Jaderné zbraně musí zůstat v Německu!

Generální tajemník NATO Stoltenberg naléhavě vyzývá Německo a další země, aby se nevzdávaly "sdílení amerických jaderných zbraní" v Evropě.

10. února 2019

V době blížícího se skončení smlouvy o odzbrojení INF jsou americké jaderné zbraně v Německu opět v centru diskuse. Německá vládní koalice odkládá rozhodnutí o tom, jak Německo zajistí v budoucnu "jadernou účast".

Nyní přichází jasné prohlášení vedoucího NATO: Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg varuje Německo a další partnery aliance, aby se nevzdali své účasti na sdílení amerických jaderných zbraních v Evropě. „Tato jaderná účast je pro NATO důležitá," řekl Stoltenberg, „ a naléhavě vyzývám co nejvíce partnerů aliance, aby byli součástí této jaderné účasti - to zahrnuje i Německo."

USA už mají před Ruskem náskok, mají jaderné zbraně v Německu

Atomové zbraně v Německu je v současné době problémem pro velkou koalici, protože Bundeswehr bude brzy potřebovat nová letadla, která by byla nosičem amerických jaderných bomb v případě války.

Na letecké základně v Rheinland-Pfalz Büchel je uskladněno asi 20 atomových bomb typu B-61, z nichž každá má třikrát až čtyřikrát větší explozivní sílu než použitá bomba v Hirošimě, přesný počet bomb není znám, oficiálně ani existence jaderného skladiště není potvrzena.

Německo, Nizozemsko, Belgie, Itálie a Turecko jsou součástí "jaderné účasti", do níž jsou zapojeny nejaderné síly v NATO. Americké síly mají kontrolu, ale německá letadla Tornado jsou nosiči těchto bomb.

Vzhledem k tomu, že Tornáda musí být do roku 2025 vyměnny, potřebuje Bundeswehr nový stíhací letoun, který bude certifikován USA jako nosič jaderné bomby. Německé ministerstvo obrany zkoumá nákup amerických letounů F-18 nebo projekt Eurofighter.

Ale SPD brzdí v koalici, chce odložit rozhodnutí, zejména kvůli nové jaderné raketové krizi. objednávka nového letadla schopného nést jaderné zbraně je nyní špatným signálem, říká parlamentní viceprezident SPD Rolf Mützenich.

Určitá část SPD tlačí už několik let na stažení amerických jaderných zbraní, kandidát SPD na kancléře Martin Schulz ve volební kampani v roce 2017 prosazoval tento požadavek.

Ale šéf NATO Stoltenberg připomíná: "Cílem NATO je svět bez jaderných zbraní. Svět však nebude bezpečnější, kdybychom se vzdali jaderných zbraní, zatímco Rusko, Čína a další země si zachovávají nebo dokonce zvyšují svůj jaderný arzenál.“

Koncept "jaderné účasti" je součástí odrazující strategie NATO. Mělo by být ukázáno, že USA jsou připraveny používat jaderné zbraně na ochranu svých evropských spojenců bez jaderných zbraní. Zúčastněné státy uvažují a rozhodují ve výborech NATO o plánování jaderných zbraní a vytvářejí technické podmínky pro nasazení.

V Německu bylo rozmístění jaderných zbraní opakovaně kontroverzní, i když dává spolkové vládě vliv ve velmi citlivé oblasti. Takže tehdejší ministři zahraničí Frank-Walter Steinmeier (SPD) a Guido Westerwelle (FDP) dočasně zasáhli proti stažení amerických jaderných bomb z Německa.

(rp,prvnizpravy.cz,berlinermorgenpost,foto:arch.)

 

Z výrobní linky v Texasu sjíždí jedna mini-atomová bomba za druhou…

Trumpova zahraniční politika představuje konfrontaci s Ruskem a Čínou, jadernými mocnostmi, které by mohly skončit jadernou válkou.

14. února 2019

Důkazem toho jsou nejen ekonomické sankce, obchodní války, démonizace, provokace, zákazy a vojenské jednotky NATO v blízkosti hranic s Ruskem a Čínou, ale také nejnovější vypovězení smlouvy INF 1987, shrnuje von Freeman na blogu Schall und Rauch.

Není to stále důkaz? Americký Národní úřad jaderné bezpečnosti (dříve Komise pro atomovou energii), oznámil, že nová generace strategických jaderných zbraní se bude vyrábět v továrně Pantex v Texasu. Tato hlavice, označená jako W76-2, je určena pro instalaci na raketu Trident pro podvodní útoky, raketa má dosah více než 10 000 kilometrů. Do září bude velké množství těchto hlavic dodáno americkému námořnictvu. Co dělá tuto mini-atomovou bombu zvláštní, je mnohem menší destruktivní síla než předchozí jaderné hlavice. Místo ničivé síly 100 kilotun TNT, jak bylo dříve nainstalováno v raketách Trident, má tato hlavice „jen“ pět kilotun, asi třetina síly bomby svržené na Hirošimu.

Ale právě toto snížení ničivé síly může tuto nukleární zbraň činit nejnebezpečnější, jaká kdy byla vyrobena. Splňuje tedy snahu Trumpova režimu o "pružnost" v jaderné válce. Není určena k tomu, aby odradila jinou zemi spouštějící své jaderné zbraně, je určena pro skutečné použití. To je zbraň, která předtím použití bylo "nemyslitelné", tak je představitelné.

Myšlenka "omezené jaderné války" byla vždy přáními válečníků z Washingtonu. Jak ukazuje historie, byl to cíl imperialistů a je stále více a více, Rusko musí být zničeno. Čína jako vznikající síla byla nově přidána jako cíl. Washington chce ovládnout svět sám a bez konkurentů ... nebo těch, kteří mají skutečnou moc.

Po 2.světové válce, zejména po svržení dvou atomových bomb na Japonsko dne 6. srpna a 9. v roce 1945, byly USA jadernou velmocí a chtěly toho využít proti Sovětskému Svazu, dříve spojenci, nyní úhlavnímu nepříteli. Jak USA, tak SSSR využívaly poznatky německých jaderných vědců, kteří učinili během války dva úspěšné menší atomové výbuchy. 25. prosince 1946 se poprvé objevil první experimentální jaderný reaktor F1 na okraji Moskvy.

Stalin chtěl bombu co nejrychleji, bez ohledu na to, co by to stálo dohonit s Američany. První sovětská jaderná zbraň RDS-1 byla odpálena dne 29. srpna 1949 v 7 hodin místního času v Semipalatinsku v kazašské SSR. Ale již v roce 1948, během berlínské krize, byl poprvé „použit“ odrazující účinek atomové bomby.

Moskva věděla, že Američané shodili bez zábran a bez vojenské nutnosti dvě atomové bomby na Japonsko, zabili tak více než půl milionu většinou civilistů atomovým výbuchem a dvě velká města srovnala se zemí. Nebezpečí bylo a stále existuje i dnes, že to USA udělají znovu! To byl počáteční signál pro závod v oblasti jaderných zbraní v nadcházejících desetiletích. Představa vzájemného zničení poněkud omezila agresivitu Washingtonu. Přestože generálové Pentagonu opakovaně navrhovali použití jaderných bomb během korejské války a války ve Vietnamu, protože tyto války nebylo možné "konvenčními" zbraněmi vyhrát.

Nezapomeňte, že v říjnu 1962 došlo k tzv. Kubánské krizi. Co západní historiografie a politici a média neříkají, že v Turecku byly umístěny americké jaderné rakety na prahu Sovětského svazu, a to donutilo Moskvu k pokusu umístit jaderné rakety na Kubu. Bylo nám oznámeno, že "špatní Rusové" umístili jaderné střely jednostranně a bez důvodu na Kubě. Sovětské vedení reagovalo pouze na rozmístění amerických raket středního doletu na základně NATO v Turecku a rozhodlo rozmístit sovětské rakety středního doletu na Kubě.

To byl první konflikt, který hrozil jadernou válkou, oba státy pak stáhly své rakety z Turecka a Kuby. Později prezidenti USA prokázali "dobrou vůli" a uzavřeli smlouvu o odzbrojení se SSSR.

Tato 70letá inhibice obou jaderných supervelmocí nepochybně zachránila planetu. Nyní jednostranné vypovězení smlouvy INF Donaldem Trumpem a následně Vladimirem Putinem svět opět přiblížilo k jaderné apokalypse.

A nyní Američané začali produkovat mini-atomové bomby.

Bývalý americký ministr zahraničí George Shultz, který byl v kabinetu prezidenta Ronalda Reagana, řekl o malých jaderných zbraní: „Jaderná zbraň je jaderná zbraň i když je malá. Myslím, že jaderné zbraně jsou jaderné zbraně a musíme namalovat hranici. "

Tento pohled byl ve Washingtonu zcela opuštěn a agresivita je hnací silou celé zahraniční politiky, s Ruskem a Čínou především. S mini-atomovou bombou je jaderná válka "proveditelná", což znamená, že W76-2 namontovaná na Tridentu by mohla konečně normalizovat používání jaderných bomby.

V reakci na ukončení smlouvy INF Trumpem prezident Putin uvedl následující: „Američtí partneři uvedli, že pozastaví svou účast na Smlouvě, vydáme se také tou cestou ...“ Navíc Putin oznámil vývoj nových raket středního dosahu v reakci na podobné projekty Washingtonu. Moskva se nezúčastní "nového nákladného závodu ve zbrojení", řekl. V Evropě nebo jinde umístíme rakety krátkého a středního doletu, pouze kdyby to udělaly i USA.

Jinými slovy, Evropa bude budoucím bojovým prostorem a zejména Německo. Rusko se zaměří na všechny vojenské základny a velitelská střediska Američanů v Německu, je jich tam asi 50 a sklad plný nukleárních zbraní.

A co spolková vláda v Berlíně? Místo toho, aby poslala Američany do „pr...le“ a odsoudila ukončení odzbrojovací smlouvy INF, Merkelová na tom hledá to dobré. Otočila fakta a říká: "Rusko porušilo smlouvu INF". A co dělají spící ovce v Německu? Místo toho, aby statisíce lidí vyšlo do ulic a protestovalo proti americké válečné politice, sedí na svých líných zadcích ….

(rp,prvnizpravy.cz,schallundrauch,foto:arch.)

 

Európska únia môže skončiť ako Sovietsky zväz

13. februára 2019 HSP/Sputnik

Finančník George Soros v článku na portáli Project Syndicate varuje, že ak sa neprebudí tichá proeurópska väčšina, EÚ stretne rovnaký osud ako Sovietsky zväz. Jednou z hlavných príčin rastu populistov je podľa neho zastaraný stranícky systém

Na snímke George Soros

Európa letargický kráča do zabudnutia, varuje George Soros. Kľúčovým momentom budú májové voľby do Európskeho parlamentu, v ktorých majú populisti navrch. Finančník tak upozorňuje, že ak sa európsky ľud neprebudí, “Európska únia pôjde rovnakou cestou ako Sovietsky zväz v roku 1991“.

Soros vymenováva niekoľko príčin, ktoré viedli k súčasnej kríze EÚ. V prvom rade nie je podľa jeho názoru prakticky možné zmeniť zakladajúce zmluvy a zakročiť proti členským krajinám, ktoré porušujú zásady, na ktorých bola Európska únia budovaná. Hlavnú pozornosť ale finančník venuje “zastaranému straníckemu systému“.“Stranícky systém samostatných štátov odráža rozdelenie, ktoré bolo aktuálne pre 19. a 20. storočie, ako bol napríklad konflikt medzi kapitálom a robotníctvom. Avšak najvážnejší rozpor, ktorý tu máme dnes, je konflikt medzi proeurópskym a antieurópskymi silami,” podotkol Soros a konkrétne spomenul problém Nemecka, Talianska a Veľkej Británie.

Aliancia CDU/CSU, ktorá zabezpečovala politickú stabilitu v Nemecku, ktorá je najdôležitejšia krajina v EÚ, stratila svoj zmysel, keď CSU v Bavorsku prišla o časť svojich voličov v prospech Alternatívy pre Nemecko (AFD). “Nástup AFD pripravil o zmysel spojenectvo medzi CDU a CSU.

Táto aliancia však nemôže byť rozdelená bez vyvolania predčasných volieb, ktoré si ani Nemecko, ani Európa nemôžu dovoliť. Zdá sa, že súčasná vládna koalícia nemôže byť silne proeurópska, ak AFD ohrozuje jej pravicové krídlo,” konštatuje Soros.Upozorňuje však aj na rastúce preferencie nemeckej Strany zelených, ktorá je dnes jedinou vskutku proeurópsku stranou v krajine.

Veľkú Britániu zase trápia spory vnútri labouristov a konzervatívcov. Jeremy Corbyn a Theresa Mayová sa rozhodli, že dostanú Veľkú Britániu z EÚ. To vyvolalo nesúhlas vnútri oboch strán, ktorý v prípade labouristov hrozí otvorenou rebéliou.

Za rast populistických strán v Taliansku podľa Sorosa môže ale čiastočne aj EÚ. A to tak, že v roku 2017 striktne vynucovala tzv. Dublinskú dohodu, kvôli ktorej hlavná ťarcha migračnej krízy dopadla na Taliansko.

“Kvôli tomu sa proeurópski a proimigrační voliči v roku 2018 vrhli do náručia protieurópskej Ligy a Hnutia piatich hviezd,“ píše Soros. Podľa neho je veľká časť talianskych voličov stále proeurópska, ale kvôli chaosu Demokratickej strany, nemajú stranu, za ktorú by hlasovali. Ďalej sa pustil aj do Európskej ľudovej strany v Európskom parlamente. Tá sa v jeho očiach previnila tým, že nevylúčila zo svojich radov Orbánovu stranu Fidesz, aby tým zachovala väčšinu v parlamente EÚ.

“Možno ťažko predpovedať, ako proeurópske strany môžu zvíťaziť v májových voľbách, ak nepostavia záujmy EÚ nad svoje vlastné,“ komentuje Soros rozdrobenosť európskej politickej elity.

