Zlo Istanbulského dohovoru

Rímskokatolícky kňaz Marian Kuffa k Istanbulskému dohovoru vysvetlil, že sa tvárí ako sanitka, ktorá ide pomáhať týraným ženám, no v skutočnosti ide o “odistený granát” proti rodinám a proti manželstvu.

“Vrchol diabolstva, terorizmus,” komentoval Kuffa. Dohovor sa podľa neho “skrýva, že pomáha, ale v skutočnosti ide škodiť.”…

„Ale dva týždne potom sa pápež vyjadril, asi ma počul, že Istanbulský dohovor a v ňom skrytá ideológia gender je atómová bomba namierená proti rodinám. Svätý otec podľa slov Kuffu následne pomenoval gender ako “globálny útok na rodinu”.

To je podľa kňaza ukážka “zákernosti a podlosti” liberalizmu, keď sa jedovaté myšlienky skrývajú za pozlátko prospešnosti a pomoci… V súčasnom liberalizme je podľa neho “nebezpečná hmla”, v ktorej je potrebné sa pohybovať opatrne…

Vo svojom druhom prirovnaní hovorí Kuffa o Istanbulskom dohovore ako o “trójskom koňovi,” ktorým sa Trójanom podarilo dobyť Atény.

“Je to kôň, v ktorom je skrytý nepriateľ – gender. Navonok, aby vyzeral dobre, tak keď prečítaš asi 30-stránkový dokument, ja som sám musel asi päťkrát čítať, kým som pochopil, diabolsky zamaskovali a povedali, že môžeš mať výhrady, môžeš robiť vonkajšie nepodstatné úpravy, ale toho, čo je vo vnútri sa nemôžeš ani dotknúť. Farbu môžeš vymeniť, dosku môžeš vymeniť, ale nepriateľa tam musíš nechať… Všetko môžeš, len ku genderu s nevyjadruj –  a to je diabolské. A my už vieme, že toto je presne balenie liberalizmu.”

Dodáva, že vtedajšia ministerka spravodlivosti Lucia Žitňanská v roku 2011 tohto trójskeho koňa dotiahla na Slovensko.

“Pripravili to, podpísali to, ale zastavilo sa to pred hradbami. Brána – to je Ústava Slovenskej republiky a hradby to sú zákony Slovenskej republiky. A genderisti tak začali špekulovať, o referende a podobne. Ale na internete napríklad cez 300 odborníkov lekárov, psychológov vyhlásilo, že je to škodlivé pre deti a preto genderisti začali uvažovať, ako to spraviť potichu.”

Preto sa podľa Kuffu rozhodli ísť cestou ratifikácie v parlamente a otvorenia “hradieb” cez poslancov. “Našťastie, ďakujem pánu Bohu, že máme poslancov, nehovorím teraz politicky, ale hodnotovo, takých, ktorí toho trójskeho koňa nepustili dnu.”

Výňatek z článku, HSP, 15.2.2019

 

Pár miliardářů vlastní tolik co půlka planety.
Kvůli daním, varuje Oxfam

Propast mezi chudými a bohatými se prohlubuje. Pouhých dvacet šest nejbohatších miliardářů teď vlastní stejný majetek jako celá chudší polovina planety dohromady. Uvedla to ve zprávě o stavu sociální nerovnosti britská nevládní organizace Oxfam. Na vině je podle ní především neférové zdanění, které často bere nejvíc od těch nejchudších.

Zatímco majetek miliardářů se loni každý den navýšil v průměru o 2,5 miliardy dolarů (56 miliard Kč), tedy meziročně o 12 procent, chudší polovina světové populace tratila 11 procent, tedy půl miliardy dolarů denně. Nejbohatších dvacet šest lidí tak nyní vlastní stejný majetek, jako „spodních“ 3,8 miliardy lidí na planetě.

Propast mezi bohatými a zbytkem světa se opět zvětšila, varuje charita

V důsledku rapidně rostoucí nerovnosti se počet miliardářů, jejichž majetek je třeba sečíst aby dosáhl součtu bohatství poloviny planety, každoročně snižuje. V roce 2017 to bylo 43 lidí, v jemu předcházejícím roce 61 lidí. Podle Oxfamu může za nepříznivý vývoj fakt, že státy po celém světě v uplynulých desetiletích snižovaly daně bohatým a korporacím.

„Chudí trpí dvojnásobně – nemají přístup k základním službám a zároveň platí vyšší daně,“ uvedla výkonná ředitelka Oxfamu Winnie Byanyimová. „Když vlády nevybírají daně od bohatých, převádějí daňové břemeno na chudé, například prostřednictvím daně z přidané hodnoty,“ vysvětluje Byanyimová.

Oxfam proto volá po silnějším a efektivnějším zdanění velkých firem a bohatých a také po větších investicích do veřejných služeb, především do zdravotnictví. Veřejné služby jsou podle zprávy, kterou Oxfam zveřejnil před začátkem Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu, dlouhodobě podfinancované.

Chudí na bohaté doplácejí v Etiopii i Británii

Celosvětově jsou sociální nerovností obzvláště ohroženy ženy. V globálním průměru muži loni vlastnili o 50 procent více majetku. Dívky jsou ze škol odebírané, pokud si rodina nemůže dovolit poplatky za všechny děti nebo pokud je zamýšlí provdat… Ženy také kvůli neplaceným činnostem, jako je péče o děti a starší lidi, které na ně dosud téměř výhradně spadají, mají méně času se politicky angažovat. To pomáhá udržovat stávající hospodářský systém vytvořený muži a pro muže, vyvozuje Oxfam. Globální hodnota neplacené domácí práce se v současnosti odhaduje na 10 bilionů korun ročně, tedy na 43násobek ročního obratu společnosti Apple.

Z výzkumu dále vyplývá, že pouhé jedno procento majetku šéfa Amazonu a nejbohatšího muže světa Jeffa Bezose odpovídá celému zdravotnickému rozpočtu Etiopie, země se 105 miliony lidí.

Nerovnost ale nehledejme pouze mezi prvním a třetím světem. Nejchudších 10 % Britů platí vyšší daně nežli 10 % nejbohatších lidí v zemi. Pakliže započteme všechny daně včetně spotřební, chudí Britové odevzdají státu 49 % ze svého příjmu, zatímco ti nejbohatší pouze 34 %.

Vlády podle Oxfamu zhoršují problém neférového zdanění tím, že vybrané peníze neinvestují do veřejných služeb. Ze zprávy plyne, že kvůli nedostupnosti zdravotní péče na světě každý den zemře 10 tisíc lidí. Až 262 milionů dětí v minulém roce nemohlo navštěvovat školu, protože si jejich rodiče nemohou dovolit učebnice, uniformy nebo školné.

Chudoba radikalizuje společnost

„Nemusí to takto být. Ve světě je dostatek bohatství, aby všichni dostali férovou šanci v životě,“ uvedl projektový ředitel Oxfamu Matthew Spencer. Zodpovědnost podle něj leží na straně vlád, které musí zajistit spravedlivý výběr daní a jejich férové přerozdělení.

Analytik Oxfamu Tobias Hauschild, který se zaměřuje na daně, připomněl v tomto ohledu jistá pozitiva. Mezi ně patří plány Evropské unie na zdanění velkých koncernů nebo zrušení bankovního tajemství ve Švýcarsku. „To jsou věci, o jakých se před deseti lety nemluvilo,“ řekl Hauschild agentuře DPA. Důležitost odpovědné sociální politiky by měla podle Oxfamu ekonomům a politikům připomenout narůstající obliba nacionalismu. Podle Hauschilda můžeme nevalnou ekonomickou situaci většinové společnosti hledat v pozadí nástupu krajně pravicových stran, Brexitu nebo zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Paradoxem je, že právě Trump posléze schválil daňovou reformu, která snížila daně americkým korporátům o 15 %.

Potěšující informací je, že se mezi lety 1990 a 2010 podařilo snížit na polovinu počet lidí žijících v extrémní chudobě. Na světě pod její hranicí, která činí 1,90 dolaru (43 Kč) na den, však stále přežívá 736 milionů lidí.

Autor: Alžběta Bajerová, 22. ledna 2019

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/oxfam-zprava-miliardari-chudi-lide-zvyseni-socialni-nerovnost-zdaneni-dane.A190121_135103_zahranicni_baje?

 

Sociálními otázkami se zabývali mnozí myslitelé, i církve,
již v 18. a 19. století.

Bída vykořisťovaného lidu volala přímo do nebe. Řešení sociálních problémů viděli v postupném vývojovém odstraňování sociálních nedostatků nebo v cestě revoluční.

Sociální doktrína církve katolické se již od r. 1891 zabývá sociálními otázkami a jejich řešením v souladu s křesťanskými principy

První z nich je encyklika Lva XIII. „Rerum novarum“, z níž citujeme:

"... nejchudší vrstvě lidu se musí rychle a přiměřeně pomoci, protože nesčetní lidé žijí v poměrech ubohých a žalostných, až je to nedůstojno člověka. .. dělníci stojíce osamoceně a bez ochrany po­nenáhle upadli do rukou nelidskosti zaměstnavatelů a nezkrocené ziskuchtivosti soutěžících. Zlo ještě zhor­šila žravá lichva, která sice nejednou Církví byla od­souzena, ale hrabiví a ziskuchtiví lidé se jí pod různými formami dopouštějí opět a opět; k tomu přistupuje, že výroba i obchod byly soustředěny v rukou téměř jen několika málo lidí, takže hrstka majetných a boháčů vložila jho téměř otrocké na nesmírné množství prole­tářského lidu."

Encyklika prohlásila liberalistický kapitalismus za řád, který je neslučitelný s křesťanstvím, a v duchu jeho zásad vyzvala dělníky a zaměstnavatele, aby své vztahy uspořádali podle principů lidské solidarity…

K stému výročí encyklik „Rerum novarum“ vydal papež Jan Pavel II. encykliku „Centisimus annus“ (1. května 1991), z níž citujeme:

„Bůh daroval zemi celému lidskému pokolení, aby dávala ob­živu všem jeho členům, aniž by někoho vylučoval nebo zvýhodňoval. V tom je jádro univerzálního určení statků pozem­ských. Země je na základě své plodnosti a schopnosti uspo­kojovat lidské potřeby prvním darem Boha pro obživu člově­ka. Země však nedává své plody bez zvláštní odpovědi člověka na dar Boží, neboli bez práce. Prací se člověku daří s využitím svého rozumu a svobody podmaňovat si zemi a či­nit z ní svůj důstojný příbytek. Tak si člověk přivlastňuje část země, kterou získal svou prací. V tom tkví původ sou­kromého vlastnictví.Člověk má přirozeně také povinnost ne­bránit tomu, aby také jiní získali podíl na Božím daru, ba musí s nimi spolupracovat, aby společně vládli celé zemi.“

Co chudí říkají církvi

(Co chudí říkají církvi, je název 88. brožurky, jíž vydalo studijní středisko „Christianisme i Justicia“ jezuitské společnosti Society of Jesus of Catalunya, r. 1999. Autorem je José M. Castillo  .Knižnice Cristianisme i Justicia –red.)

  ... Končí nejkrutější století lidských dějin, v němž nelze ani přibližně odhad­nout miliony obětí válek pustošících celé národy. Nicméně nejděsivější násilí tohoto století nepřinesly a nepřinášejí války. Největší násilí, které způsobilo více obětí a které soustavně ničí daleko více životů, pochází z ekonomiky,- a abychom byli přesnější,- z ekonomiky neoliberálního trhu, z jeho organizace a skutečného působení...

  Oficiální statistiky prokazují, že denně umírá ve světě hlady 35.000 dětí a asi stejně dospělých.To znamená, že naše hospodářství je organizováno tak, že produkuje více než 70. 000 mrtvých denně. Ještě nikdy neexistovala válka, jejíž krutost by dosáhla takovýchto rozměrů. A statistiky rostou a rok od roku stále více lidí trpí stále krutější chudobou. Podle oficiální zprávy OSN o vý­voji lidstva z roku 1996 nejvýznamnějším znakem dnešní světové ekonomiky je rostoucí koncentrace bohatství ve stále méně zemích, a i v těchto zemích v rukou stále menšího počtu lidí. Podle údajů roku 1996 jen 20% obyvatel země spotřebovává 85% bohatství, kdežto pro 80% lidí zůstává k dispozici zbylých 15%..

 Může mít takovýto svět budoucnost? Může církev, která se odvolává na Krista, mít dobré svědomí a pokojně si existovat v situaci plodící neuvěřitel­nou bolest a smrt? Tvrdí-li církev, že na zemi zastupuje Krista a jeho evange­lium,- co k tomu chce říci? A hlavně,- co chce dělat? To jsou otázky, které napadají kohokoliv. A jsou to otázky směřující nejen od církve k chu­dým, ale především od chudých k církvi. Otázka po vztahu chudých tohoto světa a církve není proto pouze jednou z mnohých. Ale je to vůbec nejnalé­havější a nejhlubší problém dotírající na církev a tím i na všechny křesťany.“

Z myšlenek prof. ThDr. K. Derksena,

které přednesl na semináři v Praze 18. listopadu 1995:

„Pravičácké křesťanství má tedy svůj přiléhavý přívlastek - asociální, což je v podstatě amorální. Asociální křesťanství není křesťanství, neboť odporuje učení Ježíše Krista. Křesťanství je vysoce sociální. Usiluje o sociální spravedlnost v lidské společnosti, o mír na celém světě, o porozumění mezi národy. Křesťanství je i vysoce morální, tolerantní ke všemu, co není v rozporu s mírovým soužitím všech se všemi, co není v rozporu se zachováním podmínek pro přežití života na Zemi, co není v rozporu s právem každého člověka na důstojný život, pokud on sám si nevynucuje nadprávo vůči svým bližním.

