, a ne za Chorvaty.

Nezávislé Chorvatsko svými zvěrstvy předčilo dokonce i Němce.

Na jaře 1941 vtrhla Třetí říše spolu se svými spojenci do Jugoslávie a 10. dubna chorvatští nacionalisté v čele s Ante Paveličem prohlásili nezávislý chorvatský stát. Hned od svého vzniku byl hitlerovským satelitem. Samotní hitlerovci žasli nad tím, co prováděli Paveličovi podřízení, kteří byli nazýváni ustašovci. Dne 10. července 1941 oznámil generál wehrmachtu Gleize-Horstenau německému vrchnímu velitelství: „Naše vojska musejí být tichými svědky takových událostí, které se na jejich reputaci špatně odrážejí. Často jsem upozorňován, že německá okupační vojska budou muset do zločinů ustašovců zasáhnout. Jednou se to může stát. V tuto chvíli nemohu se svými možnostmi o takové věci žádat. Dnes mohou v některých případech zásahy německé armády ji činit odpovědnou za skutečnosti , které nemohla předem odvrátit.“

V únoru 1942 dostal Himmler hlášení o tom, co se v Chorvatsku děje. Je tam zvýšené partyzánské hnutí přímo spojováno s chorvatskými zvěrstvy: „Vzrůstající aktivita band je vyvolána především krutostí ustašovců v Chorvatsku k pravoslavnému obyvatelstvu. Ustašovci provádějí své zvířecké šílenství nejen proti dospělým mužům, ale speciálně proti bezmocným starcům, ženám a dětem. Množství pravoslavných sadisticky umučených nebo zavražděných dosahuje 300 tisíc.“

Genocida Srbů, Židů a Cikánů byla součástí chorvatské státní politiky. Mile Budak, jeden z vůdců režimu, vyhlásil: „Jednu část Srbů zničíme, druhou vystěhujeme a ostatní převedeme na katolickou víru a přeměníme na Chorvaty. Tak se jejich stopy rychle ztratí a to, co zůstane, bude jen špatná vzpomínka na ně. Pro Srby, Židy a Cikány bude u nás 3 miliony kulek.“

Přesný počet obětí genocidy Srbů v letech 1941 až 1945 provedené ustašovci není dosud znám. Podle skromného hodnocení bylo vyhubeno 200 tisíc lidí, avšak většina historiků má zato, že počet dosahoval až 800 tisíc. Ze své půdy bylo vyhnáno na 400 tisíc Srbů a čtvrt milionu bylo obráceno na katolictví.

Chorvatské legie a jiné

Síly domobrany zformované po rozhodnutí nacistického Německa bojovaly na straně hitlerovského bloku. V roce 1944 byly sloučeny s milicí ustašovců do Chorvatských ozbrojených sil. Na vrcholu bojové aktivity měla domobrana asi 130 tisíc lidí a po sloučení s ustašovci bylo v Chorvatských ozbrojených silách asi 200 tisíc osob.

Po porážce hitlerovského bloku v květnu 1945 se chorvatské síly uchýlily do Rakouska a chtěly se vzdát západním spojencům. Jednotlivé skupiny Chorvatů ještě projevovaly ozbrojený odpor až do poloviny května 1945.

Hitlerovci si Chorvaty natolik cenili, že z nich tvořili formace a zařazovali je do wehrmachtu. V roce 1941 byl 369. chorvatský zesílený pěší pluk nazván Chorvatská legie. Tvořili ji Chorvaté a bosenští muslimové. Bojovala na sovětsko-německé frontě. Pod Stalingradem byla v lednu 1943 úplně rozdrcena.

Začátkem roku 1943 byla z dobrovolníků vytvořena 369. pěší divize (chorvatská). Jednalo se o ustašovce. Měla být odvelena na východní frontu, ale nakonec zůstala z velké části bojovat v Jugoslávii. Její zbytky kapitulovaly 15. května 1945. Divize se účastnila trestních akcí proti civilistům, za což byl nakonec její velitel Naidholdt odsouzen k trestu smrti a popraven.

Chorvatští dobrovolníci tvořili také dvě divize wehrmachtu – 373. a 392. Existovaly i Chorvatské letecké legie a Chorvatské námořní legie, obě byly nasazeny na sovětsko-německé frontě. V roce 1943 se vytvořila 13. horská pěší divize SS Handschar z bosenských muslimů a Chorvatů. Obě se účastnily operací proti partyzánům a civilistům. Na okupovaném území Jugoslávie působila chorvatsko-německá policie v počtu 32 tisíc osob. Hitlerovské velení jejich činnost vysoce cenilo.

Kdo chce zapomenout na ďábla z Jasenovace?

Po porážce Třetí říše přestalo existovat loutkové Chorvatsko. Pavelič utekl do Španělska k Francovi. Část ostatních se dostala před soud. Příkladem je Miroslav Filipovič, františkánský mnich, velitel táborů smrti Jasenovac a Stara Gradiška. Říkalo se mu ďábel z Jasenovace. Organizoval masové vraždění žen, starých lidí a dětí. V oblibě měl podřezávání malých dětí a lidi vraždil tak zvaným kladivem na Srby. V roce 1946 byl pověšen. Budak, který sliboval miliony kulek Srbům, Židům a Cikánům, byl lapen v květnu 1945 a popraven.

Po rozpadu Jugoslávie je příběh nezávislého Chorvatska dobře znám. Nacističtí zločinci začali být ospravedlňováni a považováni za národní hrdiny.

Nyní chorvatská prezidentka oznamuje „největší přínos chorvatského národa v protifašistickém boji.“ To je ještě nehoráznější, než přesvědčování současných kyjevských vládců o přínosu banderovců v boji s Hitlerem. Pokud se bude v Evropě tak rychle přepisovat historie, není vyloučeno, že za hlavního bojovníka s nacismem bude označován sám Hitler.

Převzato z Aif.ru

outsidermedia.cz