“Prvým krokom k obrane Európy pred jej nepriateľmi, ako vnútornými, tak i vonkajšími, je uvedomiť si rozsah hrozby, ktorú predstavujú. Druhým krokom je prebudiť spiacu proeurópsku väčšinu a zmobilizovať ju, aby bránila hodnoty, na ktorých bola založená EÚ,” vyzval Soros. V opačnom prípade hrozí, že “sa sen o jednotnej Európe premení na nočnú moru 21. storočia“.

 

Vládne Washington světu?

Philip Giraldi

14.2.2019

Jedním z nejvíce znepokojivých aspektů zahraniční politiky Donalda Trumpa za poslední dva roky je předpoklad, že rozhodnutí, která učiní Spojené státy, jsou závazná pro zbytek světa. Kromě válečných dob se žádný jiný národ nikdy nesnažil zabránit dalším národům v tom, aby spolu navzájem obchodovaly. Spojené státy se také jednoznačně snaží penalizovat jiné země za údajné zločiny, které se nestaly v USA, a netýkaly se amerických občanů, a zároveň trvají na tom, aby všechny národy dodržovaly jakékoliv sankce, které Washington uvalí.

Spojené státy se nyní považují za soudce, porotu a popravčího v rámci dohlížení a zajišťování bezpečnosti mezinárodního společenství, což je domýšlivost, která začala po skončení 2. světové války, když se američtí prezidenti začali označovat za „lídry svobodného světa“. Této přetvářce se dostalo legislativní podpory prostřednictvím přijetí protiteroristického zákona 1987 (ATA) v jeho pozměněné podobě z roku 1992, i s následnými právní předpisy, coby součásti Zákona o uplatnění spravedlnosti vůči sponzorům terorismu z roku 2016 (JASTA). Právní předpisy mohou použít američtí občané nebo obyvatelé, aby získali občanskoprávní rozsudek vůči údajným teroristům kdekoli na světě, a mohou být uplatněny k potrestání vlád, mezinárodních organizací a dokonce korporací, na které je pohlíženo tím způsobem, že podporují teroristy, a to i nepřímo nebo nevědomky. Žalobci mohou podat žalobu za poškození své „osoby, majetku nebo podnikání“, a na uplatnění tohoto nároku mají deset let.

Někdy jsou souvislosti a úroveň důkazů, které americký soud požaduje k tomu, aby mohl podniknout další kroky, slabé, a to se soud ještě chová zdvořile. V rámci žalob lze v současné době uplatňovat druhotnou odpovědnost vůči třetím stranám, včetně bank a velkých korporací, v souvislosti s „materiální podporou“ stanov terorismu. To zahrnuje odpovědnost za „napomáhání a podněcování“, a také poskytování „služeb“ jakékoliv skupině, kterou Spojené státy pokládají za teroristy, a to dokonce i tehdy, pokud je „teroristická nálepka“ pochybná a/nebo je-li tato podpora neúmyslná, bezděčná.

Nedávno proběhly dva soudní procesy, které usilovaly o náhradu občanskoprávních škod v rámci ATA a JASTA, týkající se Íránu a Sýrie. Pokud jde o Írán, v červnu 2017 měla porota pouze jeden den na rozmyšlenou, než vynesla rozsudek viny proti dvěma iránským nadacím za porušení amerických sankcí. To umožnilo federálnímu soudu zmocnit americkou vládu k tomu, aby zabavila mrakodrap v Midtown Manhattanu. Jednalo se o největší občanskoprávní zabavení, související s terorismem, v historii Spojených států. Předsedající soudce rozhodl, že zisk z prodeje budovy, což by mohlo činit až 1 miliardu dolarů, připadne rodinám obětí terorismu, včetně útoků z 11. září. Soud rozhodl, že Írán nese jisté zavinění na útocích z 11. září coby státní sponzor terorismu, ačkoli nedokázal přesně určit, zda byl Írán přímo zapojen do útoků.

Rozhodnutí proti Íránu musí být považováno za poněkud bizarní, jelikož je jasné, že Írán neměl nic společného s útoky 9/11, ale přesto byl uznán vinným, ​​protože Ministerstvo zahraničí ve Washingtonu prohlásilo, že je státním sponzorem teroru. Mít možnost rozhodnout o vině na základě interpretace chování zahraniční vlády dává neuvěřitelnou moc do rukou byrokratů, jež nikdo nezvolil, a kteří činí politická rozhodnutí o tom, kdo je „dobrý“ a kdo „zlý“.

Druhý, novější soudní případ, se týká Sýrie. Minulý týden federální soud ve Washingtonu, D.C. rozhodl, že Sýrie je odpovědná za to, že se zaměřila na americkou novinářku, a za její následné zabití. Novinářka psala v roce 2012 o ostřelování oblasti Homs, kterou měli pod kontrolou rebelové.

Soud přiřkl odškodné ve výši 302,5 milionu dolarů rodině novinářky Marie Colvinové. Ve svém rozhodnutí soudkyně Amy Bermanová Jacksonová uvedla, že „dlouhotrvající politika násilí v Sýrii“ se snaží „zastrašit novináře“ a „potlačit nesouhlas“. Jelikož není běžně možné, dokonce ani pro americké soudy, žalovat zahraniční vládu, tzv. skupina bojující za lidská práva, kterou financují USA a další vlády, nazývaná Centrum pro spravedlnost a odpovědnost, předložila tento případ s tím, že označila Damašek za státního sponzora terorismu. Soudkyně věřila, že předložené důkazy jsou „věrohodné a přesvědčivé“.

Složitost toho, co se děje v Sýrii, je příliš velká, takže je obtížné si představit, že by soudkyně z Washingtonu mohla případně vynést rozsudek jakkoliv věrohodným způsobem. Colvinová byla ve válečné zóně a žalující strany, jejichž agenda spočívala v sestavení spisu o válečných zločinech proti Sýrii, předložily svůj případ za pomoci dokumentů, což zajisté představovalo předpojaté hledisko a dokumenty mohly být vykonstruované. Na základě vlastních vyjádření soudkyně Amy Bermanová Jacksonová samozřejmě vstoupila do hry, do které vnesla svůj zvláštní názor na Sýrii a na to, o čem celý ten konflikt je.

Další americký dar mezinárodnímu právnictví je Magnitského zákon z roku 2012, produkt euforických pocitů administrativy Baracka Obamy. Zákon byl založen na vyprávění Billa Browdera o tom, co se v Rusku dělo za bezmocného Borise Jelcina a jeho nacionalistického nástupce Vladimíra Putina. O Browderovi se mnozí domnívají, že byl hlavní osobou, podílející se na rabování bývalého Sovětského svazu. Browder a jeho komplicové v médiích tvrdili, že se ruská vláda podílela na zatčení, mučení a zabití jistého Sergeje Magnitského, což byl právník, který se stal donašečem a pracoval pro Browdera. Téměř každý aspekt tohoto případu byl sice zpochybněn, avšak Kongres a Bílý dům tomu věřily a udělily sankce vůči Rusům, kteří do toho byli údajně zapojeni. To vše navzdory stížnostem Moskvy, že USA nemají žádné zákonné právo zasahovat do jejich vnitřních záležitostí, souvisejících s ruským občanem.

Ještě horší je, že Magnitského zákon byl rozšířen, a nyní je to Globální Magnitského zákon o odpovědnosti za lidská práva z roku 2017. Používá se k sankcionování a jiné formě trestání údajných „porušovatelů lidských práv“ v jiných zemích. Zákon byl nedávno použit v případě Džamála Chášakdžího, kdy USA uvalily sankce na údajné vrahy saúdskoarabského disidentského novináře, i když nikdo nebyl ve skutečnosti za zločin odsouzen.

Nezávisle na Magnitského zákonu a různých zákonech ATA má Ministerstvo financí USA a Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC), spadající pod toto ministerstvo, způsobilost sankcionovat schopnost země přesouvat peníze v rámci dolarového finančního systému, který ovládají USA. To v současné době probíhá v souvislosti s platbami za vývoz venezuelské ropy, na což jsou uvaleny sankce, a od 29. dubna nebude možné tento dolarový systém využívat. Podobný režim amerických sankcí je v současné době v platnosti proti Íránu, přičemž všichni potenciální kupci íránské ropy budou podléhat sekundárním sankcím, pokud budou od 6. května pokračovat v nákupu.

Většina světového obchodu s ropou se uskutečňuje v dolarech, takže Ministerstvo financí má v rukou účinnou zbraň a může se vměšovat do záležitostí jiných zemí, aniž by tam USA musely vyslat mariňáky, avšak samozřejmě existuje nebezpečí, že zbytek světa začne nakonec věštit z čajových lístků a naprosto se zřekne používání petrodolarů. Pokud k tomu dojde, bude pro americkou vládu mnohem obtížnější nadále tisknout dolary bez ohledu na deficity, protože bude jen malá poptávka po další americké měně v oběhu.

Zásada, že by měl Washington respektovat svrchovanost ostatních států, i když nesouhlasí s jejich vnitřní politikou, byla fakticky opuštěna. A jako by to nebylo už tak dost zlé, některé nové právní předpisy prakticky zaručují, že Spojené státy budou v brzké budoucnosti ještě více zasahovat do záležitostí jiných zemí a destabilizovat tak větší část světa. Kongres schválil a prezident Trump podepsal Zákon Elieho Wiesela o zabránění genocidě a zvěrstvům, jehož cílem je zlepšit reakci Washingtonu na masové zabíjení. Prevence genocidy a masových vražd je nyní součástí americké národní bezpečnostní agendy. Bude zřízena pracovní skupina pro předcházení masovým zvěrstvům a pracovníci Ministerstva zahraničí dostanou školení, aby lépe a citlivě vnímali blížící se genocidu…

Does Washington Rule the World? vyšel 8. února 2019 na ICH. Překlad Zvědavec.

 

Mohl by se u nás stát ministrem i šílenec?

K té otázce mě přivedly činy, slova a dokonce i vzezření našeho nového ministra zahraničí Petříčka. Tvář má hlaďoučkou, nezbrázděnou duševními rozbroji či váháními ducha, vše se v něm zdá být v pohodě, je usměvavý, ale trošku tak, jako by nebyl stoprocentně příčetný. A ten dojem ve vás zesílí, když si přečtete, co povídá, když třeba vycestuje na Ukrajinu. Dobře už znáte všechny lži, které o Ukrajině a Rusku napsaly americké neokonzervativní hyeny New York Timesy nebo Washington Post, jak je nazval P.C.Roberts, a teď, když čtete Petříčkova vyjádření z Kyjeva, žasnete nad tím, že český člověk dokáže tyhlety nenávistné protiruské fantasmagorie ještě vystupňovat.

A to stále s tím svým jakoby nevinným, ale i mírně výsměšným úsměvem, který jako by do okolí vysílal následující vzkaz: Ani zbla mi nezáleží na tom, co si o mých řečech myslíte, protože já vím jedno. Stojí za nimi a proto i za mnou moc. A proto si říkám, co chci a budu to říkat i nadále. Můžete mi vlézt na záda.

A má svým způsobem pravdu. On nemusel žádnému odbornému kolegiu prokazovat, že je osobou pro úřad ministra vhodnou či přijatelnou, jemu stačilo, že si jej pro funkci vybrala jedna z vládních stran. Posadili ho do Černínského paláce a tam ho teď drží v jistém druhu karantény. Mezi lidi, zvláště pak mezi politické oponenty, ho v podstatě nepouštějí. Zvláště pak ne, jsou-li vedle kamer přítomny i mikrofony. V tom případě se na české půdě většinou jen usmívá, nebo mlčí. A můžete vzít jed na to, že i v budoucnu jej budou před politickou diskuzí jako před ohněm chránit, protože ta by byla zhoubou nejen pro něj, ale i pro celou naši současnou zahraniční politiku. Takže nečekejte, že ho např. redaktor Moravec pozve do ČT a posadí proti němu např. Zdeňka Zbořila, či Stanislava Novotného, či Václava Umlaufa nebo Petra Žantovského. Protože kdyby to udělali, národ by viděl, že král je nahý. A nejen on.

Lubomír Man

 

Nejnovější variace na asociální reformu důchodů

Tribun • 9. února 2019

Tak se nám pan premiér zasnil a vysnil důchodovou reformu z pera pana Rusnoka. Takže už asi tušíte, komu taková reforma půjde k duhu a kdo ji zaplatí. Jestli jsem to pochopil správně (věřte novinářům), tak aktuální reforma má (opět) stát na těchto třech pilířích: individuální úspory, rovný důchod a úlevy pro rodiče (nebo také tresty pro bezdětné, podle toho, jak se na to chcete dívat).

A je to, jako obvykle, pěkná blbost.

Individuální úspory, resp. individuální účty, nebo také, jak říká pan premiér, osobní odpovědnost, tedy si každý bude šetřit sám na sebe a kdo si nenašetří, bude mít smůlu, nejsou ve skutečnosti nic jiného, než přenášení odpovědnosti státu na občany. Moderní stát totiž není odpovědný jen za fyzickou bezpečnost (policie), ale i za tu sociální (důchody). Pokud skutečně existuje, nebo brzy existovat bude, problém s financováním důchodů, tak toto není způsob, jak ho vyřešit, ale jak ho zamaskovat.

Chybějí desítky tisíc na úrovni jednotlivého občana nejsou tak nápadné, jako chybějící miliardy na úrovni státu, jednotlivce lze snáze ignorovat a vytěsnit z médií, ale to nejlepší na tom je, že při takto nastaveném systému můžete vždycky říct, že je to jeho individuální selhání a systém je v pořádku. Nemravné, ale geniální. A pak je tu ještě jeden „drobný“ detail: aby si lidé mohli sami šetřit na důchod, musejí mít reálně z čeho. Takto pojatá důchodová reforma by tudíž musela jít nutně ruku v ruce s razantním zvýšením mezd. Ale jak je něco takového pravděpodobné, když mzdová láce je právě tou konkurenční „výhodou“, na které si česká republika zakládá?

Rovný důchod je podobně asociální koncept, jako rovná daň – výhodný jen pro bohaté. Aby mohl rovný důchod fungovat, muselo by se de facto jednat a variantu občanské renty a musel by být tak vysoký, aby se z něj dalo důstojně vyžít bez dalších příjmů a úspor (viz předchozí odstavec). Jenže podle návrhu má být ten rovný důchod naopak záměrně nízký. V situaci, kdy většina populace nemá reálnou možnost si dostatečně vysoké úspory vytvořit a kdy z podstaty fungování finančního systému není nikdo schopen garantovat uchování hodnoty případných úspor, je zavedení dominantní role individuálních úspor arogantní a nezodpovědné.