Tyto křesťanské zásady se neslučují s pravicovou politikou, která jedněm přiznává nadpráví, jiným odepírá právo na spravedlnost, zejména na sociální spravedlnost. Pravicová politika je v samé své podstatě politikou nespravedlivou, proto nemůže být křesťanskou. Nejsou ve skutečnosti křesťanské ani křesťansko-demokratické strany v evropských státech, neboť jsou to strany výrazně pravicového typu. Těmto politickým stranám název "křesťanská" nepřísluší.

Křesťanská politika usiluje o sociální spravedlnost, o život v míru na celém světě, neboť neexistuje a nikdy neexistovala nějaká odůvodnitelná příčina ke vzájemnému vraždění. Neexistuje nijaká odůvodnitelná příčina pro vyvolávání válek mezi národy a tím méně mezi lidmi různé náboženské víry. Války jsou nejtěžším proviněním proti Božím zákonům, proti celému Desateru, protože ve válečném běsnění, je-li už válka rozpoutána, je porušováno všech deset přikázání Desatera.

A je tragédií, jde-li o válku náboženskou. Jde-li o válku, která byla rozpoutána "jménem pravé víry a Boha". Vzpomeňme na slova Ježíše Krista, jimiž se loučil s učedníky svými. Řekl jim: "Jděte a učte všechny národy.“ Neřekl jim, aby šířili křesťanství násilím, pod trestem smrti, nepřijmou-li ho. Neřekl jim ani, aby zabíjeli ty, o nichž by pojali podezření ze spojení s ďáblem. Vůbec je nenabádal k ničemu zlému; ani k hromadění majetku a k světské moci nad lidmi. A těžko věřit tomu, že by následníci učedníků Krista o tom nic nevěděli. A přesto šířili křesťanství násilím, mečem válečnými taženími proti nekřesťanským (pohanským) národům. Těžko věřit tomu, že by nic z učení Ježíše Krista nevěděli ti, kteří rozpoutali náboženské války v minulosti či nedávné době (v Severním Irsku) nebo dokonce v současnosti (Bosna). Křesťan nikdy nevyvolává válku. Není žádný důvod pro to, aby křesťan natolik nenáviděl své bližní, jinověrce, že by proti nim zahájil něco tak obludného, něco tak ďábelského jako je válka…

Nebude snadné toto ušlechtilé hnutí křesťanských sociálů dostat do povědomí širokých vrstev obyvatel Evropy a světa. Kdyby se toto hnutí více rozšířilo, kdyby získalo převahu, znamenalo by to vítězství dobra nad zlem: Především však návrat k původní křesťanské ideologii, tak, jak byla ustanovena Ježíšem Kristem. Kněží, biskupové a papeži jsou služebníky lidu Božího, a ne jeho páni. (Profesor ThDr. Karl Derksen, teolog evropského formátu, byl jedním ze zakladatelů Ekumenického mírového fora evropských katolíků a jeho dlouholetým předsedou. Současně byl i víceprovincionálem jednoho z holandských řeholních řádů.)

Co můžeme po tomto krátkém exkursu do minulosti říci? Na Západě až do 80. let 20. století životní úroveň obyčejných lidí rostla. Poté došlo ke zlomu a k opětnému růstu sociální nerovnosti, a to i v bývalých zemích sovětského bloku. Bohatí bohatli a chudí, bylo jich stále více, chudli, a to i v evropských státech. Tíživá situace byla a je v rozvojových zemích. Války, které probíhaly v různých státech světa, sociální situaci dále zostřovaly. Šlo v podstatě, a dosud jde, o války, které mají dobyvačný charakter. Najednou se ve 20. století, zvláště v jeho posledních desetiletích, objevují loupeživý rytíři, kteří pod krásnými hesly o svobodě a demokracii, fakticky vyvlastňují majetky celým národům. Důsledkem je široká pauperizace stamilionů lidí, kteří měli to štěstí, že války přežili na rozdíl od statisíců, ne-li několika milionů nešťastníků, co ztratili své životy v průběhu válek nebo v důsledku hladomorů a nemocí, které dlouhodobé bojové akce vždy provázejí. Ale i ti, co přežili často postrádají i základní podmínky pro lidský život. Masová migrace obyvatelstva je do značné části vyvolaná „politikou humanitárních válek“.

Pokud se mají uvedené nešťastné trendy zastavit, je třeba především skončit s válkami. Nastolit mír v celém světě a teprve poté lze vytvářet podmínky pro důstojný život všech lidí. Bojíme se však, že místo o míru, spolupráci a rozvoji mluví přední státníci světa o nových válkách. Dokonce i Evropě znovu hrozí, že se přemění v bojiště. Pokud dojde k válce, byť by začala konvenčními zbraněmi, je veliké nebezpečí, že se přemění ve válku jadernou, a to může znamenat i zánik života na naši planetě Zemi, tedy nejen vyhubení lidstva, ale všeho živého. A tak se na celém světě v současnosti zbrojí, velké peníze se investují do prostředků ničení životů lidí.

Probíhá však i další boj, o manželství, rodinu. Křesťané by se měli alespoň v tomto zápase jasně a jednoznačně postavit na stanovisko, že jedině muž a žena jsou manželé, že rodinu tvoří otec, matka a děti, že spořádaná rodina je základem každé společnosti, každého státu.

 

Rusko pohrozilo USA závody ve zbrojení. Jsme připraveni jednat,
říká Putin

Ruský prezident Vladimír Putin na závěr svého středečního projevu o stavu federace před poslanci varoval, že na případné rozmisťování nových amerických zbraní po vypovězení smlouvy o likvidaci raket středního doletu INF zareaguje. Rozmístí nejen podobné systémy, které budou schopné zasáhnout západoevropské země do deseti až dvanácti minut, ale také systémy, které zasáhnou řídicí a velitelská střediska mimo tyto země. Uvedl přitom, jaké zbraně Rusko má, nebo bude brzo mít.

„Rusko bylo, je a bude nezávislým suverénním státem. Buď bude takové, nebo nebude vůbec,“ řekl Putin a varoval před rozmístěním amerických raket středního doletu včetně střel s plochou dráhou letu BGM 109 Tomahawk na pozemních základnách v západní Evropě.

Rusko se podle něj nechystá jako první instalovat podobné rakety v Evropě, pokud však budou vyrobeny a dodány do Evropy, pak to prudce vyostří situaci na mezinárodním poli. „Vytvoří to hrozbu pro Rusko, protože doba doletu těchto střel do Moskvy může být 10 až 12 minut. V takovém případě budeme muset podniknout symetrická opatření. Říkám to jasně – Rusko bude nuceno vytvořit a rozmístit takové druhy zbraní, které se budou týkat těch zemí, odkud jde hrozba, ale i zemí, kde jsou centra řízení a kde se rozhoduje o použití těchto zbraní,“ řekl ruský prezident.

„Co se týká taktických údajů, budou tato zařízení zcela odpovídat hrozbám. Víme, jak toho dosáhnout, víme, jak splnit tyto plány,“ varoval Putin a dodal: „Ať si spočítají dolet a rychlost našich zbraní. A pak dělají rozhodnutí, která mohou vést k novým hrozbám pro naši zemi. Ty povedou k odpovědi – Rusko si zajistí na sto procent svou bezpečnost.”

„Nemyslím si, že mezinárodní situace je taková, že potřebujeme další vyostření napětí,“ řekl Putin. Upozornil, že Rusko je připravené jednat, ale samo už taková jednání nebude iniciovat: „Nemáme zájem na konfrontaci, zejména ne s globální mocností, jako jsou USA. Jsme připraveni jednat, ale klepat na zamčené dveře už nebudeme, počkáme, až naši partneři poznají nezbytnost dialogu.“

Novinky, 20.2.2019

 

Útoky na kostoly po Európe treba klasifikovať ako teroristický čin

Publikované 16.02. 2019 o 17:57

Kresťanstvo je identitou Európy a liberáli na čele s Angelou Merkelovou urobili podporou migračných vĺn veľa pre to, aby kresťanskú identitu Európy podkopali.

Priamoúmerné k tomu narastajú na európskom kontinente útoky na základy kresťanstva a štandardné politické elity sa prizerajú. Deje sa to na dennej báze a mainstream o tom neinformuje. Len za uplynulé dva týždne vo Francúzsku bolo spáchaných 10 útokov na symboly kresťanstva. Prišlo k zničeniu svätostánkov, eucharistie, rozbitiu sôch Panny Márie a svätých.

Tieto útoky nie sú rovnakým vandalizmom, ako nastriekanie lavičiek na námestí. Ide o útoky na symboly reprezentujúce kultúrnu a náboženskú identitu Európy. Je to snaha odradiť ľudí a veriacich, aby sa k tejto identite aktívne hlásili, aby sa báli chodiť na sväté omše a na verejnosti sa hlásiť ku kresťanstvu. Presne toto sú ciele terorizmu. Zasiať strach, aby ste slobodne nemohli žiť podľa svojej identity. Tí, ktorí v Európe odmietajú akceptovať, že na symboly kresťanstva nebudú útočiť rovnako ako v Izraeli na symboly judaizmu, musia dostať jasný a celoeurópsky odkaz, že už to prehliadať nebudeme. Tento odkaz musí byť jasný. Ak budete útočiť na kresťanské symboly, útočíte na dušu našich národov a budeme to považovať za teroristický akt.

Ján Pavol II. povedal, že Európa prežije, len ak bude kresťanská. Myslel tým samozrejme, že viera bude živá. To je úlohou ľudí a cirkví. Úlohou štátu je, aby sa ľudia nemuseli báť na starom kontinente prihlásiť k viere. A toto je cieľom týchto útokov. Európa prežije len ak bude kresťanská. Liberáli sa mlčky prizerajú, ako tieto útoky na kresťanstvo sa rozmáhajú a mlčia.

Kuffovci kandidujú do európskeho parlamentu práve preto, aby toto hanebné ticho prestalo. Budeme požadovať, aby sa legislatívne definovalo, že útok na kresťanské symboly sú aktom nie vandalizmu, ale terorizmu. Náboženská nenávisť totiž vždy končí v zabíjaní. Aj o tom nás učia historické poznatky z európskych dejín a nedovolíme, aby sa opakovali.

Peter Molda, Generálny sekretár KDŽP, HSP

 

V západnej Európe sa vytvorili paralelné spoločnosti

Szijjártó Bratislava 13. februára 2019 (HSP/Foto:SITA/AP/Keystone-Salvatore Di Nolfi)

Maďarský minister zahraničných vecí Péter Szijjártó vyhlásil, že masové prisťahovalectvo vytvára v Európe “paralelné spoločnosti” a podkopáva bezpečnosť. Znova upozornil, že kresťanstvo je prenasledované viac ako akékoľvek iné náboženstvo

“Sme hrdí na to, že máme veľmi bohaté kresťanské dedičstvo, a chceme ho zachovať,” vysvetlil maďarský politik v exkluzívnom rozhovore pre Breitbart News, Amanda House.

“Preto podporujeme kresťanské komunity na celom svete, pretože to považujeme za záväzok,” pokračoval dodávajúc, že “kresťanstvo je najviac prenasledované náboženstvo na celom svete … pozrite sa na čísla, je to fakt.” Szijjártó opísal, ako maďarský premiér Viktor Orbán vytvoril štátny sekretariát, ktorého úlohou bolo chrániť kresťanské komunity na miestach ako Sýria a Irak.

“Biskupi zastupujúci tieto cirkvi prichádzajú k nám a žiadajú nás, aby sme nepozývali členov ich komunít, aby prišli do Maďarska, pretože ak tak urobíme, potom prispejeme k odstráneniu našich komunít – čo je v podstate cieľ teroristických organizácií,” vysvetlil.

“Takže namiesto toho, aby sme ich povzbudili k odchodu, pomôžme im, aby mohli zostať,” dodal. Pokiaľ ide o európsku kultúru a vplyv masovej migrácie vo všeobecnosti, Szijjártó poznamenal, že v západnej Európe sa vytvorili “paralelné spoločnosti”.

Podľa jeho slov je dosť problematické hovoriť o sociálnej integrácii migrantov ako o veľkom príbehu úspechu. V tejto súvislosti upozornil, že ak ste uvediete skutočnosti, ktoré to popierajú, okamžite ste stigmatizovaný ako protieurópsky, protihumanitárny, proti všetkému – ako zlý človek.

“Ale v posledných rokoch sa ukázalo, že paralelné spoločnosti predstavujú obrovské bezpečnostné riziko obrovskú bezpečnostnú hrozbu. Pozrite sa na západnú časť Európy: za posledné štyri roky došlo k viac ako 30 závažným teroristickým útokom osôb s migračným pôvodom; viac ako 300 ľudí bolo zabitých a okolo 1400 zranených,” pripomenul. “A tí, ktorí sa presťahovali v rámci tejto masovej migrácie, ukázali úplnú neúctu ku kresťanskej kultúre, voči komunitám, ktoré už žijú v týchto krajinách,” dodal. Szijjártó tiež pre Breitbart uviedol, že maďarská vláda neverí v “post-národnú” koncepciu moderného štátu ako neutrálny, multikultúrny priestor a že namiesto toho podporuje udržiavanie pozitívneho zmyslu pre národnú a historickú identitu.

