Křesťanský sociál
leden, únor 2020
ročník XXIX.
Všetko, čo neslúži bohu peňazí, musí byť odhodené
Aké je riešenie pre politiku, ktoré nám dnes ponúka tento globalizovaný svet? Jednoduché: jadrom všetkého sú peniaze. Nie muži a nie ženy, to nie. Peniaze. Boh peňazí. Toto je dnešné jadro. Každý je v službe bohu peňazí.
To je dôvod, prečo všetko, čo neslúži bohu peňazí, musí byť odhodené.
To, čo nám dnes ponúka globalizovaný svet, je kultúra odhadzovania: to, čo je zbytočné, bude zahodené.
Deti sú zahadzované, pretože ľudia nemajú deti alebo preto, že ich zabijú skôr, ako sa narodia.
Starší ľudia sú zahadzovaní, pretože … starí ľudia sú k ničomu … a teraz každý, kto nemá prácu, ide a hľadá svojich starých rodičov, pretože ich dôchodok môže pomôcť! Ale sú užitoční len na okamih. Starší ľudia sú odhodení, opustení.
Dnes sa možnosti zamestnania zmenšujú, pretože boh peňazí nemôže urobiť všetko, a preto sú mladí ľudia vyhadzovaní z práce. Tu v Taliansku je nezamestnaných 40 – 41% mladých ľudí vo veku do 25 rokov – ak sa mýlim, opravte ma.
Sú vyhadzovaní … Ale toto je cesta ničenia.
Máte sa prizerať na katolíkov z balkóna? Nemôžete sa pozerať z balkóna! Zapojte sa! Dajte to najlepšie. Ak vás Pán volá k tomuto povolaniu, choďte k nemu a zapojte sa do politiky.
Nenechajme takouto „kultúrou odhadzovania“ odhodiť nás všetkých! Tá potom odhodí tiež samo stvorenie, pretože stvorenie každým dňom ničí.
Všetko, čo neslúži bohu peňazí, musí byť odhodené
…Nezabudnite, čo povedal blahoslavený Pavol VI.:Politika je jednou z najvyšších foriem lásky. Neviem, či som dostatočne odpovedal na [vašu otázku] … “
Ako vidíme politická angažovanosť, ktorá sa koná mimo výkonu civilnej moci, mimo priameho pracovania v politických stranách, alebo kandidovania vo voľbách, teda nie je svätou stolicou zakázaná, priam naopak, je ňou priamo žiadaná!
Podľa Svätého otca sa teda kňaz nemá len chcieť angažovať – on sa angažovať MUSÍ! A tak Otec Marián Kuffa, ktorý sám žiaden post v politickej strane nezastáva, žiadnu stranu nezaložil, ani založiť nechce, a ani na žiadnu funkciu nekandiduje, ale sa len svojím osobným dennodenným mučeníctvom na politike podieľa, teda nerobí nič iné, ako napĺňa príkazy Svätej stolice.
A všetci tí, ktorí mu chcú tuto jeho činnosť zakázať, alebo ho v nej obmedziť, konajú v priamom rozpore s oficiálnou líniou Katolíckej cirkvi.
Andrea Lopatková
/Výňatek z článku: Môžu sa kňazi angažovať v politike? Svoj názor Sväty otec vyjadril jednoznačne! Bratislava 21. novembra 2019 (HSP/Vatican/Foto:TASR/AP–Andrew Medichini)/
„Kresťanské“ strany sa musia vyfarbiť, ukázať či sú kresťanské alebo „kresťanské“. V hre nie je nič menšie ako sloboda duchovných verejne hovoriť o politike. Postaviť sa za to, v čo veria a jasne povedať, že gender ideológia, Istanbulský dohovor a potraty sú zlo.
/ Z článku: Kuffa rozdeľuje „kresťanské“ strany. KDH zrádza kňazov, Bratislava 21. novembra 2019 (HSP/Foto:Screenshot YouTube)/
Geneze globálního rozvratu morálky a tradičních hodnot
Od sexuální revoluce k sodomii. Veřejná podpora sexuální zvrácenosti nezná mezí. Mravní prznění dítek na pořadu dne?
Autor: odjinud | Publikováno: 1.11.2019
MARION SIGAUTOVÁ – francouzská historička a spisovatelka – přehledně ukazuje, jak byla sexualita vybrána, aby během několika dekád rozpoltila západní civilizaci a připravila její mravní a poté faktické zhroucení pomocí "Overtonových oken".
1) Americký přírodovědec Alfred Kinsey zabývající se výzkumem hmyzu vydal zprávy s názvem Sexuální chování muže (1948) a Sexuální chování ženy (1953).
Byly prodány miliony výtisků po celém světě. Na základě těchto zpráv byla založena nová vědní disciplína nazvaná „sexuologie“.
Homosexuální maniak Alfred Kinsey zmanipuloval stovky lidí a znásilnil desítky dětí, aby nakonec sepsal lživé „zprávy“, jejichž cílem bylo ospravedlnit a následně propagovat nejodpornější sexuální chování. Veřejně hlásal toleranci pro různé formy sexuálního chování, od masturbace až po pedofilní kontakty. Podle něho „Jsou pouze tři formy sexuálních abnormalit. Abstinence, celibát a pozdní manželství.” Tvrdil, že čím více sexu a s více partnery, tím lépe.
Následné zrození sexuální revoluce převrátilo a zničilo všechny dosud uznávané hodnoty.
2) 20. března 1969 Dr. Richard Day, muž dobře známý v kruzích globalistů a člen Asociace plánovaného rodičovství, vystoupil před skupinou amerických pediatrů, aby je seznámil s plánem globalizace:
„Omezíme světovou populaci, omezíme plodnost, oddělíme sexuální vztahy a reprodukci, připravíme se na eutanazii, rozšíříme nové nemoci, vymýtíme stará náboženství ve prospěch nových a podpoříme homosexualitu." „Nyní je vše na svém místě a nikdo nás nemůže zastavit.“
3) 2. prosince 1978 byla v Bostonu založena Severoamerická asociace boyloverů nebo tzv. milujících dětí (anglicky NAMBLA).
Členové Nambly upřímně vzdali hold svému učiteli Alfredu Kinseymu. Nambla je sdružení propagující pedofilii.
4) Většina států podepsala 20. listopadu 1989 Úmluvu o právech dítěte. Velký pokrok? Nebo otevření bran pekla:
Rodiče jsou definováni jako osoby, které jsou povolány k tomu, aby daly svému dítěti přiměřené „poradenství“ pro výkon jeho práv. To je konec rodičovských práv a naprosté šílenství.
Zúčastněné státy uznávají právo každého dítěte na takovou životní úroveň, jaká je nezbytná pro jeho fyzický, vzdělanostní, duchovní, morální a sociální rozvoj.
V souladu s tímto zákonem západní země jako Anglie, Norsko, Německo, Švédsko, Itálie a stále více také Francie odebírají děti jejich genetickým rodičům a předávají je do pěstounských rodin. Skandál v Itálii ukázal, že děti jsou předávány do péče LGBT párům a v nich sexuálně zneužívány.
5) 17. května 1990 Světová zdravotnická organizace WHO vyřadila homosexualitu ze seznamu duševních chorob.
Rozhodnutí schválené všemi asociacemi gay aktivistů bylo učiněno z politických důvodů a bez lékařských argumentů.
6) 9. listopadu 2006 se v Jogdžakartě (Jáva – Indonésie) konalo setkání šestadvaceti „renomovaných odborníků v oblasti lidských práv“, na němž byl vypracován návrh Jogdžakartských zásad:
Na všechny otázky týkající se sexuální orientace a genderové identity by se mělo vztahovat mezinárodní právo.
Byla tak schválena genderová teorie na mezinárodní úrovni: máte právo si vybrat vlastní pohlaví.
„Mnoho států a společností ukládá jednotlivcům normy týkající se pohlaví a sexuální orientace prostřednictvím zvyků, zákonů a násilí a snaží se kontrolovat, jak tito jednotlivci prožívají své osobní vztahy a identifikují se. Budeme globálně bojovat proti těm, kteří neuznávají gender,“ píše se v návrhu.
Oficiálně se tak uznává tzv. transsexualismus. Drahé operace spojené se změnami pohlaví se budou provádět na náklady daňových poplatníků. Předsudky a navyklé praktiky týkající se těchto práv musejí být odstraněny. Nové normy musejí být pro státy závazné.
7) Dne 1. října 2008 přijala OSN Deklaraci o sexuálních a reprodukčních právech.
Sexuální uspokojení je právo.
Sexualita musí být oddělena od reprodukce a reprodukce od sexuality. Tato práva nejsou omezena minimálním věkem: právo na sexuální uspokojení mají i děti.
8) 17. května 2010 – francouzská ministerstva zahraničních věcí, zdravotnictví a sportu požadují zbavit transsexuály stigmatu duševně nemocných: touha změnit si pohlaví je nyní NORMÁLNÍ.
9) Dne 1. října 2011 vydal Národní institut pro prevenci a vzdělávání v oblasti zdraví (INPES), který působí pod francouzským ministerstvem zdravotnictví, dokument propagující lesbickou lásku s šokujícími a nic nezakrývajícími fotografiemi a kresbami.
Název brožury: „Se staženými kalhotkami“. Vyslovuje se v ní právo na uzavření sňatku mezi ženami.
10) 1. ledna 2012 vydalo francouzské ministerstvo školství a vědy brožuru „Homofobie, lesbofobie, bifobie, transfobie, znalosti a reakce“: stát musí bojovat proti „fobiím“ těch, kdo se otevřeně staví proti těmto deviacím.
Sexualita je definována jako hledání uspokojení z rozkoše. Sedmnáct stránek brožury se zaměřuje na to, aby se normální lidé cítili provinile a lidé s deviantním chováním jako oběti.
11) 31. října 2012 francouzský premiér Jean–Marc Ayrault oznámil zahájení „Státního akčního programu boje proti násilí a diskriminaci na základě sexuální orientace nebo genderové identity“.
Boj proti homofobii musí být státní politikou. Musí být propagován i mezi dětmi ve školách. Vydání a propagace AzureLine – katalogu všech možných pohlavních úchylek.
12) 4. ledna 2013 francouzský ministr školství oznámil, že boj proti homofobii je jednou z národních priorit: podpořil také AzureLine.
13) Dne 17. května 2013 francouzský parlament schválil tzv. zákon „O manželství pro všechny“, který uznává sňatek dvou osob stejného pohlaví jako zákonné manželství, a to navzdory několika měsícům protestních demonstrací, které zmobilizovaly miliony lidí a sebraly proti návrhu zákona stovky tisíc podpisů.
14) 13. června 2016 vydává Nejvyšší rada pro otázky rovnosti katalog všech typů sexuálních praktik pro školáky v rámci spolupráce při jejich sexuální výchově.
15) V lednu 2018 zveřejnilo UNESCO svá doporučení týkající se sexuální výchovy: Na 139 stranách věnuje UNESCO velkou pozornost respektu k sexuální orientaci, odmítnutí stereotypů a právu na tělesné ukájení. Přestože je francouzština v OSN úředním jazykem a generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulayová je Francouzka, text je k dispozici pouze v angličtině: Francouzi, kteří většinou angličtinu ignorují, nemají nárok o tom vědět.
Všestranná sexuální výchova začíná ve věku pěti let v základní škole a homosexualita se bude vysvětlovat už ve školkách.
Od pěti let se děti budou učit, jak mají určit vlastní pohlaví: po ukončení základní školy nebude mít dítě jistotu, zda je chlapec nebo dívka.
Příznaky těhotenství se budou vyučovat od devíti let.
Masturbace bude schvalována od základní školy, pokud s ní dítě „zůstane v soukromí“. Děti se budou učit respektovat různé druhy rodin: homosexuální i desítky dalších zvrácených odchylek.
16) 30. listopadu 2018, během vlny protestů Žlutých vest, odhlasoval francouzský parlament zákaz trestání dětí ze strany rodičů. Rodiče již nemají právo na výchovné tresty ani autoritu ve vztahu k svým dětem. Přípustné způsoby, jak zajistit vymahatelnost zákona, jsou udání, materiální zabezpečení rodin, odejmutí dětí.
Skandinávské země a Německo si již na této cestě prošly mnoha křivdami a zdejší rodiče žijí ve strachu.
17) V srpnu 2019 vypukla polemika nad fotbalovými stadiony, kde už několik zápasů bylo přerušeno kvůli „homofobním“ plakátům. Stovky tisíc fotbalových fanoušků budou brzy připraveny o možnost vyjádřit svůj názor. A ti se mstí tím, že se vysmívají politikům, kteří se je snaží poučovat.
Vlády nebezpečně balancují na hraně.
18) Zároveň 1. září ve Štrasburku si mladí lidé natáčejí dva zcela nahé muže, kteří se ukájejí sodomií na široké ulici v centru města a pod pouliční lampou.
Co přijde příště?
Nastal čas znovu nastolit základní smysl pro slušnost a cudnost. Jenže to je už fakticky zakázané a pokusy nastolit normálnost se stávají trestné. Protiproud.cz
Viktor Orbán a Vladimír Putin ako záchrancovia kresťanstva
Putin v Budapešti
Bratislava 1. novembra 2019 (HSP/Roman Bednár/Foto:SITA/AP–Alexander Zemlianichenko)
Vladimír Putin je opäť u svojho priateľa Viktora Orbána v Budapešti. Nejde však len o návštevu priateľa. Ak sa už títo dvaja politici stretnú, tak ide vždy o dôležité záležitosti. V tomto prípade ide o epochálne dôležitú vec, ktorá sa týka celého kresťanstva.