A ani to zohlednění počtu dětí není bez problémů, jakkoliv jako jediné má alespoň jakous takous logiku (kdo neutrácí za děti, zůstává mu více pro osobní spotřebu i pro spoření, a nové generace jsou potřeba pro budoucnost). Především, ženy už nejsou mašiny na rození dětí. A co páry, které děti mít nemohou? Nebo nemohou mít víc, než dvě? Návrh ale počítá s plnou bonifikací až pro tři děti! (Ale už ne pro čtyři, protože děti chceme, ale bílé). Stát má rodiny podporovat, ne vynucovat. I bezdětný člověk může pro společnost prospěšný, někdy i víc, než ten s kopou dětí. Bude ale potrestán, protože státu nedodal předepsaný počet levné pracovní síly. Levné, protože pokud by elita nestála o levnou pracovní sílu, nevymýšlela by reformu důchodového systému postavenou na kvantitě reprodukce, ale na její kvalitě.

A kdyby měla navíc odvahu – myšleno skutečnou odvahu, ne odvahu silného dupajícího po slabším – tak by zkusila vymyslet opravdovou reformu, založenou například na tom, že si lidé nebudou muset ani spořit, ani platit pojištění, ale důchody se zaplatí prostě z výkonu ekonomiky, tedy z korporátních daní. K čemu jinému nám ty firmy jsou, když ne proto, aby nás živily? Proč je jinak nechávat spotřebovávat naše zdroje, když ne kvůli tomu, abychom z nich získali přidanou hodnotu? Aby bohatí chrapouni byli ještě bohatší? Na to žádnou reformu nepotřebujeme.

Převzato z blogu Tribun, outsidermedia.cz

 

Co přinese Evropě odchod USA z INF

Jurij Rubcov, 3. února 2019

Tak tedy Trump ohlásil na 2. února zahájení procedury odchodu USA z Dohody o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF). Washington už na tento akt předem připravoval světové veřejné mínění obviňováním Ruska z jejího mnohonásobného porušování.

Avšak Rusko není ledabylý žáček, kterého je možno postavit do kouta a nařídit mu, aby dal během dvou měsíců do pořádku své špatnosti a dosáhl tak pochvalu od vychovatele. Však se ani prezident Trump, s jeho manýry kovboje, se nepodobá vychovateli.

Pro Rusko znamená odchod USA z dohody větší nebezpečí kvůli rozmístění nejnovějších raketových systémů kratšího a středního doletu kolem jeho hranic. Pentagon okamžitě začne s přípravou, pokud už nezačal. V závislosti na dosahu raket se mohou ocitnout v nebezpečí dokonce i místa, na kterých jsou rozmístěny ruské základny strategických jaderných zbraní. Proto Američané pokrývají Evropu svými zbraněmi. Zde není žádná parita, protože žádná ruská raketa středního doletu nedosáhne na americké území.

Američané již dnes rozmístili v Rumunsku a Polsku odpalovací stanoviště střel Mk41, umožňující použití útočných zbraní, včetně řízených střel středního doletu Tomahawk. Odchod z INF umožní USA tato stanoviště legalizovat a rozvázat si ruce pro vybudování raketového pole v jiných zemích.

V souladu s jadernou doktrínou USA byla zahájena výroba jaderných zbraní malé síly, které se mohou osazovat na rakety středního dosahu. Podle názoru generálů Pentagonu nedovolí přítomnost munice malé síly Rusku „využít svůj potenciál taktických zbraní“.

Jenže co je zde pro Rusko nenapravitelné? Může se to zdát paradoxní, ale od doby uzavření dohody (1987) může být ztráta minimalizovaná. Moskvě umožňuje osvobození od závazků dohody upevnění vlastní bezpečnosti za pomoci moderních raket, jejichž třída zatím chybí. Vybavením ruské armády takovými raketami bude v zóně překvapení území celé Evropy. Raketová stanoviště se mohou posunout blíže k hranicím RF. Evropská hlavní města jsou od Moskvy vzdálena 750 až 3500 km. Tady vzniká otázka, jak se spojenci USA hodlají zachovat po americkém odstoupení od INF.

Vypadá to, že politici „nových Evropanů“ o tom moc nepřemýšlejí. Polský ministr zahraničí Czaputowicz 1. února řekl, že rozmístění raket s jadernými hlavicemi v Evropě … bude kontinentu k užitku. Nevylučuje, že v Polsku bude jaderný arzenál NATO rozmístěn. Opakuje jako žáček myšlenky bývalého velitele pozemních vojsk USA v Evropě Hodgese, který označil Polsko za klíč k odstrašování Ruska. Přitom vzkazuje Moskvě: „My to nechceme, ale všechno závisí na tom, co učiní Rusko.“

Ovšem pokud dojde k pokusu zahnat Moskvu do kouta, začnou se ruské rakety sypat nikoliv na hlavu Hodgese, ale na hlavu Czaputowicze a jeho krajanů.

Začala vyhrožovat i Ukrajina. Řeční o možnosti získat vlastní jaderné zbraně schopné doletět do Moskvy a Petrohradu. Navrhují zahájit výrobu grafitových bomb výhradně proto, aby s jejich pomocí „budovali vztahy s Ruskem“.

Vypadá to, že se tito hlupáci rodí z neschopnosti správně vyhodnotit současnou situaci, která je principiálně jiná než před deseti až patnácti lety. Ruský obranný potenciál je již jiný. NATO upadalo do hysterie kvůli rozmístění Iskanderů do Kaliningradské oblasti a na Krym, ačkoliv akční dosah tohoto operativně taktického komplexu je menší než 500 km. Co se stane, jestliže Rusko rozmístí raketové zbraně delšího dosahu?

Evropané by se neměli divit, jestliže bez otálení Moskva oznámí, že rozmístění amerických raket krátkého a středního doletu blízko svých hranic bude považovat za bezprostřední hrozbu a místa rozmístění budou pak potenciálním objektem odvetných útoků. Jak to Rusku jde, to předvedlo v Sýrii.

Evropané by si měli uvědomit, že pro preventivní odvetné útoky nebude Rusko čekat a oznamovat tak zvaný stav ohrožení, který předchází začátku válečných akcí. Bude-li potřeba zastavit to, co ohrožuje bezpečnost ruské infrastruktury – raketové i vyrábějící jaderné zbraně, zasáhne se i v době míru. Příkladem může být Izrael, který v posledních letech opakovaně bombarduje jaderné objekty v Íránu a vojenské objekty v Sýrii a přitom není ani s jednou z těchto zemí ve válečném stavu. Nikoho se neptá. USA se podobně zachovaly při bombardování Jugoslávie v roce 1999 a Iráku v roce 2003. Nad tím by se měli evropští politici zamyslet.

Ruské vedení operativně zareagovalo na akce americké administrativy. Ruský prezident Putin na setkání s ministrem zahraničí Lavrovem a ministrem obrany Šojgu dne 2. února oznámil, že Rusko odpoví na oznámení USA o odchodu z INF zrcadlově a taktéž pozastaví účast v dohodě. Prezident poznamenal, že se Rusko nenechá zatahovat do závodů ve zbrojení, pro Moskvu ztrátových. Veškeré návrhy RF na odzbrojení „zůstávají na stole a dveře jsou otevřené“. Putin žádal napříště neiniciovat v daném problému žádná jednání. Je to naprosto nedvojsmyslný signál. Poslal jej nejen za oceán, ale rovněž do evropských hlavních měst. Jiná věc je, bude-li signál přijat.

Převzato z Fondsk.ru, outsidermedia.cz

 

Hanobení obětí a bojovníků proti nacismu uráží nás pozůstalé

V poslední době mnohá média, politici a rozmanití politologové, tzv. historikové a samozvaní znalci vrhají tuny bláta na odbojáře II. odboje, a oběti velkoněmecké nacistické okupace Československa. Dokonce se setkáme s názory, které srovnávají charakter nacistických persekucí s persekucemi komunistickými - a buďto mezi ně kladou rovnítko, anebo rovnou bez důkazů tvrdí, jakoby "nacistické persekuce byly mnohem měkčí", než persekuce doby stalinské.

My pozůstalí po bojovnících proti nacismu a obětech protektorátního a říšského řádění, jsme tím permanentně uráženi. Svůj podíl na tom má výměna generací a zamlčování nebo naprosté selhávání strašlivých praktik gestapa, sicherheitsdienstu, SS, SA a dalších nacistických složek na československých občanech za protektorátu!

Mohu to osvětlit i na příkladech z vlastní rodiny a příbuzenstva. Například můj dědeček ruský legionář 12. pěšího pluku vozoroty, byl za okupace členem sokolského odboje spojeného s Obranou národa. Připravovali výbušniny na nacistické vojenské vlaky. Udáním, které sudetský Němec, vysoký úředník rájeckého panství, kutý nacista, přenesl na brněnské gestapo, byli dědeček a strýc okamžitě poté vyšetřováni gestapem. Protože dědeček byl už vážně nemocný, gestapáci jej sice ponechali na lůžku, ale dlouhými výslechy a bitím jej nakonec utýrali. Strýce vyvlekli zkopaného z domu, který předtím doslova vybílili. Vláčeli jej do Brna na vyšetřovny gestapa na Mozartově ulici, dále na centrálu na právnické fakultě a poté jej uvrhli do Kounicových kolejí.

Tam dostal všude svůj díl strašlivého bití, poté prošel několika vězeními, než byl odvlečen do Osvětimi I s jinými bojovníky Obrany národa-Sokoly, kde byl umučen. Navštívil jsem v Osvětimi barák, kde byl vězněn, než šel na smrt. Také další můj strýc, rovněž z Obrany národa, dopadl stejně v Osvětimi, Zachovala se i jeho vězeňská fotografie s obrovskými monokly po bití. I ten zahynul v Osvětimi. Třetí strýc, v odboji KSČ, byl gilotinován na Pankráci 20. února 1945. Byla to jedna z posledních poprav v protektorátu. Dva z těchto bojovníků proti nacismu nemají ani své hroby! Pouze popel jednoho poslali nacisté z Osvětimi mé tetě a ta musela urnu zaplatit, zaplatit jejich "ošetřování v Osvětimi" (!) a zakopat urnu pod dozorem gestapa o půlnoci v našem hrobě, aby nedošlo k veřejnému srocování. A co vše před smrtí tito lidé vytrpěli za mučení a bití? To pro porovnávatele nacistických a komunistických praktik, v poslední době například ze Spolku pro odkaz odboje nic neznamená?? Já bych se styděl vůbec něco takového vyslovit, natož napsat na stránku tohoto jinak úctyhodného spolku.

Ví vůbec pisatel těch řádků na stránkách jmenovaného Spolku, co srovnává? Samozřejmě naprosto nepopírám utrpení a zvěrstva na nevinných obětech z doby stalinské, sám mám taky takovou oběť v rodině, odbojáře, který byl rovněž uvržen do Jáchymova a měl to štěstí, že přežil. Ale nemohu přece na takovém základně popírat nacistická zvěrstva a idiotsky tvrdit, že ta zvěrstva byla "menší než komunistická"! Co je to za zhovadilost? Taková tvrzení musejí urážet nejen mne a naši rodinu,ale i stovky a tisíce dalších pozůstalých po bojovnících a obětech nacismu a III. reichu.

Ví pisatel Spolku, že například v Letovicích vraždil sudet Herbert Kuka pověřený brněnským gestapem, se svým jagdkomandem 28. ZbV, s poddůstojníky Bussatem, Neumannem a dalšími, kteří po strašlivém mučení nevinných rukojmí, jako byli rodiny Vejrostů, Ryzích a zejména rodina Smíškova, kde paní po strašlivém bití zvláštními čtyřhrannými obušky, si podřezala v cele žíly, a pak byla zastřelena ranou do týla, stejně jako její dcera a dalších 19 obětí? A to se stalo ještě na přelomu dubna a května 1945.

Ví pisatel Spolku, co byla strašlivá "Stalinova houpačka", kdy vězeň na brněnském gestapu byl svázán do kozelce, pověšen na tyč a bit devítiocasou kočkou? Vyžíval se v tom brněnský komisař gestapa Koslowski. Ví pisatel Spolku o vytrhávání nehtů, pálení cigaretami a dalších způsobech "výslechu" gestapáků? Ví písatel Spolku o vyrážení oka vyslýchaného na brněnském gestapu po bití řemenem s kovovou přezkou? Mohl bych pokračovat, ale hnusí se mi to. Stejně jako se mi hnusí a jsem vrcholně uražen způsobem srovnávání nacistických a poválečných praktik a jejich masové házení do jednoho pytle - i když naprosto nepopírám zločinné excesy některých výslechů v době stalinské.

A když už jsme u toho hrozného počítání mrtvých, tak kolik bylo popravených a ubitých za okupace, zvláště za I. a II. stanného práva? Odhad činí přes deset tisíc osob. A v tom nejsou zavraždění v koncentrácích, věznicích a na pochodech smrti, které v poválečném úhrnu činí oněch 360 tisíc registrovaných mrtvých, v čemž nejsou další neznámí a nezvěstní.

Nás, rodiny pozůstalých po obětech gestapa, SS, koncentráků a věznic hrubě uráží takové nestydaté psaní a srovnávání. Pisatelé takových tvrzení by se nejdříve měli něco dozvědět a poučit se o zvěrstvech protektorátu - pak teprve mohou srovnávat.

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

Autor je pozůstalý po dědečkovi zavražděném gestapem, a příbuzný obětí Osvětimi, sekyrárny Pankrác, a dalšího odbojáře, vězněného v Breslau.

 

Pravda o „ruském vlivu“

Finian Cunnigham, 11.2.2019

I přes to, že nebyly poskytnuty žádné důvěryhodné důkazy o ruském vměšování do voleb v USA v roce 2016, od nynějška budou kampaně Kremlu, zaměřené na ovlivňování americké veřejnosti, tak propracované a prohnané, že je nebudeme moci ani spočítat.