“Očakávame, že naša krajina môže byť silná len ak sa budeme držať našej identity, ak sa budeme držať nášho dedičstva, pokiaľ ide o históriu, náboženstvo alebo kultúru – v našej ústave sa dokonca uvádza, že sme hrdí na toto dedičstvo; sme hrdí na to, že máme bohatú kresťanskú kultúru a bohatú históriu,” vysvetlil.

“V Európe existujú určité snahy, ktoré naznačujú, že Európa môže byť silná iba vtedy, ak sa členské štáty Európskej únie zbavia všetkých týchto okolností – národnej identity, kresťanskej kultúry, všetkého,” upozornil v závere.

 

Ukazuje se, že současný ekonomicko-politický systém je kombinací
toho nejhoršího ze socialismu i kapitalismu,
jedná se o kombinaci neomarxismu s neoliberalismem, jak dokazuje Soros či Bakala

Autor: Radim Fiala, 17.2.2019

Propast mezi chudými a bohatými se prohlubuje. Pouhých dvacet šest nejbohatších miliardářů teď vlastní stejný majetek jako celá chudší polovina planety dohromady. Uvedla to ve zprávě o stavu sociální nerovnosti britská nevládní organizace Oxfam.

Ukazuje se, že současný ekonomicko-politický systém je kombinací toho nejhoršího ze socialismu i kapitalismu, jedná se o kombinaci neomarxismu s neoliberalismem. Tyto dvě ideologie se snoubí v Nový světový řád. Klasickou ukázkou toho je miliardář George Soros, na něj napojená politička Hillary Clintonová či miliardář Zdeněk Bakala a na něj napojený politik Bohuslav Sobotka či TOP 09. Stejně tak se ví, že američtí bankéři financovali bolševickou revoluci v Rusku, jak dokazuje ve své knize Wall Street a bolševická revoluce profesor Antony C. Sutton.

Nadnárodní korporace platí minimální daně a jednají dle principu „privatizace zisků a socializace ztrát“. Čeští pracovníci pracují za pakatel. Zatímco ekonomika v ČR dosáhla 85 procent výkonu zemí na západě, čeští pracovníci dostávají jen 40 procent toho co pracující na západě. Babišova vláda podporuje velký byznys a malé podnikatele dusí.

Daňová zátěž v současnosti se čím dál více přesouvá na střední třídy, které na jedné straně musí dotovat nadnárodní korporace (které dostávají investiční pobídky, daňové prázdniny a vyhýbají se placení daní) a v jejich prospěch pracující byrokraty, neziskovky a politiky, a na straně druhé straně musí dotovat i vrstvu nepřizpůsobivých parazitů, kteří nepracují a pracovat nechtějí.

Řešením je vyšší zdanění nadnárodních korporací (zisky vzniklé u nás musí v budoucnu zdanit u nás) a podpora českými občany vlastněných firem, které neodvádí svůj zisk do ciziny. Dále je nutné výrazně daňově ulevit pracujícím rodinám s dětmi. Zatímco majetek miliardářů se loni každý den navýšil v průměru o 2,5 miliardy dolarů (56 miliard Kč), tedy meziročně o 12 procent, chudší polovina světové populace tratila 11 procent, tedy půl miliardy dolarů denně. Nejbohatších dvacet šest lidí tak nyní vlastní stejný majetek, jako „spodních“ 3,8 miliardy lidí na planetě! https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/oxfam-zprava-miliardari-chudi-lide-zvyseni-socialni-nerovnost-zdaneni-dane.A190121_135103_zahranicni_baje

euportal.cz

 

Odbojáři nedluží státu nic - stát dluží odbojářům

V poslední době vrcholí masová štvanice na Český svaz bojovníků za svobodu, nástupníka Českého svazu protifašistických bojovníků. Svaté štvanice na ČSBS se účastní všechny reakční síly popřevratového režimu - počínaje poslanci a senátory,a konče příslušnými hejtmany a primátory. K tomu se přidávají hlasy advokátů, prohlašujících Svaz za "parazitujícího na odboji". Větší sprosťárnu si lze jen těžko představit.

Důvody této štvanice jsou průhlednější, než Křišťálová noc pogromů III.reichu. Jde přece o to, zničit jednu z posledních sil národa, bránící odkaz osvobozené Benešovy republiky. Tak jako se celých třicet let programově plive na presidenta, kterému dal národ po roce 1945 právem název "President Budovatel", tak se plivá na svaz přímých účastníků národního odboje let 1938-1945 a pozůstalých po těchto odbojářích, spolu s jejich sympatizanty. Ti senátoři a poslanci, kteří navrhují zničit Svaz hospodářsky - a někteří by jej chtěli snad i zakázat! - ignorují platný zákon, jenž byl podnětem založení Svazu. Je to zákon 255/46 Sbírky zákonů.

Ignoruje to i dokonce zmíněný advokát, jenž by snad měl znát zákony vlastního státu.

Je smutnou pravdou, že  kanónovou munici k parforsnímu honu na Svaz zavdal svým hlupáctvím sám jeho předseda  svým neuváženým vyznamenáním černé ikony novorežimu "Bijce národní třídy" svazovou medailí. Je pravdou, že předseda ČSBS se v tomto směru zachoval jako Ivánek v Mrazíkovi a za tuto kardinální hloupost, kterou novorežim prostě neodpouští, dostal medvědí hlavu. Jenže tím to neskončilo. 

Senátoři a poslancové zašili do medvědí kůže "kolektivní viny" celý Svaz. Je to typické pro dnešní časy. Kolektivní vinu, kterou neuznávají u sudeťáků, kde by to bylo na místě daleko více, přičítají celému Svazu. A to je pyramidální lež. To je  současně pyramidální sprostota, hulvátství a neúcta vůči tisícovce dosud žijících přímých účastníků odboje a dvěma tisícovkám pozůstalých po odbojářích. Současně je to neúcta ke všem padlým odbojářům bez ohledu na jejich politickou příslušnost, na boj na domácí či zahraniční frontě, jedno zdali na východní nebo západní.

Naši politici doposud využívali odbojáře zhusta jen jako jakési křoví k různým vystoupením při politických výročích, při státních pietách a při předvolebních akcích. Jen málo čestných výjimek mezi politiky a představiteli samospráv se chovalo odpovědně. Některé z nich dobře známe a děkujeme jim bez ohledu na politickou příslušnost za vše,co pro odbojáře dělali a dělají - u nás v Brně to byli například jak bývalí hejtmani Ing.Juránek nebo  dr. Hašek, tak současný hejtman Ing.Šimek. Ale jinde, pokud jsme dobře zpraveni, to tak zhusta nebylo a není.

Leč zpět k odbojářům. Naši odbojáři léta pracovali pro stát, a po osvobození přinesli zemi výsledky ve svých profesích. Za okupace pro osvobození republiky nasazovali životy a mnozí, kteří přežili koncentráky,vězení a persekuci gestapa, si odnesli zranění, nemoci, zmrzačení a ti, co postiženi takto nebyli, jsou dnes "rara avis" (vzácní ptáci). Je strašlivým nevděkem a sprostotou jistých dnešních zastupitelů parlamentu a senátu, že se takto dokáží chovat k těm, co se zasloužili o republiku dílem lvím.

Jsou státy, kde odbojáře mají v úctě a vážnosti. A kde je nejen vyznamenávají, ale pověřují je i významnými funkcemi ve státě. Takový státem byla dříve Francie, kde Charles de Gaulle, praporečník Svobodných Francouzů a sjednotitel odboje od komunistů po pravici, se nakonec stal presidentem a symbolem nezávislosti země jak na Západu, tak na Východu (kdeže ty časy jsou...). U nás byl takový dr. Edvard Beneš, kterému současní politikové, až na výjimky, nesahají ani po kotníky, tak mu je alespoň okopávají. V jejich čele pak čas od času vystupuje pan kníže, probírající se z dogmatického spánku, aby posílal Beneše posmrtně na válečný tribunál, nebo zablábolil další nesmysly toho typu. A jeho společníci Beneše nevýslovně  protektorátně špiní. Dosti analogií.

 

Stát se u nás nikdy nechoval k odbojářům tak, jak by zasluhovali v plné míře. Starorežim jednu skupinu odbojářů, tu západní, vylučoval z ocenění, a dokonce řadu představitelů pronásledoval, persekvoval a proskriboval a někdy i popravoval. Novorežim toto činí v opačném gardu s odbojáři Východu a levice. Zatím bez poprav. Avšak stejně hanebně, stejně kolaborantsky vzhledem k západnímu sousedu, kdy se ani nesmí říkat, že nám zlo činili nejen "národnostně nehmotní nacisté" ale i říšští, rakouští a sudetští Velkoněmci.A kdy se nesmí ani říkat pravda o tom, kdo nás v masovém měřítku osvobodil. A dokonce vadí i pravé datum našeho osvobození - 9. květen. (Samozřejmě vyjímáme německé antifašisty, kteří jsou našimi spojenci. A v Německu jsou dodnes profanováni, skoro jako naši odbojáři...) Toto se snad má stát trestným? Jestliže ano, vracíme se do protektorátu se všemi atributy. Co nakonec?

Stát dluží odbojářům. Odbojáři státu nedluží nic. Na Rašínovo rčení "Za službu vlasti se neplatí" lze odpovědět rčením "Za službu vlasti se nepopravuje". Bohužel, toto u nás neplatilo - za službu vlasti se zavíralo a dokonce i popravovalo. Dnes se za službu vlasti hanobí a odsuzuje celý svaz odbojářů - a zastupitelům státu to ani nepřipadá nemožné, protože to někteří z nich sami provádějí. Jen vzpomeňme na ostudný výrok bývalé ministryně Parkanové, že prý "odbojáři nebojovali se zbraní v ruce". Jednak je to olbřímí lež, jednak je to ostudná nevědomost a doslovná blbost o historii našeho odboje. Všichni ti, kdož dnes pomlouvají a hanobí ČSBS, kráčejí ve stopách této ministryně ignorantky.

Je příznačné pro krizi tohoto třicetiletého režimu, že v jakési křeči sahá k ostouzení těch, co se zasloužili o stát, o republiku dílem největším - nasazením svých životů a ztrátou svých příslušníků. A místo, aby tyto pachatele tohoto ostouzení fackovala hanba na každém kroku, ji ještě medializují a vydávají za jakési právo. Čím hrnec navřel, tím zapáchá. A  ostouzení Českého svazu bojovníků za svobodu zapáchá přespříliš. Po tradičním českém Kocourkovu přišel na tapetu český Hulvátov.

Jiří Jaroš Nickelli, předseda HDK ČSBS Boskovice

 

O politickej angažovanosti biskupov a kňazov

Kuffa v kázni uviedol, že veriaci by sa mali zúčastniť každých volieb a deklarovať tak svoje hodnotové smerovanie. Vyhlásil, že v kostole nechce hovoriť konkrétne mená strán, poslancov či prezidentských kandidátov, ktorých sám podporuje, no v súkromí vraj s tým nemá problém a je ochotný aj vysvetliť argumenty, prečo je tak rozhodnutý.

“Pôjdu biskupi voliť? Ja myslím, že väčšina z nich pôjde voliť. A koľko máme politických strán? Dvadsať, alebo koľko, aj s mimoparlamentnými? Budú biskupi voliť všetky tieto strany? Nie. Len jednu. A hneď sa ozve: “Biskupi sú politickí!” Môžu tak urobiť biskupi? Áno, môžu. Môžu tak urobiť kňazi? Áno. A prečo by tak nemohol urobiť Kuffa?”

“Môj rukopis už viete predpokladať, lebo ho už poznáte. Hovorím, že budem voliť hodnotových ľudí, tých ktorí sú jasne proti potratom, ktorí sú jasne proti genderu, Istanbulskému dohovoru, tí, ktorí sú jasne proti registrovanému partnerstvu a tí, ktorí sú jasne za rodiny, týchto budem voliť,” vyhlásil v kázne o. Marian Kuffa. ”

Ja vám hovorím morálne a vy si to preložte do politickej reči,” dodal.

Podľa Kuffu treba ísť jednoznačne voliť. Pomáha si citátom svätého otca Jána Pavla II., ktorý uviedol: “Keď nejdeš voliť, potom sa nesťažuj, že sú potraty…” Okrem toho vyzval laickú verejnosť, aby sa nebála o aktívny vstup do politiky a prezentovanie konzervatívneho kresťanského postoja.

( Z kázání 9.2.2019 v Levoči)

 

Rodina je naša budúcnosť

Podpora rodiny nie je len akýmsi politickým výstrelkom, postojom, alebo módnou rétorikou. Nie je to len nejaké heslo do volieb, že ak poviem, že som za rodinu, tak ma budú ľudia voliť. Je to mimoriadne dôležitá sociálna a právna otázka existencie alebo neexistencie spoločnosti. Rodina a jej funkcie sú jedinou zárukou prežitia národa, spoločnosti a štátu. Žiaden iný mechanizmus nedokáže vychovávať nové pokolenia, udržať stav morálnej vyspelosti spoločnosti a starať sa o výchovu, vzdelanie a formovanie zdravej osobnosti človeka. Preto musíme rázne zastaviť rozklad rodiny, nedovoliť narúšanie morálnej výchovy detí natláčaním gender ideológie napríklad prostredníctvom Istanbulského dohovoru.