V Budapešti sa koná tento týždeň veľká konferencia biskupov a kňazov z krajín Blízkeho Východu, ktorú zorganizovala maďarská vláda. Hlavnou témou konferencie je ochrana prenasledovaných kresťanov a čo je možné urobiť, aby boli spoľahlivo chránení pred prenasledovaním na Blízkom Východe.
Putin a Orbán prehlásili spoločne, že v prípade prenasledovania kresťanov ide o jedinú formu akceptovanej diskriminácie.
Najhoršie na tom je, že Západ má na tejto zvrátenej akceptácii obrovský podiel a nikdy sa proti nej dôrazne a rozhodne nepostavil.
Túto zarážajúcu a odsúdeniahodnú realitu pripomenul a zdôraznil maďarský minister zahraničia Péter Szijjártó a povedal, že Maďarsko poskytlo dosiaľ 50 miliónov dolárov na stavbu a obnovu škôl, kostolov a nemocníc v kresťanských regiónoch na Blízkom Východe. A Maďarsko je jediným štátom na svete, kde má vláda štátneho sekretára pre ochranu prenasledovaných kresťanov vo svete.
Brusel i Berlín sa pozerajú s veľkou nedôverou na priateľstvo Putina a Orbána a tým aj na úzku spoluprácu Maďarska s Moskvou. Hnevá ich veľmi to, že sa pravidelne stretávajú. Stretnutia Orbána so západoeurópskymi politikmi sú oveľa zriedkavejšie. Napríklad kancelárka Merkelová bola v priebehu deviatich rokov len dvakrát u Orbána v Budapešti. A najviac hnevá Západ to, že sa nikdy nedozvie, o čom tí dvaja spolu celé hodiny hovoria za zatvorenými dverami.
Aj preto západné médiá ignorujú ich stretnutia, lebo o nich nemajú žiadne informácie. A tak aj teraz ich stretnutie v Budapešti nechajú nepovšimnuté. Nemecká televízia sa o ňom tiež nezmienila ani jediným slovom. Roman Bednár
Rusko zakládá s Maďarskem partnerství na pomoc
syrským křesťanům
Autor: odjinud | Publikováno: 25.11.2019
Rusko se s Maďarskem dohodlo, že v Sýrii společně přebudují klášter a spolu s tím zafinancují velikou pekárnu, která zásobí chlebem celé město, řekl v neděli veřejnému rádiu maďarský ministr zahraničí Peter Szijjarto.
Pan Szijjarto s odkazem na nedávnou návštěvu ruského prezidenta Vladimira Putina v Budapešti řekl, že Maďarsko usiluje o vybudování spolupráce s Ruskem na ochranu křesťanských komunit, kterou označil za „velice závažný, napětí budící mezinárodní a politický problém.“
Jak Maďarsko, tak Rusko investovaly značné zdroje do zajištění ochrany křesťanů, řekl s dodatkem, že ochrana křesťanské kultury je pro obě tyto země vrcholnou prioritou.
V červnu 2018 řekl Szijjarto Breitbart News, že maďarská vláda otevřeně zasahuje ve věci perzekuovaných křesťanských komunit po celém světě, protože „jsme křesťanská země.“
„Jsme křesťanská země a musíme to zdůrazňovat, protože v současnosti, když se to odvážíte říci liberálním médiím mainstreamu, tak musíte mít hodně velkou odvahu,“ řekl.
„Proto chci znovu velice hrdě říci, že jsme křesťanskou zemí, a proto máme zvláštní odpovědnost chránit křesťanské bratry a sestry po celém světě,“ pokračoval. „Když je nebudeme chránit my, tak kdo je bude chránit? Pokud se za ně nepřimluvíte vy, tak kdo se za ně bude přimlouvat?“
Maďarsko bylo pod tlakem Evropské unie, aby bralo více imigrantů, ale vláda Viktora Orbána tomu vzdorovala a trvala na tom, že raději poskytne lidem pomoc tam, kde jsou, než aby je přiváděla do Maďarska.
„Poskytujeme jim finanční pomoc, aby posílili tam, kde žijí. Budujeme školy,“ řekl Szijjarto Breitbart. „Podílíme se na úhradě lékařské péče v jejich nemocnicích. Přestavujeme jejich rozbité domy. Poskytujeme jim studijní granty.“
„Takže se pokoušíme posilovat je tam, kde jsou. Víte, obvykle nás žádají, abychom nepovzbuzovali členy křesťanských komunit k odchodu ze svých domovů. Žádají nás, abychom jim pomáhali tam, kde už po staletí nebo i déle žijí, aby byli silnější právě tam. Proto bychom jim nejspíš měli pomáhat, aby sílili na místech, kde původně žijí,“ řekl.
ATTILA KISBENEDEK/AFP/Getty Images, THOMAS D. WILLIAMS, PH.D.
www.reformy.cz, euportal.cz
Bájka o „prospešnosti“ Istanbulského dohovoru verzus realita.
Čo dokazujú nelichotivé čísla z Nemecka
Bratislava 29. novembra 2019 (HSP/Foto:SITA/AP–Markus Schreiber)
Slovensko je momentálne zo strany Európskej únie pranierované za to, že si ústavnou väčšinou v parlamente „dovolilo“, odhlasovať zastavenie procesu ratifikácie Istanbulského dohovoru. Podľa Európskej únie je to krok späť a bude eventuálne prispievať k tomu, že sa násilie voči ženám bude stúpňovať. Tento istý názor zastáva aj časť slovenskej opozície, ktorá proti zastaveniu ratifikácie v parlamente hlasovala
Aká je však realita tak ospevovanej ochrany žien pomocou tohto dohovoru? Aký prospech tento dohovor už priniesol? Nie je nič jednoduchšie, ako si porovnať údaje z krajín, ktoré tento dohovor už ratifikovali a zaviedli do praxe. Medzi tieto krajiny patrí aj Nemecko.
Zo správy nemeckého Spolkového úradu kriminálnej polície (BKA) vyplýva, že v Nemecku posledný rok domáce násilie vzrástlo a to do tej miery, že každé tri dni zomrie na príčiny domáceho násilia jedna žena. Celkovo bolo v minulom roku partnermi alebo bývalými partnermi zabitých v Nemecku 122 žien.
V rámci podujatia, ktoré sa konalo v Medzinárodný deň za odstránenie násilia páchaného na ženách, dňa 25. novembra v Berlíne, prezentovala tieto údaje ministerka pre rodinné záležitosti Franziska Giffeyová (SPD). „Každý deň sa koná pokus o zabitie a každý tretí deň sa tento pokus skutočne uskutoční,“ uviedla nemecká politička.
Čísla nevyzerajú dobre ani v prípadoch domáceho násilia ako takého. Celkovo sa stalo v roku 2018 obeťami domáceho násilia, vyhrážok alebo nátlaku zo strany manželov, partnerov alebo bývalých partnerov viac ako 114 000 žien.
Počet obetí stúpol konkrétne zo 113 965 z roku 2017 na 114 393 v roku 2018. Trestné činy zaznamenané nemeckou políciou sa pohybujú od ublíženia na zdraví až po vraždu a zabitie. Ministerka Giffeyová sa ďalej vyjadrila, že čísla sú alarmujúce a to najmä preto, že počet neohlásených prípadov je pravdepodobne ešte vyšší.
Tieto konkrétne čísla z Nemecka teda nepodporujú ani v najmenšom teóriu Európskej komisie, že Istanbulsky dohovor je prostriedok na zastavenie násilia voči ženám. V časovej následnosti násilie po jeho zavedení stúplo.
Pre koho bude ale tento dohovor prospešný, keď evidentne ženám nepomáha?
V dohovore sú okrem témy ochrany žien aj témy iné. Pri trošku podrobnejšom pohľade je jasné, že dohovor podsúva do našej vlasti nám cudzie teórie a pojmy.
Jedným z početných príkladov cudzích pojmov, je často citovaný pojem „gender“, alebo pohlavie, ktoré má byť podľa nejakej zvrátenej teórie nezávislý od biologickej reality rodu.
V článku 3 Istanbulského dohovoru sa jasne uvádza, že pojem „Gender znamená sociálne konštruované úlohy, správanie, činnosti a atribúty, ktoré daná spoločnosť považuje za vhodné pre ženy a mužov.“
Takto dohovor teda popiera existencie prírodných biologických rozdielov medzi oboma pohlaviami, čo je úplne nevedecké a bude mať závažné právne, sociálne, ekonomické a politické následky. Na základe nejakých teórií sa tento dohovor snaží spoločnosti nahovoriť, že je pohlavie akási sociálna konštrukcia, ktorá sa dá „vychovať“.
Jedným zo zámerov týchto do Istanbulského dohovoru vsunutých sociálnych teórií je podpora dekonštrukcie akejkoľvek identity, ktorá uvažuje o odkaze na mužskosť alebo ženskosť. Sexuálne rozdiely sa majú považovať za absolútne nepodstatné a neexistujúce, ktokoľvek si bude môcť slobodne budovať svoju osobnú rodovú identitu. Tým tieto teórie popierajú akýkoľvek rozdiel medzi akoukoľvek podstatou medzi mužmi a ženami, potvrdzujúc, že takýto rozdiel má iba sociálny charakter. Prípad pojmu gender je len jeden z mnohých problematických tém, ktorý Istanbulský dohovor obsahuje.
Slovenskú spoločnosť, ktorá je tradične založená na jasnom diferencovaní medzi ženou a mužom, by prijatie takýchto teórií uviedlo do stavu deštrukcie. Tradície, ako je veľkonočná oblievačka či šibačka, by po prijatí tohto dohovoru mohli byť označené ako násilie voči ženám. Na druhej strane by sa tlačilo k tomu, aby boli deti vychovávané rodovo neutrálne, respektíve“ bezpohlavne“ a aby si sami mohli rozhodnúť, „čím chcú byť“.
Podľa čísiel z Nemecka vidíme, že Istanbulský dohovor, čo sa týka oblasti zabránenia násiliu voči ženám, totálne zlyhal a prospešný bol zatiaľ len v oblastiach zvrátených teórii, ktoré sa v krajinách západnej Európy už začali uvádzať do praxe.
Takéto zvrátené teórie nemajú na pôde našej vlasti čo robiť a nie sú dokonca ani v súlade s Ústavou našej republiky.
Je absolútne nelogické, prečo by mala Slovenská republika, ako už vidíme z praxe, pre ženy dokázateľne nepotrebný dohovor vôbec ratifikovať.
Tým, že Slovenská republika ratifikáciu Istanbulského dohovoru zamietla, teda evidentne nespravila krok dozadu, ale krok vpred. Andrea Lopatková
Quo vadis, Švédsko?
Šok pre kresťanov na celom svete. Na oltárnom obraze sú zobrazení homosexuáli rôznych etník a transsexuál
Malmö 5. decembra 2019 (HSP/Foto:Screenshot)
Multikultúrne opojenie, ktoré momentálne prebieha vo Švédsku dosiahlo nový rozmer. Obraz, ktorý bol predstavený verejnosti v deň prvej adventnej nedele šokoval mnohých kresťanov na celom svete
V katedrále sv. Petra v Malmö bol odhalený oltárny obraz, ktorý zobrazuje erotické hry takmer nahých homosexuálov rôznych etník.
Na obraze znázornení, dvaja Adamovia a dve Evy, sa navzájom dotýkajú, držia a hladia. Jedným z „Adamov“ je Afričan, a jedna Eva pochádza vzhľadovo z arabského sveta. Obrázok má zobrazovať scénu z „raja“. Had je zastúpený transsexuálom.
Kostol, ktorý tvorí centrum starého mesta, je historický klenot zo stredoveku a zároveň najstaršou zachovanou budovou v Malmö. Bol postavený v 14. storočí a je skvostom umenia a kultúry z baltickej tehlovej gotiky. Základný kameň bol položený v roku 1319. Barokový hlavný oltár pochádza z roku 1611.
Švédske noviny Aftonbladet citovali výrok pastorky Sofie Tunebrovej, ktorá odhalenie obrazu obhajovala nasledovnými slovami: „Potrebujeme obrazy, ktoré sú otvorené väčšej integrácii a identifikácii k cirkvi.“ Tento obraz, ktorý bol verejnosti predstavený na začiatku adventného mesiaca, navrhla súčasná umelkyňa Elisabeth Ohlson Wallinová.
Quo vadis, Švédsko, quo vadis? Andrea Lopatková
Duka s židy v Praze zahajoval chanuku, kázal při tom o „antikřesťanství”
21.12.2019 20:02Novinky, ČTK
Stejně jako antisemitismus je v dnešní době problém i „antikřesťanství”. Vyplynulo to ze slov kardinála Dominika Duky, která pronesl v neděli v Praze u příležitosti zapálení první chanukové svíce, kam byl pozván. Antisemitismus přitom za druhé světové války vyvrcholil organizovanou masovou vraždou šesti milionů evropských Židů ve vyhlazovacích táborech nacistického Německa, známou pod názvy holokaust nebo šoa.
Několik desítek lidí se v neděli sešlo u pražského nádraží Bubny, aby oslavilo začátek osmidenního židovského svátku chanuka čili svátku světel. První letošní chanukovou svíci zde zapálil vrchní zemský rabín Karol Sidon za přítomnosti pražského arcibiskupa Duky.
Ve stejnou dobu se rozsvítil i chanukový svícen na Palachově náměstí v Praze.
Duka na židovský svátek: Pozor na antikřesťanství
Kvůli velké katastrofě, jakou byl holokaust, si podle Duky všichni křesťané uvědomují, že je v současnosti zapotřebí se navzájem podporovat. Svou přítomností chce vyjádřit Židům podporu, řekl.
