Historik, publicista a ředitel Institutu české levice Josef Skála se proti pořádání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu angažuje již od samého počátku, kdy byla jeho lokace do moravské metropole oznámena. V tomto směru patří mezi nejaktivnější odpůrce. »Sjezd ‚vyhnanců‘ v zemi, odkud je vykázaly antihitlerovské mocnosti, je provokací sám o sobě,« tvrdí Skála v rozhovoru pro iportaL24.cz. Připojuje, že zákaz sjezdu by jen trochu suverénnější moc zvládla levou zadní. »Na Slovensku je útok na Benešovy dekrety trestným činem. Z Polska bylo odsunuto víc Němců než od nás. Seance ‚vyhnanců‘ tam nikdo nepořádá,« vypočítává Skála.
Je konání brněnského sjezdu opravdu takové chucpe? Vždyť Bernd Posselt a další členové SdL přišli vesměs na svět až po II. světové válce…
Již na konci ledna jste pod vaším ideovým vedením poslali vládě a zákonodárcům ČR otevřený dopis proti konání sjezdu. Nyní vládní koalice vyzývá pořadatele, aby od akce upustili kvůli smíru ve společnosti. Je to pro vás dostačující? A berete to i jako dílčí výsledek vašeho snažení?
My jsme už tehdy skutečně vyzvali vládu a všechny zákonodárce ke krokům stopou Edvarda Beneše a celé poválečné reprezentace. Režimní média ten otevřený dopis vymlčela. K odpovědi se neměli ani adresáti. My to nevzdali. A pořádali další veřejné mítinky. I sérii pořadů v alternativních médiích. Teprve pak se zapojili i někteří poslanci. Až po šéfa dolní komory Tomia Okamuru. Ten se ztotožnil i s našimi zásadními požadavky. Slovo si vzali i exprezidenti Zeman a Klaus. Argumentům, znějícím už měsíce, tím dodali větší váhu.
Poslanecká sněmovna to řeší až těsně před brněnskou provokací. Pokrok je to i tak. Přístupu Edvarda Beneše a poválečné vlády však nesahá ani po tkaničky. Sněmovna vypotila jen zdvořilou supliku. Posselt a jeho parta ji uvážit mohou, ale nemusí. Že ji budou ignorovat, dali najevo už dřív, než se ve Sněmovně začalo jednat. Co to vypovídá o naší suverenitě, nechápe jen ťulpas nebo fanatik.
Co by měl Sudetoněmecký landsmanšaft udělat, abyste kývl na to, že pořádání sjezdu v ČR není nic proti ničemu? Přejmenovat se? Vzdát se majetkových nároků? Uznat dekrety prezidenta republiky, tzv. Benešovy, jako nezpochybnitelnou a integrální součást našeho právního systému?
Sjezd »vyhnanců« v zemi, odkud je vykázaly antihitlerovské mocnosti, je provokací sám o sobě.
Zkusme si na vteřinu představit změnu, znějící zatím jako z jiného světa. Tedy úplně nové vedení spolku, zastupujícího odsunuté Němce, který by dobrou vůli jen trapně nepředstíral. To první, čím by musel začít, by byl tvrdý tlak na úhradu německých reparací. To druhé – rezignace na úplně všechny majetkové a finanční nároky. Jak vůči naší zemi, tak všem právnickým i fyzickým osobám bez výjimky.
Takto orientovaný landsmanšaft by si musel uložit i jinou prohibici. Naprosté embargo na vše, co nám podsouvá německý výklad proti suverénní české interpretaci. A na důkaz, že to myslí vážně, by inicioval i výzkum a publicitu na jedno závažné téma. Ve stínu zůstávalo i leckdy v minulosti. Dnes se obrací rovnou vzhůru nohama. Řeč je o kardinální roli henleinovské smečky v tažení, mířícím ke světové válce. Čím by si sladká Francie a hrdý Albion umyly v září 1938 pracky, nemít po ruce masu ječící, jak moc ji prý Praha »terorizuje«? Troufl by si Hitler napadnout Československo celé, a tedy včetně pohraničních opevnění? Rozmlouvaly mu to i desítky vlastních generálů. Kudy by potom získal koridor k válce – a nejen nach Osten? Kde jinde by přišel ke zbraním a zbrojovkám, které mu spadly do klína u nás? Měla by pak kaskáda blitzkriegů stejnou šanci, jako po mnichovanské inscenaci?
Mnichov už není jen pojmem pro zradu a diktát v září 1938. Stal se z něj terminus technicus. Zkratka pro podvraťácká darebáctví, spáchaná pátou kolonou na dálkový ovladač. Jednou »jen« s cílem změny režimu. A jindy dokonce – s cílem zfabrikovat casus belli. Kompars Mnichova 1938 za to dostal zvláštní metály. Hitler je udělil většině německých mužů z našeho pohraničí. Spousta z nich má i potomky, kteří tou žlučí netrpí. Zdobí i část německé vědy a publicistiky. Tím cennější to je spojenec. Proti tirádám o »vyhnancích« z našeho pohraničí. I proti mnichovanským habaďůrám, řízeným dnešními válečnými magory.
Přesně před týdnem na semináři v Poslanecké sněmovně vystoupili k tématu i někteří historici. A padly dvě zajímavé myšlenky. Historik a slavista Michal Téra řekl, že v německém prostoru se sice pomalu, ale stále častěji objevuje myšlenka, že mezi oběti II. světové války je třeba započítat i Němce. »Nesmíte vůči nám uplatňovat kolektivní vinu za nacismus, zatímco vy se musíte kolektivně kát. Kolektivní vina byla vystřídána kolektivní nevinou, což je základní premisa, a s tím přichází i relativizace viny za II. světovou válku,« cituji docenta Téru. Budete s ním souhlasit, nebo polemizovat?
Michal Téra patří k velkým talentům historické vědy. Kříží kordy s »narativy«, které nás, Slovany, ostouzí jako zboží druhé jakosti. Michal Téra patří k velkým talentům historické vědy. Kříží kordy s »narativy«, které nás, Slovany, ostouzí jako zboží druhé jakosti. Drtí i žvást o naší »příslušnosti na Západ«. A demaskuje germánskou nevůli k rovnoprávným vztahům, lemující vzájemné vztahy po dlouhá staletí. Tím pádnější má i mandát k citovanému výroku. Podepsal bych ho bez váhání. A ještě dál rozvinul. Třeba někdy příště.
iporte 24.cz