Nikdy sa nestotožním s gender ideológiou v tomto dohovore postavenou na tom, že neuznáva prirodzené pohlavie osoby, teda mužské alebo ženské. Ale obracia všetko na hlavu. Za normálne vydáva nejaké iné sexuálne premeny. Nie je vraj dôležité ako sme sa narodili, ale presúva toto rozhodnutie do polohy sociálnej a individuálnej, akoby si každý mohol nezávisle na svojom prirodzenom pohlaví povedať, že sa cíti byť niekým iným. Jedným zo šiestich základných a okolo tridsiatich iných označení. Degenerácia národa je cieľom a podstatou tejto ideológie. Zvrátenosť. Zotrvajme v našom zdravom úsudku a buďme hrdí na to, ako sme sa narodili, sme to my.

Rodina sa nedá nahradiť individualizmom a dôrazom na jednotlivca. Fungujúca spoločnosť je bez rodiny nemožná. Je to nutnosť, ak chceme udržať náš štát a existovať ako národ a perspektívna stabilná spoločnosť.

Mamy a otcovia vedia ako majú vychovávať svoje deti, aby z nich vyrástli silní a schopní ľudia. Otec učí svojho syna chrániť rodinu, citu k dievčatám, rozhodnosti a mnohým tradičným zručnostiam. Mamy učia svoje dcéry starostlivosti o deti, o rodinnú súdržnosť, učia ich zodpovednosti za výchovu vlastných detí. Učia ich, že podpora partnera, súrodencov a starých rodičov je samozrejmosťou po celý život. Radosť, istota, súdržnosť a rozvoj zdravej populácie je to, čo predstavuje rodina. Zdravý štát potrebuje, aby sa jeho populácia množila. Všetko, čo je namierené zdržiavať rast populácie v rodinách alebo je priamo proti tomu, aby sa populácia množila, je rozvratom štátu. Keď si toto uvedomíme a budeme podľa toho konať, tak nikto nebude ohrozovať inštitút rodiny ako základ našej kultúry a nášho národa.

Štefan Harabin

 

Jana Masaryka patrně zabili britští agenti, napsal
bývalý Havlův poradce

19. února 2019

V roce 1948 zemřel za podivných okolností československý ministr zahraničí Jan Masaryk. Většina odborníků se přiklání k názoru, že ho připravili o život komunisté. Hovořilo se i možné demonstrativní sebevraždě. Česko-americký expert Jiří Valenta nyní zveřejnil v americkém odborném časopisu tezi, že Masaryka v roce 1948 zavraždili spolupracovníci britské tajné služby SIS.

Masaryka našli mrtvého ráno 10. března 1948 na nádvoří Černínského paláce pod okny jeho apartmá. Kriminalisté v komunisty ovládnutém Československu uzavřela případ rychle jako sebevraždu. V demonstrativní sebevraždu Masaryka však věřil například i jeho tajemník Antonín Sum. „Obětoval se, aby smrtí upozornil na nedemokratické poměry v zemi po nástupu komunistů,“ uvedl.

V roce 2004 však obnovené vyšetřování došlo k závěru, že Masaryka z okna vyhodili. Kdo tak učinil, se prokázat nepodařilo, většinou se ovšem věří, že vraždili českoslovenští či sovětští komunisté.

O pravděpodobné roli britské tajné služby SIS napsal Valenta v aktuálním čísle odborného amerického časopisu Middle East Quarterly. Spoluautorkou článku je jeho žena Leni Friedman Valenta.

Valentovi tvrdí, že čeští komunisté neměli důvod sprovodit Masaryka ze světa. Populární demokratický politik dal totiž najevo ochotu dál působit v Gottwaldově komunistické vládě. Dokonce se prý chystal s premiérem Klementem Gottwaldem veřejně vystoupit.

Valentovi zpochybnili i sovětskou motivaci k vraždě. Připomněli dění během únorové krize, po které komunisté opanovali vládu. Masaryk podle Valentových ujistil sovětského velvyslance, že nepodá demisi jako ostatní nekomunističtí ministři. A svůj slib dodržel.

Také míní, že Kreml to musel číst tak, že Masaryk hodlá udržet podporu Prahy pro politiku Moskvy v Evropě i na Blízkém východě, včetně prodeje zbraní izraelské ozbrojené skupině Hagana. Masaryk ostatně sám Izraelcům ke zbraním vydatně dopomáhal – proti zájmům Londýna.

Pro Valentovy je určitým argumentem i to, že o Masarykovi není ani zmínka v pamětech Pavla Sudoplatova. Tento expert Kremlu na atentáty a vydírání přijel v únoru 1948 do Prahy spolu s 400 vojáky v civilních šatech. Podle Valentových ovšem jen dohlížel na vydírání prezidenta Edvarda Beneše. Před tím nicméně Sudoplatov organizoval vraždu Stalinova rivala Lva Trockého v Mexiku.

Omámit a vyhodit z okna

Ve zmíněné práci Valentovi přikládají váhu sporné výpovědi, kterou v roce 1950 učinil zatčený zaměstnanec ministerstva zahraničí Jan Bydžovský. Tento specialista na šifry se československým úřadům k vraždě Masaryka přiznal. Bydžovského, který za války působil v Anglii, označili Valentovi za člena SIS.

Bydžovský tvrdil, že Masaryka zabil na popud Arnošta Heidricha, správce ministerstva zahraničí, který byl tehdy údajně hlavním spolupracovníkem SIS v Praze. Bydžovský podle svých slov dostal 9. března 1948 od Heidricha pilulky, které dal Masarykovi do kávy. Když ministr upadl do bezvědomí, Bydžovský ho spolu s dalším mužem vyhodili z okna.

Pravděpodobné vině SIS nasvědčuje v očích Valentových i to, že se tato rozvědka snažila podepřít demaskovanou teorii o Masarykově sebevraždě. A to i „údajným a nepravděpodobným“ Masarykovým sebevražedným dopisem zaslaným Stalinovi, jehož kopie se prý dostala k SIS.

V roce 1967 Heidrich vypověděl, že se mu Masaryk opakovaně svěřil se svými sebevražednými úmysly. Toto svědectví ale Valentovi považují za „vysoce pochybné“.

Informace o Bydžovském čerpá autorská dvojice z knihy Kauza Jan Masaryk od badatelky Václavy Jandečkové. „Jan Masaryk nespáchal sebevraždu, ale byl vyhozen z okna dvěma muži, Janem Bydžovským a Františkem Fryčem. Oba pracovali na ministerstvu zahraničí,“ uvedla Jandečková. „Je to ale pouze jen má hypotéza,“ dodala spisovatelka, která je přesvědčená, že z 99 procent šlo o vraždu.

Jan Masaryk

Narodil se 14. září 1886 v rodině Tomáše Garrigua Masaryka, prvního československého prezidenta. Jan Masaryk po absolvování akademického gymnázia pobýval několik let v USA. V 1. světové válce sloužil jako důstojník rakouské armády. Od roku 1918 byl třicet let v diplomatických službách, kde se snažil prosazovat mírovou spolupráci mezi Východem a Západem. Byl i významným představitelem zahraničního odboje a exilové vlády. Po válce se stal ministrem zahraničí, kterým zůstal i v Gottwaldově vládě po komunistickém puči v únoru 1948. Nepřipojil se tehdy k demisím podaným dvanácti nekomunistickými ministry. A i kvůli jeho rozhodnutí ve vládě setrvat nebylo demisí dostatek, aby kabinet automaticky padl. Oblíbeným politikem byl hlavně kvůli svým postojům během druhé světové války. Na základě jí zveřejněných poznatků policie případ ministrovy smrti znovu otevřela. Městské státní zastupitelství v Praze ovšem pokračování ve vyšetřování neumožnilo.

Valentovi nicméně ve své tezi přímo neříkají, co by mohlo Brity motivovat k likvidaci Masaryka. V textu však ukazují, že Londýnu vadila podpora, kterou přesvědčený sionista Masaryk poskytoval Židům a rodícímu se státu Izrael. Šlo hlavně o dodávky zbraní i pomoc s přepravou Židů do Palestiny, které Britové bránili námořní blokádou. Ve věci Židů propukla podle Valentových v roce 1946 „tichá válka mezi Prahou a Londýnem“. Masaryk se tedy protivil vůli země, která mu poskytla azyl během druhé světové války. Konflikt zhoršil i fakt, že se na stranu Izraele přiklonil později i Sovětský svaz, který tak chtěl oslabit pozice Britů na strategickém Blízkém východě.

Podle Valentových se v den Masarykovy smrti sešel Heidrich s Gottwaldem a Masarykovým komunistickým náměstkem Vladimirem Clementisem. Seznámil je s osobně připraveným dokumentem, který měl zpřísnit prodej českých zbraní do zahraničí a tedy i do Izraele.Masarykův nástupce Clementis nicméně v Masarykově pomoci Židům pokračoval, dokonce ji rozšířil.

Valenta v roce 1968 emigroval z Československa a usadil se v USA, kde přednášel. Nyní je výzkumným (spolu)pracovníkem izraelského analytického střediska BESA Center for Strategic Studies. Podle svého webu působil jako poradce Havla i amerických prezidentů Ronalda Reagana a George Bushe. Leni Friedman Valenta je spisovatelka, umělkyně a politička.

Autor: kan

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/cr-britanie-izrael-sssr-historie-vrazda-masaryk-rozvedky-sis.A190215_212651_zahranicni_luka

 

Máme důkaz - Merkelová v 2015 zradila Európu
a klame nás ďalej o utečeneckej politike

Berlín 20. februára 2019 (HSP/Roman Bednár/Foto:TASR/AP-Rene Rossignaud)

Spolu s Merkelovou nás klame aj nová šéfka CDU, len to robí inou metódou. Svedectvo o tom prichádza z najpovolanejších úst. Obžalobu vzniesol exšéf Spolkového úradu pre ochranu ústavy Hans-Georg Maaßen, ktorý teraz už môže hovoriť slobodne a otvorene, ako to zdôraznil

Z jeho funkcie ho odvolal minister Seehofer, ktorý sa najprv postavil za neho, ale napokon neodolal obrovskému tlaku Merkel, pre ktorú bol Maaßen úhlavný nepriateľ. Prepočítala sa však, lebo ten jej to teraz nebojácne spočítal.

Odhalenie kancelárkiných lží a jej zrady sa uskutočnilo uplynulý týždeň v Kölner Steigenberger Hotel na diskusnom podujatí, ktoré iniciovalo konzervatívne CDU-zoskupenie WerteUnion. Prítomných bolo viac ako 150, a tí Maaßenovi po skončení jeho dlhej „spovede“ nadšene aplaudovali.

Maaßen začal svoj útok na kancelárku tým, že porozprával ako bol v službách exministra Otta Schilyho spoluautorom tzv. Aufenthaltsgesetzu, čo je zákon, ktorý stanovuje pre cudzincov pravidlá vstupu do Nemecka, pobytu na jeho území a vycestovania z neho. Paragraf 1 tohto zákona presne určuje spôsob riadenia migrácie, ako jej zastavenie.

K tomu Maaßen:

„Vážení, zrejme si viete predstaviť, ako som sa ako spoluautor tohto dôležitého zákona cítil na jeseň 2015, keď tisícky migrantov svojvoľne smeli porušiť naše hranice – takmer som dostal z toho zimnicu.“

Maaßenov hlas znel po celý čas pokojne, ale všetci cítili, že v hoteli, neďaleko Rýna sa odohrávala verejná verbálna poprava vierolomnej kancelárky.

Maaßen vyslovene potvrdil, že hneď na začiatku migrantskej vlny vstúpil na územie Nemecka neznámy, ale prepokladane veľký počet bojovníkov ISIS, čo mimoriadne zhoršilo bezpečnosť občanov.

Ďalší bod jeho obžaloby kancelárky je extrémne závažný – ešte stále prichádza do Nemecka každý deň priemerne cez 500 migrantov z krajín, ktoré sú pre život bezpečné. To je okolo 200 00 do roka. Okrem toho prichádza mnoho ďalších z krajín, ktoré sú nebezpečné. K tomu treba pripočítať aj rodinných príslučníkov, ktorých si smú z vlasti do Nemecka prizvať.

Takže celkove možno povedať, že to je približne do milióna osôb ročne! Kancelárka hovorila ale opakovane o podstatne nižších číslach.

Úplne zhrozene sa Maaßen vyjadril o tom, že ešte aj v súčasnosti príde do Nemecka až 70 percent migrantov bez dokumentov a registrovaní sú len na základe vlastných (často vymyslených) údajov. Počas svojej reči viackrát zdôraznil obrovskú vinu vlády na tejto situácii. A toto všetko sa zamlčiava pred verejnosťou!

Pripomenul – čo sa tiež zamlčiava – že neustále prichádzajú do Nemecka a EÚ teroristi ISIS. V roku 2012 ich spolu so salafistami bolo v Nemecku do 4000. Teraz ich už je minimálne 11 500, čo predstavuje obrovské nebezpečie.

Najstrašnejšie a najotrasnejšie však bolo počuť od Maaßena nasledovné slová:

„Chyby z 2015 sa každodenne ale znova opakujú. Pritom moc leží v rukách migrantov – ak sa nechcú integrovať, tak stroskatá celé naše úsilie, aby sme ich integrovali. Ja osobne som absolútne presvedčený, že migranti, ktorí k nám v posledných rokoch prišli, nie sú integrovateľní.“

K tomu už naozaj niet čo dodať – azda len to, že každý, kto za toto všetko nesie zodpovednosť a tvári sa, že sa nič nestalo, ten je vlastizradca. A Maaßen je hrdina, ktorý nebojácne hovorí nebezpečnú pravdu a obhajuje nemecký Grundgesetz.