To je jednostrannost a rusofobie na steroidech. Zde jde logika od neprokázaných tvrzení k imaginárním. To je „magické myšlení“, nebo řečeno jinými slovy, bludná paranoia. A také od údajných hlavních představitelů zpravodajských služeb USA. Jak má země formulovat efektivní politiku, když ji vedou tak pošetilí lidé?

Další příklad tohoto „magického myšlení“ byl dobře patrný v článku, nedávno publikovaném v New York Times, což jsou údajně nejlepší americké noviny. Nadpis zněl: „Ruská příručka pro dezinformace na sociálních sítích se rozšířila celosvětově“.

Týká se to platforem sociálních sítí Twitter a Facebook, které údajně odhalily „prudký nárůst dezinformací na domácí půdě, kdy se Američané zaměřují na jiné Američany, a předkládají jim falešné nebo zavádějící informace“.

Dobrá, takže teď, když společnosti sociálních médií v poslední době objevují na svých stránkách nejrůznější nesmyslné informace a potrhlé diskuze, hovoří se o tom jako o „důkazu“, že se „ruská příručka rozšířila celosvětově“.

Dalším příkladem „magického myšlení“ - na chvíli se nyní vzdálíme od USA - byl francouzský prezident Emmanuel Macron, který obvinil „Rusy“ za to, že částečně podnítili veřejné protesty v jeho zemi. Opět se nevyžaduje žádný důkaz, je to jen pomatené tvrzení, neboť když je Francie v chaosu kvůli lidovým vzpourám, pak za tím musí být „prohnaný Kreml“, a vůbec se nehovoří o faktu, že Francouzové jsou znechuceni elitářským prezidentem a jeho ekonomickou politikou pro bohaté.

Pravda o „ruské propagandě“ je mnohem prostší. Faktem je, že ruská zpravodajská média, jako RT a Sputnik, zveřejňují pravděpodobně mnohem přesnější náhledy a zpravodajství ohledně současných mezinárodních událostí, než západní média. A právě díky této službě veřejného informování získala ruská zpravodajská média docela slušnou sledovanost v rámci mezinárodního publika, včetně velkého počtu lidí v USA a celé Evropě.

Není to žádný škodlivý případ „informační nebo propagandistické války“, ale mnohem více prozaický případ toho, že ruská zpravodajská média poskytují lidem spolehlivější a přesnější zpravodajství, které se zabývá vysvětlováním událostí.

Jakékoliv aktuální otázky to potvrzují.

Například válka v Sýrii. Západní zpravodajská média se zcela znemožnila, neboť vnucovala své představy o tom, že tato válka je „prodemokratickou“ záležitostí. Vláda prezidenta Bašára al-Asada nastolila, jak média neúprosně tvrdila, despotický režim, a provádí chemické útoky proti vlastnímu lidu. Ruská média naopak poskytují přesnější a vysvětlitelnější zpravodajství ohledně tohoto konfliktu, hovoří o operaci, zaměřené na změnu zločinného režimu, řízené vládou USA a jejími partnery v NATO. Fakta o západní tajné podpoře zástupných teroristických skupin se objevila z velké části kvůli zprávám a analýzám v ruských médiích.

Zpravodajství ruských médií tudíž odpovídá objektivním okolnostem syrského konfliktu. Obyčejní lidé na celém světě si uvědomují, že zpravodajství ruských médií, týkající se Sýrie, je mnohem spolehlivější, než prospěchářské fantazie, které propagují západní média ve slepé poslušnosti vůči vládní agendě, zaměřené na tajnou a nelegální změnu režimu.

Nebo se podívejte na poslední katastrofu ohledně Venezuely. Západní sdělovací prostředky jsou opět u toho, chrlí výroky z Washingtonu a od evropských přisluhovačů, že zvolený prezident Nicolás Maduro je nějakým způsobem „nelegitimní“ a musí být nahrazen drobnou opozicí, kterou zvolili cizí mocnosti. Opět platí, že oficiální postavení Ruska a náhled, který poskytují ruská zpravodajská média, mají zdravou skepsi vůči západním tvrzením o Venezuele.

Ruské sdělovací prostředky se neoddávají falešným tvrzením o „špatném režimu/dobré opozici“. Poskytují dostatečný prostor a vysílací čas pro kritické analýzy, které spolehlivěji vysvětlují nepokoje ve Venezuele jako výsledek změny zločinného režimu, kterou inicioval Washington.

Lidé po celém světě si daleko více cení tohoto inteligentního, realistického náhledu. To je prostě dobrá a nezávislá žurnalistika. Oproti tomu magické myšlení západních vlád, takzvaných zpravodajských agentur a médií, vykresluje slušná ruská zpravodajská média jako nějakou „ultra prohnanou ruskou propagandu“. Proč?

Protože veřejnost na Západě je oprávněně ovlivňována ruským mediálním zpravodajstvím, které se zabývá událostmi ve světě. Nikoli proto, že by byla veřejnost oklamána „agendou Kremlu“, ale jednoduše proto, že informace a analýzy, které tak veřejnost dostává, skutečně odpovídají jejich vnímání světových událostí.

A takto bychom mohli pokračovat dál a dál. Útočí Rusko na Ukrajinu, nebo zde proběhl neonacistický převrat, řízený CIA? Západní média tvrdí to první, zatímco ruská média přinejmenším hovoří o tom druhém náhledu. Opět platí, že se lidé mohou rozhodnout, pokud jsou řádně informováni.

Západní státy a jejich média prohlašují, že Rusko „vyhrává informační válku“, protože ruská propaganda je tak „magicky“ sofistikovaná a podvratná. Pravda je taková, že západní vlády a média prohrávají „svou informační válku“, protože jsou neustále dokola konfrontovány s tím, že tvrdí nestoudné lži.

Pravda o „ruské propagandě“ je jednoduše taková, že ruští politici jsou mnohem zásadovější a slušnější, než jejich západní protějšky. A ruská zpravodajská média se alespoň pokoušejí poskytnout opravdu realistický popis důležitých mezinárodních událostí na základě objektivních faktů. To se netýká západních médií, která představují zvučný hlas pro lži a dezinformace.

Truth About 'Russian Influence' vyšel 5. února 2019 na ICH. Překlad Zvědavec.

 

Přejeme Němcům svrchovanost, nikoliv vazalství. Pro sebe požadujeme totéž!

Němci prohlašují, že nejsou vazalem USA. Přejeme jim, aby toto jejich tvrzení nebylo jen zbožným přáním, ale mezinárodně-politickou realitou. To, co pochopitelně požadují pro sebe, by měli popřát i druhým.

V souvislosti s tímto vyjadřuje i my přání, abychom nebyli vazaly Německa, aby česko-německé vztahy byly konečně postaveny na principech mezinárodního práva, které zakotvuje rovnost subjektů mezinárodního práva, vzájemné nevměšování se do vnitřních záležitostí jednoho státu druhým státem a princip vzájemnosti. A aby normy mezinárodního práva ve vzájemných česko-německých vztazích byly oboustranně plně respektovány a naplňovány.

J. Skalský

 

Český politik Radim Fiala (SPD) v neděli na Facebooku přidal příspěvek,

v němž zveřejnil videozáznam z Itálie. Ministr vnitra a vicepremiér Itálie Matteo Salvini před několika dny vystupoval před obyvateli.

Fiala video s úsměvem okomentoval: „Takhle náš přítel Matteo Salvini pěkně zesměšnil jednoho sluníčkáře." A co bylo dále?

Jeden neznámý muž na Salviniho z davu vykřikl „Za…nej vrahu!". Nějaký jiný politik by asi ani nevěděl, co odpovědět, ale kdepak Salvini.

„A máme zde vzácný příspěvek. Jeden pán říká, že jsem za..aný vrah. Poprosil bych pro pána potlesk! Vyhrál jste 10 migrantů u vás doma. Dejte nám jméno, příjmení a rodné číslo a my vám jich pošleme 20. Postaráš se o ně na vlastní náklady — snídaně, oběd, večeře… kamaráde!"

AC24.cz

 

Ten den Praha plakala ….

Kolem amerického náletu na Prahu, se dnes chodí po špičkách, není vhodné o něm příliš mluvit. Tato tragická událost ze 14. února 1945 se stovkami mrtvých, dostává stále více ideologický nádech. Historici hledají omluvy, média mlčí. Dokladem zbytečnosti náletu je, že nebyl zničen ani jeden průmyslový objekt. Skutečný důvod náletu, nebyl ze strany Američanů nikdy objasněn. Nepadla ani omluva.

Připomeňme si tu událost, po které zůstaly stovky obětí a mnohé následky vidíme dodnes. Velkoněmecká Říše v únoru 1945 mlela už z posledního. Sovětská vojska bojovala 150km od Berlína, Československo si užívalo první pocity svobody, Rudá armáda společně s 1.československým armádním sborem postupovala Slovenskem, osvobozeny byly Košice, Prešov, Poprad, Kežmarok…. Na Krymu skončila Jaltská konference.

14.února 1945 USAAF a RAF poslaly na Drážďany mohutné letecké svazy, 1350 bombardérů, 700 stíhaček. Nálet nepřežilo 30 000 lidí, město hořelo několik dní.

Ten den plakala i stověžatá Praha. Byla středa krátce po poledni, když zazněly sirény…. Přes 60 létajících pevností B-17 svrhlo na Prahu 52 tun pum. Nálet si vyžádal 701 mrtvých, 1400 zraněných, 200 domů bylo zničeno, stovky dalších poškozeny. Nejvíce utrpěla oblast kolem Karlova náměstí, Nového Města, Vinohrad, Nuslí,…. Zcela vyhořel vzácný benediktinský klášter Na Slovanech, založený císařem Karlem IV. roku 1347.

I v březnu 1945, velice krátce před koncem války byla Praha opět cílem amerických náletů, zasaženy byly strojírenské objekty v Libni a Vysočanech. Nálety na Prahu dosáhly 1000 mrtvých a 2000 zraněných. Také devastující americký nálet na plzeňskou Škodovku 25.dubna 1945, pouhých 10 dnů před osvobozením Plzně vyvolává vážné pochybnosti o skutečném pozadí tohoto činu.

14.února, slaví mladí lidé sv. Valentýna, ve stejný den, před 74 lety umírali mladí lidé i děti na prahu svého života. Mezi nimi byla i 17letá nadaná klavíristka Eva Ladová, dcera malíře Josefa Lady, zabila jí americká bomba poblíž Emauz, když hledala své rodiče. Její smrt a smrt i těch ostatních z února 1945 byla jen maličkou kapičkou hrůzy, kterou museli prožívat lidé ve Varšavě, Stalingradu, Hamburku a v dalších místech, přes které se přehnala „totální“ válka. Dnes se opět bubnuje, armádní kolony brázdí Evropou, zbrojní rozpočty rostou, uvědomujeme si, že příští válka by byla ještě zničující ?

Přemysl Votava (Národní socialisté)

 

To jste slyšeli? Babiš řekl Merkelové něco neskutečného. Ta koukala!

11.02.2019

Andrej Babiš (ANO) promluvil na summitu V4 v Bratislavě, kam na společná jednání přiletěla i Angela Merkelová. Podívejte se sami, co jí český předseda vlády sdělil.

To jste slyšeli? Babiš řekl Merkelové něco neskutečného. Ta koukala!

Ve čtvrtek zamířil český premiér Andrej Babiš (ANO) do Bratislavy na schůzku premiérů Visegrádské čtyřky s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Jednali o spolupráci a o řešení migrační krize, která je sice v posledních letech na ústupu, ale především v Africe čekají tisíce dalších mladých mužů, kteří doufají, že se dostanou do Evropy, o které často mají velmi přehnané představy.

Po jednání předstoupilo pět politiků před novináře a na takřka hodinové tiskové konferenci zástupcům médií předestřeli, že se shodli na tom, že je třeba migrační krizi řešit už v místech, kde vzniká. Když se dostal ke slovu český předseda vlády Babiš a začal mluvit, Merkelová na něj chvíli nevěřícně hleděla.

„My jsme vlastně občas v tý pozici, že nejsme solidární a jenom vlastně dostáváme peníze,“ začal Babiš zvolna, když hodnotil občasné kritické komentáře západní části EU směrem k části východní.

„Tak vážený, bylo by dobré vědět, že z těchto čtyř krajin, které tady stojí, každý rok odchází 50 miliard euro dividend. To je taky významné číslo. To jsou ty debaty, které my taky vedeme, a bylo by dobré, aby to tady zaznělo,“ uvedl premiér.

Navázal tím nepřímo na myšlenky francouzského ekonoma Thomase Pikettyho, který tvrdí, že postkomunistické země na členství v EU jednoznačně prodělaly. Dokonce je toho názoru, že jsou poraženými národy, pokud jde o členství v tomto evropském společenství.

„V Paříži, Berlíně a Bruselu lidé nerozumějí nedostatku vděčnosti za obrovské sumy veřejných peněz, které ze svých daní posílají na východ. Ale v Praze a Varšavě se věci interpretují o dost jinak. Lidé tam zdůrazňují, že návratnost západních investic tady byla obrovská a že sumy, které si odtud západní investoři stahují, výrazně převyšují částky, které sem z Evropské unie přišly. Ve skutečnosti, když se podíváme na čísla, mají ti Češi a Poláci pravdu. Po kolapsu komunismu se postupně západní investoři (především Němci) stali majiteli významné části kapitálu v postkomunistické Evropě. Když vezmeme celkový objem fixního kapitálu (včetně budov), patří jim čtvrtina,“ napsal v lednu letošního roku na svůj blog Piketty.

Piketty přitom cituje data svého spolupracovníka Filipa Novokmeta. Výstižné je srovnání, kolik peněz ze střední Evropy v letech 2010 až 2016 odešlo na dividendách, tedy rozděleném zisku. A kolik sem naopak přišlo na evropských dotacích. Podle oficiálních statistik Eurostatu bylo z České republiky od roku 2010 do roku 2016 na dividendách „odkloněno“ 7,6 procenta HDP. „V absolutních číslech to znamená, že z naší země za tu dobu odešlo 2 252 miliard korun, zatímco ve formě evropských dotací se nám za stejnou dobu „vrátilo“ 1,9 procenta HDP. To dělá 563 miliard korun. Česká republika je tedy v minusu 1 689 miliard korun za sedm let. Roční minus dosahuje 241 miliard korun. V přepočtu na výkon ekonomiky to dělá minus 5,7 procenta HDP,“ jak uvedla analytička Lenka Zlámalová v březnu na serveru Echo24.cz v článku „Z Česka se stal krmelec Evropy“.

