Evropská unie je gaunerským tahem Němců a Francouzi jsou tak hloupí, že to nepoznali“


Bývalá premiérka Velké Británie M. Thatcherová nevěnovala do podzimu roku 1989 anglicko – německým vztahům žádnou pozornost. Poté však při slově „sjednocení“ slyšela houkat sirény. Na rozdíl od Gorbačova a Mitteranda byly jí důsledky německého sjednocení okamžitě jasné. Stejně jako jednomu z jejích předchůdců Disraeli, který v únoru 1871 řekl: „Sjednocení (Německa - red.) znamená úplnou změnu Evropy.“


Železné lady se přes všechno úsilí nepodařilo přesvědčit Gorbačova, že jeho proněmecké názory a jednání podkopou jeho autoritu v Rusku. Stejně bezvýznamné bylo její jednání s Mitterandem, který německou realitu vzal postupně na vědomí. Nepodařilo se ho přesvědčit, že má francouzsko – německou osu „vyhodit do vzduchu“ a tím zachránit Evropu. Lady Thatcherová již tehdy jasně viděla, že ve spojené Evropě se vliv sjednoceného Německa pouze zvýší, nikoli omezí. Lady Thatcherová prohlásila: „Německo je jednoduše řečeno moc velké a mocné, aby na evropské hrací ploše bylo pouze jedním z hráčů. Jenom úzká spolupráce mezi Francii a Velkou Británii může vytvořit rovnováhu k síle Němců“.


Mitterand bohužel nepochopil. Lady Thatcherová začala proto jednat sama, aby vyšlo najevo, co Francouze a Němce dělí. V létě 1990 se k ní připojil ministr obchodu Velké Británie Nicholas Ridley. Ten poskytl rozhovor časopisu „Spectator“, který je velmi čten zejména konzervativní inteligencí. Ridley doslova řekl: „Němci přebírají Evropu a Francouzi jsou jejich pokojoví psíčkové. Evropská unie je gaunerským tahem Němců a Francouzi jsou tak hloupí, že to nepoznali. A teď jsou pudlíky Němců. To jsme se naší svrchovanosti mohli hned zříci ve prospěch Adolfa Hitlera.“


Na podzim roku 1990 měla libra hodnotu 3 DM a o dva roky později, pod vlivem německé finanční politiky, klesla až na 2,5 DM. Prezident německé spolkové banky Schlesinger mluví o „válce peněz“ To vše vedlo k absolutnímu zmrazení anglo-německých vztahů.

V říjnu 1992 německý FAZ varoval: „Jestliže tři největší mocnosti Evropy začnou znovu přemýšlet, která z nich je největší a kdo je nepřítel zítřka, bude ve srůstající Evropě zaseto semeno rozpadu“.


V listopadu 1993 vábil Timothy Ash Němce: „My máme s Němci více společného než Francouzi. Britové jsou pro úplnou liberalizaci obchodu, jsou jednou z hlavních sil NATO, jsou pro rozšíření EU na východ, podporují nejodvážnější sny Němců“. Zatímco Němci spojují rozšíření EU na východ s posílením jejich evropské moci, Britové toto naopak spojují s oslabením Německa. Nejlepší by bylo, tvrdí Britové, rozšíření EU od Maroka po Tádžikistán. Pak by Němci měli plné ruce práce a jejich kapsy by byly prázdné.


Stejně postupují Britové ve hře o rozšíření NATO dále na východ. Němci si od rozšíření NATO slibují získat pozice korunního prince, zatímco Britové doufají ve srážku zájmů Německa a Ruska. V takovém případě by Anglie získala prostor pro sledování vlastních asijských zájmů. Jediným problémem pro Brity jsou USA. Clinton jasně favorizuje Německo. Nový hrdina britské konzervativní strany volá: „Zapomeňme na Evropu. Velká Británie není na EU hospodářsky závislá. Dívejme se směrem k Číně. Na Dálném východě leží mnohem větší zisky. Nechme Evropu Němcům a vezměme si svět.“. Jen Daily Expres se ptá, kdo zastaví tažení císaře Kohla?

Německo a příští válka V, Wolfgang Michal