Boje o ocelové srdce republiky - Moravskou Ostravu (1)

Na moravskoostravskou operaci sovětských vojsk bychom nikdy neměli zapomenout. Osvobození průmyslového centra republiky bylo v hlavním sovětském stanu a ve štábu 4. ukrajinského frontu plánováno v době, kdy naší zkroušené vlasti ukázali znovu svou pravou tvář její spojenci. Svazy anglo-amerických bombardérů v posledních týdnech, dnech a hodinách války demolovaly plzeňskou Škodovku, pražské strojírny, průmyslové objekty ze Zlíně, mohutný závod na výrobu syntetického benzínu v Severočeské hnědouhelné pánvi...
Moravská Ostrava byla v té době poslední velkou ocelářskou a kamenouhelnou oblastí, kterou hitlerovská válečná a hospodářská mašinérie ještě ovládala; Slezsko a Porúří už nekontrolovala. Proto führer vydal armádní skupině maršála Schörnera zcela jednoznačný rozkaz: „Vydáte-li Moravskou Ostravu, vydáte Německo. Moravskou Ostravu je nutno udržet stůj co stůj!"
A feldmaršál Schörner, smutně proslulý svými vyhlazovacími akcemi v Pobaltí, postupoval podle vůdcových direktiv s prušáckou bezohledností. Vydal tzv. kugelerlass, v němž podřízeným velitelům všech stupňů uložil bez vyšetřování zastřelit každého vojáka, jenž by se vzdálil od své jednotky nebo jenž by opustil přikázané postavení. Za sebemenší zaváhání hrozilo postavení před polní soud. Také všechny méně rezolutní velitele včas vyměnil a dosadil za ně bezohledné bandity.

K obraně moravskoostravského prostoru stáhl Schörner 18 pěších divizí a několik divizí pancéřových a mechanizovaných; v těchto počtech byl zahrnut i sbor SS, elitně vyzbrojená jednotka. Schörner se domníval, že sovětská vojska na přístupech k Ostravsku zastaví a rozbije. Na sever a na východ od města se opřel o vybudovanou obrannou linii, která zahrnovala pevnostní pásmo na Hlučínsku a řeku Olšu. V západním směru měl k dispozici mohutné valy pevností v okolí Hrabyně, které pokládal za nedobytné. Přestože hitlerovci kdysi z těchto bunkrů odmontovali vnitřní pancíře i děla a v té době je bránili jen velkorážními kulomety a lehkými polními kanóny, byl to tvrdý oříšek. Tomuto systému pevností valně neuškodilo ani intenzívní bombardování ze vzduchu, ani přímá palba děl nejtěžšího kalibru.
Osvoboditel Ostravy maršál Jeremenko popisuje zajímavou bojovou epizodu z 24. dubna 1945, jíž byl přítomen:
„Sovětští dělostřelci několikrát do pevnůstky přesně vypálili. Výbuchy granátů byla její třímetrová železobetonová stěna vážně poškozena, avšak pevnůstka stála a její osádka kladla odpor dál. Tehdy se skupina sovětských vojáků, doprovázená českým nižším velitelem, který znal nepostřelovatelné úseky před touto pevnůstkou, přiblížila těsně k jejím stěnám a zadýmovala ji. Dým pronikl střílnami železobetonového objektu dovnitř a hitlerovci byli ze své skrýše doslova vykouřeni..
Co všechno naši vojáci tehdy cítili, když museli dobývat toto pevnostní pásmo, vybudované z mozolů a odříkání československého lidu a určené původně proti Hitlerově agresi! Z obětí, krve a námahy našich vojáků zcela zákonitě vyrůstalo historické poznání:

Už nikdy republiku, která by byla ve vleku Západu, už nikdy nepřipustit k moci síly, jež by mohly způsobit novou mnichovskou kapitulaci!