PL

 

Nejdůvěryhodnější osobností světové politiky je pro Čechy Zeman

Novinky, 11.2. 2019

Nejvyšší důvěře z vybraných světových politiků se mezi českými občany těší prezident Miloš Zeman, jemuž věří 50 procent dotázaných. Na druhém místě se umístil jeho slovenský protějšek Andrej Kiska s podporou 44 procent následovaný maďarským premiérem Viktorem Orbánem (34 procent). Plyne to z šetření CVVM.

Britské premiérce Therese Mayové věří 32 procent lidí. Francouzský prezident Emmanuel Macron se těší důvěře 31 procent dotázaných, německá kancléřka Angela Merkelové 21 procent lidí.

Americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi důvěřuje 20 procent lidí, jeho ruskému protějšku Vladimiru Putinovi 19 procent dotázaných.

„Nejvyšší podíly nedůvěry se objevily v případě Angely Merkelové (70 procent), Donalda Trumpa (68 procent), Vladimira Putina (67 procent), Kim Čong-una (66 procent) a Petra Porošenka (54 procent),” připomnělo CVVM.

 

Zeman a Guaidó

Martin Koller,12. 2. 2019

Řadu příznivců prezidenta Miloše Zemana doslova šokovalo jeho pozvání pro samozvaného prezidenta Venezuely Guaidó, známého rovněž jako Macrobama (Macron a Obama) o čemž jsem psal v rozsáhlém článku nedávno. U některých českých politiků naší demokratické vlády oligarchy Babiše i demokratické opozice slouhů oligarchů by mne takový tah neudivil. Ti by pozvali i Hitlera, Pinocheta, nebo Franca a ještě by jim o závod lezli do zadku, případně hlasitě volali, jak to voní. Konec konců to mnozí čeští demokraté předvádějí beze studu veřejně, někteří tajně, mezi půlkami Sorose, Allbrightové, Babiše, Merkelové i sudeťáka Posselta.

Zvlášť když by jim to někdo ze světových oligarchů nařídil. Ale oni jsou tak aktivní, že by závodili už před rozkazem. Kdysi před listopadem 1989 se říkalo o aktivních soudruzích, že aktivní blbec je horší, než třídní nepřítel. Tehdy i dnes je to kádrové plus. Stačí se podívat na některé zcela bezcharakterní mladé soudruhy euromarxisty, především na socialisty ovládaných ministerstvech. K tomu lze jen dodat, že oligarcha Babiš by pravděpodobně pozvání poslal a podepsal, případně to zařídil cestou socialistického slouhy Petříčka schopného pravděpodobně čehokoli…

U Babiše je takové jednání běžné, ale u Zemana dosud nikoli. O to víc prezident mnohé udivil. Situaci kolem Venezuely vtipně komentoval Ivan David, který napsal článek ve stylu očekávání, kdy se Drahoš prohlásí prezidentem a v Bruselu mu to odhlasují, zatímco Tereza Spencerová pojala věc z jiného úhlu úvahou, kdy europarlament odhlasuje sesazení Macrona, kterého nesnáší převážná většina Francouzů. Zde bych doplnil, že prezidenta Madura podporuje podle obtížně ověřitelných informací kolem 80% Venezuelců a 83% odmítá prolhaného komedianta a samozvance Guaidó a americkou agresi (viz minulý článek) podporovanou nestydatými reprezentanty EU, včetně většiny našich politiků, a to bez ohledu na mezinárodní právo. Ilustrativní je, že euromarxisté, kteří pod vedením multimiliardáře Babiše hrají před volbami do europarlamentu komedii sociálních hesel a žebráckých úplatků voličům a tváří se pomalu jako starostliví komunisté, zároveň napadají legálně zvoleného venezuelského prezidenta Madura. Logicky by měli dělat pravý opak, protože Maduro se snaží zvýšit životní úroveň většiny Venezuelců, ale euromarxisté z Bruselu i Prahy podporují podvodníka, který se ani nezúčastnil voleb, prohlásil se za prezidenta a podporuje oligarchy, jejichž cílem je Venezuelu rozkrást a kolonizovat. Hned je vidět, kdo je kdo.

Situace je udivující, protože Zeman by dříve nepozval nejen nějakého samozvance z latinské Ameriky, ale ani domácího samozvaného kněze Halíka, který prokazatelně nevystudoval seminář, ani nebyl vysvěcen. A přesto se nám ho někteří čeští demokraté kdysi pokoušeli vnucovat jako prezidenta. Zeman se v případě Venezuely evidentně a nečekaně postavil na stranu pražské havlérky, která sdružuje demokratickou vládu oligarchy Babiše i demokratickou opozici slouhů oligarchů, kde soupeří o první vniknutí euromarxisté Fiala, Kalousek, Bartoš i Bělobrádek. Téhož dne Mitrofanov napsal na Seznamu, že Zeman je prezident neschopný vládnout, k čemuž přidal svoji obvyklou, dosti vyčpělou propagandu. Slouha cizáků a oligarchů Mitrofanov evidentně ztrácí kontakt s realitou a patrně by Zemanovi nadával, i kdyby včera předal post prezidenta Drahošovi, Hilšerovi, Fischerovi nebo i Halíkovi, což by vyšlo nastejno…

Musíme si položit otázku, proč se Zeman tak trapně shodil a udělal ze sebe hlásnou troubu oligarchů. Možnosti jsou v podstatě dvě. Jednou z nich je jeho vydíratelnost, druhá jeho personální politika a z toho všeho vyplývající informační servis a svoboda rozhodování a projevu. Vydíratelnost za nějaké chyby, omyly, či špinavosti, ne-li trestné činy z minulosti je ostatně profesním požadavkem na získání postu demokratického politika v EU, stejně jako v naší republice, a je úplně jedno, zda konkrétní figura hraje roli vládní, nebo opoziční. Dokladem jsou Merkelová, Juncker, Babiš i soudruh Filip (jehož vydíratelnost je v Mariánských lázních, zatímco u soudruha Dolejše v herně) i pokrytecký promuslimský papež František, který je výsměchem a urážkou křesťanstva a křesťanů, především díky své ostudné činnosti v Argentině.

A zde si nedělejme iluze, prakticky na každého českého politika se něco najde z jeho, případně rodinné minulosti a pouze takoví mají možnost se dostat do popředí české komediální politiky. Pouze oni se dostávají jak ve vládních, tak opozičních partajích pražské havlérky na volební seznamy a v nich na volitelná místa. Slušní a vlastenečtí občané to v partajích demokratické vlády oligarchy Babiše, stejně jako demokratické opozice slouhů oligarchů nikam nedotáhnou, samozřejmě, pokud se nestanou bezcharakterními a bezectnými slouhy. Pražská havlérka a její šéfové v Aspen Institutu, Bruselu a Berlíně jiné kandidáty nedovolí.

Důvod Zemanovy vydíratelnosti se skrývá za zdmi zadluženého lihového domu, kde euromarxistický charakter Hamáček zdatně plní plán při udržování pravdivosti tohoto pejorativního označení. Stačí si připomenout, že Zeman zcela nelogicky dlouhodobě podporuje ČSSD, přestože její vedení ho sprostě podrazilo a opakovaně a beze studu jej napadá. Výjimkou jsou vyložené kreatury typu Pocheho, který řídí slouhu Petříčka podle zájmů oligarchů a euromarxistů. Ostatně charakter Petříček se nechává řídit rád, stejně jako dříve jeho tatík, nomenklaturní i demokratický kádr, hlavně když z toho něco kouká. Nicméně je evidentní, že vedení ČSSD, přestože je proti Zemanovi, nesnaží se ho sesadit. Jako poslušný spolupracující prezident má pro ně větší hodnotu, než jako bývalý prezident nahrazený nějakým tvrdším slouhou oligarchů typu Drahoše, Hilšera, Fischera, nebo Pavla. Ti by použili slouhy z vedení ČSSD nanejvýš jako toaletní papír, na což má aktuálně monopol pouze vládnoucí oligarcha Babiš, případně jeho kamarád Balala a vedení Aspen Institutu. Připomenout můžeme i fakt, že přední slouha především německých euromarxistů a Zemanův nepřítel Špidla zlikvidoval kdysi fungující opoziční smlouvu mezi ČSSD a ODS, čímž zahájil finální likvidaci české levice. Patrně to dostal za úkol a dodnes je šedou eminencí hošanů v lihovém domě a prodlouženou rukou Berlína.

Zcela nelogické a nepochopitelné láskyplné obětí plné nenávisti mezi Zemanem a vedením ČSSD bude proto pravděpodobně pokračovat až do konce jeho prezidentování. Poté pravděpodobně dojde i na utajovanou informaci. Vztah mezi Zemanem a ČSSD je dokladem odporné špinavosti a politiky, té české buranské obzvláště. Nezměnila se od roku 1918 a připomíná chůzi ve výběhu u kravína, kde je třeba si dávat neustále pozor, kam člověk šlape. Nicméně naši demokratičtí politici si natáhli gumáky a tváří se, že si vykračují po vyleštěné podlaze chirurgické ordinace, zatímco nemyslící voliči miliardářského oligarchy Babiše se cachtají naboso a radostně se ze všech sil vzájemně přesvědčují o nádherné vůni a radostném hygienickém zážitku.

O Zemanově personální politice není třeba se příliš rozepisovat. Stačí si připomenout jména politických podrazáků jako Gross, Buzková, Sobotka, nebo Špidla, kteří mimo bezcharakterního chování vůči svému šéfovi zahájili pohřeb ČSSD. Hamáček, Petříček, Dienstbier, Sobotka a další vůdcové ČSSD a jejich poradci jsou jejich aktivní následovníci. Arogance, hrabivost a podlézání zájmům cizáckých oligarchů a jejich slouhů v Bruselu a Berlíně v socialistickém striptýzu bez závoje. ČSSD se ze strany pracujících lidí stala postupně partají namyšlených a hrabivých hošanů protinárodní pražské havlérky. Ostatně i Zeman na tom má svůj podíl. Stačí připomenout neslavný sjezd v Bohumíně, kde byla zakázána spolupráce s KSČM. Tím byl znemožněn vznik silné levicové opozice a podpořeno bezuzdné řádění takzvaných demokratů v české ekonomice, posluhování cizákům a německá kolonizace. Bohumínské usnesení je platné dodnes, ale jak vedení ČSSD, tak KSČM se tváří, jako by neexistovalo, hlavně když to vynáší a lásku oligarchů přináší.

Od Zemanovy katastrofální personální politiky se logicky odvíjí i jeho informační servis a možnosti. Právě personální politiku můžeme označit za Zemanovu celoživotně nejslabší stránku, což je pravděpodobně dáno jeho povahou. Navíc vzhledem k všemožným formálním povinnostem a odrážení neustálých útoků ze strany slouhů oligarchů sotva může sám sledovat a vyhodnocovat veškeré informace. Prostě na to nemá čas. Tím se dostává do závislosti na informačním servisu druhých. O jeho partě na Hradě si nelze dělat žádné iluze. Je to sám o sobě doklad pokračování jeho katastrofální personální politiky. Kdysi dostal nápad vytvořit externí expertní tým odborníků. Někdy před dvěma, možná už více roky se konala první a poslední schůzka. Tím to skončilo a monopol na informace si uchovala jeho hradní parta a její kamarádi.

Zde bychom mohli připomenout, že dodnes je Zemanovým vojenským poradcem operetní generál a jeden z nejneschopnějších ministrů obrany Picek. Ženatý generál, specialista na slavnostní nástupy a kladení věnců, který ze svojí vdané sexuální podpory udělal ředitelku odboru, čímž přetrumfl i Nečase, jehož podpora a ředitelka na rozdíl od té Pickové aspoň byla střízlivá, údajně dřela jako kůň, a nebyla vdaná. A tato dvojka komických politických erotomanů vydala písemně morální(!) kodex pracovníků ministerstva obrany. Zemanovým bezpečnostním poradcem byl, možná ještě je (?) podezřelá figurka z ministerstva vnitra, o níž se již v době mise v Iráku veřejně říkalo, že je agentem CIA. Takové poradce má Zeman a nebudou sami. S takovým informačním servisem se můžeme dočkat ještě dalších úžasných prezidentských nápadů a úletů.

Nelze rovněž vyloučit, že v rámci vydíratelnosti a faktu, že další prezidentské volby se ho již stejně netýkají, dostal Zeman za úkol odpudit část svých voličů a tím podpořit některého z kandidátů oligarchů a pražské havlérky. Proto takové neuvěřitelné pozvání samozvance připomínajícího Franca, Pinocheta, či některého z vražedných latinskoamerických diktátorů. Je jen otázka, za se má umést cestička na hrad slouhovi cizáků s blízkým vztahem k Aspen Institutu bývalému generálu, který zapomněl na svoji čest a přísahu Pavlovi, nebo záložnímu favoritovi oligarchů Fischerovi. Hilšer, Horáček, případně nějaký další komik budou vytvářet divadelní kulisy, zcela jistě zadarmo. Pokud nám oligarchové připraví takový seznam prezidentských kandidátů, nemusíme k příštím prezidentským volbám ani chodit a budeme na Zemana rádi vzpomínat.

Nicméně bez ohledu na pozvání prolhaného samozvance a cizáckého slouhy oligarchů z Venezuely bychom neměli Zemana hned zatracovat. Má úžasné znalosti, skvělé analytické myšlení a verbální projev na úrovni starořímského senátora, čímž předčí i ve svém věku veškeré protivníky. Stačí si připomenout trapného Drahoše, který neuspěl ani s králíky, dominou, obrovskou podporou pražské havlérky, samozvaného kněze Halíka a cizáckých médií. Zeman se dlouhá léta v rámci krajně obtížné situace snažil vybojovat aspoň něco pro naši republiku a české občany, a to jak v ekonomické, tak i bezpečnostní oblasti. Na rozdíl od Havla to byl a je do značné míry národní prezident. Z hlediska mezinárodní politiky stál Zeman většinou na správné straně. Stačí připomenout jeho odpor k válečným štváčkům v Evropě, stejně jako podporu Izraele proti palestinským a jiným islámským teroristům podporovaným naopak euromarxisty. Exprezidentu Klausovi se dostane spravedlivého ocenění pravděpodobně v delším časovém odstupu.

