Ekonomka Švihlíková přednášela: Lidé se bouří proti řádu. Vládnoucí elita brání svá privilegia. Řítí se na nás dvě věci. Známka, jak se jim to hroutí
16.05.2018 REPORTÁŽ „Nelze hovořit o legitimitě systému, kdy jedna velká skupina – společenská většina – je nucena vydávat stále více za obsluhu něčeho, z čeho má stále méně. Zároveň se dívá, že to, co platí, jde jednomu privilegovanému procentu,“ konstatovala na akci v Jablonci ekonomka Ilona Švihlíková. „Spousta lidí tyto věci intuitivně cítí. Začíná se to na politické úrovni projevovat. Lidé hledají svůj hlas, a proto se bouří proti řádu. Dávají čím dál větší prostor antiestablishmentovým hlasům. To neznamená vždy, že to je volba dobrá, ale je to hledání. Tlak na změnu tu je. Protože zdrojem opravdových revolucí je vždy právě nedostatek legitimity,“ zdůraznila.
Kapitalismus, socialismus a budoucnost aneb Mikeš už přišel. Svoji knihu pod tímto názvem přijela do jabloneckého knihkupectví Serius představit ekonomka Ilona Švihlíková. „Jsou dva druhy ekonomů. Ti, kteří jsou spojeni se systémem a jeho uspořádáním a mají z něj prospěch. Proto se jim ho nechce měnit, i když je zcela zjevné, že je ten systém špatný a ústí do krizí a katastrof,“ uvedl Vladimír Opatrný, předseda představenstva jablonecké okresní hospodářské komory, v úvodní řeči. Mainstreamoví ekonomové jsou pak podle jeho názoru za to odměňováni nejrůznějšími výhodami a prestiží. „Ti druzí jsou na černé listině, jsou nálepkováni. Ilona Švihlíková patří ke druhé skupině, která místo pragmatismu volí objektivitu,“ konstatoval.
„Knížka Kapitalismus, socialismus a budoucnost se dívá na současnost z takové vyšší perspektivy. Jako když orel letí nad krajinou a nevidí každý strom, ale vidí základy krajiny, jak zhruba vypadá, a vidí v ní nějaké trendy,“ vysvětlila autorka, která knihu napsala spolu s Miroslavem Tejklem. Jedním z klíčových témat v ní je rentiérský kapitalismus. „Klíčovým znakem kapitalismu v minulých fázích byl zisk. Zároveň ten systém byl legitimní. Byla tam nějaká vazba. Vydávám něco do nějaké ekonomické aktivity, která něco vytváří, vrací se to zpátky v podobě nějaké přirážky, která se dá nazvat ziskem,“ upozornila.
Problém podle ní však je, že dnes toto platí stále méně. „Zisk hraje čím dál menší roli a místo něj nastupuje renta,“ uvedla ekonomka s tím, že renta je dnes důležitá z několika důvodů. „Je spjatá s privilegii. Projevuje se v řadě různých forem. Typicky privatizace penzijního systému. To je dobývání renty jako vyšité. Ustupuje stát a dává určitý sektor k dispozici soukromníkovi. Ale ten to samozřejmě nebere jako plošnou službu, ale jen pro určitou skupinu, která na to má,“ vysvětlila. Možnosti dobývání renty se podle ní neustále rozšiřují a zvyšuje se kreativita, jak se nasát na veřejné zdroje a pro určitou skupinu je čerpat. „Všimněte si, jak často ministerstva nejsou schopna něco právně rozhodnout a najímají si externí právníky. Typické dobývání renty,“ konstatovala.
Narůstání nerovnosti. Jedno procento se úplně odtrhlo od zbytku
Rozdíl mezi ziskem a rentou je to, že zisk znamená něco z určité aktivity. „Renta je spojení s tím, že jsem a mám privilegia,“ upozornila. Jedním z nejsilnějších příkladů dobývání renty z mezinárodního hlediska je podle Švihlíkové doložka ISDS – řešení sporů mezi investorem a státem. „Umožňuje nadnárodním firmám žalovat stát, kdyby se nějakým způsobem změnily podmínky pro jejich podnikání. Opačně to nejde,“ řekla ekonomka. „Dalším způsobem dobývání renty je dělání zákonů tak strašně komplikovaných, neprůhledných, že se v nich normální člověk nevyzná. Velké nadnárodní firmy si však mohou najmout nejlepší špičkové právníky, kteří si najdou nějakou skulinku, aby firmy neplatily daně a tak dále,“ uvedla.
Co tento trend způsobuje? „Je to nárůst nerovnosti. Dobývání renty způsobuje, že to jedno procento se úplně odtrhlo od zbytku. Jestliže manažer vydělává pětsetkrát víc než průměrný zaměstnanec, nemá to co dělat s výkonností,“ objasnila. Jako příklad dobývání monopolní renty jmenovala Warena Buffeta, obchodníka, investora a jednoho z nejbohatších lidí na světě. „Styl jeho podnikání je vyhloubit příkopy kolem. Já budu sám. To ale není konkurence. To není podnikání, nehovoříme o zisku, ale o rentě. Mimochodem Buffet řekl – ano, to, co dnes probíhá, je třídní válka a ta moje třída – toho jednoho procenta – vyhrává,“ prozradila. „Renta má neuvěřitelné množství možností, jak na státu parazitovat, zneužívat ho, ale tak, aby se to koncentrovalo pro čím dál menší množství lidí. Proto mluvíme o tom jednom procentu. Proto máme všechny ty daňové ráje, ale i mechanismy toho, jak se vyhýbat daním,“ řekla Ilona Švihlíková. Podle OECD je dnes podle jejích informací nerovnost stejná jako v roce 1820.
