Jaké jsou naše zájmy?
Marek Řezanka
Skutečná hrozba pro svobodné volby
V minulé stati jsem se zabýval problematikou zbobtnalé kontroly jako jednoho z výrazných rysů stávajícího rozkládajícího se disfunkčního systému.
V diskusi pod článkem se objevily argumenty, že umělá inteligence nemusí být pro lidskou společnost toliko negativní.
Nemusí. Jedná se o nástroj. Záleží na lidech, je-li využíván či zneužíván.
Podstatou mého článku bylo poukázat na roli umělé inteligence ve stávajícím systému. A ta je zjevně patologická, neboť vede k utužené komplexní kontrole občanů na úkor jejich potřeb.
Dále jsem v souvislosti s kontrolou zmínil převládání indoktrinace nad vzděláváním a propagace nad informováním, tedy selhání vzdělávacího systému a médií.
Ta nám předkládají obraz ruské hrozby pro funkčnost svobodných voleb. Důkazy podporující tuto hrozbu v našem prostředí ovšem nejsou.
Zato desetitisíce Rumunů se bouří, že jim Evropská unie a americké zájmy naprosto bezprecedentně ovlivnily prezidentské volby, kdy jim znemožňují volit toho, koho si zvolit chtějí.
Kdy je střet zájmů v pořádku…
Je zajímavé, že v souvislosti s ohrožením demokracie se nehovoří o možném střetu zájmů těch, kteří mají v prvé řadě hájit zájem své země.
Měli bychom trvat na tom, že český politik musí prokazatelně sloužit zájmu svých občanů, a nebýt v podezření, že slouží zájmům cizím. Je alarmující, kolik našich vrcholných představitelů je například členy Aspen Institut Central Europe.
Jak by asi média psala o politikovi se členstvím v nějaké ruské organizaci?
Český politický představitel by neměl být angažován v jakékoli zahraniční zájmové organizaci, aby vyloučil možný střet zájmů. To samé platí o justici, finančním sektoru či médiích.
Je velice skličující, pokud v takové organizaci vedle sebe figurují lidé, kteří mají stát na opačných stranách pomyslné barikády. To jednoduše tluče do očí. Například, když se zde sejdou politici vládní koalice a opozičního hnutí ANO. Ti, kteří mají být z logiky věci svými protipóly, nemohou mít společného jmenovatele. Mají-li ho, stávají se nedůvěryhodnými. Pokud se tady objeví jména prezidenta republiky (jenž tam má hned dva profily), předsedy vlády, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a hned několika ministrů České republiky (resortu zahraničích věcí, práce a sociálních věcí či vnitra), mělo by to vést k hlubokému zamyšlení nad tímto stavem věcí.
Milion chvilek pro koho pak?
V této souvislosti si lze vybavit aktivity Milionu chvilek pro údajnou demokracii, který se hlasitě oháněl svobodou médií, ale nikdy nepoukázal na fakt, že jsou-li média vlastněna nějakým zájmovým subjektem, natož zahraničním, není možné je označit za nezávislá. Jakmile vás někdo platí, pak on určuje, co bude a co nebude zveřejněno. Máme na to přísloví o jídání chleba a zpívání písně. Jinou písničkou je, nakolik lidé mainstreamovým médiím věří. Jisté je, že tato důvěra klesá.
Stejně tak se Milion chvilek nepozastavil nad faktem, kolik vrcholných českých politických a mediálních představitelů spadá pod organizace Apen Insititut Central Europe.
Degenerace hlídacích psů…
Zastavme se ale ještě chvíli u výše zmíněného problému, že doslova na jedné palubě (anglicky: board) vedle sebe koexistují politici i představitelé médií, kteří mají plnit roli „hlídacích psů demokracie“. Podpalubí má ovšem smůlu. Těžko se dočká mediální štvanice na ministra spojeného s kauzou Dozimetr a používáním mobilního telefonu se šifrováním typickým kolem kruhy kolem Michala Redla. Stejně tak se nedočká mediálního vzbouření proti ministrovi spojeného s ostudným předvánočním večírkem, o němž následně nepokrytě lhal. Ke svým páníčkům se pejsánci lísají – a rozhodně nerafnou do ruky, jež je živí.
Stíhačkami čipy nezajistí…
Bakalář Lipavský se s naivitou sobě vlastní pozastavil nad tím, že by Česká republika měla mít omezení pro vývoz čipů pro umělou inteligenci, když přece její představitelé kupují americké stíhačky. Nikdo mu patrně neobjasnil, že slepě sloužit neznamená mít respekt. Naopak.
Právě nákup stíhaček F-35 je možné uvést jako příklad jednání proti zájmu českých občanů, ať již jako aspekt k posouzení figurují jejich kvalita, cena či potřebnost pro naši armádu.
Ministryně obrany, Jana Černochová, by přitom mohla vést pražskou kandidátní listinu za Spolu. Musí se pak jednat o voliče se speciálně silným žaludkem, který jí dá svůj hlas.
Až půjdeme k volbám…
Za tohoto stavu se potom těžko definují české zájmy. Přitom je zjevné, že mezi ně musí patřit zajištění bezpečnosti, fungující rozmanitý průmysl se zajištěním odbytu zboží a výbornou diplomacií, soběstačné zemědělství, zajištění sociálního smíru a podpora světového míru, výhodná energetická politika, podpora vzdělanosti bez indoktrinace, podpora informovanosti bez propagandy, rozvoj kultury atd. Nic z toho ovšem nelze dosáhnout, zodpovídají-li se vrcholní představitelé země nějaké zahraniční organizaci a jejím požadavkům. Již samo členství v takové organizaci vyvolává oprávněné podezření, že zájmy českých občanů se v případě dotyčných dostanou až na nějakou hodně vedlejší kolej – a přes ni zkrátka nejede vlak.
Až půjdeme k volbám, mějme toto na paměti.
Kdo stojí s egem…
Snadno se samo stéblo větrem zlomí,
ve svazku lépe ovšem odolá
poryvu, který vyrve statné stromy.
Nový les začne vždy růst odzdola.
První jsou špičky, které vichr shodí,
zůstane pahýl, pod ním jehličí.
Zvláštní jsou lesní patra bez poschodí,
když se tam žádné smrky netyčí.
Lehce se ohne, hůře narovnává,
není-li páteř, k ničemu je hlava,
schází-li hlava – páteř neohromí.
Kdo stojí s egem, ten se s ním i kácí,
Kdo se vzdá duše, končí ve skartaci,
v poutech sám sebe bez sebevědomí…