„Ne vše je tak, jak by mělo být ve světě, který říká, že je světem demokracie a tolerance. Víme, že vzedmuté vlny antisemitismu, ale také vzedmuté vlny antikřesťanství jsou určitou skvrnou na současné mapě světa a mohou také signalizovat určité nebezpečí,” uvedl Duka.
Odtud za druhé světové války odjížděly transporty
Sidon v projevu připomněl první keř, z něhož se Mojžíšovi zjevil Bůh. V keři hořel boží oheň, Sidon tento keř přirovnal k židovskému národu, který oheň také nespálil. Vrchní zemský rabín také řekl, že je právě na tomto místě důležité si uvědomit, že odtud za druhé světové války odjížděly židovské transporty do Terezína a koncentračních táborů…
V současnosti se u bubenského nádraží připravuje Památník ticha. Před sedmi lety vznikla na tomto pražském nádraží společnost pro oživení místa paměti. Místo chce prezentovat jako vzpomínku na ty, kteří byli deportováni, i všechny, kdo se k tradici předválečného kulturního trialogu v Praze odkazují. Právě chanukové světlo vnímá jako symbolický maják v tunelu zdlouhavých úředních jednání.
Duku nedávno pobouřila divadelní hra, v níž byl nezdvořile zobrazen Ježíš Kristus. Považoval to za zásah do svých vlastních osobnostních práv, přestože inscenaci sám neviděl. Soud však jeho žalobu smetl ze stolu. Duka verdikt označil za totalitní a o křesťanech prohlásil, že jsou nejpronásledovanější skupinou na světě.
Křesťané jsou dnes nejvíce pronásledovanou skupinou na světě. Křesťanství a křesťané jsou dnes druh určený k vyhubení
Autor: Tomio Okamura, 24.12.2019
"Křesťané jsou dnes nejvíce pronásledovanou skupinou na světě", řekl jsem ve Sněmovně v úvodu odborného semináře, který organizuje SPD, na aktuální téma ,,Pronásledování křesťanů v 21. století'':
Vážení přátelé, vážené dámy a pánové, děkuji poslanci Jiřímu Kobzovi, za čest říci na úvod pár slov na dnešním semináři ,,Pronásledování křesťanů v 21. století''. O tom proč tu jsme, o tom jakému tlaku čelí námi společně sdílené hodnoty, které mají své kořeny ve velké míře v křesťanství, většině z Vás vyprávět nemusím. Ten hlavní problém je, že to, o čem tu budeme mluvit, velká část Evropanů, jako problém nevidí, naopak spolu s odvěkými nepřáteli křesťanství a evropské civilizace se na likvidaci naší kultury s chutí a radostně podílejí.
Na jedné straně ignorují ideologii islámu, která zcela nepokrytě v teorii i v praxi popírá lidská práva, svobody a demokracii, a na straně druhé ve jménu obrany, demokracie a svobody likvidují všechny oponentní názory a jejich nositele. Paradoxně se tak na společné frontě ocitli otrodoxní feministky, radikální gayové či ekoteroristé spolu se zabijáky gayů a zotročovateli žen. Není to příliš zarážející, fanatická Greta je stejný netolerantní a fanatický popírač svobod podobně jako ostatní neomarxisté. Všechny tyhle ideologické fašisty spojuje nenávist k toleranci a svobodě.
David Curry, prezident americké organizace Open Doors, která monitoruje pronásledování křesťanů, označil křesťany za "nejvíce pronásledovanou skupinu na světě". Doslova hovoří o Epidemii únosů, znásilnění, bití a mučení".
Když si vzpomenu na zmíněnou Gretu a humbuk kolem ní, nejde si nevšimnout paradoxu. Satelity NASA monitorují amazonské požáry a to mimo jiné přimělo světové lídry, aby se zavázali deštné pralesy zachránit. A je to správné.
Vraždění křesťanů, jejich mučení, upalování, znásilňování a zotročování tisíců křesťanek muslimskými otrokáři zřejmě satelity nesledují a jejich utrpení není vidět na televizních obrazovkách ani v novinách. A tak shromáždění OSN poslouchá výlevy nemocného dítěte, ale neslyší, ani nevnímá řev vražděných křesťanů, ani umíráček, který zvoní celé křesťanské civilizaci.
Po teroristických událostech v Christchurchi na Novém Zélandě, nikdo neváhal označit náboženské pozadí obětí, svět soucítil s postiženou muslimskou komunitou. Přitom v týdnu, ve kterém se stal útok na mešitu ve městě Christchurch, bylo v Nigérii zavražděno více než dvě stě křesťanů. Česká a vesměs ani světová média se o těchto událostech téměř nezmínila. K uctění památky křesťanských mučedníků nebyly zorganizovány žádné pietní akce a nezvonily žádné kostelní zvony. Veřejnost nebyla nijak pobouřena.
Počet zavražděných obětí džihádistických útoků na Srí Lance, které byly spáchány na Velikonoční neděli 21. dubna 2019 a byly příčinou útoku na Novém Zélandě, jsou tak hrozné, že se na to nedá ani pomyslet: 253 mrtvých. Mezi oběťmi bylo 45 dětí. Islámští teroristé dobře věděli, že ve třech kostelích je mnoho dětí, a záměrně na ně zaútočili.
Vévoda z Cambridge, princ William, navštívil muslimy, kteří přežili útoky na mešity v Christchurchi na Novém Zélandu. Kupodivu žádný soucit nedonutil britskou královskou rodinu k tomu, aby se princ William před návratem do Anglie, zastavil také na Srí Lance, bývalé britské kolonii, a setkal se tam s přeživšími křesťany.
Vážení přátelé, dámy a pánové, křesťanství a křesťané jsou dnes druh určený k vyhubení. To je ta špatná část poselství dneška. Ta lepší je v tom, že křesťanství a křesťané jako víno pod tlakem vydávají ze sebe to nejlepší. Hodnoty, které přineslo křesťanství, tedy tolerance, humanita, nebo třeba oddělení víry od vládnoucí moci, jsou hodnoty, které lze potlačovat a popírat, ale už nikdy nikomu se nepodaří definitivně zašlapat je do zapomnění. A je jen na nás do jaké míry je my budeme ochotní a schopní ubránit. Euportal.cz
Viktor Orbán – Perzekuce křesťanů je organizovaným útokem na celou kulturu
Autor: odjinud | Publikováno: 25.12.2019
Budapešť, MAĎARSKO – Ministerský předseda Viktor Orbán naplněnému sálu v maďarské metropoli řekl, že je hrdý na křesťanské dědictví a bude dělat vše, co je v jeho moci, aby bránil křesťanskou identitu.
„Jsme hrdí, že před tisícem let vybudoval náš král Svatý Štěpán maďarský stát na solidních základech a učinil z naší země součást křesťanské Evropy,“ řekl pan Orbán, kdy ještě citoval ustanovení maďarské ústavy: „Uznáváme roli křesťanství při udržení naší národnosti.“
Ministerský předseda řekl: „Náš první křesťanský král, Svatý Štěpán, byl osvícený monarcha a vizionář, jenž napsal svému synovi Emericovi návod zvaný ‚Vytčení‘, který my Maďaři čteme jako osobní poselství pro každého z nás, jak jako národ, tak jako jednotlivci, a ten se stal zdrojem naší síly a životaschopnosti.“
Kromě toho, že Vytčení na něj naléhalo, aby uchovával křesťanskou víru, tak také obsahovalo výstižné rady pro dobré občanství a dobrou vládu, uváděl pan Orbán.
„Buď milosrdný ke všem, kdo trpí násilím, drž si v srdci vždy citaci Pána, který řekl: Přeji si milosrdenství a ne oběti,“ citoval z toho pan Orbán. „Měj trpělivost se všemi, ne jen s mocnými, ale i se slabými.“
„Nakonec buď silný a nenech se přízní vynést k přílišné nadutosti a nepřízní strhnout k přílišné sklíčenosti. Buď ve svém životě pokorný, aby tě Bůh mohl povznést do dalšího,“ citoval z toho. V řeči tohoto vůdce, periodicky přerušované vlnami potlesku, se odrážela i slova napsaná v roce 2000 papežem Janem Pavlem II. k připomenutí 1000. výročí Maďarska jako křesťanského národa.
„Copak, když Svatý Štěpán psal své Vytčení pro svého syna Emerica, tak mluvil jen k němu?“ ptal se tehdejší polský papež. „Copak nepsal své Vytčení pro všechny příští generace Maďarů, pro všechny dědice jeho koruny?“
„Tento svatý král, drazí bratři a sestry Maďarského národa, vám zanechal jako dědictví nejen královskou korunu,“ řekl. „Zanechal vám duchovní odkaz, základní dědictví a nezničitelné hodnoty: tj. ten skutečný dům vybudovaný na skále.“
Pan Orbán v úterním projevu řekl, že Maďarsko, i přestože je malé, dostalo svou misi sehrávat důležitou roli ve světě.
„Maďaři tvoří jen 0,02 procenta obyvatelstva světa, takže jakou změnu v něm mohou udělat? Mají na to?“ ptal se pan Orbán.
Pak přešel k ujasnění té správné představy pomocí historického příkladu 12 apoštolů, kteří změnili svět svým křesťanským svědectvím o smrti a zmrtvýchvstání Ježíše.
„Stavíme–li se za své perzekuované bratry a sestry, probouzíme v sobě i v ostatních odvahu,“ pokračoval ministerský předseda. „Když jsme Pomoc perzekuovaným křesťanům pozvedli až na úroveň vládního ministerstva, kdo mohl tehdy vědět, jak to pozdvihne vliv na ostatní?“
Pan Orbán se rovněž podělil o ohromující, leč pod koberec zametená, fakta o rozsahu dramatu z reálného světa, tedy o perzekuci křesťanů.
„Čtyři z 5 lidí perzekuovaných pro svoji víru jsou křesťané a po celém světě trpí extrémní perzekucí asi 245 milionů křesťanů,“ uvedl pan Orbán, k čemuž uváděl ty spousty vandalských útoků na kostely a četné vraždy.
„Evropa přesto všechno vždy a zase mlčí!“ řekl. „Evropští politici jsou zjevně ochromení a neschopní dělat nic, kdy jen žvaní, že to všechno je jen záležitostí přirozených ‚lidských práv‘.“
„Jenže perzekuce křesťanů není jen humanitární problém,“ tvrdil Orbán. „To není jen násilí proti jednotlivým osobám nebo skupinám, nýbrž jde o organizovaný útok na celou tuto kulturu, včetně útoků probíhajících zde v Evropě.“
Tento útok nabývá mnoha forem, kdy některé jsou otevřené a některé spíš skryté, řekl, kdy k takovým patří i „výměna obyvatelstva pomocí masové migrace, stigmatizace, zesměšňování a umlčování páchané pomocí politické korektnosti.“
Tento premiér rovněž kritizoval plošné přijímání masové migrace Západní Evropou jako kladení časované bomby pro naši budoucnost.
„Západní Evropa už zásobila Islámský stát spoustou svých lidí,“ uvedl, „a pomocí nekontrolované imigrace způsobila radiální přeměnu demografie evropského obyvatelstva.“
Poukázal, že pro Evropu je jediným řešením znovu objevit své křesťanské kořeny, svou křesťanskou identitu. Tom Williams/Breitbart News, ww.reformy.cz
KDU – ČSL škodí křesťanství
Ignác Pospíšil
Staronový místopředseda KDU–ČSL Jan Bartošek ( v současnosti tento pán projevil zájem o předsednické křeslo v KDU, poznámka red.), který již dříve prezentoval stanoviska jen těžko slučitelná s pozicí křesťanského politika, prohlásil v rozhovoru pro jindřichohradecký Deník, že cílem staronového vedení KDU–ČSL je „odklon od tradiční kostelní politiky, protože jsme stranou lidovou a pro lidi věřící a nevěřící.“ Těžko říci, co přesně myslí pojmem “kostelní politika”, nicméně uvážíme–li jeho dosavadní postoje a akce, patrně půjde o jakékoliv křesťanské postoje, které nejsou dostatečně populární na to, aby straně získaly nějaké hlasy. Koneckonců není tak dávno, co na Celostátním sjezdu MKD prezentoval názory, které jsou u křesťanského (či vůbec jakéhokoliv konzervativního politika) opravdu nepochopitelné.
Přiznám se, že v jakoukoliv pozitivní budoucnost KDU–ČSL jsem přestal věřit už dávno. Z pohledu křesťanského voliče je ta strana k ničemu, ba co hůř, je to strana škodící, protože jen mate voliče a získává hlasy křesťanských voličů, co ji naivně volí s marnou nadějí, že bude dělat alespoň částečně křesťanskou politiku – čímž je překážkou pro vznik a existenci strany, která by takovou politiku skutečně provozovala. Každopádně, jak vidno, dechristianizace KDU–ČSL už postoupila do té míry, že se vrcholní lidovečtí politici nebojí o ní veřejně mluvit a uvádět ji jako cíl jejich snažení. Snad to některým skalním voličům lidovců z řad křesťanů otevře oči. Pravdou totiž je, že žádná strana nemůže být zároveň pro voliče věřící i nevěřící. Takový nesmysl může tvrdit pouze ten, co věřící není a nemá představu, co to znamená být věřící, nota bene v dnešním světě – a tudíž nevidí obrovskou hodnotovou propast, která zeje mezi těmito dvěma skupinami lidí.
Z toho všeho plyne jediné. Současná KDU–ČSL už není a nemůže být stranou pro křesťany. Alespoň ne pro ty, co svoji víru berou vážně.
euportal.cz
Celá EU není nic jiného, než pokrytecký výsměch svobodě a spravedlnosti.
