Marek Řezanka
Namísto faktů vstřebáváme drogu
zvyklí jsme na křik místo dialogu
vzdělat a myslit – to se nedaří
Tápeme ve tmě, kde nás kde kdo dělí
od neděle až zase do pondělí
neúcta mladých roste ke stáří
Staří jsou mladým téměř nepřáteli
tahle zášť roste, do všeho se vtělí
tato zášť v divné půdě koření
Mládeži vadí, že senior volí
že řídí auto – stal se v oku solí
Prý že má zmizet tohle stvoření
„Má špatný názor, ke zkáze nás vede“
plamenný pohled jiskří v tváři bledé
fanatismus vždy požár založí
Nebude dobře, dokud nevychcípá:
Čeká nás opět hvězda pěticípá?
Čeká nás opět výbuch náloží?
Znalost má předat každá generace
je totiž potom snazší nekrvácet
zde vznikl příkop jámy bezedné
Mladí a staří zdí jsou obehnaní
nejde jim zbořit – a tak tlučou na ni
ten, kdo se ohnul, páteř nezvedne
Bez hodnot, lásky, často bez výchovy
roste nám dříví – vlastně pouze křoví
takto se les náš těžko obnoví
Les má mít stromy, silné, pevné, statné
Poslední padnou. To jen mne to mátne?
Jaké jsou tedy naše osnovy?
Učíme se, jak nic se nedozvědět
dáváme přednost mýtům, nežli vědě
do vědy ducha doby zabalí
Ideologům zas tak málo stačí
aby byl dodán na index zpěv ptačí
aby jen pávi směli na bály
Nenávist k stáří šíří se jak lepra
nedá se zkrotit, nenechá se přeprat
jako jed do žil stále proniká
Do toho černé boty v taktu klapou
že knihou starých, kteří brzy skapou
má být jen jedna: Černá kronika
Mladí je chtějí převychovat, změnit
sami však vidí pouze úzký zenit
to jim však sotva v boji překáží
Cizinci doma babička jsou, děda
Nejenže vnukům nemají co předat
jsou pro ně něco jako závaží
Hrubost dnes vládne místo tolerance
přirovnal bych to v sportu k vlastní brance
rodina se nám totiž rozklíží
K čemu vést děti? Jaké vzory vidí?
Zhoubné je dělit druhé na podlidi
Když ten náš systém zmírá v potížích
Namísto faktů dáváme si facky
mladí zří přítěž, staří v mladých fracky
Kdo této zášti stopku vystaví?
Nikdo, když jistým tahle zášť se hodí
aby nám skryli, že jsme v jedné lodi
klesá – a nikde nejsou přístavy