Už mě nebaví pořád dokola psát, že na Tchien-an-men nikdy nebyl žádný masakr tisíců studentů, rozježděných pásy čínských tanků; jak to bylo doopravdy jsem už popsal mnohokrát, že lež má krátké nohy, ale je stonožka…

 

5.6.2018, - Břetislav Olšer -     Pravda je jen jedna, proto se může, vlastně musí opakovat donekonečna. Doprčic, tak si to přečtěte, sinoložky z ČT24, co znáte Čínu jen z ponorky a ještě přes kalnou vodu. Když mohou nýmandi obemílat jako kolovrátek své nenávistné lži a výmysly, proč bych nemohl také já opakovat pravdu, kterou přiznala i americká média...? Jak to tedy bylo, presstitutská pohádko?

 

Nedávno jsem seděl na lavičce na pekingském náměstí Nebeského klidu a naslouchal průvodcům skupin turistů; ten český vášnivě mluvil o tom, jak zde tisíce studentů skončily v krvavém masakru pod pásy tanků.

Ten, co mluvil v angličtině, zase vysvětloval, že nepokoje byly sice násilné, ale diplomatické depeše, které exkluzivně získal list The Daily Telegraph, dávají za pravdu čínské vládě, která vždy tvrdila, že 4. června 1989 nad ránem na náměstí Tchien-an-men odpůrce režimu nezmasakrovala. A měla pravdu…

Na českém velvyslanectví v Pekingu mě na moje otázku o masakru na náměstí Nebeského klidu diplomaticky odkázali na pekingské velvyslanectví USA. Byl jsem zmatený, největší náměstí světa vypadalo tak míru milovně; potřeboval jsem mít jasno, za pár dnů jsem se chystal do Tibetu, další kontroverzní oblasti.

 

Tak jsem se nechal poučit, na americkém velvyslanectví měli stejné informace; opět je proto zopakuji a v den 29. výročí znovu, již po kolikáté vyvracím největší HOAX, který slyšíme a o němž čteme v českých médií, zatímco Washington Post po letech píše konečně pravdivé informace:

„V jedné aleji v západním Pekingu zapálili demonstranti celý vojenský konvoj s více než 100 nákladními vozidly a pancéřovými vozidly. Letecké záběry a sloupy kouře podpořily argumentaci vlády, že vojáci byli oběťmi a nikoli pachateli. Jiné scény ukazují mrtvoly vojáků a jak demonstranti odebírají vojákům, kteří nekladou žádný odpor, zbraně.“ přiznává Washington Post dne 1989 v reportáži, která však měla původně vyznít pozitivně pro demonstrující studentskou opozici.

Wall Street Journal“ sloužil jako vedoucí protikomunistický hlas, jako hlasitý animátor pro „Prodemokraty“. Ale jeho zprávy po 4. červnu uznávaly, že „radikalizovaní demonstranti, nyní ozbrojeni dobytými střelnými zbraněmi a  vozidly“ se připravovali na větší ozbrojené boje. Reportáž Wall Street Journalu názorně zobrazuje události 4. června:

„Když se kolony tanků a tisíců vojáků přiblížily k náměstí Tchien-an-men, narazily na běsnící dav. Tucty vojáků byly strženy z vozidel, zbity a ponechány smrti. Na křižovatce západně od náměstí byla mrtvola mladého vojáka, který byl ubit k smrti, nahá pověšena na boku jednoho autobusu. Další mrtvola vojáka byla pověšena na křižovatce východně od náměstí.“

Ve dnech bezprostředně po 4. červnu 1989 hovořil New York Times v titulcích, článcích a komentářích o „tisících pokojných aktivistů", kteří byli údajně zmasakrováni, když armáda poslala na náměstí tanky a vojáky. Uváděl se odhadovaný počet 2.600 mrtvých. To bylo běžně používané číslo týkající se demonstrujících studentů, údajně pobitých na Tchien-an-men.

Téměř každé médium v USA informovalo o „mnoha tisících“ zabitých. Mnoho mediálních agentur hovořilo dokonce o počtu okolo 8.000 pobitých. Tim Russert, vedoucí washingtonské kanceláře NBC, řekl, že na náměstí Tchien-an-men v Pekingu zemřely „desetitisíce“ lidí. Vyfantazírovaná verze „masakru“ byla později korigována západními reportéry, kteří se podíleli na vyrobené verzi a později chtěli říci, že provedli „korektury“.