Je to reinkarnace pangermánské a nacistické Mitteleuropy zaměřené především na zotročení slovanských obyvatel
Martin Koller | Publikováno: 23.12.2019
Současnou komedii kolem pomníku takzvaných vlasovců je třeba vnímat v souvislostech, jako ostatně veškeré české politické komedie od roku 1989, kdy jsme vyrazili na cestu německé kolonie, aniž si to většina z nás uvědomila. Ostatně i před tím jsme si za různých režimů užili politických komedií dost a dost. Je třeba si položit otázku, proč najednou taková hlasitá komedie kolem vlasovců. Vždyť oslavovat je začal už před lety Žáček, ředitel ÚSTRu, tedy organizace, která se zabývá obchodováním se svěřenými dokumenty a poskytuje podklady k výběrovému uplatňování zákonů.
Tedy přesný opak demokratické instituce placené státem, jaké nám měl přinést 17. listopad 1989. Jaký úřad, takový šéf a naopak. Co můžeme čekat od člověka, který dělal poradce zfašizovaným, Banderovcům na Ukrajině, vraždícím spoluobčany. Zajímavé je, že režie a obsah komedií se mění podle zadání, obvykle ze zahraničí, ale někteří komedianti na scéně zůstávají, případně jejich potomci. Vlasovská komedie je jen další z primitivních a agresivních projevů místních euromarxistů, kteří již třicet let, někteří i déle posluhují cizáckým zájmům, především německým, speciálně sudeťáckým. U některých se slouhovství táhne až do doby německé okupace v době druhé světové války, zatímco u jiných až do rakouské okupace před říjnem 1918. Při tom všem nesmíme zapomínat, že Německo se rovná německá koloniální EU.
Korunu všemu nedávno nasadila Eugenie Číhalová, zmocněnkyně euromarxistické české (!) vlády (Allbrightovou pověřeného guvernéra německé východní Afriky–Česko Andreje Babiše, šéfa ČSSD Petříčka se slouhou Hamáčkem s podporou plantážníka Filipa a jeho údajně komunistické party). Tato zmocněnkyně, která údajně zastupuje ruskou menšinu u nás, placená z našich daní, která položila věnec na hrob nacistického vraha Helmutha Pannwitze, velitele XV. kozáckého jízdního sboru SS, který vraždil civilisty, znásilňoval a prováděl masové popravy v Bělorusku, na Ukrajině a v Jugoslávii. Nakonec jeho podřízení z kozáckého praporu Feuermittel zvěrsky mučili a upálili 19 mužů v moravské obci Zákřov.
Velitel za svoje podřízené nese plnou zodpovědnost. XV. kozácký sbor byl součástí ROA vedené generálem Vlasovem, označované jako vlasovci. Číhalová blábolí v médiích cosi o boji proti komunistům. Kolik jich bylo v Zákřově, kolik jich bylo mezi civilisty v Polsku a Jugoslávii, ale i na Ukrajině, kde se příslušníci XV. kozáckého jízdního sboru SS chovali hůře, než divá zvěř. V prostoru moravského Zákřova se proti nim chystali zasáhnout místní velitelé wehrmachtu, ale válka skončila. Nejedná se u paní Číhalové o nejhrubší schvalování terorismu a válečných zločinů a propagaci nacismu, což je trestný čin? K čemu máme zákony, když nikdo nevyžaduje jejich plnění? K čemu si platíme ministerstva vnitra a spravedlnosti. Proč bychom je měli dodržovat i my ostatní? Kde je povyk takzvaných historiků z Ústavu pro studium totalitních režimů? Německý nacismus a jeho válečné zločiny, to pro ně není totalita? Kozlů u koryt plných z našich daní jsou nespočetná stáda, ale práce na zahradě žádná, nanejvýš smrduté bobky německé euromarxistické protiruské propagandy. Je to evidentní důkaz, že celý lítý boj mezi vládní koalicí a opozicí, včetně nástupů nemyslících hlupáčků pod vedením placených aktivistů je pouhá komedie. Převážná většina českých poslanců a senátorů podlézá euromarxistické německé EU řízení z Berlína bývalými komunisty a sudeťáky bez ohledu na stranickou příslušnost a voliče, vlast a národ.
Co na pomník k oslavě příslušníků formace podřízené říšskému vůdci SS Himmlerovi a kladení věnců k hrobu zločince a velitele kozácké SS Pannwitze říkají naši politici, údajně demokratičtí, co na to oběti holocaustu? Co na to premiér a pro některé spasitel? Číhalovou zaměstnává jeho vláda, stejně jako přítele sudeťáků Hermana. Jeho ministr obrany evidentně preferuje německé zbrojovky a především začlenění naší armády do německého bundeswehru, dědice nacistického wehrmachtu.
Stačí se podívat, kdo bundeswehru velel v první dekádě i déle. Co dělají orgány činné v trestním řízení (socialisty Hamáčka)? Co na to předseda ODS Fiala, kam sprosťák z Řeporyjí patří i se svým vlasovským pomníkem? Vymění modrého ptáka za svastiku, když neustále řeční o svobodě a demokracii? Vítězná strana v propagaci nacismu? Pana Kalouska, který se veřejně tulí k Číhalové, aniž by se pozvracel, se raději neptám. Vážil jsem si ho jako jedné z nemnoha osobností, ale osobnost neoslavuje německý nacismus. Měl by se stydět. Pověz mi, kdo je tvůj kamarád a já ti povím, kdo jsi.
Co na to úlisný a pokrytecký německý velvyslanec Israng toužící pořádat u nás sjezd sudeťáků? Samozřejmě mlčí, protože Německo sice staví muzea holocaustu, ale je to jen pokrytecká komedie. Nevydalo k potrestání 1500 prokazatelných válečných zločinců, které požadoval československý plukovník Ečer a samo je rovněž nepotrestalo. Neprovedlo denacifikaci odsunutých sudeťáků z ČSR a dalších milionů nacismem nasáklých Němců odsunutých z řady evropských zemí, především z Polska. Nepotrestalo žádného ze soudců, kteří v době takzvané třetí říše národa německého a okupace Československa posílali demokratické Němce i občany okupovaných zemí na smrt a do koncentráků. Nepotrestalo žádného z kněží, kteří nosili na ornátu hákový kříž, místo kristova. Všechny válečné zločiny se v Německu hází na SS (přestože naprostá většina z nich nebyla potrestána, zato dostávali donedávna finanční podporu), přičemž ostatní ozbrojené složky se jich dopouštěly rovněž a snažili se také mnozí němečtí civilisté, zvláště sudeťáci. Armádě takového státu jsou podřízeni naši vojáci. Naše vláda se může stydět a opozice, která neprotestuje, rovněž, až na čestné výjimky.
Většina českých Židů a desetitisíce dalších občanů bylo vězněno, zotročováno a zlikvidováno v německých koncentrácích. Jiných se kupodivu teror a holocaust netýkaly, přestože to bylo v rozporu s ostudnými norimberskými zákony a přežili okupaci doslova v luxusu. Při německé ráznosti a nadšeného antisemitismu (čest nemnohým výjimkám) určitě nešlo o náhodu. Gestapo si seznamy spolupracovníků odvezlo a zbylých se zmocnili Američané ve Štěchovicích. Dnes jimi disponují jak euromarxistické koloniální Německo, tak USA. Souvislosti s politickou situací v naší kolonii německá východní Afrika–Česko jsou nepřehlédnutelné.
Od roku 1989 nám začala vládnout garnitura politiků, umělců a mediálních pracovníků, která je v mnoha případech vydíratelná buď za kolaboraci s Němci za války, případně zločiny z padesátých let. V lepším případě pouze zkorumpovaná. V posledních letech se k aktivním slouhům cizáků připojily politické neziskovky jako aktivistická úderka cizáckých euromarxistů. Proto již třicet let vidíme bezuzdné podlézání mnoha politiků a mediálních pracovníků Německu, především sudeťákům, kteří nebyli ani denacifikováni. Německé a zněmčelé šlechtické rodiny dostávají miliardové majetky bez ohledu na zákony a zájem státu a národa. Třicet let se mediální propaganda snaží pokrytecky relativizovat a potlačovat informace o vině Němců za nacismus a vyvolání druhé světové války.
Stejně jako v době rakouské a později německé okupace se třicet let plánovitě vytváří duch podřízenosti a ponižování ve vztahu Čechů k Němcům. Na Seznamu to vidíme každý den. Vše české je špatné a hodné zesměšňování. Samozřejmě, kromě levné práce na německé koloniální panstvo tvořené geniálními nadlidmi určenými k vládě nad slovanskou pakáží. Zlehčují a zamlčují se zločiny Němců z období války proti národům Evropy s cílem posilovat kolonizaci slovanských zemí střední, jihovýchodní a východní Evropy. Jednou z forem této ideologické války je soustavná agresivní protiruská, případně protisrbská propaganda. Ta se snaží líčit Rusko, případně Sovětský svaz jako stát stejně zločinný a nepřátelský k naší zemi, jako bylo nacistické Německo. Při tom je záměrně přehlížen fakt, že Německo je naším a nejen naším tradičním nepřítelem už od dob slovanských knížat, zatímco Rusko se k nám zachovalo nepřátelsky pouze jednou, a to v roce 1968. Ve srovnání s německou okupací a protektorátem to byl piknik školky křesťanských dívek.
V SSSR nebyli nikdy lidé plánovitě a záměrně masově vyhlazováni z rasových důvodů, SSSR nikdy nebojoval ve jménu nějaké rádoby nadřazené rasy proti ostatním a Rudá armáda jako jeden z hlavních členů protifašistické koalice (USA, SSSR, V. Británie) nesla sama po tři roky tíhu boje s Německem a jeho satelity v Evropě. Rudá armáda měla zásadní podíl na vítězství spojenců v Evropě, pomohla spojencům ve finální fázi bojů v tichomoří, pomohla Čínské lidové osvobozenecké armádě, osvobodila s pomocí rumunské a polské armády převážnou většinu území Československa, přičemž na našem území padlo zhruba 140 000 rudoarmějců a 60 000 Rumunů. Celkově padlo v boji proti Německu a jeho satelitům 8,2 milionu vojáků Rudé armády a zhruba 8,5 milionu jich bylo zraněno, část s trvalými následky. V neposlední řadě zabránila Rudá armáda dokončení holocaustu, a rovněž následné likvidaci Slovanů. Ostudné činy Číhalové a Novotného jsou urážkou obětí německého nacismu. A česká vláda i takzvaná opozice mlčí.
V pokrytecké, prolhané a nenávistné protiruské štvanici se angažují beze studu euromarxističtí propagandisté, kteří jsou ochotni omlouvat a heroizovat na internetu, v televizi i v tisku německé nacistické ozbrojené složky, včetně SS, které byly uznány mezinárodním tribunálem za zločineckou organizaci. Lze pochybovat, že takové svinstvo dělají zdarma, aspoň ti inteligentnější. Pravda, nemyslících omezenců, kteří se nechají placenými agitátory, takzvanými aktivisty zlákat k čemukoli je vždy dostatek. Opakovaně to vidíme v Praze.
V současné obě se nenávistná a válkychtivá štvanice rozšiřuje proti Číně, která byla za války naším spojencem a vojensky nás tehdy, ani později neohrožovala. Euromarxisté vymýšlejí zákony o postihování předsudečné nenávisti, ale v případě nenávisti k Rusku se výběrově neuplatňují. Opět ukázka právního státu v euromarxistické německé EU.
Občané evropských zemí by si měli uvědomit, že celá EU není nic jiného, než pokrytecký výsměch svobodě, spravedlnosti a lidským právům, reinkarnace pangermánské a nacistické Mitteleuropy zaměřené především na zotročení a vyvraždění slovanských obyvatel střední, jihovýchodní a východní Evropy. Pokusili se o to v létech 1914–1918 a 1939–1945, naštěstí neúspěšně. Lze se oprávněně obávat, že cílem současné štvavé propagandy je nejen utužení německé kolonizace doprovázené ničením státu, národa, rodiny, odzbrojováním a násilnou islamizací a afrikanizací středoevropského prostoru. Nejdůležitější je vyvolání souhlasu obyvatel s agresivní válkou proti Rusku, která se změní v jadernou katastrofu, jež postihne především střední a východní Evropu. Naši vojáci v ní mají plnit roli kanónenfutru německého bundeswehru.
Euromarxistická německá a válečná propaganda je ve většině velkých médií totalitně jednostranná a plná pokrytectví a falše pod vlajkou evropské svobody, demokracie a lidských práv. Opačný názor a svobodnou diskuzi v ČT placené z našich daní, ani v některých dalších médiích určitě neuvidíte a neuslyšíte. To je ta svoboda a demokracie, pravda a láska, pro niž kdysi mnozí cinkali klíči. Ale naší slavné vládě, poslancům a senátorům absence demokracie v ČT placené z našich daní evidentně nevadí.
Sprosťák hledá koryto do budoucna
Každý hledá koryto jinak. Někdo po islámsku pěstmi jako euromarxistka a bojovnice za islamizaci a afrikanizaci naší země Petra Procházková, jiný primitivní vulgaritou, která by před listopadem 1989 nebyla u veřejného činitele možná. Vzhledem k tomu, že starosta Řeporyjí postrádá exteriér vhodný pro výrazné zviditelnění se například striptýzem na „václaváku“, možná v rámci Prague Pride, musí se v médiích jinak. Přítel Pirátů a král mediální sprostoty Pavel Novotný je každopádně krásnou a inspirativní reprezentací úrovně obyvatel vesnice Řeporyje, kteří si ho zvolili za svého vůdce. Patrně se chtějí rychle dostat na úroveň afroislámských multikulturních a obohacujících vzorů ze Súdánu, Somálska, Afghánistánu a podobných zemí, které jejich uřvaný řepný fýrer na radnici již několik let nadšeně vítá. Samozřejmě, aniž by si vzal nějakého migranta domů a živil za svoje, jak to je u pokryteckých multikulturalistů běžné. Kdyby byli občané Řeporyjí co k čemu, popadli by svého starostu za límec a nakopli směrem k Terezínu a Osvětimi, aby se tam mohl pochlubit, jak chce stavět pomník nacistickým SSmanům a zrádcům.