Roman Bednár, HSP

 

Migranti chtějí vládnout v Německu.
Nová strana AfM, Alternativa pro migranty

Autor: odjinud | Publikováno: 16.2.2019

Prevzatie Európy islamom sa už začalo. „Sľubovali“ nám to už dávnejšie rôzne islamistické organizácie a zoskupenia v Nemecku i Francúzsku, ale i v Španielsku a v neposlednom rade aj prezident Erdogan. Diskriminovaným a neonacistami ohrozovaným a vraždeným moslimským migrantom v Nemecku ich ďalej už neúnosná situácia stačí a prichádza preto k založeniu ich strany Alternative für Migranten.

AfM sa chce zúčastniť už na najbližších voľbách do EÚ parlamentu. Jej predstavitelia počítajú s tým, že sa tam dostanú a potom chcú vykoreniť európsky rasizmus, nacionalizmus a antiislam-postoje Európanov.

Takto to vidí a hlása veľký prívrženec Erdogana F. Z., zakladateľ tejto organizácie v Nemecku. AfM treba vnímať ako výzvu pre moslimov v Európe do boja proti nemoslimom, ktorí nechcú akceptovať, že len islam je spása pre celé ľudstvo.

F. Z. je turecký právnik s nemeckým občianstvom a bol členom SPD. Už oznámil aj na sociálnych sieťach turecky i nemecky, že meno novej strany nebolo vybrané náhodne, ale cielene a je symbolom boja, ktorý bude AfM viesť proti všetkým odporcom islamu a proti všetkým tým, ktorí migrantky a migrantov vytláčajú čoraz viac na okraj spoločnosti a robia z nich terč násilia a divokej nenávisti rasistov a neonacistov.

Ďalej Z. oznámil, že nestrpí, aby obrovská skupina ľudí, ktorá obohatila spoločnosť svojím enormným podielom, bola neustále pranierovaná a považovaná len za menejcenných ľudí druhej triedy.

F. Z. bol vicepredsedom Mladých socialistov (Juso) v Solingene. Potom v roku 2013 sa stal zakladateľom UETD ( Union Europäisch-Türkischer Demokraten). Tam vystupoval vo funkcii vicepredsedu. V roku 2016 ho Erdogan urobil aj hovorcom tzv. Erdoganovho zoskupenia v Nemecku.

Merkelová a jej „špeciálna demokracia“ dovolí Erdoganovi všetko – aj to, čo iní nesmú. Turecký islam sa zdá byť jej najobľúbenejším „náboženstvom“.

Zdroj: HSP.sk,

 

Nevměšujte se do našich vnitřních záležitostí!

Landsmani a jejich příznivci by se již konečně měli přestat vměšovat do našich vnitřních záležitostí. Že to nedělají? A co to je, když neustále napadají, jak říkají, "Benešovy dekrety", amnestijní zákon a dokonce žádají jejich zrušení. Dekrety prezidenta republiky již dávno mají formu zákonů a ústavních zákonů a jsou nedílnou součástí našeho právního řádu.

Jestliže landsmani a další, dokonce i někteří němečtí a rakouští ústavní činitelé, budou v tom pokračovat i nadále, budeme v tom spatřovat hrubé porušování jednoho z principů mezinárodního práva - nevměšování se do vnitřních záležitostí druhého státu. Německo nemůže mezinárodní právo a jeho principy měnit, i kdyby chtělo. A pokud jde o "sudetoněmecký landsmanšaft", měl by si konečně uvědomit, že je obyčejným spolkem, který nemá mezinárodněprávní subjektivitu. Jeho bažení po jednání představitelů SL s vládou ČR neodpovídá jeho spolkovému charakteru. Nevíme nic o tom, že by vláda SRN nebo její ministři jednali s nějakým čs. spolkem.

Odpovídajícím protějškem pro vládu ČR je pouze vláda SRN.

To by si měli uvědomit nejen landsmani, ale i naši vládní činitelé. Bohužel, pan Sobotka, Bělobrádek, Herman ani paní Marksová a další to nechtěli vzít na vědomí. Přivedli nás do pěkné šlamastiky. Doufejme, že vláda premiéra Babiše v jednání se SL nebude pokračovat. Není pro ni z hlediska mezinárodního práva partnerem.

J. Kovář

 

15. březen 1939

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

V mém dětském památníčku se mezi barevnými obrázky a průpovídkami, opisovanými z památníků maminek a babiček, najde jedna stránka výrazně odlišná. Je na ní jednoduchá kresba černou tuší: u cesty, vedoucí někam za obzor, se ve větru kymácí skupinka stromů, vítr lomcuje jejich korunami a rve jim listí, které ve vzduchu bezmocně poletuje. A pod obrázkem stojí dětským písmem: Na památku dnešního dne, 15.března 1939.

Ten den byl nevlídný, studený, záblo a zalézalo za nehty, poletoval drobný bodavý sníh. Ulicemi našeho města se od rána valily motorizované jednotky německé armády. Zdálo se, že jsou bez konce. Šel z nich strach a hrůza. Lidé ochromeně strnuli na chodnících. My děti jsme se dověděly, že je to okupace.

Zlověstnému 15.březnu předcházely události vynucené mnichovským diktátem 29.-30. září 1938. Byl to čas truchlivý, žili jsme s pocity bezmoci, zklamání, zrady, křivdy, opuštěnosti. Postoupili jsme nacistickému Německu pohraničí, na které si činila nárok zfanatizovaná německá menšina. Ztratili jsme 1/3 území, 40% průmyslu, 250.000 Čechů přišlo v pohraničí o své domovy, president Beneš odešel do emigrace, místo něj byl dosazen JUDr. Emil Hácha. Do dějin vstoupila „druhá republika“. Odmítla Masarykův a Benešův ideový odkaz, demokratické tradice českých dějin, úspěchy uplynulých 20 let, zásluhy legionářů, Sokolů, vlastenců. Její mluvčí horlili pro „odvěkou“ a „blahodárnou“ podřízenost českých zemí německé říši. Přestože velmoci slíbily garantovat zmenšené území Československa v nových hranicích, Hitlerův režim pokračoval v rozbíjení i okleštěné republiky.Všemožně podporoval slovenské separatisty a jejich spory s pražskou vládou. Dne 14. března, po návštěvě J.Tisa, hlavního představitele slovenských separatistů, bylo Slovensko odtrženo a prohlášeno za samostatný stát pod Vůdcovou ochranou. Téhož dne se na Hitlerův příkaz dostavil do Berlína i president E.Hácha a – „ na naléhavé Hitlerovo přání – vložil osud českých zemí do Vůdcových rukou.“ Zkáza byla dokonána.

Nacistická armáda se dala na pochod, aby obsadila, co ještě z bývalého Československa zbývalo. Hitler triumfoval, podařila se mu kýžená revanš, „napravil“ nenáviděné důsledky porážky Německa v l.světové válce, zlikvidoval Československo, anuloval versailleské smlouvy. Při dělení Československa Hitler záměrně využil osvědčenou imperialistickou zásadu „divide et impera“. Slovákům přes jejich koloniální postavení rafinovaně poskytl zdání samostatného státu s vlastním presidentem Tisem v čele a se zřízením vlastních policejních Hlinkových gard, budovaných po vzoru nacistických úderných oddílů.A také vlastních vojenských jednotek po boku Wehrmachtu. Pro bezprávné Čechy zřídil ponižující Protektorát Čechy a Morava, kde byl skutečným vládcem nikoli president, ale dosazený říšský protektor, nejdříve K. Neurath, pak jako zastupující protektor R.Heydrich, náčelník obávané vražedné organizace SS a policejního aparátu útlaku a násilí, Gestapa. Státním tajemníkem se stal horlivý karlovarský nepřítel češství K.H.Frank, vůdčí představitel henleinovského nacismu v našem pohraničí. Likvidaci a okupaci bývalého Československa odůvodnil Hitler nutností zabezpečit ve střední Evropě klid a mír. Byl to ovšem hitlerovský „mír“. A my jsme od 15. března 1939 žili v bezprávné, okupované zemi. Vzpomínka na samostatné Československo byla velezrada, zločin, trestaný smrtí.

V „protektorátu“ zavládl bezohledný fašistický teror, germanizace a drancování národního hospodářství ve službách válečného průmyslu Říše. „Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanizace země a lidí.“ „Konečné řešení – všechny Čechy vystěhovat a jejich území osídlit Němci, nebo rasově vhodné Čechy ponechat v protektorátu a germanizovat je, zbytek vystěhovat za hranice říše nebo je fyzicky likvidovat.“ V české zemi, v Máchově „zemi krásné, zemi milované“, neměl zůstat ani jediný Čech. Takové byly projekty pověřených správců protektorátu, zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, státního tajemníka K. H. Franka a všech ostatních.

Hlavní nápor „převýchovy“ vedli naši novodobí vládci proti československé kultuře. Jen heslovitě vyjmenujeme: omezování školství všech stupňů, omezování a přímý represivní dozor v kulturních institucích, dvojjazyčné nápisy (němčina první) na směrovkách, názvech, vyhláškách, plakátech, úředních spisech, ba i na školních vysvědčeních. Výuka dějepisu zrušena, zeměpis omezen jen na území Velkoněmecké říše. Každodenní popravy vlastenců, Sokolů, legionářů, komunistů, židů, universitních profesorů a docentů, spisovatelů a umělců. Po tragédii kolem 17. listopadu zrušeny vysoké školy. Děje se veřejné propagandistické překrucování dějin. Je bezpočet příkladů zločinného pronásledování občanů a kultury našeho národa, které se začalo odvíjet od neblahého data 15.března 1939. A přece – ten den je mezník. Znamená i konec předstírání mnichovanů a lží druhorepublikových kolaborantů.

Konečně bylo jasno, ukázalo se, že jde o bytí a nebytí. A že pocity malomoci nejsou na místě. Odpor sílí a národ se tiše šikuje a znovu se organizuje odboj (tentokrát již druhý) doma i za hranicemi. A znovu se opakuje prvorepublikové heslo „Věrni zůstaneme“ a jeho aktuální význam: s násilným stavem se nikdy nesmíříme a učiníme vše, abychom jej zase zvrátili. Za svobodu a demokracii, za Československo T.G.Masaryka a E.Beneše!

 

Jde naše současná podpora fašizmu až tak daleko?

Počátkem ledna 2015, konkrétně osmého dne tohoto měsíce, přiletěl tehdejší ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk do Berlína, aby zde kancléřku Merkelovou poprosil o další půjčku pro svůj finančně krachující režim. Při té příležitosti poskytl interview německé televizi ARD, ve kterém řekl: „Ukrajinu a Německo pojí společný osud. My všichni si dobře pamatujeme na vpád Sovětského svazu na Ukrajinu a do Německa na podzim 1944. To se nesmí opakovat“.

Takže zbrusu nové dějiny Evropy a Světa byly v tom okamžiku na stole. Hitlerův vpád na území Sovětského svazu, které stály jeho národy 20 milionů mrtvých, byl v Jaceňukově podání naprosto v pořádku, a zlo začínalo teprve až v okamžiku, kdy Rudá armáda začala hitlerovská vojska z území SSSR vyhánět. Konkrétně, když si ve svém postupu dovolila vstoupit i na území Ukrajiny a nacistického Německa.

Teprve až tohle byl tedy podle Jaceňuka válečný zločin. Takže Hitler měl – podle Jaceňukova vkusu, který byl z hlediska jeho postavení i vkusem celé nové ukrajinské vlády - v Německu vládnout dál a dál měla zřejmě trvat i nacistická okupace Ukrajiny. Rokle Babi Jar poblíž Kyjeva měla tedy ke svým už třiceti tisícům povražděných ukrajinských občanů pojímat další tisíce obětí a dál zřejmě měly planout ohně v plynových komorách Osvětimi, Sobiboru, Majdanku a desítkách dalších koncentračních táborů. A po vyhlazení Židů v Evropě měla před vrata plynových komor připochodovat i celá rasa slovanská. V prvé řadě s námi Čechy.

Tak pochopil ideální vývoj Evropy ukrajinský premiér Jaceňuk. A pozor: Nikdo z představitelů současného ukrajinského vládního režimu se od Jaceňukova prohlášení do dnešního dne nedistancoval, takže jeho pojetí dějin zůstává i pojetím současného režimu Porošenkova.

A my tento režim, jak prokázala prohlášení našeho ministra zahraničí Petříčka při jeho nedávné návštěvě Ukrajiny a následná prohlášení místopředsedy vlády Hamáčka, oba to politiky České strany sociálně demokratické, plně a bezvýhradně podporujeme.

Čímž chtě nechtě platí odrazem i pro nás to, co na adresu pomajdanského ukrajinského režimu prohlásil Němec Günther Verheugen: Je to vláda čistokrevných fašistů z masa a kostí.

K čemuž pan Petříček dodává tuto zajímavou větu. „Mé pojetí zahraniční politiky nejen odpovídá politickému směrování naší vlády, ale je i mým niterným přesvědčením osobním“.

Řekl bych, že stát jen v úžasu nad tím, kam až jsme to dodneška došli, je skutečně málo. Opravdu si všechno tohle od lidí, kteří zjevně zešíleli, či nějak jinak ztratili rozum a soudnost, necháme líbit?

Lubomír Man

 

Je alarmujíce, že Orbán chce, aby sa v Maďarsku rodilo viac detí!”