Ale to už bylo pozdě a oni to také věděli. Veřejné mínění již bylo zafixováno. HOAX již měl navrch. Novináři úspěšně zmasakrovali fakta natolik, aby se hodila do politických požadavků vlády USA. A ne nadarmo se v roce 1989 uskutečnily pod taktovkou CIA studentské bouře nejen v Číně, ale i v Československu a jinde.

„Většina ze stovek zahraničních novinářů té noci včetně mě byla v jiných částech města nebo se stáhla z náměstí, takže nebyli svědky závěrečné kapitoly „studentského příběhu“. Ti, co se pokusili zůstat v centru dění, sepisovaly dramatické zprávy, které v mnoha případech podpořily historku o masakru studentů,“ napsal Jay Mathews, první vedoucí kanceláře Washington Post v Pekingu, v roce 1998 v článku v „Columbia Journalism Review“. Mathewsův článek obsahuje jeho vlastní doznání, že používal terminologii „Tiananmenského masakru“...

 

Resumé bylo následující; depeše z ambasády Spojených států v Pekingu, které unikly na server WikiLeaks, (za únik těchto a dalších diplomatických depeší je odpovědný zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange) tvrdí, že na náměstí Nebeského klidu v centru Pekingu krev tisíců lidí nikdy netekla. Boj s odpůrci režimu, jejichž vzdor si v ničem nezadal s násilím neonacistů na kyjevském Majdanu, se odehrál necelých pět kilometrů západně od náměstí Nebeského klidu a byl vyprovokován studenty.

Americká ambasáda informovala ústředí o dramatu v pekingských ulicích, kde se na začátku června schylovalo k rozhodující zteči, velmi podrobně. Washington tak věděl o deseti až patnácti tisících vojáků s automatickými zbraněmi, kteří míří do ulic metropole, stejně jako o pohybu tankových divizí čínské lidové armády.

Americká diplomacie si v tajné poště také mohla přečíst, že studenti zbudovali na pekingských bulvárech důmyslný systém blokád a barikád, aby spolehlivě kontrolovali centrum města, nebo že využívají k dorozumívání mezi zátarasy motocyklové kurýry.

Třetí červnový den před šestadvaceti roky se začala situace povážlivě přiostřovat. “Lidé v hotelu Peking tvrdí, že vojsko vytlačuje obrovský dav na východ k bulváru Čchang-an,” psalo se v depeši z osudného večera. “Ačkoli to vypadá, že tyto jednotky na dav nestřílí, střelba se ozývá z náměstí za vojáky,” tvrdilo se dále v diplomatické poště. Ke zprávám přímo z náměstí využívalo americké velvyslanectví mimo jiné chilského diplomata, který sledoval poslední záchvěvy povstání na vlastní oči.

Demonstranti se na Tchien-an-men snažili domluvit vojákům, ať jdou domů (4. června 1989). “Sledoval příchod armády na náměstí a neviděl žádnou hromadnou střelbu do davu, jen občasné výstřely. Většina vojáků, kteří byli vysláni na náměstí, byli vyzbrojení jen obušky a holemi a kryli je ozbrojení vojáci,” říká se v depeších. Pracovníci Červeného kříže podle Chilana zpanikařili a utekli. Další události už líčí uniklé depeše.

Lídři protestů, včetně pozdějšího držitele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, podle diplomata vyzvali studenty k pokojnému odchodu z náměstí. “Když bylo dosaženo dohody o odchodu studentů, spojili ruce, aby vytvořili zástup a společně opustili náměstí jihovýchodním koncem,” píše se v depeších americké diplomacii.

 

Nositel Nobelovy cenu míru odvedl v klidu studenty z náměstí Nebeského klidu: http://www.rukojmi.cz/clanky/4244-na-rakovinu-jater-zemrel-cinsky-disident-basnik-a-literarni-kritik-liou-siao-po-nositel-nobelovy-ceny-za-mir-jeden-z-vudcu-protivladnich-protestu-na-tchien-an-men

Výpověď z diplomatické pošty sice ostře kontrastuje s příběhy reportérů, kteří v té době byli v centru dění na náměstí Nebeského klidu, ale není zdaleka osamocená. Před dvěma lety například tehdejší zpravodaj BBC v Pekingu James Miles připustil, že před 25 lety zprostředkoval divákům své mylné dojmy.