Za vlastenecké názory a podporu zájmu většiny občanů se Zemanovi dostávalo a dostává dlouholeté neutuchající nenávistné mediální kritiky a sprostých, primitivních útoků ze strany většiny médií, které ovládají pražské havlérka, Soros a jeho slouhové Bakala a Babiš a rovněž mnohých politických nul, protinárodních aktivistů a neziskovkářů. Babiš se samozřejmě tváří, že se ho tažení proti Zemanovi netýká, ale to je jeho typický způsob jednání. Na základě vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že se mu nedá věřit ani pozdrav.

Především, Zeman udělal mnohé k záchraně naší země před jadernou válkou. V rámci katastrofální a stále horší situace se snažil podporovat české výrobce a jejich export. V tom mu úspěšně škodila právě ČSSD. Opakovaně se snažil podávat občanům objektivní informace, ať již šlo o Tibet, Novičok a další lži a podvody šířené v médiích. Měl nepopiratelně sociální myšlení a snahu podporovat občanskou většinu, stále chudnoucí pod tlakem oligarchizace a germánské kolonizace podporované pražskou havlérkou. Zeman podpořil a stmelil doslova národní frontu lidového odporu proti islamizaci a afrikanizaci naší země a cizáckým slouhům, profesorům, rektorům a neziskovkářům, kteří takové protinárodní a protibělošské rasistické projekty EU podporují. Zeman vytvářel čas a podmínky k odporu proti kolonizaci, islamizaci a afrikanizaci naší země. Místy musel takticky ustupovat a volit priority. Občas se nevyjadřoval zcela ideálně, ale do mnohých oponentů měl daleko.

Nicméně představte si na jeho místě Halíka, Schwarzenberga, Allbrightovou, Švejnara, Drahoše, Horáčka, Dlouhého, Dientsbiera, Němcovou, Fischera, Kuberu, Hilšera, Pavla, případně jiné cizácké slouhy, které se nám pražská havlérka snažila vnutit jako prezidenty, a k tomu několik šašků, které je zbytečné jmenovat, protože dělali pouze křoví. Už chybí jen perspektivní prezidentští kandidáti pražské havlérky Bartoš, Janda, Putna a Feri. Slušnější kandidáti by se vešli na prsty jedné ruky a ještě by zbylo a samozřejmě neměli šanci. První funkční období prezidenta Zemana lze hodnotit jednoznačně pozitivně. Jako každý měl a má svoje kladné a záporné stránky, přičemž ty kladné dlouho převažovaly, především ve vztahu k vlasti a národu. Jako každý dělal a dělá chyby, nicméně jich dělal méně, než jeho nepřátelé. Svojí politikou jednoznačně chránil a spojoval národ a nepodporoval slouhy cizáků, čímž plnil prezidentskou přísahu. Tím se dostal daleko před většinu českých politiků. Druhé funkční období už bude pravděpodobně slabší, ale stále vytváří čas k odporu v rámci odpočítávání blížícího se konce EU. Po odchodu prezidenta Zemana s jeho přednostmi i chybami nám hrozí doba temna v rámci oligarchizace Evropy.

Pozn. red. I.D. Gross, Buzková, Sobotka, nebo Špidla nebyli Zemanovými oblíbenci, Špidla jen zpočátku, byť naprosto nepochopitelně nerozpoznal jeho křivost. Tzv. Bohumínské usnesení Zeman nepodporoval, i když řekl (byl jsem tomu přítomen), že usnesení je stupidní, ale ještě stupidnější je ho revokovat (prošlo o dva hlasy a po hlasování někteří žádali revokaci, protože špatně pochopili smysl ano/ne při složité formulaci usnesení).

novarepublika.cz

 

Jindrák Rudolf, JUDr.
Vyznamenání: Bavorský řád za zásluhy, Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo

Ředitel Odboru zahraničního Kanceláře prezidenta republiky

Úřadující ve funkci od: 15. března 2017, předchůdce Hynek Kmoníček

Náměstek ministra zahraničních věcí ČR, ve funkci: 8. října 2001 – 20. dubna 2004

Ve funkci: velvyslanec ČR v Rakousku, 19. května 2004 – 2006

Předchůdce Jiří Gruša, nástupce Jan Koukal

Velvyslanec ČR v Německu, ve funkci: 11. prosince 2006 – srpen 2014

Předchůdce Boris Lazar, nástupce Tomáš Podivínský

Narození 25. ledna 1964 (55 let), Praha, choť Lenka Jindráková, dvě dcery

Alma mater Univerzita Karlova v Praze

(Údaje z Wikipedie)

 

Hradní šéfdiplomat Jindrák promluvil o nových trendech v sudetoněmeckém landsmanšaftu…

(Slovo redakce: Pan Martin Koller v článku "Zeman a Guaidó", publikovaném dne 12. 2. 2019 na novarepublika.cz, se zmiňuje o nepříliš šťastné personální politice pana prezidenta. Jsme téhož názoru. Uvedeme některá fakta, jež toto tvrzení podporuje. Nejdříve vyvěsíme výňatek z článku pana dr. Jindráka a poté jej v dalším textu podrobíme zkoumání. )

„Naše pozice v reparačních návrzích je silnější, Poláci se třikrát vzdali svých nároků, dvakrát ve prospěch Sovětského svazu a potřetí nepřímo za to, že byli účastni jednání čtyři plus. Bylo to kvůli tomu, aby si zajistili svou západní hranici. U nás nebyla diskuse o hranici, a je taková legenda, že nám Američané nabízeli, abychom se zúčastnili jednání čtyři plus jedna. Ale nikoliv kvůli hranicím, ale kvůli majetkovým náležitostem. A zase jsme u dalšího podvodu od pana Genschera, který měl slíbit, že toto si vyřešíme bilaterálně, nestalo se to nikdy. Genscher podle mého blokoval tuto dohodu,“ vysvětloval přítomným Jindrák.

Byl to Gerhard Schröder který řekl, že nebude politicky podporovat individuální žaloby svých státních příslušníků proti České republice a Polsku. Ale každý v Německu může podat žalobu proti České republice na vrácení majetku. Ta žaloba samozřejmě v České republice nebude uznána jako důvodná. Argumentovat se bude Postupimskou dohodou. V pařížských dohodách o reparaci, kdy jsme čerpali jen velmi malou částku, tak se tam mají započítat majetky odsunutých sudetských Němců, ale nikdo to pořádně nevyčíslil,“ odpověděl Jindrák.

„Zlatý“ Posselt, aneb nová „nezatížená“ krev

„Co se landsmanšaftu týče a jeho stanov, tak skutečně se stalo to, že pod vedením Berndta Posselta byla navržena změna stanov, která z toho vypouštěla zmínku o tom, že se nikdy nevzdají své staré vlasti, a majetková vazba na to. Navrhli vypuštění tohoto, skutečně to bylo odhlasováno, ale skupina určitých lidí, protože Sudetoněmecký landsmanšaft, to nejsou pouze ty organizované babičky a dědečkové, kteří chodí jednou za rok na sraz, to jsou lidé, a dnes je tam již silná generační obměna, už jsou mimo aktivní politiku, ale jsou činí v byznysu,“ vysvětloval Jindrák a ukázal na další nový aspekt. „To se málo ví, že v Německu je 55 procent veškerých výrobních prostředků v rukách rodinných firem.

Každá ta firma, třeba i BMW, má svého vlastníka a mnozí z nich třeba pochází ze severních Čech. Tam se hrají daleko větší zájmy ekonomického charakteru a je to poměrně složité.“ Pak se vrátil ke stanovám landsmanšaftu, které „neprošly z procedurálních důvodů, protože právě tato skupina lidí, sdružených kolem jistého pana Slezáka proti tomu podala u správního soudu v Mnichově žalobu. Ten jí již dvakrát vyhověl, protože nebyly splněny požadavky na zastoupení a procentuální přítomnost těchto lidí. Ten soud nezkoumal, jestli se mohou vzdát nároků, ale zabýval se organizačními věcmi a stanovami. Nyní je to již ve třetím kole a všichni se snaží, aby tato změna byla schválena.“ Výňatky z článku, Parlamentní listy, 27.04.2018

K tvrzení pana dr. Rudolfa Jindráka o reparacích

Naše vyjádření:

Pokud jde o reparace, které je nám Německo povinno zaplatit, a úlohu, jíž sehrál s námi H.-D. Genscher, pak můžeme říci, že byla pod vší myslitelnou úrovní, slušně řečeno. Pan Genscher, v tu dobu ministr zahraničí SRN, se ukázal snad v tom nejhorším možném světle. Pan dr. Jindrák mluví v těchto souvislostech o podvodu. Domníváme se, že je to tak. Mluvit však o excesech pana ministra Genschera by vydalo na celý další článek. Je pravděpodobné, že se k jeho jednání později vrátíme.

Dále pan dr. Jindrák říká: „V pařížských dohodách o reparaci, kdy jsme čerpali jen velmi malou částku, tak se tam mají započítat majetky odsunutých sudetských Němců, ale nikdo to pořádně nevyčíslil,“…

Ano, jedno z ustanovení Dohody o německých reparacích v tomto smyslu mluví.

„A. Každá signatární vláda zadrží způsobem podle své volby německé nepřátelské majetky nalézající se na území podrobeném její pravomoci nebo bude jimi disponovati tak, aby se nemohly státi znovu německým majetkem nebo nemohly upadnouti znova pod německou kontrolu a odečte tyto majetky od svého podílu na reparacích…“ (Dohoda o německých reparacích, vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, I. vydání v srpnu 1946, str.67)

Pokud dočteme Dohodu o německých reparacích pouze k uvedenému citátu, pak můžeme říci, že se pan dr. Jindrák nemýlí. Abychom se však dozvěděli více, musíme číst dále. Již na poslední řádce str. 67 začíná text dalšího ustanovení, které pokračuje na další stránce. Tam se můžeme dočíst následující:

„D. Při provádění ustanovení výše uvedeného paragrafu A majetek, který byl vlastnictvím členské země Spojených národů anebo osob, které byly příslušníky této země a nikoli Německa v době anexe nebo okupace této země Německem či v době jejího vstupu do války, nebude započten na jeho účet reparací, při čemž se rozumí, že předcházející ustanovení neprejudikuje žádné z otázek, které by mohly vzniknouti vzhledem k majetku, který nebyl vlastnictvím příslušníka dotyčné země ve chvíli anexe nebo okupace této země Německem anebo jejího vstupu do války.“

A to je právě to ustanovení, co nás zbavuje povinnosti odečíst hodnotu majetku, který jsme konfiskovali německému obyvatelstvu před jejich přesídlením do Německa, z našeho reparačního účtu.

A pokud jde o postesknutí pana dr. Jindráka, že nikdo v době rozhodné, tedy v období přípravy a konání konference o reparacích, hodnotu majetku německého obyvatelstva přesídleného z Československa do Německa pořádně nevyčíslil, pak je nadbytečné. Československo nemuselo jeho hodnotu odečítat ze svého reparačního účtu, jak jsme již zdůvodnili.

Pan dr. R. Jindrák není sám, kdo do hry chtěl vrátit majetek přesídlených Němců. Byli a zřejmě ještě budou další. Otázkou je, proč tak činí? Že by pan dr. R. Jindrák neznal příslušné ustanovení Pařížské reparační smlouvy? To je málo pravděpodobné. Mohou to být však jiné důvody. Jaké?

Též bychom chtěli uvést, že naši odborníci, kteří dávali dohromady škody, které nám Němci způsobili, a ohodnocovali je, si stěžovali na to, že neměli dostatek času, aby naše celkové reparační požadavky mohli beze zbytku vyčíslit. Těmto lidem, ač již neznáme jejich jména, bychom chtěli složit hlubokou poklonu za jejich usilovnou práci, za jejich vlastenecké přístupy. Myslíme si, že by všichni, pokud by viděli, jak se dnes „věci mají“ hluboce zaplakali nad tím, jak „usilovně“ se naši diplomaté a další ústavní činitelé „snaží“, abychom dostali to, co nám podle dohod i mezinárodního práva patří. Jak rádi bychom byli, kdyby vše, o čem píšeme, bylo jinak.

J. Skalský

 

Dobrá nálada na Sprévě

Jak se M. Zeman prezentoval na státní návštěvě v Berlíně

Německá veřejnost, pokud hosta z Prahy zaznamenala, zažila prezidenta, který pochleboval německé kancléřce a popřál ještě dlouhá léta velké koalici CSU/CSU a SPD, prožívající v době jeho pobytu značné turbulence. Zemanovým hlavním tématem byla ekonomika. Ucházel se o další investory pro ČR. Jeho tiskoví mluvčí zasypávali novináře zprávami o „dobré náladě“ mezi Prahou a Berlínem, přestože existovaly diference v migrační politice.

V jednom bodě dával prezident ve známost: debata o reparacích nebude znova otevřena, jak to udělala Varšava. Přesto však nebyly opomenuty problémy z minulosti. Ukázalo se to později při tiskové konferenci po setkání s německými vrcholnými politiky. Tu se dostaly, na stůl staré argumenty z doby jednání o německo-české deklaraci z ledna r.1997. „Těžké události“ – tím je míněna sudetoněmecká otázka, „by se měly přenechat historikům“. Zeman neskryl svou nevoli nad tím, že se stále - i ze strany Alternativy pro Německo (ApN) - poukazuje na Benešovy dekrety. Není to v zájmu České republiky. Za „nepochybně sympatické“ považoval skutečnost, že ApN nevystupuje proti imigraci. Státní návštěvy probíhají podle plánovaného a hostitelsky schváleného programu. To, že M. Zeman na počátku svého pobytu v německém hlavním městě jel do postupimského zámečku Cecilenhof, bylo jediným politickým gestem. Musíme připomenout: Tam v roce 1945 rozhodla Velká trojka (USA, SSSR a Velká Británie) o „vysídlení“ Němců z Čech, Moravy a rakouského Slezska. „Až dodnes se v Praze se v Praze vymlouvají (skrývají) za Postupim, aby nemuseli připustit, že o vyhnání sudetských Němců se především zasloužil jejich vlastní prezident Beneš“, právem poznamenal korespondent „Saské noviny“ v českém hlavním městě – Hans Jörg Schmidt.