Patnáctého dubna 1945 zamířila 1. čs. tanková brigáda směrem ke státní hranici Ostrava-Opava. Jedenadvacátého dubna sovětská vojska obsadila hořící Opavu. Naši tankisté měli těžkou situaci: rozbahněný terén jim ztěžoval každý manévr mimo komunikace. U Zábřehu, Kravař, Chabičova, Štítiny, všude měli okupanti předem vybudovaná postaveni hájená tanky, samochodkami, bateriemi protitankových kanónů a speciálními jednotkami panzerfaustkommand, což byly většinou esesácké skupinky s pancéřovými pěstmi a tzv. postrachy pancéřů.
A fanatičtí hitlerovci, ačkoli se konec války kvapem blížil, nepřestávali bojovat. A také bestiálně vraždit jako v dobách, kdy se směli beztrestně roztahovat téměř po celé Evropě. Malý příklad za všechny ostatní: u Dolní Lhoty uvázlo v bahně několik našich tanků. Byly zničeny, teprve když osádkám došlo střelivo. Stateční tankisté bojovali bok po boku třicetičlenné skupiny sovětských střelců do posledního dechu; teprve pak je esesáci přemohli. Zajatci byli sadisticky mučeni: fašisté jim zaživa vyřezali na čela hvězdy a pak je postříleli ranami do týla.

Den konečného zúčtování s nepřítelem se však nezadržitelně blížil. Devětadvacátého dubna 1945 byl tankistům doručen rozkaz J. V. Stalina, aby se připravili na boj o Ostravu. To už měli za sebou úspěšné bitvy u Čavisova.
Třicátého dubna 1945 časně ráno povolal velitel 38. armády generálplukovník Maskalenko na svou pozorovatelnu majora Janka, velitele naší tankové brigády, a pak s ním přijel na pozorovatelnu velitele 4. ukrajinského frontu armádního generála Jeremenka. Už jsme na ně s Klementem Gottwaldem netrpělivě čekali. Vždyť je čeká zteč Moravské Ostravy!
Soudruh Gottwald našim chlapcům v tankistických kombinézách vzkázal: „Je to pro vás nesmírná čest, že na svých ocelových strojích budete osvobozovat ocelové srdce republiky. Vyznamenejte se v tomto důležitém boji jako dosud nikdy!"
Hrdina Sovětského svazu generál Jeremenko se připojil: „Ať jsou Čechoslováci v Ostravě první!"
Bylo ráno 30. dubna 1945. Z předmostí Hájů byla zahájena nejprve dělostřelecká příprava. Tanková brigáda se přesunula do Vřesiny, pronikla Porubou a přebrodila se přes řeku Odru u převozu v Zábřehu, v jehož ulicích už vzplanuly boje.
V té době dělníci ostravských železáren a továren a havíři v dolech pročítali letáky, které jim napsali a dopravili (patrně letecky) příslušníci 1. čs. armádního sboru v SSSR.

Stojí za to alespoň část tohoto zajímavého, ale málo známého historického dokumentu citovat:
...Dělníci! Naše závody, práce našich rukou se již nikdy nesmějí obrátit proti nám, proti lidu. Nikdy více nesmí sáhnout zločinec, fašista, odpadlík na bohatství našich zemí. Bohatství našich zemí musí být využito ve prospěch lidu. Závody, hutě, doly z rukou našich nepřátel, Němců, zrádců - do správy lidu! Prostředky blahobytu a obrany naší země nesmějí být v rukou Gerů, Larischů, Goeringů. Mír a štěstí musí pevně ve svých rukou držet sám lid .. .
Statky národa - do služeb lidu!
Vše pro pomoc Rudé armádě-osvoboditelce!
Smrt našim nepřátelům, Němcům a zaprodancům! Ať žije svobodná práce ve prospěch svobodného, demokratického lidu Československa!
30. duben 1945 Vojáci čs. armády z SSSR

Úryvky z kapitoly „Sokolovo“ - z knihy vzpomínek armádního generála a prezidenta Československé socialistické republiky, Ludvíka Svobody - „Z Buzuluku do Prahy“.
Vydalo Naše vojsko, Praha 1970, jako 3685. publikaci.
Ze stran 374 – 376.