Ani podle něj se na Tchien-an-men masakr nekonal. “Protestujícím, kteří byli na náměstí, když dorazila armáda, bylo po vyjednávání s jednotkami, jež měly na starosti dodržování výjimečného stavu, dovoleno odejít,” popsal tehdejší události po letech Miles. Podobně o událostech informují i tehdejší američtí diplomaté. Ke krveprolití totiž v noci ze 3. na 4. června podle jejich zpráv do Washingtonu opravdu došlo, ale odehrálo se v docela jiné části města.

Střety zachvátily oblast Mu-si-ti, asi pět kilometrů západně od města, kde se spontánně 3. června shromáždily tisíce lidí, aby zastavily postup jednotek čínské lidové armády. Podle uniklých interních materiálů komunistické strany začali vojáci do davu pálit ostrými kolem půl jedenácté, když nepomohla palba slepými náboji a slzným plynem.

Tak zvaný masakr nemusel být vyprovokován, kdyby demonstranti dali na slova pozdějšího držitele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, který vyzval studenty k pokojnému odchodu z náměstí; nebylo by žádné ostré střelby. Dav však začal stavět barikády, jež ho uvěznily, když se snažil z místa uniknout. Protestující se ocitli v pasti a armáda tak snadno rozprášila poslední zbytky odporu šestitýdenních protestů. Na náměstí Nebeského klidu nebyl tankem zabit žádný Číňan, přestože Amnesty International udává nejméně 1 300 mrtvých, neoficiálně se mluví až o 7 000 obětech.

Je to jen záměrné plivání po Číně; takových náměstí Tchien-an-men, ovšem opravdu s krvavými masakry, ne jen vymyšlenými "tragédiemi", byly všude ve světě stovky. Proč nikdo v médiích nevzpomene Falúdžu, Kábul, Bagdád, Hue, Saigon, Lógar, Hůle, Aleppo, Tripolis, Benghází, Damašek a další krutá bojiště od Vietnamu, Iráku po Afghánistán, Libyi a Sýrii. Ví se, kolik takových „nevylhaných náměstí“ vzniklo po dopadu dvanácti tisících tun bomb na Vietnam, kolik bylo takových Majdanů, Bělehradů a My Lai...?

Je třeba si „rozšířit obzor“ o mnohem větší hrůzy s miliony mrtvých civilistů, proti nimž jsou čínské boje s demonstranty jen pouličními bojovými epizodami. Při počtu jejích obyvatel přes miliardu a pět set milionů a stovku národností a etnik jde o úplně jiné číselné poměry než v rámci bojů USA, resp. NATO proti celému světu...

 

Nepokoje rozpoutané až mimo náměstí Nebeského klidu...

Co se stalo v Číně a co si 4. června 1989 vyžádalo životy vládních oponentů a vojáků, nebyl žádný masakr mírumilovných studentů, ale boj mezi vojáky a ozbrojenými oddíly takzvaného „Demokratického hnutí“. V průběhu sedmi týdnů před 4. červnem se čínská vláda chovala mimořádně zdrženlivě, nevyhledávajíc jakoukoli konfrontaci s těmi, kteří ochromili centrální oblast čínského hlavního města. Ministerský předseda se setkal přímo s vůdci demonstrantů a setkání bylo přenášeno  národní televizí. To však situaci nevyřešilo, nýbrž povzbudilo vůdce protestu, kteří si byli jisti plnou podporou USA.

Vybudovali obrovskou sochu – podobnou Soše svobody USA – ve středu náměstí Tchien-an-men . Signalizovali tak celému světu, že sympatizují s kapitalistickými zeměmi a zvláště s USA. Prohlásili, že budou v protestech pokračovat tak dlouho, až padne vláda. Protože nebyl v dohledu žádný konec, rozhodlo se čínské vedení, ukončit protesty vyklizením náměstí Tchien-an-men. Bezpečnostní síly přišly – beze zbraní – 2. června na náměstí a mnoho vojáků bylo zbito, někteří byli zabiti, armádní vozidla zapálena...

Podle mediálních koncernů USA to byl ten moment, kdy údajně vojáci ozbrojení kulomety kropili pokojné studenty a tak zmasakrovali tisíce lidí. Čína prohlásila, že zprávy o „masakru“ byly vymyšleny západními médii a vůdci demonstrantů, kteří využili povolné západní novinářstvo jako platformu pro mezinárodní propagandistickou kampaň ve svém zájmu.