Současný systém je podle Švihlíkové nelegitimní. „Dospěli jsme k tomu na základě toho, že tu máme skupinu, která systematicky využívá privilegia, tak aby na ni nikdo nemohl. Systematicky se zakopává v příkopech, aby se chránila,“ sdělila. V posledních zhruba třiceti letech v daňových soustavách vyspělých zemí došlo k několika zásadním změnám. „První z nich je, že se snižovaly sazby pro ty nejbohatší. Což velmi často ale nemělo žádný význam. Protože díky systému daňových rájů se tyto extrabohaté skupiny dokážou vyhnout zdanění úplně,“ konstatovala. V posledních letech jsme byli svědky několika odhalení typu Panama Papers. „Co se od té doby změnilo? Vůbec nic. Přestože jsou v daňových rájích uskladněny dolním odhadem desítky bilionů dolarů. Jako by to nikoho nezajímalo,“ podivila se.
„V knize ukazuji, jakým způsobem se snižovala daňová zátěž korporací. Státy jsou do toho jednoznačně zapojeny, a nejen co se týče snižování daní. Firmám se přece musejí udělat co nejlepší podmínky, je potřeba dotovat pracovní místa, dávat jim infrastrukturu za korunu... Tento závod ke dnu neustále probíhá,“ upozornila. Stále větší důraz se podle ní dává na nepřímé daně typu DPH. „Na jedné straně nejbohatší skupiny se zdaňují čím dál méně, a naopak čím dál větší břemeno se dává na DPH. To je digresivní daň. Což znamená, že nejvíce dopadá na ty nejchudší. Máme tedy situaci, kdy bohatí mizí, neplatí do společného, ale mají z něho čím dál více privilegií. Parazitují na veřejných rozpočtech různými způsoby. A pak tu máte tu masu, která poslouchá – a nejen u nás – že nebude na důchody, nejsou peníze na stavbu bytů a na nic nebude. A zároveň tato skupina platí čím dál víc a je na ní nakládáno čím dál větší břemeno. To není legitimní systém,“ domnívala se.
Upozornila například na skupování patentů. „Velké nadnárodní korporace mají obrovský zájem skupovat patenty. Jenom proto, aby si to posichrovaly. Ale na té aktivitě nemají zájem. Je to snaha minimalizovat pro sebe riziko a maximalizovat čerpání renty,“ uvedla. V knížce autoři připomínají bitvu, která se vedla v devatenáctém století mezi kapitalisty se ziskem a aristokracií s její rentou, a domnívají se, že se podobná bitva děje dnes.
Lidé se bouří proti řádu. Vládnoucí elita brání svá privilegia
„Nelze hovořit o legitimitě systému, kdy jedna velká skupina – společenská většina – je nucena vydávat stále více za obsluhu něčeho, z čeho má stále míň. Zároveň se dívá, že to, co platí, jde jednomu privilegovanému procentu,“ konstatuje s tím, že toto má zásadní politický dopad. „Spousta lidí tyto věci intuitivně cítí. Začíná se to na politické úrovni projevovat, i když ne vždy ideálním způsobem. Lidé hledají svůj hlas, a proto se bouří proti řádu. Vidíme to všude kolem. I volba Trumpa byla toho příkladem. Podle mě to bylo sice naivní a mimo, ale co bylo jeho hlavním volebním motivem? Že vysuší washingtonskou bažinu. Což je totéž, co říkám tady – že je zbaví privilegií. Ten slogan je geniální. Samozřejmě že Sandersovi bych to věřila daleko víc než Trumpovi,“ konstatovala. „Politická reakce se projevuje v tom, že lidé dávají čím dál větší prostor antiestablishmentovým hlasům. To neznamená vždy, že to je volba dobrá, ale je to hledání.
Další příklad je Itálie. Desetiletí volila establishmentové proevropské strany. A najednou šedesát procent Italů dalo hlas Pěti hvězdám a Lize,“ upozornila. „Ti, kteří stojí proti nám, nejsou hloupí a tohle si uvědomili. Jako příklad dám francouzské volby. Macron je nádherný příklad toho, jak si hrát na antiestablishment a tvrdit, já to všechno změním, aby se ve skutečnosti nezměnilo vůbec nic. Ale tlak na tu změnu tu je. Protože zdrojem opravdových revolucí je vždy právě nedostatek legitimity,“ zdůraznila.
„Stále si myslím, že levice a pravice existuje pořád. Ale to, co teď dominuje ve vyspělých zemích, je rozdělení na establishment a antiestablishment. Vládnoucí elita tohle dobře ví a začíná svá privilegia bránit,“ konstatovala Švihlíková a upozornila na dvě věci, které se na nás řítí. „Jednou je GDPR, což je šílenost, která tu je proto, abychom nemohli komunikovat mezi sebou. Aby se lidi nemohli spojovat a šířit informace,“ domnívá se. „Byla jsem teď v Brně a tam mi říkali, že se jim hroutí normální spolek zahrádkářů, mají problémy zajistit si provoz,“ řekla k tomu ekonomka. Druhý je takzvaný boj proti fake news. „Má se stanovit celoevropské ministerstvo pravdy a lásky, které má dohlížet na to, co a jak se bude psát. Je to namířeno k tomu, aby se zavíraly alternativní weby. Tato opatření jsou ale známkou toho, jak se jim to hroutí a nemají to pod kontrolou a ztrácejí své pozice,“ uzavřela Ilona Švihlíková.