Agresivní sprostota starosty Novotného z Řeporyjí, předního reprezentanta Fialovy rádoby–vítězné ODS na cestě k euromarxismu přes německé, zelené, případně islámské zadky, není samozřejmě nic jiného, než bezcharakterní, vypočítavá a podlézavá komedie. Tou si chce sprosťák do budoucna zajistit koryto u evropských euromarxistů typu Merkelové, Leyenové a Posselta, případně jejich amerických šéfů Sorose a Allbrightové. Následuje v těsném závěsu atomového Hřiba a garážového Koláře. Vzhledem k tomu, že má přece jen trochu zpoždění, snaží se je dohnat hlasitějším projevem kořeněným svojí standardní sprostotou za vydatné podpory médií. Na protinárodním euromarxistickém Seznamu dostává prostor každý den. Před rokem možná ani nevěděl, že nějací vlasovci existovali. Nicméně využil talentu synka z komediantské rodiny, která se měla dobře za všech režimů v boji o koryto a předvádí se s vydatnou podporou médií a Fialova vedení ODS v multikáře jako reprezentant pracujícího lidu. Takový malý český Mussolini. Jeho vypracovanou dělnickou postavu rozhodně nelze přehlédnout. Už jen chybí, aby jako Babiš s Krnáčovou vyrazil předvádět komedii s pětiminutovým kydáním sloního hnoje. Sprosťákovi by určitě stačil jeho vlastní. Il Duce takové komedie miloval.
Zároveň o sobě vykládá i píše, jak je úžasně inteligentní. Vzhledem k tomu, že samochvála obvykle smrdí, musí se nad Řeporyjemi vznášet hustý oblak smradu. Je otázka, zda by to neměli řešit ekologové jako ničení životního prostředí. Mezi půlkami Sorose, Allbrightové a Merkelové je velká tlačenice a sprosťák z Řeporyjí se snaží dostat do první ligy. Nicméně na české politické komediální scéně pražské havlérky není žádným novátorem. Řadí k dalším nadějným euromarxistům a slouhům cizáckých, především německých zájmů typu Jandy, Putny, Peszinského, Mináře, Petříčka, Pocheho, Hamáčka, Prouzy, Dienstbiera, samozvaného profesora Kohouta, který někam vysmrádl, či samozvaného kněze, bývalého kádrováka Halíka, kdysi oceněného bojovníka proti křesťanským bludům. V neposlední řadě rovněž předlistopadového nomenklaturního komunisty Štětiny, lektora marxismu–leninismu Votápka, nomenklaturního komunistického lampasáka Pavla, či bývalého kněze Hermana, přítele sudeťáků, stavbařského miliardáře Sekyry a především mladých chlapců. V době, kdy se mají snižovat stavy přebujelých byrokratů. Místy mám dojem, že na Babišobě úřadu vlády pracuje za naše peníze víc členů TOP 09, než ANO. Ilustrativní doklad opravdovosti lítého boje mezi vládou a opozicí, který nám předvádějí v médiích. Samé morální, nezištné a vlastenecké charaktery. Docela by mne zajímalo, kolik taková Číhalová, nebo Herman dostávají z našich daní. Podle mne by měly být platy a celkové příjmy státních zaměstnanců zveřejňovány, když jdou z našich daní. To bychom koukali, jak jsme bohatá země a co si můžeme dovolit. Možná se dočkáme i příplatku za kladný přístup k němectví.
Zrádci a dezertéři
Druhá světová válka byla obdobím extrémů, dobou hrdinů i dobou zrádců. S těmi druhými, někdy i prvními se státy a národy obvykle vypořádávaly dost tvrdě. Zrádce a dezertéry likvidovaly britská vojenská policie, německé polní četnictvo, či sovětská NKVD mnohdy na místě zastřelením, případně oběšením. Z českého rybníčku bych připomněl, že hrdina Francie, poručík Španiel byl odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti československou vojenskou prokuraturou v Londýně za války. Důvodem byl jeho odchod k de Gaullovým vojákům Svobodné Francie, protože se nechtěl bezúčelně povalovat v Anglii a léta čekat na vylodění. Nebyl sám. V USA strčili preventivně do koncentráků většinu tamních obyvatel japonského původu. V Británii zavřeli preventivně většinu členů fašistické strany. Jednoho pilota odvedli poté, co se vrátil z bombardovacího náletu na Německo. Britský hlasatel německé propagandy, známý jako lord Haw Haw, dostal po válce bez milosti provaz, přestože na spojence nikdy nestřílel.
Na východní frontě bojovaly spojenecké síly Rudé armády, francouzští a britští letci, 1.ČS armádní sbor v SSSR, Berlingova polská armáda a partyzáni všech národností SSSR, včetně židovských skupin a cizinců nejen proti armádám Německa, Finska, Itálie, Rumunska, Bulharska, Maďarska, Lucemburska a dočasně Slovenska, dále formacím SS tvořeným Španěly, Francouzi, Belgičany a Nizozemci. Bojovali také proti mnoha zrádcům pocházejícím z území SSSR. Ve středovýchodní a jihovýchodní Evropě byli ozbrojenými spojenci nacistického Německa ve válce proti SSSR a jugoslávskému hnutí odporu Chorvatští Ustašovci, Bosňáci, Kosovští Albánci, Ukrajinci, Kozáci, Krymští Tataři a mnozí další. Nicméně, s výjimkou Krymských Tatarů se nejednalo o celonárodní kolaboraci a zločin. Z Ukrajinců se zrady dopustilo zhruba kolem 200 000, kteří jsou v současnosti souhrnně označování nesprávně jako Banderovci. Většina z uvedených tvořila cizinecké jednotky, nebo útvary SS. Další sloužili a napomáhali německému pozemnímu vojsku a letectvu a dokonce italské armádě. Nelze přehlédnout, že právě tyto formace ozbrojených zrádců se podílely výraznou měrou na teroru vůči civilnímu obyvatelstvu a ukrajinští dozorci sloužili v německých vyhlazovacích koncentračních táborech na území Polska a SSSR. Můžeme si v této souvislosti připomenout, že v Německu připadal jeden příslušník SS na 1000 občanů, zatímco mezi takzvanými sudeťáky, bývalými občany ČSR to byli čtyři na 1000.
Válka na východní frontě byla brutální a vyznačovala se nedodržováním běžných civilizačních norem. V Německých zajateckých táborech zahynulo 3,5 milionu sovětských zajatců. V roce 1941 a následně po část roku 1942 panoval v Rudé armádě rozvrat. Politruci zasahovali neodborně do velení a spolu s příslušníky NKVD vraždili nejen zrádce a dezertéry, ale rovněž vojáky, kteří nesplnili mnohdy stupidní rozkazy. Vojáci Rudé armády, kteří se vzdali, nebo ztratili v rámci bojů a dostali se později zpět, byli mnohdy zbytečně označováni za zrádce, dezertéry a špióny, popravováni, případně zařazováni k trestným jednotkám s minimální možností přežití. Na druhé straně byli ti, kteří kladli odpor i po ukončení bojů a bojovali jako partyzáni v řadě případů omilostněni. Koncem války byla popravena zhruba polovina důstojníků Vlasovovy ROA, nikoli všichni, jak bájí euromarxistická média. Při závěrečných bojích bylo vojáky Rudé armády postříleno bez soudu několik set příslušníků ROA.
Část vojáků a poddůstojníků odeslána do pracovních táborů, kde byli do roku 1955, a poté byli propuštěni na základě Chruščovovy amnestie. Ostatní dostali šest let vězení. Za zradu to nebylo zase tak mnoho. V USA dostávali zrádci doživotí za menší provinění, než ozbrojený boj proti US Army. Možná o něco hůře dopadly kozácké útvary SS vedené obergruppenführerem Pannwitzem, které zločinně terorizovaly obyvatelstvo v Jugoslávii a podílely se na holocaustu. O tom byli dobře informováni Britové, kteří je bez milosti a po zásluze předali Rudé armádě. Nic není černobílé, jako euromarxistická propaganda, která uráží osvoboditele a dělá ze zrádců, vrahů, násilníků a lupičů ubohé oběti bolševismu, samozřejmě pouze ruského, protože podlézá německým euromarxistickým kryptonacistům a kolonizátorům.
Putin obvinil Evropu ze zamlčování skutečností o druhé světové válce
© Sputnik / Aleksei Danichev, 20.12.2019
Pravda o druhé světové válce se v dnešní Evropě úmyslně zamlčuje a existují pokusy přehodit vinu za její rozpoutání z nacistů na komunisty. Západní činitelé to dělají proto, aby skryli nepříjemné okamžiky svých vlastních dějin, domnívá se ruský prezident Vladimir Putin.
Během pátečního setkání s prezidenty zemí SNS v Petrohradě předložil Putin svým kolegům řadu archivních dokumentů spojených s dějinami druhé světové války a předválečnými vztahy evropských zemí.
„Mám dojem, že v dnešní Evropě to nejen nechtějí vědět, ale úmyslně zamlčují, snaží se přehodit vinu, a to i za rozpoutání druhé světové války, z nacistů na komunisty. Ano, my víme, kdo je to Stalin. Ano, provedli jsme jeho hodnocení. Myslím si však, že faktem zůstává ta okolnost, že fašistické Německo napadlo 1. září 1939 Polsko a 22. června Sovětský svaz,“ zdůraznil Putin po přečtení řady dokumentů prezidentům SNS.
Pokud jde o současné případy znesvěcení hrobů sovětských vojáků, ruský prezident uvedl, že vojáci Rudé armády, kterým byly tyto pomníky v Evropě postaveny, byli ti nejobyčejnější lidé.
„Tito rudoarmějci, kdo to je? Většinou rolníci, dělníci. A mnoho z nich trpělo následkem právě toho stalinského režimu. Někdo byl rozkulačen, příbuzní někoho jiného byli uvězněni. A tito lidé zahynuli, když osvobozovali evropské země od nacismu. Nyní jsou jejich pomníky bořeny. A to i proto, aby nevyplula právě ta fakta tehdejší skutečné tajné dohody některých vůdců evropských zemí s Hitlerem. To se nemstí bolševikům, ale dělají vše pro to, aby skryli svou vlastní pozici,“ je přesvědčen prezident.
Putin o přepisování historie ve 2. světové válce
Již minulý týden Putin varoval, že mezinárodní instituce začaly umožňovat pokusy o přepisování historie ve druhé světové válce.
Vnučka Koněva Jelena: Děda nepřijel do Berlína s cihlami, aby tam stavěl zeď „Téměř obviňuje Sovětský svaz spolu s nacistickým Německem z rozpoutání druhé světové války. Jako by už zapomněli, kdo 1. září 1939 zaútočil na Polsko a 22. června 1941 na Sovětský svaz,“ prohlásil ruský prezident na zasedání organizačního výboru Poběda (Vítězství) v souvislosti s nedávným usnesením Evropského parlamentu, které fakticky srovnává nacistické Německo a Sovětský svaz.
Podle ruského lídra jsou navíc ti, kteří se pokoušejí polemizovat s touto „nestydatou“ lží, předem obviněni z vedení informační války proti „demokratické Evropě“.
Putin také zdůraznil, že Rusko na tuto lež odpoví pravdou a že i nadále bude vyprávět o událostech Velké vlastenecké války a zveřejňovat archivy.
Hlasování o rezoluci OSN o boji s heroizací nacismu
K hlasování o rezoluci OSN o boji s heroizací nacismu sdělujeme:
Výsledek hlasování je tento: 115 zemí hlasovalo pro přijetí rezoluce – 3 proti – 55 (včetně EU, resp. ČR) se hlasování zdrželo.
ČR spolu s ostatními ČS EU vystupuje dlouhodobě proti heroizaci nacismu, proti neonacismu, rasismu, xenofobii a dalším formám netolerance. Tuto zásadní pozici zastává nejen na relevantních fórech OSN (3. výbor Valného shromáždění OSN, Rada OSN pro lidská práva), ale i v rámci Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
Pokud jde o letošní ruský návrh zmíněné rezoluce 3. výboru VS OSN, pak ČR spolu s řadou dalších partnerů zdůrazňovala potřebu komplexního přístupu k eliminaci všech forem rasismu a xenofobie na národní, regionální i mezinárodní úrovni. Ve vztahu k ruskému návrhu dále potrhla potřebu přistupovat k nastolené problematice z pohledu dodržování konkrétních závazků v oblasti základních lidských práv, včetně svobody vyjadřování a shromažďování. Zdůraznila potřebu komplexního přístupu ke vzdělávání a připomínání minulosti, které by pokrývalo širší spektrum rasistických a totalitárních režimů.
Z uvedených důvodů se ČR připojila ke společnému rozhodnutí členských států EU o společné abstenci během hlasování o uvedené rezoluci a EU svou pozici důkladně ve společném projevu zdůvodnila.
Ministerstvo zahraničních věcí ČR
Poznámka ČNL k uvedenému hlasování:
Jsem přesvědčeni, že ČR měla hlasovat pro návrh rezoluce OSN o boji s heroizací nacismu. Bylo hrubou chybou, že tak neučinilo. Kdo za tento postup ČR nese odpovědnost? Především vláda ČR, zvláště pak ministr zahraničních věcí ČR, a okrajově snad i prezident republiky. Vina za toto hlasování padá i na poslance a senátory.
