Chceme být druhá nebo první síla.

Být až třetí mě nikdy nebavilo, já jsem chtěl vyhrát

P. Bělobrádek

Veronika Neprašová, 20.3.2017

(aktualne.cz)

Jedním z kroků, který umožnil KDU stát se  parlamentní stranou byl i nový znak strany a nový název. Kádeuáci se mermocí snažili dosáhnou ve veřejnosti, aby jejich dřívější označení, tak silně ražené M. Kalouskem, křesťanští demokraté, bylo nahrazeno označením lidovci.

To se vedení strany povedlo. Dnes se o nich mluví zcela běžně jako o lidovcích.

Za tímto staronovým označením stála především snaha získat lidovce, kterým se nelíbilo označení křesťanští demokraté, opět do strany, anebo  z nich udělat alespoň příznivce strany.  To se také do značné míry podařilo.

Ovšem toto označení - lidovci - nemělo žádný obsahový základ. Lidovectví jako fenomén  vzniklo v době, kdy předsedou ČSL by Jan Šrámek. Pokud se podíváte na jeho politiku, původně byl zakladatelem Křesťanskosociální strany na Moravě a ve Slezsku, a poté i sjednotitelem křesťanských stran ještě v době před vznikem Československé republiky. Nová jednotná strana, která vznikla ještě před 28. říjnem 1918, nesla název Československá strana lidová.

A její politika vymezovala jasný obsah termínu lidovec, lidovecká politika.

Stačí, když alespoň některé její rysy porovnáte s politikou, jíž se vyznačuje současná bělobrádkovská strana, a zjistíte, že je mezi nimi zcela zásadní rozdíl. Staří lidovci již vymřeli, převážně, nebo jsou již mimo politické dění. Věk člověka je neúprosný. Léta na něm pracují, až jej ze širšího světa dostanou převážně do domácího prostředí. Odtamtud takovým ambiciózním lidem jako je pan Bělobrádek a jeho parta již  jen těžko někdo z nich může být pro ně překážkou.

Pan Bělobrádek chtěl rychle vyhrát, jak sám na sebe prozradil. A hledal cesty, jak toho dosáhnout.  Termín lidovectví mu pomohl. Skutečně získal část původních lidovců zpět do strany. To mu, jak jsme přesvědčeni, umožnilo překonat pěti procentní práh pro vstup do Poslanecké sněmovny PČR. Zřejmě však zapomněl, že se říká, že první vyhrání z kapsy vyhání. Po volbách dělal politiku, která na hony byla vzdálená té šrámkovské. A doplatil na to. Při dalších parlamentních volbách byl rád, že se, sice téměř s odřenýma ušima, dostal do parlamentu.

Ale ani nyní svou politiku nijak nemění. Je obsahově vyprázdněná, spíše negací lidovectví, ale plná výkřiků a útoků.

Nechceme nijak komentovat to, čemu pan Bělobrádek říká lidovecká politika. Budeme se však snažit vytrvale a usilovně ukazovat, jakou politiku dělal Jan Šrámek a jeho souputníci až do roku 1948.

K. Malý