 

Suma sumárum: Zpráva čínské vlády potvrzuje pouliční boje a ozbrojené srážky v přilehlých čtvrtích Pekingu. Hovoří o přibližně 300 mrtvých této noci, včetně velkého množství vojáků, kteří přišli o život v důsledku střelných ran, Molotovových koktejlů a úderů; zprávy čínské vlády i depeše americké ambasády trvají na tom, že nedošlo na náměstí Tchien-an-men k žádnému masakru.

Namísto toho se studenti, pozdější držitel Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa a popový zpěvák Hou Dejian dohodli s vojenskými jednotkami, že za svítání mezi 5. a 6. hodinou odejdou 4. června 1989 v uzavřených formacích. Čínská televize vysílala obrazy toho, jak z náměstí Tchien-an-men pochodují vojáci a jak z něho studenti odcházejí, jak zůstává náměstí zjevně prázdné...

Vážení; pokud vám budou presstituti gabalovsko-jandovských pornomédií tvrdit, že na náměstí Nebeského klidu v Pekingu rozjezdily před devětadvaceti lety pásy tanků tisíce čínských studentů, vězte, že opět nehorázně lžou… Nebuďme ovce a nenechejme se manipulovat oficiálními českými médii, řiďme se vlastním selským rozumem, který nám říká, že lepší je jednou vidět, než stokrát slyšet a číst... Nepapouškujme účelové dezinformace a dejme na skutečná fakta z věrohodných zdrojů, výjimečně i z amerických...

 

Další mediální lež, že je Čína až na druhém místě světových ekonomik: Čína je už 4 roky před USA v ekonomickém růstu…

 

V roce 2050 bude Čína supervelmocí před Indií, Velká Británie jako jediný evropský stát uzavře první desítku zemí: http://www.rukojmi.cz/clanky/4532-brics-ponecha-v-roce-2050-na-prvnim-miste-ekonomik-sveta-cinu-pred-indii-a-usa-v-te-dobe-asi-muslimska-evropa-zaplace-britanie-uzavre-prvni-desitku-francie-z-ni-vypadne-a-italie-neudrzi-ani-pozice-v-top-20

 

Inu, už jsem z té havloidní humanitárně-bombardovací lži unavený, nebaví mě pořád dokola psát, že na náměstí Nebeského klidu - Tchien-an-men nikdy nebyl žádný masakr tisíců studentů, rozježděných pásy čínských tanků; jak to bylo doopravdy jsem už popsal mnohokrát. Pokud nevěříte depeším z americké ambasády v Pekingu, je mi líto, ale lepší je jednou vidět, něž-li stokrát slyšet; kdo se omluví zabitým a davem zlynčovaným čínským vojákům...? Václav Havel – humanitární bombardování…

 

Nyní citace ze zprávy ČTK zveřejněné v iDnes, v niž se nemluví o tisících zabitých na náměstí Nebeského klidu, ale o střetu až v ulicích předměstí Pekingu... Zde:  http://zpravy.idnes.cz/masakr-se-nekonal-na-tchien-an-men-naznacuji-depese-diplomatu-usa-pxu-/zahranicni.aspx?c=A110605_162330_zahranicni_stf

 

A kolik dětí bylo zmasakrováno americkými vojáky při „osvobozování“ Plzně? http://skrytapravda.cz/domaci/1617-fakta-1945-usa-zmasakrovaly-tridu-plnou-deti-a-plzen-o-tom-mlci

 

http://www.rukojmi.cz/clanky/7-usa-maji-monopol-na-masakry-rusko-a-cina-nesmi-svym-oponentum-zkrivit-ani-vlasek-na-hlave

 

Pět roků “ničení” tibetských tradic nejvýše položenou železnicí…?

 

 

http://www.rukojmi.cz/clanky/zahranicni-politika/6279-uz-me-nebavi-porad-dokola-psat-ze-na-tchien-an-men-nikdy-nebyl-zadny-masakr-tisicu-studentu-rozjezdenych-pasy-cinskych-tanku-jak-to-bylo-doopravdy-jsem-uz-popsal-mnohokrat-ze-lez-ma-kratke-nohy-ale-je-stonozka