Zdůvodnění toho, že ČR se zdržela hlasování je směšné. V rezoluci šlo o boj proti heroizaci nacismu, nikoliv o řešení komplexních celosvětových problémů. Komplexním přístupem se přesto ČR zaštítila. Kdyby takových států jako ČR bylo více, tak by rezoluce OSN o boji s heroizací nacismu mohla i propadnout. Utrpěli jsme opět celosvětovou ostudu.
Na ty menší ostudy, od doby, kdy jsme dříve měli takové ministry zahraničních věcí, jako byl K. Schwarzenberg, L. Zaorálek a dnes Tomáš Petříček, jsme již zvyklí.
Co vše by k tomu a dalším falešným krokům MZV ČR řekl pan prezident E. Beneš? A co paní Hana Benešová, manželka pana prezidenta? Ta zhlížela na okolní svět s pamětní desky, která byla instalována v květnu r. 2005 na jednom z domů na Loretánském náměstí. V létě r. 2012 pamětní deska zmizela. Údajně kvůli rekonstrukci domu a fasády a dodnes se na původním místě neobjevila. A to jsme již na přelomu roku 2019 a 2020.
Otevřený dopis
Mgr. Pavel Čižinský,
starosta MČ Praha 1, Vodičkova 18, 115 68 Praha 1
Věc: K odstranění a navrácení pamětní desky paní Hany Benešové na původní místo
Pane starosto,
při nedávné návštěvě Loretánského náměstí, kde 16. května 2005 byl slavnostně odhalen jak pomník pana prezidenta E. Beneše, tak i pamětní deska jeho manželky, paní Hany Benešové, jsem sice na první pohled zjistil, že pomník pana prezidenta je na svém místě, ale zmíněnou pamětní desku, která se nacházela na domě "U Drahomířina sloupu", jsem nenašel.
V uvedeném domě, jenž vlastní zřejmě pan Bakala a kde sídlí Knihovna Václava Havla, došlo již v srpnu 2012 k zahájení rekonstrukčních prací, včetně fasádních. Podle informací, které jsme získali již dříve, byla pamětní deska paní Hany Benešové údajně odborně sundána. V současné době se údajně nachází v péči (nikoliv v majetku) Galerie hl. m. Prahy a bude podrobena renovaci. Na fasádu domu Knihovny Václava Havla bude osazena až po řádném kolaudačním řízení.
O tom všem nás informoval Váš předchůdce ve funkci starosty, pan Ing. O. Lomecký, svým dopisem z 31. ledna 2018, Čj.: UMCP1 008050/2018, zn.: STA 22/2018.
Od té doby však uplynuly téměř dva roky a stav se nezměnil. Pamětní deska paní Hany Benešové není dosud na svém původním místě. Proč? Fasáda domu vypadá jako nová, její vnitřní část je také odpovídající. Domnívám se proto, že zanikly překážky, které neumožňovaly nově instalovat předmětnou pamětní desku.
V souvislosti s uvedeným je důležité si uvědomit, že tato deska byla na svém místě pouhých 7 let. Rekonstrukce domu však probíhá již více než 7 let a nikdo neví, kdy bude skončena a kdy poté dojde ke kolaudaci stavby. Mnozí návštěvníci pamětní desku hledají a nenalézají. Tato skutečnost budí znepokojení až pohoršení se současným stavem. Víme, že je možné dále oddalovat kolaudaci stavby. Jistě je však také možné ji urychlovat. Víme však také, že další odklady, povzbudí, vzhledem k viditelné renovaci fasády, sílicí kritiku naší veřejnosti. Očekáváme, že pamětní deska paní Hany Benešové bude v nejkratší možné době opětně instalovaná. Existují–li nějaké objektivní skutečnosti, nám neznámé, které tomu brání, prosíme, aby jste nám je sdělil, případně i s možným datem pozdější instalace.
Paní Hana Benešová, manželka prezidenta Edvarda Beneše, muže, jenž se zasloužil o stát, o vznik a obnovu Československé republiky, si zasluhuje celým svým nelehkým životem naši pozornost i vděčnost, nikoliv laxnost a zapomnění. Pokud se na této zásadě všichni zainteresovaní shodneme, včetně Vás, pane starosto, očekávané činy budou následovat a pamětní deska paní Hany Benešové bude opět na svém místě.
Za vše, co v předmětné záležitosti učiníte k dosažení tohoto cíle, velmi děkujeme.
V Praze dne 19.11.2019
JUDr. Ogňan Tuleškov
Poznámka k uvedenému:
Otevřený dopis jsem osobně předal v podatelně MČ Prahy 1. Převzetím dopisu mi podatelna potvrdila. Do dnešního dne jsem od pana starosty Mgr. Pavla Čižinského nedostal odpověď. Vzhledem k uvedenému budu svůj dotaz nucen opakovat.
S panem Ing. O. Lomeckým, s předcházejícím starostou MČ Praha 1, byla zcela jiná spolupráce. Od něj jsme se dozvěděli základní fakta o celém příběhu pamětní desky paní Hany Benešové. Po téměř dvou letech trpělivého čekání místo odpovědi jsme se dočkali mlčení. Považujeme za svou povinnost, abychom přispěli k brzké instalaci předmětné pamětní desky na původní místo. Jsme přesvědčeni, že v tomto úsilí nás podpoří, bude–li to nutné, i další vlastenecké subjekty i jednotlivci.
Pozor na politiky, kteří přináší dary
19. 12. 2019 – EB
Spolek Milion chvilek pro demokracii vypsal v úterý na pražském Klárově casting k inscenaci nazvané „Budoucnost bez Babiše“. Byl to sice konkurz, ale kdo vyhraje, věděli organizátoři předem. Vše bylo připraveno pro grandiózní výstup starosty Prahy 7 Jana Čižinského. Svůj podíl na milionu chvilek využil k propagaci nového politického projektu 3 000 statečných.
Ostatní účastníci konkurzu jsou teď pochopitelně trochu znepokojeni. Mikuláš Minář a Benjamin Roll z Milionu chvilek je tam nalákali pod falešnou záminkou. Slíbili, že přenechají jeviště „zástupcům demokratických stran“, Čižinský však žádnou takovou stranu nezastupoval. Místo toho si spolu s organizátory vymyslel na ostatní účastníky konkurzního řízení a porotu (obecenstvo) překvapení a předal jim „dárek“, který nikdo nečekal. Vedoucí představitelé Milionu chvilek to nepochybně mysleli dobře, porušili ovšem pravidla hry. Což je v podstatě to, z čeho obviňují Andreje Babiše.
Kdykoli jsme vítězili bylo to silou ducha...
Prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, CSc.
Letošní léto přineslo – kromě průtrží mračen a chvil pohody před klíčícím volebním mumrajem – i pár zásadních nadějných inspirací, které by neměly zapadnout. Připomenu tři.
Kritické realisty zaujalo předně oprávněné odsouzení jednostranného účelového „postkomunistického antikomunismu“ kolegou V. Bělohradským. Absurdně opožděná vlna antikomunismu po dvaceti letech není jen strašením, duchovní prázdnotou a impotencí řešit podstatné problémy soudobé: především odvádí pozornost, kryje hlavně zlořády našich polistopadových „bratrstev kočičí pracky“ i probíhající krizi mamonu a moci.
Globální vrchnost
Právě bezmezné a bezohledné lichvářství i arogantní agrese nové globální „vrchnosti“ ohrožuje dnes svět nejvíce. Právě tito neodpovědní kazisvěti radikalizují dnešní pravici, i levici a ustavičné lokální i globální konfrontace nejnebezpečněji. „Nuzota z lidí lotry činí“, zpívali již V a W. „Moc kazí lidi, absolutní moc kazí absolutně“, varoval L. Mňačko. A L. Vaculík si při 20. výročí „Listopadu 89“ oprávněně povzdechl: „Komunismus padl, ale příčiny, pro které vznikl, jsou tu zas“.
Pozoruhodně střízlivá je i kritika nedávného neuváženého dopisu minulých exponentů střední Evropy do USA od bývalého disidenta J. Čarnogurského. Nelíbí se mu konfrontační styl, připomínající „Bushovy pohrobky“. Věcně uvádí, že vojenské ohrožení střední Evropy Ruskem dnes není reálné. V EU žije půl miliardy lidí, a Rusko má po rozpadu SSSR 150 milionů obyvatel s nemalými starostmi.
Podobně vykonstruované konflikty nyní oživují hlavně nepoučitelní „jestřábi“, usilující o světovládu. Zkušený stratég Z. Brezinski varoval roku 2008 nejmocnější vojensko průmyslový komplex světa jednoznačně: “Dost hysterie, zastavme paranoiu.“ Mají–li signatáři opravdovou starost o střední Evropu, nechť rozvíjejí její účelnou spolupráci, pozici a roli pozitivně. Střední Evropa nemá Evropu dělit, ale spojovat!
Varovná zkušenost
Třetím povzbudivým příkladem byly účinné protesty proti podstatnému omezování Akademie věd ČR, vedoucí k přijatelné dohodě. Varovná zkušenost však zůstává. Naše nekompetentní zkorumpovaná pseudoelita je již schopná prodat i likvidovat vše, jen když se udrží sama ve svých pozicích. Zájmy partikulární i cizí jsou jí přednější než hodnoty obecné. O pravé politické umění „dobře vidět a řešit podstatné společenské problémy v zájmu všech pro blaho obecné“, se nestará.
Místo aby šetřila na zbytečných negramotných konformistech, lichvářích, žoldnéřích, byrokratech jakož i na pochybných ideologických ústavech, polamuje zbývající pilíře naší svébytné existence.
Kdykoli jsme vítězili, bylo to hlavně silou ducha, zdůraznil již F. Palacký. Mobilizace vědecko pedagogického potenciálu ČR k co nejspolehlivějšímu řešení našich akutních problémů je proto v krizové době řádně potřebná. Na formální „vědu pro vědu“, planý scientismus, natož pavědu a nedovzdělanost ovšem nemáme.
Oslabení směrodatné role našich společenských věd netěší. Uplatňování aktuálního masarykovského odkazu vázne, nesmyslně zrušený Pedagogický ústav J. A. Komenského citelně chybí. Rovněž vydání Podivenovy inspirace k falšování naší národní historie nakladatelstvím Akademie je s jeho celospolečenským posláním těžko slučitelné.Náš vědecko pedagogický potenciál nutno zkrátka kultivovat důkladněji a lépe jej využívat. Jeho význam v riskantním 21. století je pro nás strategický i sebezáchovný. Racionální náprava našich dezorientací i nepořádku se ovšem neobejde bez hlubších znalostí našich skutečných nejdůležitějších potřeb a reálných možností. Na „neviditelnou ruku“ monopolizovaného i vykolejeného trhu již nelze bláhově spoléhat. ČR však dosud nemá dlouhodobější koncepční strategické priority pro 21. století náležitě ani definované, natož realizované. Tak neodpovědnou absolutizaci není radno tolerovat.
Dobře se učit
Málokdo si plně uvědomuje, že podobný „přetřes“, jako letos (doufejme) překonala Akademie věd, zažívá již druhou dekádu naše školství. To se octlo na tapetě brzy po Listopadu a dopadlo hůř.
Odborné návrhy na jeho racionalizaci, demokratizaci a humanizaci byly řádně předloženy i obecně podpořeny počátkem roku 1990. Vycházely z nejlepších zkušeností našich i světových, předjímaly i náročnější 21. století. Neznalci a „elitáři“ však po druhém dělení Československa prosadili pravý opak, obnovu překonaného ultrakonzervativního dualismu z let Bachova absolutismu po roce 1848. Přístup k vyšší a hodnotnější vzdělanosti se tím podstatně ztěžuje.
Zatímco vyspělejší státy se ve 21. století orientují na všeobecné klíčové umění „dobře se učit“, my jsme se vrátili o 100 let zpátky. Země Komenského vinou tohoto zpátečnictví a strategického omylu rapidně propadla mezi poslední místa EU i OECD v počtu nejdůležitějších maturantů s úplným středním všeobecným vzděláním. Ve vyspělých zemích je jich až 80% i více. U nás jich bylo 10 let po Listopadu, po obnově velmi výlučného gymnázia pouze 15% a r. 2010 jich má být jen 30%.
Význam všeobecného solidního vzdělání je přitom existenční. Jde především o hlavní zdroj dobré občanské orientace, jde o nezbytnou prevenci proti mediálním manipulacím i o účinnou obranu proti funkční negramotnosti přibývající dík příliš úzkým specializacím. Prodloužení cesty k maturitě na 13 let zvyšuje náklady, včetně nežádoucího prosazování školného.
Výchova do škol patří
Našli se též extrémní psaudohumanisté, kteří tvrdili, že výchova do školy nepatří. Výsledky jsou otřesné. Téměř polovina mladších žáků kýžených „dílen lidskosti“ trpí násilnostmi šikany. Zvládání nekázně se stalo hlavní profesní zátěží dnešních učitelů.
Korunu všemu nasadili ultraliberálové, kteří školu zbavují i nezbytných minimálních výchovných cílů a norem (tzv. pedagogických standardů). V situaci, kdy náročnost reálného života nebývale roste, v mnoha našich školách paradoxně klesá. Za 20 let nemáme celostátně závazně vymezené ani běžné základní maturitní požadavky. Takový nepořádek nemá v naší historii obdoby (sotva ho má jinde). V zemi vybavené odbornými pedagogickými ústavy se navíc o nápravu starají hlavně privátní firmy, což všechno zbytečně prodražuje. Pouhá obnova maturit má stát půl miliardy Kč.