Švédska ministerka kritizuje Orbánovu politiku podpory rodiny

Budapešť 14. februára 2019 (TASR/HSP/Foto:Läkartidningen Twitter)

Švédska ministerka sociálnych vecí Annika Strandhällová na Twitteri ostro kritizovala maďarský vládny akčný program na podporu rodiny, ktorý v nedeľu avizoval premiér Viktor Orbán, uviedol vo štvrtok spravodajský server magyarnarancs.hu

“To, čo sa deje v Maďarsku, je alarmujúce. Orbán teraz chce, aby sa rodilo viac ‘pravých’ maďarských detí,” napísala švédska politička, podľa ktorej Orbánove opatrenie pripomína 30. roky minulého storočia, ale zároveň takáto pravicovo-populistická politika spochybňuje aj nezávislosť, za ktorú ženy bojovali.

“Švédska vláda nie je ochotná vziať na vedomie, že my míňame peniaze na rodiny, a nie na migrantov,” reagoval vyhlásením pre agentúru MTI šéf maďarskej diplomacie Péter Szijjártó.

Orbán v nedeľu 10. februára vo výročnom prejave o stave krajiny v Budapešti avizoval sedembodový akčný program na ochranu rodín. Bude sa týkať okrem iného výhodných pôžičiek pre prvé manželstvo žien do 40 rokov, rozšírenia výhod pre zaobstaranie bytov v prípade najmenej dvoch detí, zrušenia dane z príjmu pre matky so štyrmi deťmi, ale aj príspevku na vozidlo pre rodiny s najmenej tromi deťmi.

 

Takmer každé piate dieťa vyrastá vo vojnovom konflikte

Mníchov 15. februára 2019 (SITA/HSP

V desiatich krajinách najviac zasiahnutých vojnami a ozbrojenými konfliktmi zomrie z tohto dôvodu každoročne viac než 100-tisíc bábätiek. Vyplýva to zo správy organizácie na ochranu detí Save the Children. Správu zverejnili v piatok pri príležitosti medzinárodnej bezpečnostnej konferencie v Mníchove

Ilustračné foto

V oblasti zúriaceho konfliktu vyrastá podľa jej údajov takmer každé piate dieťa. “To je viac než kedykoľvek za posledných 20 rokov,“ uviedla výkonná riaditeľka Save the Children Helle Thorningová-Schmidtová. V roku 2017 žilo v takýchto podmienkach až 420 miliónov dievčat a chlapcov, pričom začiatkom 90. rokov to bola len približne polovica.

Medzi desať najnebezpečnejších krajín pre deti patria podľa organizácie Afganistan, Jemen, Južný Sudán, Stredoafrická republika, Konžská demokratická republika, Sýria, Irak, Nigéria, Somálsko a Mali. V týchto štátoch prišlo v rokoch 2013 až 2017 v dôsledku konfliktov o život najmenej 550-tisíc bábätiek, informuje Save the Children.

 

Agitace na gymnáziu?

V katolické církvi soupeří liberální a konzervativní směr

Podle Alice Tomkové v rámci české katolické církve aktuálně soupeří dvě názorová křídla: liberální katolíci sympatizující s biskupem Václavem Malým a konzervativní křídlo přiklánějící se k pojetí církve reprezentované arcibiskupem Dominikem Dukou. „Současné vedení Arcibiskupského gymnázia se stále více přiklání k liberálnímu křídlu kolem Václava Malého,“ sdělila ParlamentnímListům.cz Tomková. Znepokojená matka...

„České církevní školy má v pravomoci biskup Malý,“ sdělila ParlamentnímListům.cz Tomková. Tomkové se údajně nelíbila ani loňská akce „Vyjdi ven“. Akce Vyjdi ven byla studentská výstražná stávka, které se zúčastnily 15. března 2018 školy v celém Česku. Tisíce středoškolských studentů vyšly v poledne před školy na obranu ústavních hodnot a demokracie. Podle Tomkové mezi nimi byli i jedenáctileté děti. Tomková si na to, že se akce škola účastnila, stěžovala biskupovi Václavu Malému.

Europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) se zviditelnila svou snahou postarat se o pět desítek syrských sirotků z utečeneckých táborů a přivézt tyto nezletilce bez doprovodu do České republiky.

Manfred Weber je německý politik a europoslanec, předseda Evropské lidové strany v europarlamentu. Weber je rovněž kandidátem této frakce na nového předsedu Evropské komise.

Výňatek z článku "Agitace na gymnáziu? Šojdrová veze náctiletým vzácného hosta z Bruselu",

PL, 22.2.2019

 

BT: Belgičtí kolaboranti stále dostávají „nacistické důchody"!

Asi třicet belgických veteránů Waffen SS nadále přijímá „hitlerovské důchody" z Německa, napsaly The Brussels Times.

Waffen SS ve své "práci"

21. února 2019

Jak se v novinách uvádí, velikost plateb se pohybuje od 425 do 1275 eur měsíčně, přestože Belgičané, kteří přežili v nacistických koncentračních táborech, dostávají z Berlína pouze 50 eur měsíčně.

Asi třicet starších Belgičanů, kteří sloužili během druhé světové války v řadách zločinecké Waffen SS, stále dostávají další důchod z Německa, napsal deník The Brussels Times.

Podle místních médií v roce 1941 samotný Adolf Hitler takové záruky dal belgickým členům SS. Výbor belgických parlamentních výborů pro zahraniční vztahy nyní navrhl ukončit tyto platby důchodů.

Jak noviny poznamenaly, Hitlerův dekret, který sloužil jako základ pro tyto platby, nebyl po válce zrušen, což umožnilo malé skupině belgických kolaborantů získat německý vojenský důchod.

Podle Hitlerového dekretu obdrželi občané Eupen-Malmedy a Alsaska obsazených nacistickým Německem německé občanství. Navíc Belgičané, kteří se připojili k SS, měli nárok na německý důchod. „Již téměř 70 let německé země vyplácely dodatečné důchody," uvedl výzkumník Alvin De Coninck z Memorial Honoring Group, asociace přeživších Belgičanů v nacistických koncentračních táborech.

„Zjistil jsem, že doplňkový důchod činí mezi 425 a 1275 eur měsíčně," dodal. „Roky strávené v belgické věznici kvůli kolaboraci, jdou na do pracovních let. Zároveň Belgičané, kteří byli odvlečeni na práci do Německa během války, dostávalo po válce 50 eur měsíčně jako náhradu."

(kou, www.prvnizpravy.cz, www.brusselstimes.com )

 

Kdy nám Německo zaplatí reparace?

Byl přednesen návrh na zařazení nového bodu programu schůze ‘’Německé válečné reparace’’ na 26. schůzi Poslanecké sněmovny 22.1.2019

 Stenozáznam vystoupení: Místopředseda PSP Tomio Okamura:

 Vážené dámy a pánové,

dovolte mi navrhnout zařazení nového bodu na jednání Poslanecké sněmovny s názvem Německé válečné reparace.

Je nutné otevřít nedořešenou otázku válečných reparací, tedy náhrady škod, které nám dodnes dluží Spolková republika Německo jako nástupce hitlerovského Německa

Podle našich konzervativních odhadů na základě porovnání průměrných mezd tehdy a dnes nám k dnešku Německo dluží 10 až 15 tisíc miliard korun.

 Tyto naše peníze mělo Německo po 70 let k dispozici a mohlo s nimi úspěšně budovat prosperitu. Nám naopak tyto peníze dodnes chybí a bezesporu se můžeme ptát, za čí peníze mají Němci vysoké platy, vysoké důchody a za čí peníze si koupili naše fabriky v devadesátých letech, z nichž opět mají miliardové zisky naši drazí sousedé.

Téma válečných reparací je zcela úmyslně zamlženo nepravdami, proto mi dovolte shrnout pár faktů.

 Zaprvé Česká republika se svých tzv. reparačních nároků vůči Německu plynoucích z tzv. Pařížské dohody nikdy formálně nevzdala, na čemž nic nemění ani právně nezávazná Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997.

Tento fakt nám před týdny potvrdil i nový pan ministr zahraničí Petříček. Z Pařížské dohody vyplývá, že do reparací se nikdy neměl, a dokonce nesměl počítat majetek sudetských Němců zabavený v rámci a v důsledku jejich odsunu.

Výše československých reparačních nároků činila podle našeho ministerstva v dobové měně 306 miliard korun československých. Ze strany Německa bylo Československu z tohoto nároku vyplaceno jen 230,1 milionu korun československých. Profesor Jan Kuklík z Právnické fakulty Univerzity Karlovy uvádí - cituji: "V roce 1945 došlo jen k předběžnému vyjádření Německem způsobených škod. Československo tak na pařížské reparační konferenci uplatnilo pouze 11 583,5 milionu amerických dolarů v hodnotě roku 1938. Dodatečně byla celková výše československých nároků na reparace vyčíslena na 19 471,6 milionu dolarů. Celkem však bylo Československu od mezispojeneckého reparačního úřadu v Bruselu a přímými restitucemi československého majetku skutečně uhrazeno jen 91,3 milionu dolarů. Německo vyplatilo v reálu tedy jen směšný zlomek." To je z citace pana profesora Kuklíka z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

K tomu je třeba dodat, že uvedených 306 miliard nebyla konečná suma, protože v čase konání pařížské a později postupimské konference naše republika škody teprve sčítala. Pan doktor Richard Král vyčíslil náhrady na 360 miliard korun v hodnotě roku 1945 a vyslovil zásadní názor: agresor má povinnost hradit škody, které válkou způsobil.

Dr. Richard Král je expert na mezinárodní právo, který se řadu let zabýval na Ministerstvu zahraničních věcí majetkoprávními otázkami a tyto informace napsal v článku s názvem Agresor má povinnost hradit škody, které válkou způsobil, který vyšel v deníku Právo 9. listopadu 1993. Pochopitelně, naši přední právní experti se shodují na tom, že náš nárok na odškodnění je stále platný a měli bychom ho vymáhat.

Všechny vlády od momentu, kdy bylo možné otázku reparací Německu položit, tedy od jeho sjednocení, naopak buď mlčí, nebo mlží, nebo dokonce lžou.

A je načase ptát se, proč někteří naši politici doslova odmítají žádat po Německu dlužné peníze.

Ukázkovým příkladem rozdílného postupu byla vyjádření po podpisu Česko-německé deklarace v lednu 1997. Zatímco česká strana mlžila a strašila nároky sudetských Němců s tím, že deklarace na jedné straně sice ukončuje naše nároky na reparace, ale na druhé straně přináší úlevu, protože ukončuje také nároky sudetských Němců, tak německý kancléř Kohl ihned po podpisu na tiskové konferenci prohlásil, že majetkových nároků sudetských Němců se deklarace nijak netýká.

Člověk by řekl, že každá země podepsala jinou dohodu, a pravda je, že české a německé texty, které připravovali Němci, se zřejmě lehce lišily, protože byly šité na míru publika dané země.

Bylo by dobré, aby česká vláda vyčíslila spravedlivé nároky České republiky vůči Spolkové republice Německo a tyto nároky následně uplatnila.

V tomto smyslu jsem také již směřoval dotaz na ministra zahraničí Petříčka. Pan ministr zahraničí mi odpověděl v tom duchu, že vlastně neexistuje orgán, kde bychom mohli žádat rozhodnutí válečné reparace, a vymáhat je prý otázkou politického rozhodnutí vlády, která by takový postup v žádném případě nepovažovala za šťastný s ohledem na jeho nepředvídatelné důsledky a na skutečnost, že by to narušilo celkové klima vzájemné důvěry panující v Evropě v posledním desetiletí.

Z mého pohledu tohle není argument, ale výmluva. Nechápu, jaký k ní vede důvod. Bojíme se Německa? To, že je naším obrovským dlužníkem, nás přece naopak staví do daleko silnější role, než když poníženě o nárocích budeme mlčet a vzdáme se jich výměnou za drobky, které Němcům spadnou ze stolu, které hoduje 70 let za naše peníze.

Pro ty, kteří na tohle neslyší, mám skvělou zprávu. Německo splatilo poslední část reparací z první světové války v roce 2010, a to dokonce skupině soukromých finančníků, kteří pohledávky skoupili.

Je vidět, že když se chce, tak to jde, a tomu, kdo si o dluh řekne, Němci nakonec zaplatí.

Ale tady přece nejde jen o Němce a Německo, ale hlavně o to, že ty peníze přece nepatří tady nám, ale našim předkům, které německý stát okradl, zotročil a vraždil.

 Až zase budeme v souvislosti s církevními restitucemi poslouchat, že co bylo ukradeno, musí být zaplaceno nebo vráceno, zvlášť ze stran, které jezdí na sjezdy Sudetoněmeckého landsmanšaftu do Německa, mám na mysli KDU-ČSL, mějme na mysli, že když druhá světová válka skončila, byla Evropa, zvláště východní, střední a jižní, zničena. Při svém ústupu německá vojska za sebou nechávala doslova spálenou zemi.

Tisíce měst a desítky tisíc vesnic byly zcela destruovány. Za tuto hroznou spoušť, především však za nepředstavitelné útrapy, krev občanů podmaněných států, za desítky milionů mrtvých odpovídalo Německo, které s dosud nevídanou brutalitou a barbarismem vedlo válku, kterou samo označilo za totální.