Při návštěvě M. Zemana na Sprévě bylo znovu demonstrováno, že Praha stojí pevně za bezprávními dekrety. Sudetenpost, 4.10.2018, str. 2, bez uvedení autora a značky, pro České národní listy volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva

 

Rusko má jasno,

že Metnarův výrok v rozhovoru pro Právo je přípravou informačního pole v ČR pro rozmístění amerických základen. Náměstek předsedy bezpečnostního výboru ruské Dumy Jurij Švitkin na Metnarův výrok již reagoval a uvedl, že ho to nepřekvapuje, protože americké odstoupení od smlouvy INF se má stát pretextem pro rozmístění amerických raket a vojenských základem v Česku, Polsku, na Slovensku a zejména v Pobaltí. Za tímto účelem probíhají i v ČR mohutné opravy mostů a mostků s cílem zvyšování jejich nosnosti, aby unesly americké kolové a pásové nosiče mobilních odpalovacích komplexů americké armády, které váží desítky tun. Odstoupení od smlouvy INF povede v následujících měsících v Evropě k mohutné vojenské eskalaci.

Odpor proti americkým základnám v ČR bude dnes daleko menší než byl před více jak 10 lety, když se protestovalo proti umístění amerického radaru v Brdech. Tehdy nebylo Rusko nepřítelem, nebylo vykreslováno jako agresor a dnešní mediální hysterie proti Rusku prý funguje na velkou část obyvatelstva, takže pokud dojde v příštích měsících k rozhodnutí rozmístit v ČR americké vojenské základny, vláda Andreje Babiše to odsouhlasí.

A vzhledem k rozložení sil ve sněmovně by to odsouhlasila i poslanecká sněmovna, protože proti rozmístění základen by se podle všeho postavily jen dvě strany, KSČM a SPD, což by nestačilo na zablokování amerických základen. A podle všeho by KSČM nepoužila proti Babišovi blokační pojistku v podobě ukončení tolerance menšinové vlády Hnutí ANO a ČSSD, protože i kdyby padla vláda a byly by předčasné volby, všechny průzkumy ukazují, že Babiš by s přehledem vyhrál a nic by se na rozdělení moci vlastně nezměnilo. Prezident republiky Miloš Zeman jako vrchní velitel ozbrojených sil je velkým zastáncem NATO, včetně české účasti na misích NATO v cizině.

Je docela možné, že by proti rozmístění amerických základen v ČR nic neměl, pokud by to bylo zdůvodněno hrozbou a zhoršením bezpečnostní situace ČR, např. rozmístěním nových ruských raket v Kaliningradské oblasti. Zemanův “reset” z minulého týdne, kdy nepravdivě u Jaromíra Soukupa na TV Barrandov tvrdil, že venezuelský parlament odvolal z funkce Nicolase Madura (což je nesmysl, ve Venezuele může prezidenta odvolat pouze Ústavní soud), nemusí být nějakým úletem, ale promyšlenou změnou Zemanovy zahraniční politiky s cílem zlepšit vztahy Pražského hradu a Bílého domu.

Zeman nechce odejít v roce 2023 s nálepkou proruského politika kvůli své dceři. a bude chtít do konce svého mandátu postupně otevřít své dceři Kateřině “dveře” do vysoké mezinárodní politiky, která nyní studuje v Londýně na University College London (UCL), kde se zabývá lingvistickou antropologií, lékařskou antropologií a také biologickou antropologií.

Roční školné, včetně ubytování, stravy a dalších nákladů vycházejí zhruba na 1 milion korun za akademický rok. Londýnská UCL je přední školou globalistů. Školu v 19. století pomáhal založit a štědře ji dotoval židovský mecenáš, advokát a finančník Sir Isaac Lyon Goldsmid. Ten pracoval jako obchodník se zlatem pro Rothschildovu Bank of England a pro nejznámější židovskou globální firmu 19. století, Východoindickou obchodní společnost. Kancléřkou (v ČR bychom řekli rektorem) této univerzity je Princezna Anna, druhorozená dědička britského trůnu po princi Charlesovi.

Dcery a synové prezidentů, králů, panovníků, ale i premiérů a významných osob studují na UCL zadarmo, tedy resp. na základě stipendia, které schvaluje stipendijní výbor UCL. A je velmi pravděpodobné, že Zemanova dcera Kateřina studuje na UCL právě díky stipendiu.

Celý obraz tak najednou dostává jasné kontury a barvy. Lubomír Metnar začal několik dnů po americkém odstoupení od smlouvy INF kout železo, dokud je žhavé a připravuje veřejný informační prostor pro veřejnou diskusi o amerických základnách v ČR. Bude se to nově stavět do rámce ruské hrozby ruských raket namířených na ČR, což bude ovšem pravda, protože Rusku de facto nic jiného nezbude. Američané mají odvést v Evropě špinavou práci pro světové sionisty. Nelze dokončit plán na světovou vládu bez toho, aby Rusko bylo poraženo a rozparcelováno mezi globalistické subjekty, které ovšem budou mít v pozadí jediného majitele, světové sionisty. A není náhodou, že 8 dní po americkém odstoupení od smlouvy INF poskytuje český ministr obrany rozhovory, ve kterých nevylučuje rozmístění amerických základen v ČR.

 https://aeronet.cz/news/overtonovske-okno-se-posunulo-cesky-ministr-obrany-nevyloucil-rozmisteni-americkych-vojenskych-zakladen-na-uzemi-cr-v-pripade-ze-vypovezena-smlouva-inf-mezi-usa-a-ruskem-povede-k-ohrozeni/

 

„Rád bych připomněl, že u nás se německých válečných reparací vzdaly ještě vlády komunistického Československa v 70. letech“, říká pan poslanec Zahradil

Ale, ale, pane Zahradile, kteráže to komunistická vláda byla?

“Předseda polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński nedávno uvedl, že po Německu Poláci budou chtít reparace za druhou světovou válku. Polsko by se tak přidalo k obdobné žádosti Řecka. Co si o tom myslet?

Rád bych připomněl, že u nás se německých válečných reparací vzdaly ještě vlády komunistického Československa v 70. letech. Jinak je to samozřejmě hlavně psychologická hra. Pochybuji, že to povede k reálným výsledkům, ale jako politický tlak to posloužit může. Polsko se zkrátka vůči Německu chová sebevědoměji. Tady byla kolikrát lítost se na to podívat, jak naši politici odezírají ze rtů paní kancléřce.“ (Výňatek z článku "EU platíme desítky miliard ročně a nemluví se o tom! Jan Zahradil také o Klausovi mladším a o tom, co čeká Macrona",13.02.2019, Parlamentní listy

Poznámka

Vlády ČR místo aby žádaly s plnou vážností reparace na Německu, hází jedna na druhou, že se německých reparací údajně vzdaly. Dozvíme se od pana Zahradila, která komunistická vláda se v 70. letech vzdala reparací, kdy to bylo a jakým právním aktem tak učinila? Asi těžko, poněvadž se pan J. Zahradil, jak jsme plně přesvědčeni, hrubě mýlí. -red.

 

Guaido – americká loutka, vyškolená bývalými členy srbské organizace

globe-32299_960_720

Příspěvky od messin 13.2.2019

Po setkání s americkým viceprezidentem Mickem Pencem se Juan Guaido prohlásil za prezidenta Venezuely. To uvádějí americká média, zatímco Rusové hlásí, že samozvaný vůdce byl před deseti lety naverbován Washingtonem a není ničím víc, než americkou loutkou. Tyto informace poskytl venezuelský velvyslanec v Rusku Carlos Rafael Faria Tortosa. „V listopadu 2010 se podle emailů získaných venezuelskými bezpečnostními službami Guaido a několik dalších studentských aktivistů zúčastnilo tajného pětidenního školení v hotelu „Fiesta Mexicana“ v Mexiku. Školení vedla skupina „Otpor“, v Bělehradě sídlící sdružení, zabývající se změnou režimu a podporované americkou vládou. Setkání bylo údajně konáno s požehnáním Otto Reicha, fanatického proti-castrovského kubánského exulanta, pracujícího na bývalém Bushově ministerstvu zahraničí a bývalého pravicového kolumbijského prezidenta Alvero Uribeho,“ uvádí se.

Článek uvádí, že Otpor tvoří skupina studentů z Bělehradu, kteří pracovali na ukončení režimu Slobodana Miloševiče, a že „děti které vedly tuto skupinu, po pádu Miloševiče oblékly obleky a vytvořily organizaci CANVAS. Jsou neustále financováni ze Spojených států a cestují po celém světě ve snaze zničit diktátory a autokraty, tj. ty, kteří se Spojeným státům nelíbí.“

Venezuelský velvyslanec dodal, že Američané odhadli, že je Guaido „připraven k akci“ – ale ve skutečnosti není. „Je to jen loutka, která tam byla poslána za Spojené státy, stojícími za ním a mluvící za ně. Pojem dočasný prezident ve venezuelské ústavě neexistuje. Guaido a američtí spojenci chtějí pouze klamat mezinárodní veřejnost,“ zdůraznil Tortosa. Překlad Messin

Zdroj:https://www.b92.net/eng/news/world.php?yyyy=2019&mm=02&dd=13&nav_id=106201

 

Ďábelský Kalergiho plán - Legální genocida evropských národů

Masová imigrace je fenoménem, jehož příčiny jsou nám umně skrývány Systémem, a „multietnická“ propaganda se snaží nás přesvědčit o její nevyhnutelnosti. V tomto článku vám chceme ukázat, že tato imigrace není spontánním jevem. Chtěli by nám namluvit, že je to nevyhnutelný důsledek historie, ale ve skutečnosti je to plán vytvořený na papíře a připravovaný po desítky let, aby zcela zničil tvář Starého kontinentu.

Panevropa

Málo lidí ví, že jedním z hlavních protagonistů evropského procesu je člověk, který plánoval a programoval genocidu evropských národů. Jedná se o obskurní osobnost, o jejíž existenci veřejnost ani neví, ale kterou „mocní“ považují za otce zakladatele Evropské unie. Je to Richard Nicolaus hrabě von Coudenhove-Kalergi, rakouský politik s japonskými předky a československým občanstvím (1894-1972). Ze zákulisí, mimo světla projektorů, se mu podařilo zatáhnout do svých sítí nejvýznamnější hlavy států. Ti pak podpořili a provedli jeho projekt evropského sjednocení…

Kalergi prohlásil, že je třeba zrušit právo na sebeurčení národů, a postupně eliminovat národy za použití etnických separatistických hnutí nebo jinorodé masové imigrace. Aby elity mohly ovládnout Evropu, předpokládal přetvoření homogenních národů v křížený lid. Těmto křížencům připisoval charakteristické vlastnosti jako je například krutost, nevěrnost. Tento nový křížený lid měl být vytvořen, aby mu mohla být elita nadřazena.

Nejprve měla být odstraněna demokracie, čili moc lidu, a poté lid sám pomocí křížení. Bílí měli být nahrazeni kříženou rasou, snadno ovladatelnou.

Tím, že by se zrušil princip rovnosti všech před zákonem a zabránilo by se kritice menšin, které by byly chráněny výjimečnými zákony, by se podařilo ovládnout masy. Politikové oné doby Kalergimu naslouchali, západní mocnosti se soustředily na jeho plán, noviny a tajné americké služby financovaly projekty. Vůdci evropské politiky vědí, že právě Kalergi je strůjcem naší Evropy řízené Bruselem a Maastrichtem. Kalergi, neznámý veřejnému mínění, je pokládán za otce Maastrichtu a multikulturalismu. Revoluční v jeho Plánu je to, že nekáže genocidu jako nástroj získání moci, ale že předpokládá vytvoření „podlidí“, kteří vzhledem ke svým negativním vlastnostem jako neschopnost a nestabilita budou tolerovat a přijímat „vznešenou rasu“, elitu.

V roce 1922 založil Kalergi ve Vídni hnutí „Panevropan“, které předjímalo nastolení Nového světového řádu založeného na Federaci národů řízené Spojenými státy. Sjednocení Evropy mělo být prvním krokem k jediné světové vládě. S nástupem fašismu v Evropě musel být plán na čas zastaven a Panevropská unie byla nucena se rozpustit. Ale po druhé světové válce se Kalergimu podařilo díky frenetické a neúnavné aktivitě a díky podpoře Winstona Churchilla, zednářské lóže B’nai B’rith a významných deníků jako New York Times prosadit projekt do vlády USA.

Podstata Kalergiho plánu

Ve své knize „Praktický idealismus“ Kalergi prohlašuje, že obyvatelé budoucích „Spojených států evropských“ již nebudou původními národy Starého kontinentu, ale bude to druh zvířeckých podlidí vzniklých míšením ras. Tvrdil, že je nezbytné „křížit“ evropské národy s asiaty a černochy, aby vzniklo mnohaetnické stádo bez specifických vlastností, snadno ovladatelné elitami u moci. „Člověk budoucnosti bude smíšené krve. Mnohost národů bude nahrazena budoucí euroasijsko-negroidní rasou, velmi podobnou starým Egypťanům." (2) Gerd Honsik: Podstata Kalergiho plánu (3)

Od Kalergiho k dnešku

I když o Kalergim nemluví žádná školní učebnice, jeho ideje inspirovaly dnešní Evropskou unii. Jeho přesvědčení, že evropské národy se musí smísit s černochy a asiaty, aby byla zničena jejich identita a vznikla smíšená rasa, je základem veškeré evropské politiky tváří v tvář integraci a obraně menšin. Při tom všem nejde o humanitární důvody. Tyto direktivy jsou vydávány s nelítostnou rozhodností za účelem realizace největší genocidy v historii.

