Cesta husitského kněze

Brno, 24, května Léta Páně 2026. Velká manifestace tisíců českých, moravských a slezských vlastenců, z celé republiky se přispěchavších. Manifestace velkého odporu proti události, kterou republika nepamatuje od roku osvobození od těžkého jha nacistické okupace říšských, ostmarkových a tzv. sudetských Němců, kteří dnes  opět přišli do jihomoravské metropole šířit germánské pravdy jejich smiřování.A my šli šířit naše pravdy a naše argumenty.

My jsme nesli veliký transparent Obrany národa 2, a před námi kráčeli jako čelo tisícihlavého zástupu dva mužové. Jeden byl praporečník s husitskou korouhví.

Druhý byl husitský kněz.

Mladý muž vysoké postavy a duchovního usebrání šel klidně, pomalu a důstojně, jakoby to ani nepříslušelo jeho mládí - ale příslušelo to jeho poslání.

Ano, on vyjádřil mlčky celou pozici nás kteří se chápeme jako obránci republiky, kteří se chápeme jako nástupníci husitů. Ale on vyjádřil ještě něco jiného - vyššího, co nás všechny přesahuje. Vyjádřil ideu Jana Husa mlčky, pomalu a rozvážně. Ideu, že nad námi stojí vyšší moc a síla stvořitele, který vidí vše a vše chápe a podle toho řídí.

Tak to vidíme my věřící, a podobně to možná chápou ti, kterým se říká ateisté, i když oni mají vlastně víru v přírodu,a její zákony, což je jedna z forem Boží pravdy. Kteří se s námi sjednotili v obraně země, národa a přesvědčení.

A protože  - podle mé optiky vidění - jsme se všichni sešli v jednom proudu za stejným cílem, proto byl do čela postaven husitský kněz. Proč husitský? Protože on představil celou naši národní otázku od Husa až po dnes už jen tím, že kráčel v čele národního proudu, v čele těch, kteří si ještě pamatují slova zakladatele republiky TGM: " Ne mečem, ale pluhem, ne bojem, ale smírně".

A my za ním nekráčeli proto, abychom naše protivníky vyháněli nebo jim ubližovali. My jsme manifestovali postoj vlastenců - my neseme argumenty proto, že nenastal čas, abyste do naší země vstupovali bez našeho souhlasu, jen na pozvání mocných, kteří nedbají na to, co vaši předkové páchali našemu národu.

My jsme pro to, abychom jednou, až přijde ten čas, se setkali jeden s druhým a pověděli si, co jeho předkové zažili, vytrpěli,anebo se stali oběťmi zločinů. Ale ten čas ještě nenastal a dlouho nenastane. Rány minulosti se nezacelily a vstup těch co si říkají landsmané, rány jen otevřel. Nejsme proti druhému národu, ale jsme proti válečnické organizaci, která nám oktrojuje jak se máme smiřovat, diktuje nám,co máme učinit se zákony, které přijal náš drahý president Beneš, který náš národ dvakrát zachránil v našich novějších dějinách. Naše argumenty jsou argumenty pravdy dějin, pravdy o útoku na naši zem, kterou jsme nikdy nevyvolali. Naše argumetn jsou argumenty presidenta duchovního husity, odpočívajícího v husitské půdě. Nebyli jsme to my, kdo rozpoutal dvě světové války, kdo okupoval a ničil naši zem a vraždil naše lidi. A nebyl to ani nehmotný nacismus ani  nehmotný nacionalismus, ale  němečtí nacisté, lidé z masa a kostí, kdo tu řádil, loupil a vraždil. Klidně přiznáme i naše zločiny, v době chaosu osvobození, pokud druhá strana pochopí, že začala onen vražedný kolotoč nehodný lidí civilizovaných. A pokud nepochopí, že i my jsme tyto spáchané zločiny, pokud byly na nevinných, trestali přísně. Toto je jadro našich argumentů, které předkládáme na transparentech a fotografiích druhé straně.

K rozpravě je třeba vždy dvou stran a platí obyčej "pars altera audiatur" - necť je slyšena i druhá strana. A toho se nám nedostává ani od organizace, která si říká landsmané, ani - což je horší - od naší vlády, od našich orgánů a zejména od našich médií. Ale po tomto extempore zpět k našemu knězi.

On již jen svou pokojnou klidnou cestou vyjádřil celý běh našich dějin od věrozvěstů, přes oprávce církevních a sociálních neřádů a Milíče, Mistra Jana Husa a Mistra Jeronýma Pražeského, přes  Rokycanu, Chelčického, a Blahoslava, až k Janu Amosi Komenskému a jeho  nevyplněné tužbě, kéž by se běh věcí vrátil do rukou našich...A když vystoupil na shromáždění před radnici, nevystoupil jako táborový řečník. Vystoupil jako kazatel a nabádal nás, abychom šli cestou argumentu a slyšení i oné druhé strany s jejich zkušenostmi. Ale zde je nutno opět ukázat na jeho pozici kněze, jenž jinak nemůže jednat. A on jednal správně. 

My jsme skupina laiků, a obránců národa. Někteří vyznáváme cestu dialogu a jiní vyznávají cestu vojenského šikování  jako legionáři bránící zem podle Žižkových regulí, jež však ctily vojenský řád a víru v obranu, nikoli v loupež a útoky.

Vpád landsmanů do naší země pod rouškou smíření a oktrojírky jejich pořádku odmítáme. Až jednou přijdou jednotlivě jako turisté, kupci nebo studenti, nech´je naše země v pokoji přijme. Ale jako posly germánské taktiky markýze Gera je nikdy nepřijmeme. Víme, co Gero učinil Polabským Slovanům a toto nikdy nepřipustíme. 

Nedáme sahati na svého presidenta Budovatele. Nedáme sahat na jeho zákony, které se staly zákony ústavními. Na to všichni protivníci zapomeňte. Jen na takové základě se můžeme někdy v budoucnu setkat k novému jednání. Ne jinak!

Cizí nechceme - svoje nedáme!  Celá manifestace, podpořená panem presidentem Zemanem, znamená přelom v zápasu o obranu naši země. I když to mnozí ještě nechápou. Pravda vítězí.

Jiří Jaroš Nickelli, Brno