Z Čech a Moravy bylo deportováno do Německa 750 tisíc občanů na nucené práce k vojenským účelům. Po obsazení Československé republiky 15. března 1939 se Němci zmocnili velkých zásob surovin a potravin. Odvezli do Německa velké množství vozového parku včetně lokomotiv, vagonů, parníků a trolejbusů, vybavení laboratoří a uměleckých muzeí, knihy, obrazy, umělecké předměty, zařízení i nábytek. Ukradli zlatý fond a všechny československé valuty včetně 23 tun zlata, které tehdy mělo nominální hodnotu 5,265 milionu liber šterlinků. Oloupili české banky a mnohé české průmyslov&eacu t e; podn iky, vyloupili a přisvojili si veřejný soukromý majetek. Němci nám kradli a ukradli, co jen mohli, včetně potravin. Využívali naše lidské i výrobní kapacity na samý okraj jejich konečného upotřebení. Ožebračili nás, týrali statisíce našich lidí v koncentračních táborech, byli odpovědní za smrt 360 tisíc našich spoluobčanů.

 Německo svůj dluh dodnes nesplatilo a je naší povinností žádat spravedlnost a náhradu maxima škod.

Pracovník německé úklidové firmy si v průměru v Německu vydělá v přepočtu 48 tisíc korun měsíčně a průměrná mzda v Německu je v přepočtu 92 tisíc korun měsíčně, přičemž třeba potraviny má za stejnou nebo nižší cenu a bydlení je také srovnatelné.

Je vyloženě sprosté, když český dělník má třetinu co Němec a důchodce má ještě méně, a to i proto, že Německo si užívá peněz, které patří naší republice a jejím občanům.

Přátelé buďme, ale dluhy si plaťme. Nezávidím Německu ani euro, které si poctivě vydělají, ale je nefér, když dlužník vesele hoduje, rozdává dokonce africkým a arabským migrantům a věřitel kouká hladově za plotem.

Na závěr mi dovolte přednést návrh usnesení, o kterém navrhuji jménem SPD hlasovat, pakliže by byl tento námi navržený bod schválen na pořad schůze Poslanecké sněmovny, a uvidíme, jestli nás nějaká další strana podpoří. Usnesení zní: "Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby zahájila jednání s vládou Německé spolkové republiky o vyčíslení a zaplacení válečných náhrad, které nám dluží německý stát podle mezinárodních dohod po druhé světové válce."

A ještě jednou pro pana předsedu zopakuji návrh bodu. Navrhuji zařadit bod jako bod na dnešní schůzi po pevně zařazených bodech, a to s názvem Německé válečné reparace. Děkuji za pozornost.

Závěr:  návrh nebyl přijat. Ze 187 poslanců bylo pro 34, proti 129,  zdrželo se 24.

Přišlo e-poštou

 

Jak hlasovali ti, co křičeli, že ukradené se má vrátit?

Nejde však ve vztahu k Německu jen o ukradené hodnoty, ale i o zničení obrovských hodnot, za které nesou Němci odpovědnost.

Nejen pařížská reparační dohoda stanovuje povinnost Německa nám zaplatit reparace. Je zde i jeden z principů mezinárodního práva, který jednoznačně říká, že agresor je povinen nahradit své oběti škody, které jí agresí způsobil.

Kdo je v tomto případě agresorem a kdo obětí? Nikdo nepochybuje, že agresorem bylo Německo a my, Československo, jeho obětí. Trváme proto v souladu s pařížskou reparační dohodou a v souladu s mezinárodním právem, aby nám Německo zaplatilo reparace v době co nejkratší!

A jak hlasovali řvouni, kteří se dožadovali vrácení ukradeného pro církve? Ač nám toho Němci nakradli hodně, tudíž by tuto zásadu měli uplatňovat též ve vztahu k Německu, neučinili tak. Kluby řvounů zásadně hlasovaly proti přijetí návrhu zákona o německých reparací. Mluvíme, aby to bylo jasné, o poslaneckých klubech ODS, Pirátů, KDU, STANu a TOP 09. Jen někteří poslanci z těchto klubů se hlasování zdrželi nebo byli pro návrh předloženého zákona.

K hlasování poslaneckých klubů a některých poslanců uvádíme:

Poslanecký klub ANO

Pro návrh zákona hlasoval poslanec Julius Špičák, zdrželo se hlasování 14 poslanců, jedním z nich byl i poslanec Jaroslav Foltýnek

Poslanecký klub ODS

Zdržel se hlasování poslanec Václav Klaus,ml.

Poslanecký klub Piráti

Zdrželi se hlasování: Petr Třešňák, Tomáš Vymazal

Poslanecký klub SPD

Zdržel se hlasování Zdeněk Podal

Poslanecký klub ČSSD

Pro návrh zákona hlasoval Jaroslav Foldýna, zdrželi se hlasování Jiří Běhounek, Milan Chovanec, Tomáš Hanzl

Poslanecký klub KSČM

Zdržel se hlasování Jiří Dolejš

Poslanecký klub TOP 09

Zdržel se hlasování K. Schwarzenberg

Poslanecký klub STAN

Zdržel se hlasování Petr Gazík

Přišlo e-poštou

Na této adrese si můžete zjistit, jak hlasovali jednotlivé poslanecké kluby i jednotliví poslanci http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=68890

 

Proč nemáme vymáhat na Německu reparace?

Vymáhat reparace je prý otázkou politického rozhodnutí vlády, "která by takový postup v žádném případě nepovažovala za šťastný s ohledem na jeho nepředvídatelné důsledky a na skutečnost, že by to narušilo celkové klima vzájemné důvěry panující v Evropě v posledním desetiletí", jsme se dozvěděli.

Takže právo na reparace, pokud bychom je na Německu vymáhali, by "narušilo celkové klima vzájemné důvěry panující v Evropě v posledním desetiletí", tvrdí naši rozumbradové. Zastáváme stanovisko, že je tomu právě naopak. Pokud někdo vymáhá na svém dlužníkovi peníze, na něž má bez jakýchkoliv pochybností nárok, a ten je nehodlá nebo dokonce odmítá zaplatit, pak v tomto počínání spatřujeme narušení důvěry panující v Evropě, hrubé porušení mezinárodního práva a vkročení do "nové Evropy", kde právo je služkou hrubé moci a síly, před níž se oprávnění sklání a ustupují, přičemž si vymýšlí různé "argumenty" zdůvodňující ušlechtilost jejich postojů, které mají ve skutečnosti zakrýt jejich malost, ubohost, možná i zcela obyčejnou zbabělost.

Takovouto Evropu nechceme! Měli by jí též odmítnout i naši poslanci, samozřejmě ti, kteří hlasovali proti návrhu o vymáhání německých reparací. A těch byla velká většina. Měli by si však také uvědomit, kdo je zvolil. Byli to občané ČR. Ti očekávají, že jimi zvolení poslanci budou hájit zájmy čs. republiky a našeho národa. A zatím nám ukazují, když přijde na lámání chleba, dojde ke konfliktů různých zájmů, že hledají, jak jsme přesvědčeni, pro sebe tu nejschůdnější, nejméně rizikovou cestu, aniž by dbali svých povinností.

Ač to zpravidla neděláme, chováme se zásadně stranicky neutrálně, musíme pochválit poslanecké kluby SPD a KSČM, že hlasovaly pro návrh zákona o vymáhání německých reparací. Rádi chválíme i jednotlivce z jiných klubů, kteří vztáhli ruku pro předložený návrh zákona. Škoda, že jich bylo tak málo!

A slovo závěrem. Uvědomují si páni poslanci, že hlasovali o náhradách škod, které vznikly v době, kdy žily dřívější generace. Dodnes z nich, kteří trpěli v době protektorátu, kteří svou usilovnou prací celá léta odstraňovali válečné škody, a museli se dlouhodobě uskromňovat ve svých nárocích, žije značná část. Tito lidé, kteří prožili léta plné násili, krve, bezpráví, hladu a bídy, si jistě ve své většině nepřejí, abychom se vzdávali toho, co nám patří, co jsme si protrpěli, co jsme si odpracovali. Co nám bylo ukradeno, co nám bylo zničeno, musí nám být v plném rozsahu uhrazeno. Hrátky pánů poslanců, vlády i pana prezidenta jsou nám cizí. Požadujeme jen to, na co máme nárok. To nám nesmí odepírat naši poslanci, ani vláda!

Nedůvěru v Evropě, a zesílit ji, může vzbudit pouze neochota nástupnických států agresorů zaplatit škody, které jejich obětem agresí vznikly. A že tato neochota existuje, je neoddiskutovatelným faktem. Pokud státy-dlužníci zaplatí státům-věřitelům, atmosféra v Evropě se zásadním způsobem změní k lepšímu. Jestliže nám chce někdo tvrdit opak, dělá sám sobě velkou ostudu, hanbu, a proto by měl z politiky dobrovolně odejít. Tak pomůže vytvořit podmínky, aby mezinárodní dohody a principy, normy mezinárodního práva byly naplněny.

J. Skalský

 

Němci žijící na našem území nikdy nebyli národem

Žili na našem území. Početně sílili. Měli značnou ekonomickou i politickou váhu. Jejich zástupci byli v některých československých vládách.

Vždy však byli jen národnostní menšinou. Ta podle mezinárodního práva neměla, a dosud ani nemá, právo na sebeurčení. Toto právo patřilo pouze národům, které neměly vlastní stát. Němci však v tu dobu, poskočení první světové války, měli již dva státy, a to Německo a Rakousko. Pokud nechtěli žít v Československu po roce 1918, mohli optovat pro Rakousko nebo Německo a přestěhovat se. Země, na které žili, patřila k historickým sídlům českého národa. Nemohli ji vzít sebou. Sami však mohli odejít i se svým movitým majetkem.

Kdyby si uvedené skutečnosti Němci v Československu uvědomili a v souladu s nimi jednali, dějiny se mohly vyvíjet zcela jinak. Ale pozdě bycha honit. Ještě dnes, bohužel, mnozí sudeti žijí v představách, že jsme jim upřeli právo na sebeurčení, že se mohli i se "svým územím" připojit k Rakousku a s Rakouskem pak k Německu. Spojenci, kteří bojovali v první světové válce, proti Německu s cílem zmenšit jeho sílu, aby již nikdy nemohlo vyvolat další světovou válku, ani chvíli nepomysleli na to, že by se k Německu mohlo přidat Rakousko a naše pohraniční území, obývané z velké části Němci.

Německo i Rakousko spojenci chtěli potrestat a nikoliv Německo ještě územně zvětšit a značně zmnožit i jeho obyvatelstvo. To nebylo v té době pro spojence ani myslitelné. Že někteří Němci tak uvažovali, svědčí o jejich hlubokém nepochopení nejen tehdejší celkové mocenské politiky, ale i neschopnosti vyložit si objektivně právo národů na sebeurčení. A tyto jejich zásadní chyby byly důvodem krvavých události v našem pohraničí koncem roku 1918 a v březnu 1919.

Podobně mylně si vykládali i události po skončení války v r. 1945. A dále přidávají, že jsme je okradli ještě před tím, než jsme je po druhé světové válce vyhnali. Zase samá voda. Bylo to zcela jinak. Vítězní spojenci rozhodli o jejich přesídlení do Německa a také i o konfiskaci jejich majetku.

My jsme německé obyvatelstvo, kromě antifašistů, přesídlili podle pokynů Spojenecké kontrolní rady. Za způsob provedení přesídlení jsme byli představiteli USA a Sovětského svazu velmi oceněni. Takže otázkou je, kdy konečně sudeti vezmou historické skutečnosti na vědomí a budou podle nich jednat?

A snad by také mohli vzít na vědomí skutečnost, že Německo, a tedy i oni jako součást německého obyvatelstva, dluhují nám. Reparace nám dosud nezaplatili. Pokud by nám sudeti chtěli skutečně pomoci, mohli by u německých ústavních orgánů činit kroky, aby Německo nám reparace konečně zaplatilo.

K. Malý

 

Vládě USA už nikdo nevěří. Včetně Američanů samých.

P.C.Roberts

Atlantický most, německá organizace, vytvořená Washingtonem k podpoře a propagaci Němců, sloužících Washingtonu, ztrácí dech. Poslední anketa, kterou tato organizace uspořádala, prokázala, že 85% Němců se od USA odvrátilo. A tak byl předseda této organizace nucen oznámit „velkou ztrátu důvěry Němců ke Spojeným státům“. A dvakrát větší počet, ukázala dále anketa, je těch, kteří vidí spolehlivého partnera v Číně, než těch, kteří jej vidí v USA.

Ke stejnému hodnocení své vlády dospěli i Američané sami. Poslední průzkum Gallupova ústavu prokázal, že dvakrát víc je těch Američanů, kteří za největší problém USA považují jejich vládu, než těch, kteří za něj považují imigraci, a šestkrát víc než těch, kteří za něj považují zdravotní péči. 

Gallupův průzkum dále prokázal, že mnozí Američané považují USA nikoli za demokracii, ale oligarchii ovládanou mocnými zájmovými skupinami:  http://rinf.com/alt-news/editorials/america-is-one-dollar-one-vote-not-really-one-person-one-vote 

Zcela nevyvratitelně se tak ukazuje, že v minulých letech došlo v USA k revoluci. Aristokracie svrhla lid a demokracie je mrtva. Žijeme ve Spojené oligarchii proti lidu.

Překlad: Lubomír Man

 

Washingtonská orwellovština

P.C.Roberts

Daniel Ortega byl zvolen prezidentem Nicaraguy už dvakrát a zastává tuto funkci už od roku 1979. Neokonzervativní válečný zločinec John Bolton, kterého Trump pověřil praktickým vedením zahraniční politiky USA, prohlásil, že Washington se chystá prezidenta Nicaraguy svrhnout a nahradit jej americkou loutkou. A pak, řekl Bolton, bude lid Nicaraguy svobodný.