Rámcové vzdělávací programy základních škol se za dva roky nezmohly ani na vymezení základního učiva. Připomínají spíše prázdné rámečky, které si každá škola vyplňuje více méně sama. Rekordní množství studijních oborů na jednotlivých vysokých školách si podobně vymezuje dokonce státní závěrečné zkoušky. Nedostatečná praktická způsobilost většiny absolventů učitelství tak čeká na nápravu již druhé desítiletí. Ani to ministerstvu školství nevadí?
Velká setrvačnost
Školství má na štěstí velkou setrvačnost. Dobrých učitelů i škol je stále dost. Dočkají se účinnější podpory včas? Nejde jen o značné zaostávání jejich příjmů. I to nejdůležitější, prozíravý výběr základních směrodatných výchovně vzdělávacích hodnot pro 21. století, zaostává. u nás nejvíce. Školství , odpovídající náročnému i nejistému 21. století, stále postrádáme. Učit všechny všemu podstatnému celoživotně jsme se dosud od J. A. Komenského nenaučili.
Bolestný vývoj našeho školství v posledních letech je i výmluvnou sondou do širší polistopadové reality. Jsem dalek toho, abych historický význam Listopadu 89 zpochybňoval. To činí právě uvedené následné, zcela sebezáhubné nepořádky. K jejich kritice a překonávání je nejvyšší čas.
„Všeobecné vzdělání je intelektuální demokracie, rovnost ducha. Individualismus musí být v rovnováze s kolektivismem. Všeobecné vzdělání je humanitní a všelidské a směřuje přes všechny osobní i národnostní rozdíly k sjednocení všech myslících a cítících lidí.“ T. G. Masaryk
Nejde přece o dějiny
Evropský parlament přijal letos 19. září dokument nazvaný Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy. Historik Jan Rychlík v polemice s nesouhlasným stanoviskem KSČM podal rozbor německo–sovětského paktu o neútočení (Právo 18.12.).
Profesor Rychlík je bezesporu jedním ze špičkových evropských odborníků na východní dějiny. Ve svém textu vychází ovšem z mylného předpokladu, že v Evropském parlamentu probíhá odborná konference týkající se diplomatického pozadí vzniku druhé světové války. Měl jsem příležitost po dobu pěti let podrobně studovat bruselskou novořeč a jsem si jist, že zmíněné usnesení má sloužit něčemu jinému než prohlubování vědeckého poznání o příčinách vzniku až dosud největšího masakru v lidských dějinách.
Jan Rychlík se domnívá, že přijaté usnesení považuje sovětsko–německý pakt „za jednu z příčin druhé světové války“. Tak tomu bohužel není. Zmíněné usnesení označuje pakt Molotov–Ribbentrop za pravou, skutečnou, „bezprostřední“ příčinu druhé světové války. O nějakých dalších příčinách se ani jediným slovem nezmiňuje. Zcela ignoruje vše, co tomuto paktu předcházelo.
Jaké jsou ony dva cíle, které usnesení sleduje? Za prvé požaduje, aby se celá Evropa semkla proti Rusku. Rusko totiž popírá svoji vinu na rozpoutání druhé světové války, Rusko se na rozdíl od Německa nevyrovnalo se svojí minulostí, tvrdošíjně překrucuje dějiny a maskuje zločiny, které spáchalo.
Jan Rychlík píše, že „roli SSSR při porážce Německa nikdo nezpochybňuje, ta byla skutečně zásadní“. Bohužel se v usnesení EP o zásluhách SSSR při porážce nacismu neobjevila ani jediná větička. Místo toho se požaduje, aby byly odstraněny všechny památníky připomínající Sovětský svaz.
Druhý cíl usnesení? Má posloužit v kampani proti každému, kdo má výhrady k protěžování etnických, náboženských a sexuálních menšin. Hned na několika místech se v něm potvrzuje, že namísto diskuse o dopadech masové migrace či o významu klasické rodiny bude každý, kdo se odváží mít svůj vlastní názor, považován za dědice nacistické a stalinské totality. Skutečně se chceme vyrovnávat s minulostí právě tímto způsobem?
Prof. J. Keller,
přišlo e–poštou
Marine Le Pen – Musíme zakázat islámské organizace zavřít radikální mešity a vyhostit cizince, kteří káží na našem území nenávist,
stejně jako nelegální přistěhovalce, jež tam nemají co dělat
Autor: Redakce | Publikováno: 19.12.2019 | Rubrika: Citáty
"Islámský fundamentalismus musí být zničen. Francie musí zakázat islámské organizace, zavřít radikální mešity a vyhostit cizince, kteří káží na našem území nenávist, stejně jako nelegální přistěhovalce, jež tam nemají co dělat. Pokud jde o členy těchto islámských hnutí dvojího občanství, je nezbytné zbavit je státní příslušnosti a zakázat jim vstup na naše území," řekla Marine Le Pen.
https://www.youtube.com/watch?v=x–bweUcxQWI
euportal.cz
NATO sa cvičeniami pripravuje na rozsiahlu vojnu, tvrdí náčelník generálneho štábu Ruska
Moskva 18. decembra 2019 (SITA/AP/HSP/Foto:SITA/AP–Alexander Zemlianichenko)
Vojenské cvičenia Severoatlantickej aliancie (NATO) pri hranici s Ruskom odrážajú jej prípravy na vojenský konflikt. Tvrdí to náčelník generálneho štábu ozbrojených síl Ruska Valerij Gerasimov
V utorok počas stretnutia so zahraničnými vojenskými atašé povedal, že aktivity aliancie zvýšili napätie a znížili bezpečnosť popri ruskej hranici. Ako tiež uviedol, vojenské cvičenia NATO vo východnej Európe podľa neho poukazujú na „úmyselnú prípravu NATO na účasť svojich vojakov v rozsiahlom vojenskom konflikte“. Moskva ale podľa Gerasimova zatiaľ nevidí „žiadne predpoklady na rozsiahlu vojnu“. Ako však dodal, tlak Západu na Rusko by mohol vyvolať „krízovú situáciu“, ktorá by sa mohla vymknúť spod kontroly a vyvolať vojenský konflikt.
Vzťahy Západu a Ruska sa výrazne zhoršili po ruskej anexii Krymu v roku 2014. Kremeľ opakovane vyjadruje svoje obavy z nasadenia síl NATO v Pobaltí aj z manévrov aliancie pri ruskej západnej hranici.
Hlas z lidu
Chápu, že Pražáci si neuvědomují, že jsou jen jakýmsi rakovinným vředem republiky. Čerpají energii (peníze) z celého těla (státu) a tváří se, že mimo ně jsou jen samé podřadné, méněcenné, potroublé organismy, o kterých musí rozhodovat, protože vše vědí nejlépe. Jejich kavárenská žlučovitá setkání pod koňským ocasem organizovaná především za Sorošovy, americké, státní a dokonce (bez naší vůle) i za naše peníze Českou televizí, neziskovkami, herci a jinými parazity, jsou jistě každému známá.
Pokud čte tyto řádky někdo mimopražský, tak ho prosím, aby necoural do Prahy, ale aby uctil památku osvoboditelů všech armád a národností (ale přednostně těch, kteří naši vlast osvobozovali z německé nacistické okupace) a aby o tyto pomníky, které jsou (zatím) rozesety po celé republice, pečoval, a aby si je vzal do své osobní péče. Aby je celoročně uklízel, je–li to potřebné. Aby tam občas rozsvítil lampičku a aby tam dal nějaké to kvítko ze zahrádky.
Nestojí to skoro nic, jen pár korun či kroků. Ti, kterým se tyto pomníky stavěli, za naši svobodu obětovali to nejcennější, či dokonce to jediné, co měli – své životy. Že to často nebyli žádní andělé, to se dá pochopit, protože pocházeli z poměrů nejubožejších a ve srovnání s námi z poměrů nejubožejších. Je proto možné jim odpustit jejich hříchy, nebo nad jejich poklesky alespoň přivřít oči.Vykoupili je svou krví.
Přeji pěkný advent a prosím, aby jste část své lásky a úcty darovali i těm, kteří zde přišli o život
Ludvík
Přišlo e–poštou 18.12.2019
Ľuboš Blaha
Dnes som v Liptovskom Mikuláši spáchal hneď niekoľko zločinov, poproste niekto Benčíka, nech ma ide udať Honzovi.
Ľudovít Štúr je pre mňa hrdinou – zatknite ma!
Najskôr som vyjadril úctu Ľudovítovi Štúrovi na mieste, kde štúrovci spísali Žiadosti slovenského národa. A to sa dnes nesmie, veď to je jasný nacionalizmus a antisemitizmus.
Štúr kritizoval Západ a obdivoval Rusko, keby ešte žil, slniečkari by ho určite označili za ruského agenta a zatvorili do basy za hanobenie.
A keď súhlasím so Štúrom, patrím do basy aj ja a my všetci, čo poviete, pán Honz?
Som vďačný Červenej armáde –takže som extrémista, nie?
Ďalej som zapálil sviečku k pamätníku našich osloboditeľov od fašizmu v Háji. V Liptovskom Mikuláši prebiehali jedni z najtuhších bojov za našu slobodu a okrem československých vojakov za nás umierali aj tí sovietski, hrdo s červenou hviezdou na hrudi.
Vraj aj to je dnes zakázané. Aj za to ma chcú zatvárať. Že vyjadrím vďaku Červenej armáde, komunistom, Rusom – za našu slobodu.
Tak do toho, zavrite ma za to, slniečka! Šup, Nicholsonová, daj na mňa trestné oznámenie!
Áno, nikdy neprestanem vyjadrovať vďaku našim osloboditeľom a sviečku im zapálim aj v tom vašom slobodnom a demokratickom väzení.
Jánošík je pre liberálov zločinec a ja schvalujem jeho zločiny!
S úctou som si dnes pripomenul aj Juraja Jánošíka, našu legendu. Tu ho odsúdili. Bohatým bral a chudobným dával. Prvý slovenský socialista. Môj veľký vzor. Nezavrú ma za to?
Veď ho vtedajší mocipáni odsúdili – ako sa len môžem vzoprieť ich rozsudku? Schvaľujem trestný čin, čudujem sa, že mi ešte na dvere neklope komando prokurátora Honza!
Janko Král´ bojoval za narod a chudobu – na to nie je paragraf?!
Narodil sa tu aj Janko Kráľ, náš slávny utopický socialista, ktorý vyzýval na revolúciu. No chápete, čistý extrémista – bojoval za národ a za chudobných ľudí.
Nacionalista a komunista, čo iné? A ja sa s ním fotím, do basy so mnou! Prosím Predsedníctvo SAV, nech ma okamžite odsúdi!
Ešte aj miesto, kde sa prijala 1.mája 1918 Mikulášska rezolúcia za našu národnú suverenitu som si išiel pozrieť – pchá, že Prvý máj, pre slniečka čistý socík, hanba mi!
Možem sa rozorávat s robotníkmi, súdruhovia zo SAV, alebo je to zakázané?
A potom, na záver, sedím v reštaurácii v Mikuláši a odrazu za mnou príde neznámy pán, robotník, ktorý mi chce podať ruku a vyjadriť podporu. Kuchár z kuchyne ma požiada, či si so mnou môže urobiť fotku, lebo mi fandí.
Ľudia mi držia palce. Pracujúci ľudia, bežní ľudia. Lebo ako ľavicový politik hovorím ich jazykom a bojujem za ich práva.
Čudujem sa SAV, že ma za ten hrozne nevedecký prístup nepošle rovno na dlažbu, veď ako to, že si ako politik dovoľujem neprednášať robotníkom o Johnovi Rawlsovi a hovorím ľudovým jazykom. Zlikvidujte ma!
Liberálna ideopolícia už po mne ide
Spáchal som v Litovskom Mikuláši toľko zločinov, že sa musím na každom rohu obzerať, či už po mne nejde ideopolícia.
Štúr, Jánošík, Kráľ, Červená armáda, robotníci – ach, to všetko je dnes zakázané. Žijeme predsa v slobode a demokracii.
Liptovský Mikuláš je historickou dušou národa– ďakujem za všetko!
Liptovský Mikuláš je prekrásne mesto s úžasnými ľuďmi. Historická duša Slovenska. Ak má nezavrú za moje názory, vrátim sa sem s rodinkou – odnášam si krásne spomienky.
Ďakujem Slovenskému zväzu protifašistických bojovníkov, s ktorého členmi som sa dnes stretol, rovnako aj Dušanovi Grešovi, ktorý má tu predviedol.
Hor sa do Dolného Kubína a potom do Žiliny, teším sa na vás, priatelia
Přišlo e–poštou, 18.12.2019, LS
Německo – Migranty musí přijímat všechny členské země EU
napsal(a) Soeren Kern
15. prosince 2019
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský
Debata o migraci je ve své podstatě debatou o evropském federalismu a o tom, do jaké míry umožní členské státy Evropské unii, aby si uzurpovala jejich rozhodovací pravomoci. Pokud půjde všechno podle plánu, tak bude tento návrh zákona přijat Evropským parlamentem ve druhé polovině roku 2020, během německého předsednictví EU. Poté by tuto novou legislativu měla ratifikovat Evropská rada složená z lídrů členských států EU.
"Zásadně odmítáme ilegální migraci a odmítáme to, aby pašerácké struktury rozhodovaly o tom, kdo bude žít v Evropě." – Český premiér Andrej Babiš.
"Postoj zemí V4 je jasný. Nejsme ochotni přijímat ilegální migranty do střední Evropy, protože jen díky naší přísné protimigrační politice jsme ekonomicky úspěšní a je u nás bezpečno. A to je něco, čeho se nevzdáme... My Maďaři trváme na svém právu rozhodnout, komu povolíme vstup do naší země a s kým chceme žít." — Ministr zahraničních věcí Maďarska Péter Szijjártó.
