Marksová z ČSSD – Ano, na sjezdu sudetských Němců jsem byla.

A už potřetí. Jde o usmíření

„…Připomínám, že před dvěma lety byla ze stanov Sudetoněmeckého svazu vyškrtnuta pasáž o navrácení zabaveného majetku….“ (Parlamentní listy)

S kým se hodlá paní M. Marksová smiřovat? S tzv. sudetoněmeckým landsmanšaftem, z jehož platných stanovy a programu citujeme:

§3 stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu zní takto:

"a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;'

b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;

c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;

d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;

e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;

f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;

g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".

( Text podle nám dostupných materiálů)

Z platného programu Dvaceti bodů:

16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.

Komentář Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., k tomuto bodu: „Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva“, k 16. bodu: Další velký omyl tzv. sudetských Němců, že o nich a „jejich území" (nikdy žádné neměli, žili na území druhého, sousedního státu) může být rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem. Jde o nesebekritičnost, ne-li drzost! Oni jako menšina si odvážně dovolili spolurozhodovat o neblahém osudu českého národa a nyní po všech tragických zkušenostech střední Evropy, celé Evropy a světa za druhé světové války znovu s pyšným čelem hájí svou zaviněnou prohru a nenávratně ztracenou věc.

Paní M. Marksová však v článku uvádí: „…Připomínám, že před dvěma lety byla ze stanov Sudetoněmeckého svazu vyškrtnuta pasáž o navrácení zabaveného majetku….“

Jsme přesvědčeni, že nás paní Marková mystifikuje. Je pravdou, že Spolkové shromáždění sudetoněmeckého landsmanšaftu již dvakrát, a to prvně již v r. 2015 schválilo usnesení o zrušení ustanovení stanov, zakotvených pod písm. c) a d). Problém je v tom, že stanovy lze považovat za novelizované, a to jistě paní Marksová ví, až příslušný rejstříkový soud novelu stanov zaregistruje. A to se podle našich informací dosud nestalo. Z hlediska právního proto platí § 3 stanov v původním, výše uvedeném znění. Rovněž tak platí původní znění uvedeného bodu programu SL.

Věci jsou však ještě složitější. Koncem roku 2015 mluvil B. Posselt ve Vídni v Domě vlasti. Ujišťoval, že žádné právní pozice nejsou opouštěny! Náhrada škod musí být provedena. Pokrok v restitucích bude. Prosazování požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Posselt věří, že uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání bylo a je nespravedlnost. V případě, že si to většina Čechů uvědomí, může se změnit hodně. Vysvětlil také, že zásadní je prosadit neplatnost Benešových dekretů. Prostřednictvím přímých rozhovorů zástupců lidu je hledáno řešení, které bude vymáháno na mocenských orgánech České republiky... Pro zástupce SLÓ by mělo být předpokladem pro usmíření, že Češi přiznají a budou litovat nespravedlnost. Posselt řekl, že on a jeho tým pracují na tom, aby Češi o této době mluvili. Cesta k pravdě a k nalezení kroku k usmíření je nastavena. (Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12)

Vše je však ještě trochu složitější. Požadavky, které zakotvil SL do svých stanov a programu, nemá oporu v mezinárodním právu. To nám svého času sdělilo dřívější Zaorálkovo ministerstvo zahraničních věcí. SL si prostě tato „práva“ nadělil. A to by měla vědět i paní M. Marksová a sdělit toto vše Parlamentním listům a jejich vděčným čtenářům. A to, bohužel, paní Marksová si zřejmě nechala jen pro sebe. Nebo skutečně je fakty tak nedotčená?