Jak rakousko-uherská vrchnost zacházela s občany v r. 1917?

Hlad a souchotiny

18. května 1917.

Hlad. Vídeňský „Abend“ sděluje případ, jenž stal se 4. dubna v čekárně stanice jižní dráhy v Spielfeldu: O 8. hodině večer bylo shromážděno asi 200 osob, které čekaly na přijíždějící vlaky, též na vídeňský osobní vlak. Po 8. hodině přišel do čekárny pán v občanskérn obleku v průvodu strážníka. Před dvéře čekárny postavena byla hlídka, načež bylo hlasitě nařízeno: „Všechny cestovní tašky, kufry, zavazadla a rance otevřít!“ Osoby, jež měly v zavazadlech potraviny, byly odvedeny na jednu stranu čekárny, ostatní na druhou stranu. Po provedené prohlídce byly všechny potraviny zabaveny. Každé kilo bramborů, mouky, bobů a každý kousek masa a sádla byly jim zabaveny. Tato rekvisice vyvolala hrozné výstupy. Chudé, ustarané zeny, polovyhladovělé děti, mezi nimi jednotlivé i přes důkladnou zimu bosé, plakaly a naříkaly. Každý měl 5 až 10 kg bramborů, 1 až 2 kg, bobů a trochu mouky. Vše však bylo zabaveno bez milosti. Ve chvilce slyšeti bylo usedavý pláč, prosby a naříkání. Výjevy tyto byly tak dojemné, že i jiné osoby, jež nebyly postiženy, pohnuty byly k pláči. Jedna žena klekla před komisařem na kolena a prosila jej, aby jí dal aspoň pár bramborů z 15 kg zabavených, ježto má 12 dítek a muže ve váce. Vše ale bylo marné. Desítiletý hoch z Mariboru dostal od tety 10 kg bramborů, jež mu byly rovněž zabaveny. Naříkal žalostně a prosil o navrácení bramborů, jež vezl své nemocné matce a pěti hladovým sestřičkám, jichž otec padl na bojišti... Nic mu však nářek nepomohl a hošík dostal nazpět prázdný ranec. Zámožnější lidé na nádraží dávali hošíkovi peníze, ten však nepřestal naříkati, odmítl peníze s tvrzením, ze za peníze ničeho nedostane. Takové výstupy stávají se zhusta i v Čechách.

F.P. Vožický : Kronika světové války 1914-19 - XXXIII.