Německý ministr vnitra Horst Seehofer představil svůj plán reformy evropského azylového systému. Z uniklého návrhu plánu je zřejmé, že EU bude od všech členských států vyžadovat přijímání nelegálních migrantů. (Foto: Michele Tantussi / Getty Images)
Země střední a východní Evropy jsou proti povinnému přerozdělování migrantů a chtějí, aby rozhodnutí o udělení povolení k pobytu zůstalo na úrovni jednotlivých států. Argumentují tím, že jednostranným uvalením migračních kvót na členské státy EU se nevolení byrokraté v Bruselu snaží donutit demokraticky zvolené evropské lídry, aby se podrobili jejich diktátu. Debata o migraci je ve své podstatě debatou o evropském federalismu a o tom, do jaké míry umožní členské státy Evropské unii, aby si uzurpovala jejich rozhodovací pravomoci.
Seehofer seznámil se svým čtyřstránkovým plánem reformy společného evropského azylového systému novou předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyen v Bruselu 2. prosince 2019. Očekává se, že Ursula von der Leyen oznámí své návrhy týkající se migrace v únoru 2020, před následujícím šestiměsíčním předsednictvím Evropské rady, které začne v červenci 2020 a připadne Německu.
Cílem nového plánu je změnit Dublinské nařízení Evropské unie, které vyžaduje, aby lidé hledající azyl v EU o něj požádali v první zemi EU, do které se dostanou.
Země jižní Evropy – zejména Řecko a Itálie – si stěžují, že v souvislosti s masovou migrací z Afriky, Asie a Středního východu je současný systém nespravedlivě a nepřiměřeně zatěžuje. Tvrdí, že za migranty, kteří se dostanou na evropskou půdu, by měly převzít odpovědnost všechny členské státy EU.
Na vrcholu evropské migrační krize v září 2015 si některé členské státy EU odhlasovaly přerozdělení 120 000 migrantů z Itálie a Řecka do ostatních zemí EU. Tato dohoda byla dojednána nad rámec plánu z července 2015 na přerozdělení 40 000 migrantů z Itálie a Řecka.
Z 160 000 migrantů, kteří měli být takto "rozděleni", bylo devíti zemím ve střední a východní Evropě nařízeno přijmout přibližně 15 000 migrantů. Ačkoli Česká republika, Maďarsko, Rumunsko a Slovensko hlasovaly proti této dohodě, měly povinnost ji dodržet.
V září 2017 rozhodl Soudní dvůr Evropské unie, že Evropská komise má zákonné právo nařídit členským státům EU, aby přijaly migranty žádající o azyl. Soud rovněž rozhodl, že členské státy EU nemají žádné zákonné právo se těmto příkazům nepodřídit.
Maďarsko a Slovensko podporované Polskem ovšem prohlásily, že Evropská unie porušila svá vlastní pravidla a překročila své pravomoci, když schválila systém kvót "kvalifikovanou většinou" – hlasy přibližně dvou třetin členských zemí EU. Obě země také tvrdily, že režim přerozdělování migrantů je přímým porušením Dublinského nařízení.
Soudní dvůr EU rozhodl, že hlasování kvalifikovanou většinou stačí, protože "EU nebyla povinna jednat jednomyslně, když toto sporné rozhodnutí přijala." V rozsudku, ve kterém nebyla jediná zmínka o Dublinském nařízení, se závěrem praví: "Tento mechanismus (přerozdělování migrantů)přispěje k tomu, aby se Řecko a Itálie mohly skutečně vypořádat s dopadem migrační krize z roku 2015 a je to mechanismus přiměřený."
Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó označil soudní rozhodnutí za "skandální a nezodpovědné" a "v rozporu se zájmy evropských národů, včetně Maďarska." A dodal: "Toto rozhodnutí ohrožuje bezpečnost celé Evropy a dlouhodobě ohrožuje její vlastní budoucnost."
V listopadu 2019 Evropský účetní dvůr informoval, že z 160 000 migrantů, o které se členské státy EU měly původně podělit, bylo nakonec přemístěno pouze 34 705 osob (21 999 z Řecka a 12 706 z Itálie).
Lídři Francie a Itálie během svého nedávného bilaterálního setkání v Římě vyzvali Evropskou unii, aby zavedla nový automatický systém přijímání migrantů. Francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že je "přesvědčen, že pro přijímání migrantů je nezbytný automatický evropský mechanismus" a že země EU, které se odmítají podílet na tomto režimu, by měly být "důsledně potrestány".
Uniklý návrh plánu vypracovaný Seehoferem uvádí, že Dublinské nařízení vytváří "zřejmou nerovnováhu", protože například "v roce 2018 bylo 75 procent všech žádostí o mezinárodní ochranu podáno pouze v pěti členských státech EU". Dokument dále argumentuje tím, že Dublinské nařízení je "neefektivní", protože "v celé EU jsou žadatelé vráceni do (původně) odpovědného členského státu pouze ve 3 procentech případů," což znamená, že v praxi nejsou žadatelé o azyl vůbec posíláni zpět do zemí, kde poprvé překročili hranice EU.
Klíčová část dokumentu požaduje, aby žádosti o azyl byly posouzeny okamžitě po příjezdu na vnější hranici EU. Tam by potom nově vytvořená Agentura Evropské unie pro azyl (EUAA) "rozhodla", který členský stát bude odpovědný za převzetí žadatelů o azyl a za detailní zpracování jejich žádostí.
Seehofer doporučuje svůj plán uplatňovat trvale, a ne jen v krizových situacích. Je na pováženou, že se tento plán vůbec nezabývá otázkou návratu ilegálních migrantů zpět do zemí jejich původu. Plán se vědomě vyhýbá politicky výbušnému slovu "kvóta" a nahrazuje jej výrazem "spravedlivý podíl" (gerechter Anteil). Dokument také úmyslně vynechává slovo "povinný", ačkoli se v celém textu jasně předpokládá, že režim přerozdělování migrantů bude pro všechny členské státy EU povinný.
Pokud půjde všechno podle plánu, tak bude tento návrh zákona přijat Evropským parlamentem ve druhé polovině roku 2020, během německého předsednictví EU. Poté by tuto novou legislativu měla ratifikovat Evropská rada složená z lídrů členských států EU.
Nový evropský komisař pro ochranu evropského způsobu života Margaritis Schinas vyjádřil tomuto návrhu podporu:
"Komisařka pro migraci Ylva Johansson a já jsme se setkali s Horstem Seehoferem. S Německem naprosto souhlasíme. Konsensus všech členských států EU je naprosto nezbytný a my usilovně pracujeme na jeho dosažení."
Český premiér Andrej Babiš ale s německým plánem vyjádřil nesouhlas. V rozhovoru s českou zpravodajskou agenturou ČTK uvedl, že prohlédl Seehoferovu sémantiku:
"Zásadně odmítáme ilegální migraci a odmítáme to, aby pašerácké struktury rozhodovaly o tom, kdo bude žít v Evropě. Odmítáme kvóty a nechápu, proč s tím stále někdo přichází. Jsem překvapen, že se to opět vrací na stůl. Doufám, že v rámci nové (Evropské) komise to nebude pokračovat."
Český ministr vnitra Jan Hamáček uvedl, že Česká republika "koordinuje svoji pozici" s ostatními členy Visegrádské čtyřky (V4), kulturního a politického spojenectví čtyř středoevropských států – České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska.
Ministr zahraničních věcí Maďarska Péter Szijjártó prohlásil, že se země V4 neskloní pod nátlakem EU:
"Postoj zemí V4 je jasný. Nejsme ochotni přijímat ilegální migranty do střední Evropy, protože jen díky naší přísné protimigrační politice jsme ekonomicky úspěšní a je u nás bezpečno. A to je něco, čeho se nevzdáme."
"Díky našemu postoji je střední Evropa v dnešní době jedním z nejúspěšnějších regionů Evropské unie a jejím motorem růstu. Nebudeme tolerovat žádný nátlak a my Maďaři trváme na svém právu rozhodnout, komu povolíme vstup do naší země a s kým chceme žít."
Soeren Kern je významný spolupracovník Gatestone Institute se sídlem v New Yorku.
Německý deník usvědčil NATO ze „zkoušky“ útoku na Rusko
26.12.2019 Redakce AC24
Cvičení NATO Defender 2020 se stane nejrozsáhlejším přesunem amerických vojsk na evropský kontinent za posledních 25 let, píše Junge Welt. (Foto: USAFE.af.mil)
Jak podotýká autor příspěvku, podle scénáře cvičení, které má být zahájeno na začátku příštího roku, budou vojáci přesunuti přes Atlantik do západní Evropy, a pak do Polska a Pobaltí – „co nejblíže k ruské hranici“.
„Oficiálně jde o cvičení amerických vojsk, ve skutečnosti si ale členské země Severoatlantické aliance nastudují útok proti Rusku v případě války,“ uvádí se v článku. Podle informací Junge Welt hodlají Američané v rámci cvičení ověřit efektivitu logistiky po trase přesunu vojsk do Evropy a důležitou roli v tom má sehrát Německo. Zdroj:jungewelt.de
K naší činnosti
Jsme na samém závěru roku 2019. Poohlédněme se na dobu nedávno minulou. Funkčnost webové stránku jsem již více než před půl rokem obnovili. Pouze po dobu asi 14 dní, kdy jsme se „stěhovali““ od jedné hostingové firmy k druhé, jsme nové články nevyvěšovali. V průběhu ledna budeme usilovat o dosažitelnost statistických údajů o našem webu, zejména o jeho návštěvnosti. Předpokládáme, že nyní se pohybuje v rozmezí 4–5 tisíc měsíčně.
Již delší dobu provozujeme e–Stránky, které navštíví za měsíc téměř 5,5 tisíce hostí. Koncem listopadu jsme zrušili jednu FB stránku, kterou jsme delší dobu neprovozovali. Zřejmě se angažoval někdo jiný. Současně jsme si zřídili dva účty na FB, a to České národní listy, denně na nich vyvěšujeme nové články, návštěvnost zatím dosahuje více než 400 hostů za týden, Český národní list. Jeho funkčnost obnovíme v dohledné době. Takže závěrem: naše uvedená média navštíví měsíčně bohužel jen kolem 11 tisíc lidí. Ve srovnání s dobou, kdy jsme asi před 2 roky provozovali FB stránku, jejíž návštěvnost se pohybovala kolem 40 tisíc měsíčně, je to velmi málo. Samozřejmě víme, že FB stránky jsou v současnosti ohroženým druhem. Ze dne na den mohou zmizet. Stačí k tomu kouzelný proutek, který drží v ruce někdo jiný. Nikoliv my. Doufáme, že delší dobu co jeho dotekem nebudeme postiženi, budeme řádně fungovat. Snažíme se o to. Pokud nám pomůžete šířit nejen znalost adres uvedených našich médiích i vy, budeme jistě úspěšnější. Děkujeme moc za vaši podporu.
Ve vydávání brožurek pokračujeme. Ročně vydáme kolem 50 titulů s celkovým nákladem více než 1500 brožurek. I zde je znatelný pokles. Naši čtenáři umírají nebo odchází do ústraní, především ze zdravotních důvodů. Jen zcela výjimečně se vracejí do řady. Jde o přirozený běh života. Proto bychom byli velmi rádi, kdybyste se poohlédli kolem sebe a našli někoho, kdo by měl zájem o náš tisk, a zprostředkovali jeho zapojení do našeho čtenářského okruhu. Naše brožurky jsou stále atraktivní především pro ty čtenáře, kteří nemají internet. V našich tiskovinách se dovídají informace, která média hlavního proudu neposkytují. Zvýšení poštovného je jen jednou z rostoucích položek našich celkových výdajů. Proto vás prosíme o zaslání přiměřeného dobrovolného ročního příspěvku, pokud jste již tak neučinili. Částku 400 Kč považujeme za hraniční.
Budeme se snažit, abychom vám dále mohli sloužit. To dokážeme však jen s vaším vícerozměrným přispěním. Děkujeme za pochopení.
Smyslem naší existence je obhajoba naší státnosti, národa, sociální spravedlnosti a míru, v němž každý člověk může prožít důstojný lidský život. Evropu chápeme jako svobodné společenství svrchovaných a rovnoprávných národních států. Odmítáme její federalizaci. Chceme–li zachovat svou suverenitu i nadále, nesmíme se v zahraniční politice orientovat pouze na jednu mocnost. Sobotkovská vláda nás chtěla vrhnout do německého náručí, jež nikdy v dějinách nebylo pro nás měkké. Poučeni dějinami víme, že musíme sledovat i další směry. V4 je nám blízká. Novou podobu vztahů hledáme i k Rakousku, Srbsku a samozřejmě též k Rusku. Odmítáme protiruské tažení, které je doprovázeno fašizací některých států. Naopak si myslíme, že Rusko může být naší existenční garancí pro přítomnost i budoucnost. Germanizační a sudetofilní politiku části „našich „elit odmítáme. Nechceme se stát německou kolonií, dominiem, ani 17. zemí SRN. Jsme Češi, jsme Slované! Jimi chceme také zůstat. Cizí nechceme, ale své musíme bránit! Spojí–li se různé silky a silečky, vznikne mocné vlastenecké uskupení, které bude spoluurčovat či určovat naší přítomnost i budoucnost. –red.
Redakce: J. Skalský Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydává PÚV Křesťanskosociálního hnutí. Uzávěrka tohoto čísla byla 26. prosince 2019
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e–mail: vydavatel@seznam.cz
Estránky: www.ceske–narodni–listy.estranky.cz
FB: https://www.facebook.com/%C4%8Cesk%C3%A9–n%C3%A1rodn%C3%AD–listy–107618950706191/?modal=admin_todo_tour