Čímž Bolton samozřejmě mínil, že v momentu, kdy se Nicaragua ocitne znovu pod americkým palcem, stane se svobodnou pro veškeré americké kořistnické zájmy. Ve washingtonské verzi orwellovského jazyka je svobodou míněno vazalství a demokracie se stává svým přímým protikladem. To je vedením, které bylo zemi vnuceno cizí mocností.

Viz: https://www.rt.com/news/452023-john-bolton-nicaragua-ortega-regime-change/ 

Ve stejném čase se váleční zločinci Bolton a E.Abrams pokoušejí propašovat americké zbraně osobě, kterou Trump jmenoval novým venezuelským prezidentem. A to s tím cílem, aby v zemi byla svržena demokracie a vlády se zde chopila americká loutka. Která následně předá venezuelské ropné bohatství (největší na celém světě), do rukou amerických ropných společností.

Američtí občané by měli být hrdi na to, jak jejich stát pečuje o svobodu a demokracii. Vždyť kdyby Washingtonu nebylo, lidé by se dnes už jen dohadovali, co to ta svoboda a demokracie kdysi vlastně byly.

Překlad: Lubomír Man

 

To se gangsterizmu USA nikdo nepostaví?

P.C.Roberts

Přesný popis naplánované zinscenované akce USA na hranici venezuelsko-kolumbijské vyvěsil Saker na svůj web už 20. února: http://thesaker.is/alert-this-would-be-the-plan-for-next-february-23-2019/ Větší půlka světa ji vnímá jako ukázku ryzího gangsterizmu. Ale nikdo proti ní nehnul prstem.

John Wight se ptá: To si opravdu někdo myslí, že DonalduTrumpovi, Mike Pompeovi a Elliot Abramsovi jde o blaho venezuelského lidu? Vždyť jsou to lupiči a zákeřníci ve skvěle padnoucích oblecích, jejichž myšlení je mnohem blíž myšlení Al Capona než Thomase Jeffersona:   https://www.rt.com/news/452274-venezuela-us-intervention-gangsterism/ 

Fakt, že prezident Maduro se dosud nerozkolébal k tomu, aby do vězení vsadil Jeana Guaida, loutku vybranou americkým impériem k ovládnutí Venezuely, může vyústit v zánik venezuelské demokracie. Venezuelští armádní velitelé si totiž mohou položit otázku, proč by měli tolik riskovat oni, když Maduro nečiní to, co je třeba. To je zatknout Guaida, obvinit ho ze zrady a popravit ho.Chavezův nedostatek odvahy k rázné obraně venezuelské demokracie prokazuje dnes, bohužel, i Maduro. Vydává tím svědectví o své nedostatečné důvěře v sebe sama, která, vždy, Američany u cizích státníků rozpoznána, vedla k americkému puči.

Madurovým omylem byl i jeho souhlas s účastí amerických a britských médií na „humanitární pomoci“ na hranici venezuelsko-kolumbijské, která nepřátelům současné Venezuely umožnila natočit celou řadu propagačních filmů.

Po Venezuele přijde na řadu Bolivie.

Překlad: Lubomír Man

 

M. Blumenthal dokazuje - západní média jsou propagandisty válečných zločinců

P.C.Roberts

Ani unci mravní integrity nenaleznete dnes v západním tisku a v západních médiích. „Obchody s potravinami zejí prázdnotou a jídlo se stává stále vzácnější záležitostí“, lamentuje britský deník the Guardian. „Dokonce i předměty nejzákladnější potřeby, jako jsou zubní kartáčky dnes ve Venezuele neseženete“, naříká americká CNN. „Hladoví Venezuelané si mohou vybrat už jen mezi tím být buď umučen, nebo vyhladověn“ zasmušile pronáší americká televize Bloomberg.

A tak všechna americká mainstreamová média, píšící o Venezuele, vyvolávají dojem, že prezident Maduro se prostě rozhodl zlikvidovat svůj vlastní lid vyhladověním. Což je vyprávěnka, kterou po návštěvě velkého supermarketu v Caracasu vyvrátil M. Blumenthal jako lež a podvrh.

Přečtěte si Blumenthalův článek a koukněte se na video z caracaského obchodního domu přeplněného všemi domněle nedostatkovými potravinami i jiným zbožím. Zde: https:/www.rt.com/news/452158-blumenthal-venezuela-supermarket-shelves/ 

Důvodem, pro který se Washington chystá zbavit Američany možnosti sledovat zpravodajství ruských médií píšících či vysílajících v angličtině je ten, že na rozdíl od médií amerických, britských a evropských referují média ruská pravdivě. Čímž podkopávají úsilí Washingtonu kontrolovat a řídit všechna vysvětlení. Ubozí občané Západu, spoléhající se na západní presstitutky, mají pak mozky vymydlené až tak, že jsou pro věc svobody a demokracie nepoužitelní.

Překlad: Lubomír Man

 

Sprostá pomluva dr. Jitky Gruntové na Foru 24 vyvolává dojem trestného činu

Článek na Foru 24 "Absurdní boj bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky, v hlavní roli Jana Bobošíková" nakupil řadu čtvrtpravd a vyslovených lží. (Autorka Andrea Wolfová.)

Za první, Svaz není organizace jediného vůdce Vodičky. Svaz vznikl na základě zákona 225/46 Sb. o odbojářích a tento zákon stále platí.

Za druhé, svaz není množina pochybných osobností. Má skoro tisíc přímých odbojářů a skoro dva tisíce pozůstalých po odbojářích a obětech fašismu, jasné? A množina těchto členů nejsou jen komunisté.

Za třetí, Jana Bobošíková není členka vedení Svazu a ani nekandiduje do vedení, pokud je známo v současnosti. Čili není hlavní aktér vývoje ve Svazu.

Ale největší sprosťárnu si autorka článku dovolila vůči zasloužilé člence Svazu PhDr. Jitce Gruntové, nestraničce. Sestra doktorka Gruntová je vynikající historička nejenom proto, jak vyvrátila ve své knize mýtus Oskara Schindlera, nebo v knize Málo známé zločiny rozkryla zvěrstva východočeského gestapa. Řadu let pracovala jako skvělá předsedkyně Historicko dokumentační komise Svazu a její činnost zanechala v tomto směru trvalé stopy v dokumentaci doby okupace.

Doktorka Gruntová byla dvakrát po sametovém převratu volena jako nezávislý kandidát za dvě různé politické strany. Poprvé to bylo za Zelené v komunální politice, kdy pracovala jako zástupkyně starosty. Podruhé byla zvolena jako nezávislá za KSČM do parlamentu. A toto ji má kvalifikovat jako poskvrněnou? Znamená to, že všichni nezávislí kandidáti ve volbách za různé strany jsou nepřijatelní, nepřípustní a nelegitimní, podle autorky zprávy Fora 24? Navíc KSČM, ať se na ni dívá kdokoli jakkoli, je legitimní stranou politického spektra,a jestliže za ni někdo kandiduje, nelze jej ostrakisovat pouze pro tento pouhý fakt demokratického systému.

Jitka Gruntová pracuje jako bezúhonná osoba pro Svaz již od roku 1985. Nahlížet na ni jako na nějakou pochybnou osobu nebo jako na "bolševizovanou hydru starorežimu" pro její levicové zaměření, je prostě a jednoduše prasárna. Takové pomlouvání zasloužilé členky našeho Svazu je nejen ostudné a nepřípustné v dobré společnosti, ale dle nás odbojářů, naplňuje dokonce i podezření z trestného činu pomluvy.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli,

ČSBS Boskovice, pozůstalý po oběti Gestapa, příbuzný obětí Osvětimi, nestraník, z nestranické rozkulačené rodiny, pronásledovaný STB za starorežimu

 

Představa Armii Krajowej o vystěhování Němců

Franklin Delano Roosevelt se v době rozhovoru se zástupcem polského hnutí odporu Janem Karskim souhlasně vyjádřil k představě vedení podzemní Armiji Krajowej, že po osvobození Polska bude rozpoutána krátká vlna krajního teroru vůči německému i trvale usídlenému – německému obyvatelstvu, která je pohne k urychlenému. „dobrovolnému“ vystěhování. Prezident k tomuto plánu pouze podotkl: „Němci si to zasloužili“.

Z knihy „Rozumět dějinám“ , Gallery 2002, str. 190

 

Jak Svobodní Francouzi přesídlovali německé obyvatelstvo?

De Gaullovi Svobodní Francouzi přesně aplikovali polský, Armií Krajowou roku 1943 deklarovaný model. Po vstupu do Alsaska postříleli na 8.000 tamních Němců, čímž dali podnět k „spontánnímu útěku nejen říšskoněmeckých válečných přistěhovalců, ale i části za nacismu zkompromitovaných německých starousedlíků. Většina bilingvního obyvatelstva poté jednoduše konvertovala zpět k francouzské identitě.

Z knihy „Rozumět dějinám“ , Gallery 2002, str. 194-195

 

W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl:

„…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou."

( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20).

 

K přesídlení německého obyvatelstva z Československa

W. Churchill předvídal, že po osvobození států, které byly pod německou okupaci, prožije tamní německé obyvatelstvo složité období. Ano, bylo to krvavé období. Měl pravdu. Ve Francii i v Polsku to měli Němci zřejmě těžké. Tam asi těžko šlo mluvit o spořádaném přesídlení německého obyvatelstva, alespoň ne v některých oblastech, zejména přifrontových. Přesto však se nesetkáváme s pláčem takto „přesídleného“ německého obyvatelstva z Francie a Polska.

Kromě prvotních, zvaných někdy divokých, odsunů německého obyvatelstva z Československa, přesídlování Němců u nás probíhalo přesně podle pokynů Spojenecké kontrolní rady, přesto Němci neustále naříkají, jak jsme je vyhnali a před tím ještě okradli a jakých masakrů jsme se na nich dopustili. Kromě toho na nás neustále něco požadují, radí by, mnozí z nich, odškodnění a majetkové restituce. Zapomínají na to, že ani na jedno nemají nárok. Nadto zcela opomíjí naše nároky na reparace, které nám Německo dluhuje. Je těžké, ne-li přímo nemožné, za takovéto situace mluvit o „smiřování“.

Je zajímavé, že v období konání Postupimské konference, jak vyplývá ze zápisů z ní, W. Churchill sám otevřel otázku odsunu Němců z Československa. Považoval odsun za pomalý, kritizoval jeho „tempo“ a odvolával se na velké množství Němců, kteří měli být odsunuti, včetně říšských Němců a tzv. národních hostů, tj. Němců z východu, kteří v době skončení války byli na území republiky. Stalin se mu dokonce snažil vysvětlit, že odsun Němců z Československa probíhá podle možností. Mluvil o tom, jak to Češi dělají. V průběhu jednání W. Churchill též odmítl přijmout německé obyvatelstvo z republiky do anglické okupační zóny. Toto všechno je důležité i z hlediska hodnocení tzv. divokých odsunů. Jak vidno, nebyly tak divoké, jak se o tom snaží mluvit landsmani, přátelé „sudetské věci“ a dokonce někteří „naši“ historici. Pro urychlování odsunu německého obyvatelstva mluvila tehdy celá řada faktorů. Ale to je na další článek. –red.

 

K situaci s našim webem

Již v prosinci minulého roku jsme se museli rozejít s novým „webmistrem“, jak jsme o tom již psali. V současnosti jsme se dohodli s dalším kandidátem, který nyní dostal od nás přístupové údaje k webu. Doufáme, že tentokrát vše vyjde a web se stane opět živým a hodně navštěvovaným. Za týden či dva již budeme vědět více. Přes uvedené skutečnosti náš web měsíčně navštíví kolem 4 tisíc lidí.

Na FB se nám daří. Za poslední týden jeho návštěvnost přesáhla 106 tisíc návštěvníků. Nedávno jsme dosáhli hodnot i dvojnásobných.

Pokud jde o brožurky, opět je v dohledné době, v obvyklém počtu, dostanete do rukou. Ale i tato část naši „triády“ má své problémy. Někteří jejich odběratelé dosud nezaplatili dobrovolné předplatné na tento rok. Proto, pokud tak neučiní v brzké době, budeme předpokládat, že z nějakých důvodů již nemají zájem odbírat naše tiskoviny. Brožurky jsme jim zaslali zcela bezplatně. Na druhé straně nabízíme novým zájemcům naše služby. Chválíme kolegu z jižní Moravy, který dále kopíruje a rozšiřuje některé naše brožurky. Do rukou 30 zájemců je nedávno doručil. Víme, že takto si počínají i někteří další přátelé. I půjčovat brožurky je chvályhodné. Naše paní překladatelka, která přeložila desítky a desítky textů, bohužel onemocněla. Přejeme jí brzké uzdravení.

Vážení přátelé, žijeme v pohnuté době. Hraje se i o některé naše státní a národní zájmy. Nejsme k tomu lhostejní. Jsme čeští vlastenci. Buďme v místech, kde bydlíme, vždy připraveni pomoci tam, kde to republika potřebuje. Z malých každodenních a opakovaných aktivit rostou velké skutky, které naše vlast potřebuje. Jednejme tak, aby naše slova a činy byly zcela souladné! Děkujeme za spolupráci.

ČNL

 

Redakce: J. Skalský

Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydává PÚV Křesťanskosociálního hnutí. Uzávěrka tohoto čísla byla 27. února 2019.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz

E-mail: vydavatel@seznam.cz