Na počest Kalergiho byla ustanovena Evropská cena Coudenhova-Kalergiho. Každé dva roky jsou jí odměňování evropeisté, kteří se obzvláště vyznamenali v naplňování jeho zločinného Plánu. Mezi nimi jsou osobnosti kalibru Angely Merkelové, která dostala tuto cenu jako první v roce 2010, a Herman van Rompuy, který ji dostal v roce 2012 na speciálním kongresu ve Vídni, který se konal na oslavu 90 let panevropského hnutí. Na fotografii za ním je vidět symbol panevropské unie: červený kříž přes zlaté slunce, symbol řádu rozekruciánů.

OSN prosazuje tuto genocidu svým neustálým vybízení k přijímání miliónů uprchlíků, aby se kompenzovala nízká porodnost v Evropě. Zpráva divise „Obyvatelstvo“ OSN v New Yorku z ledna 2000 má název „Migrace k náhradě původního obyvatelstva: řešení pro stárnoucí a upadající populace“. Podle této zprávy bude Evropa potřebovat v roce 2025 159 miliónů imigrantů. Ptáme se, jak je možné učinit tak přesný odhad, jinak, než že imigrace byla připravována studována „na papíře“. Ve skutečnosti je jisté, že snížená porodnost by v Evropě mohla být snadno zvrácena pomocí opatření k podpoře rodin. A je zcela jasné, že genetická výbava Evropanů nebude ochráněna přínosem odlišné genetické výbavy, ale že takto se urychlí její vymizení. Takže jediným cílem těchto opatření je zcela denaturovat národ, přeměnit ho ve společnost lidí bez jakékoli etnické, historické a kulturní soudržnosti.

Teze Kalergiho plánu vytvořily a dodnes tvoří základ oficiální politiky vlád, které prosazují genocidu evropských národů pomocí masové imigrace. G. Brock Chisholm, bývalý ředitel Světové zdravotnické organizace, nám dokonale představil lekci od Kalergiho, když řekl: "Co lidé musejí všude rozvíjet, to je kontrola porodnosti A smíšená manželství (mezirasová), za účelem vytvoření jediné rasy v jediném světě, závislé na centrální autoritě.“ (4)

Závěr

Když se rozhlédneme kolem sebe, zdá se, že Kalergiho plán je plně realizován. Stojíme před opravdovou přeměnou Evropy v třetí svět. Axiomem „nového občanství“ je multikulturalismus a nucené míšenectví. Evropané jsou trosečníky míšenectví, potopení hordami asijských a afrických přistěhovalců. Smíšená manželství produkují každý rok tisíce míšených jednotlivců: „Kalergiho dětí“.

Pod dvojím tlakem desinformací a ohlupování lidí, díky masovým komunikačním prostředkům byli Evropané dotlačeni k popření svého vlastního původu, k zapomenutí svých vlastních etnických identit. Prosazovatelé globalizace se snaží je přesvědčit, aby vzdát se své vlastní identity je pokrokovým a humanitárním aktem, a že „rasismus“ je chybný, a to proto, že by z nás rádi měli slepé konzumenty. V tuto dobu je naprosto nutné reagovat na lži Systému, probouzet duch vzpoury u Evropanů. Bude třeba ukazovat všem, že integrace masové imigrace se rovná genocidě. Nemáme jinou možnost než se vzbouřit, alternativou je etnická sebevražda.

Kalergiho plán: legální genocida evropských národů pomocí míšení ras

Italský článek z roku 2012, kdy jsme my Češi o imigraci ještě nic netušili (Italové i jiní už ano.) (Panevropská unie Česko http://www.panevropa.cz/index.php samozřejmě prezentuje imigraci, Kalergiho a Evropskou unii úplně jinak než ti, co něco vědí o NWO...) =Orgonet= Kalergiho plán: legální genocida evropských národů

Zdroj: http://identità.com/blog/2012/12/11/il-piano-kalergi-il-genocidio-dei-popoli-europei/, Riccardo Percivaldi

Článek dle knihy Gerd Honsik: Sbohem, Evropo: Kalergiho plán - legalizovaná genocida, 11. 12. 2012, překlad: Orgonet

 

Čím jsou Poběžovice důležité pro landsmany a přátelé sudetské věci?

Především je zde rodiště Jana ze Žatce, autora díla „Ackermann aus Böhmen“ (Oráč ze Žatce). A jak že se jmenuje jedno „názorové společenství“, jež je jednou ze základních složek, vytvářejících současný tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL)? Ano, správně! Nazývá se Ackermann-Gemeinde (AG), pro jistotu dodáme, že jde o mnichovskou AG. Existuje ještě jedna „česká“, která nese název Sdružení Ackermann-Gemeinde se sídlem v Praze (SAG), abychom se nepletli. V čele SAG je předseda, nejen středoevropsky známý, pan Daniel Herman. U nás, v republice, je tento pán spíše nechvalně známý.

Můžeme říci, že zakladatele AG slovo Ackermann z díla „Oráč ze Žatce“ tak nadchlo, že si jej dali do názvu subjektu, který zakládali. A tak se nám koncem 40. let 20. století narodila „Ackermanova obec“, její slávu zdatně šíří všem známý vůdce SL, Bernd Posselt, který je nyní nejen mluvčím SL, ale také jeho předsedou.

Ale kdyby jednom to! Vedle toho, že B. Posselt je „vůdcem“ SL, má ještě jednu důležitou funkci. Pokud se snažíte napovědět, že je poslancem Evropského parlamentu, pak se mýlíte. Je to již dávno, co jím byl. Stalo se však jedno neštěstí. Byl na kandidátce CSU pro volby do EP na šestém místě, Všichni tvrdili, že jde o jasně volitelné místo, ale světe div se! Posselt nebyl zvolen. A tak EP ztratil jednu významnou osobnost. Svého času B. Posselt zastával funkci asistenta pana Otty Habsburka, takže v EP byl již od mladých let. Tak o jakou funkci jde? Jde o další již fousatou funkci. Je totiž předsedou Panevropské unie v Německu.

Takže pan B. Posselt ve své osobě spojuje dále i zájmy AG, a zřejmě v Poběžovicích bude nejen pamětní deska Jana ze Žatce, a zájmy Panevropské unie. Ctitelů pana Kalergiho i Jana ze Žatce bude v Poběžovicích přibývat, samozřejmě na toto dvojnásobné poutní místo budou dorážet samozřejmě ponejvíce z Německa.

A tak turistický ruch, který v Poběžovicích časem se plně rozproudí, bude vyžadovat potřebnou infrastrukturu a také kádr profesionálních „průvodců“ a hlasatelů slávy poběžovických velikánů. Jistě to přispěje i k rozvoji obce. Ovšem pokud na vše budeme nazírat z vyššího nadhledu a z delšího časového úseku můžeme nabýt jisté pochybnosti. Ale to je další otázka, jíž se nyní nehodláme zabývat. J. Kovář

 

Jan ze Žatce

Je s podivem, že český původ Jana není obecně znám

"V Žatci mělo velkou tradici partikulární školství už od r. 1256. Jan Lucemburský dal městu právo svobodné volby rektora a učitelů. Významné období žatecké školy začíná v 80. létech 14. století, kdy byl rektorem (do roku 1411) Jan ze Žatce, autor známé básně "Ackermann aus Böhmen" - "Oráč z Čech".

Jeho původní jméno bylo Jan ze Šitboře podle místa jeho původu, tj. z českého Domažlicka (narozen asi 1350). Je s podivem, že český původ Jana není obecně znám. Naopak jeho vynikající spis ano. Proto by mělo být obecně známo i české dětství autora. Otec byl farář. V 60. létech 14. století byl Jan v klášteře Teplá, - odtud Jan z Teplé (zde se naučil německy).

Do Žatce přišel asi v r. 1375 chudý, ale brzy pronikl mezi měšťanstvo. Byl městským písařem, později hlavním městským notářem a od r. 1383 rektorem školy, současně úspěšně obchodoval, ve městě a v okolí měl několik nemovitostí a ve městě pozemek, na kterém si postavil věž, kde i bydlel. Založil městské knihy, v nichž se přešlo od němčiny k češtině, což odráželo skutečnost, že tímto jazykovým vývojem procházeli i měšťané.

Jan ze Šitboře byl trojjazyčný (včetně latiny), ale střídavému používání jazyků nepřikládal velký význam. Nicméně se svým "Oráčem" přihlásil k němčině a tím posílil německou kulturu na českém území.

V roce 1411 odešel do pražského Nového Města, kde v r. 1415 zemřel."

Z článku "Češi a Němci v Žatci", autor dr. Pavel Macháček, vydalo Křesťanskosociální hnutí v únoru r. 2006

 

V USA by išli všetci do väzenia

Šéfka RT o pražskej organizácii cvičiacej revolucionárov

Moskva 15. februára 2019 HSP/Sputnik

Hlavná redaktorka kanálu RT a Sputnika Margarita Simoňanová v rozhovore pre kanál Rossia 1 vyhlásila, že organizácia ako Prague Civil Society Centre, ktorá organizovala v arménskom Jerevane výcvik profesionálnych revolucionárov za peniaze USA, musí učiť ľudí klamať, aby dosiahla svoje ciele. Za podobnú činnosť by v USA išli všetci do väzenia, dodala

“Vy ste odhalili technológiu na prípravu prevratov. Ak to dobre chápem, tak všetky tie “demokratické“ prevraty v “hrozných“ krajinách ako je naša (Rusko – red.), pripravujú “dobré“ krajiny typu Spojených štátov, ktoré samozrejme nezasahujú do nikoho vnútorných záležitostí a majú obrovské starosti, keď si myslia, že sa niekam miešame my,“ vyhlásil moderátor Vladimír Solovjov a požiadal hlavnú redaktorku televízie RT a agentúry Sputnik, aby vysvetlila, čo jej kolegovia odhalili.

“Naši ľudia uskutočnili úplne skvelé novinárske zistenia. Dostali sa na seminár v Arménsku, kde 150 ľudí, hlavne mladých ľudí, aktivistov a študentov, učili, ako robiť revolúciu na území bývalého Sovietskeho zväzu. Učili ich za peniaze Ameriky, za peniaze Kongresu. Peniaze boli vyčlenené na základe zákona, v ktorom je napísané: zákon o tom, ako čeliť protivníkom USA,” povedala Simoňanová.

Hlavná redaktorka RT a Sputnika upozornila na skutočnosť, že do Jerevanu boli pozvaní hlavne ľudia z Ruska. “Americkí daňoví poplatníci zaplatili, aby bol v Jerevane vykonaný seminár, kam pozvali ľudí zo všetkých krajín SNŠ, hlavne z Ruska, (…) kde ich po dlhú dobu, okrem párty, večerou a pohľadov na krásny Jerevan, učili, ako majú robiť revolúciu,” vyhlásila Simoňanová v rozhovore so Solovjov…

“Ak by k niečomu podobnému došlo v Spojených štátoch, tak by do väzenia išli všetci,... organizátori i všetci ostatní by išli do väzenia,” vyhlásila Simoňanová a dodala: “Všetko, čo robili tí ľudia v Jerevane, z pohľadu samých USA , to je trestný čin na mnoho rokov väzenia.“

Vedúci rozhovoru Vladimir Solovjov položil upresňujúcu otázku, aby si bol istý, či tomu, čo hlavná redaktorka RT a Sputnika hovorí, úplne rozumie. “To znamená, že ich pripravovali na zhadzovanie zákonných vlád?“ pýtal sa Solovjov. “Áno. Pričom to hovorili otvorenou rečou. A aké ich učili metódy! Neštítia sa ani toho, aby na to používali lži,” Simoňanová.

Hlavná redaktorka Sputnika zmienila, že lži ako technológia pre vytváranie občianskych nepokojov, fungujú. Pričom ich účinnosť mnohokrát překračuje možnosti pravdy. “Tieto technológie, žiaľ, fungujú. Aj keď sú to lži. Fake news sú niekedy účinnejšie ako pravda,” vyhlásila. Klamstvá a vytváranie falošných správ označila za “najväčšiu zbraň” týchto aktivistov a “novinárov“, pravda a jej dôsledky totiž nestačia na to, aby bolo možné zvrhnúť prezidenta Putina či iného pre nich nepohodlného politika na území bývalého Sovietskeho zväzu.

“Lož je ich hlavnou zbraňou, pretože pravdy nie je dostatok, aby bolo možné zvrhnúť vládu, aby bolo možné dohnať ľudí do takého šialenstva, aby zachcelo robiť v krajine revolúciu. Nepekná pravda samozrejme existuje – niektorí verejní činitelia kradnú, skutočne existuje nespravodlivé rozdeľovanie prostriedkov, korupcia, nespravodlivé zatýkanie. To skutočne existuje. (…) Je toho ale málo. Toho zlého nie je toľko, aby ľudia explodovali a vyšli na námestie ako v Jerevane a zvrhli vládu,” dodala.

Popredný ruský moderátor Vladimir Solovjov v jednej z neskorších diskusií venovaných téme ľudí, ktorí bojujú nezákonnými metódami proti legálne zvolenej vláde, vyhlásil, že spôsoby, akými sa týmto ľuďom čelí a ako sa vyhľadávajú, pripomínajú metódy práce sa sektami.

“Metódy, ako ich hľadajú a ako s nimi pracujú, pripomínajú prácu so sektami,“ povedal s tým, že sa “vo svojej podstate jedná o asociálov a nezdravých ľudí“. “Práve preto ich je na tých kurzoch tak málo,“ dodal.

Sputnik a RT informovali o fóre CampCamp 2018, ktoré sa uskutočnilo v arménskom Jerevane. Fórum bolo sponzorované pražskou organizáciou Prague Civil Society Centre. Počas tohto fóra, na ktorom sa zúčastnili ľudia z bývalého Sovietskeho zväzu, vedúci učili novinárov a aktivistov okrem iného používať klamstvá a manipulovať faktami tak, aby bolo možné zvrhnúť im nepohodlné vlády a prezidentov.

Prague Civil Society Centre fórum financovalo z peňazí, ktoré získalo od USA. Prostriedky boli vydelia v rámci amerického zákona o “čelení ruskému vplyvu”.

 

Redakce: J. Skalský,

připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 637. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 17. února 2019

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz

e-mail: vydavatel@seznam.cz

e-stranky: http://www.ceske-narodni-listy.estranky.cz/