69. sjezd SL.
Prohlášení „sudetoněmecké“ mládeže (SDJ)
Kultura a vlast - základy míru. „Sudetoněmecká“ etnická skupina je skutečně mostem mezi starou a novou vlastí, jehož základy položila desetiletími usilovné práce s cílem zajistit, aby riziko nenávisti, netolerance a vyhnání nemohlo způsobit větší škody. Dnes podle zpráv z médií, alespoň 70 ze 700 mostů v Praze trpí vážnými statickými závadami, některé z nich budou dokonce do značné míry zchátralé. Petr Dolínek, odpovědný za dopravu v městské radě v Praze, si stěžuje na opomenutí minulosti. Podle něj chyběla odvaha, protože každý zavřený most by měl obrovský dopad na provoz celého města a stěžuje si, že tento nedostatek odvahy musí být nyní splacen. Co by se mělo udělat s rozpadajícími se mosty metropole na Vltavě? Přebudovat? Renovovat? Obě možnosti by stály podle starostky Adriany Krnáčová asi stejně, jediný rozdíl je, že můžete vybudovat nový most na 100 let provozu, ale opravený most je třeba trvale udržovat. Platí to i pro lidské mosty? Zde není možnost volby, protože jak staré musí být konsolidovány a udržovány, ale také je třeba stavět nové a vybavit je novými idejemi. Na rozdíl od infrastrukturních projektů v Praze takovýto most nebo údržba mostu nestojí nic, přinejmenším žádné peníze. Lidské mosty vyžadují pouze obětavost, otevřenost a vřelost. „Sudetští“ Němci a jejich potomci, stejně jako přátele v České republice, tyto tři ctnosti mají, byly dosaženy na úrovni vysoké politiky. Toto dílo stavitelů lidských mostů až příliš jasně dokládá, že politicko-ideologické a historické zmatky minulého století selhaly, že se nepodařilo zničit kulturu zemí české koruny, tedy ani duchovní vlast.
Společná kultura a vlast nejrůznějších etnik Čech a Moravy jde daleko nad rámec tradičních krojů, dechovek, svěžích lesů, krásných obcí a měst. Hlouběji se kultura odráží ve ctnostech, jako je slušnost, tolerance a kreativita, které všechny vyplývají z rozmanitosti lidí. Opakem je stejně tak anti-kultura, vylučování, nenávist a falešně chápaný populismus, ty jsou právě chováním, které přivedlo jedinečný kulturní prostor v srdci Evropy na pokraj úpadku. Nacionalismus, se všemi jeho nepřátelskými sekundárními disciplínami, byl v devatenáctém století velice špatnou ideou, a je jí stále i v 21. století. I když někteří zatvrzelí zpátečníci v České republice, ve Spolkové republice Německo, v Rakousku, v „sudetoněmecké“ etnické skupině, se snaží prezentovat nacionalismus v moderní podobě, stejně tím tuto špatnou ideu nevylepší.
V našem životě nám naši rodiče a prarodiče darovali četné staročeské ctnosti. Zejména na „sudetoněmeckou“ mládež - mládež pro střední Evropu – byla přenesena příslovečná česká mírnost a pohostinnost. Tyto dva aspekty jsou vždy spojeny s určitou tolerancí. Bavorský filozof Gerhard Polt jednou poznamenal, že tolerance pochází z latinského tolerare, což je sloveso, které v němčině znamená "vydržet". „Sudetoněmecká“ etnická skupina nyní skutečně potřebuje hodně vydržet, ale to neznamená, že může nebo musí schválit vše. Není tedy překvapující, že při „sudetoněmeckém“ sjezdu má známá česká pohostinnost hranice. Je to právo hostitele vyhnout se tomu, aby nechal prezentovat se určité organizace, nebo strany, když se tyto skupiny snaží využít osud vyhnaných pro své pochybné cíle. Chtít podlézat na jedné straně „sudetoněmecké“ etnické skupině a zároveň podporovat předvolební kampaň bývalých českých politiků, kteří naši komunitu označují jako 5. kolonu Hitlera. Tento rozpor nás obtěžuje. Takoví lidé také říkají, že „chtějí získat zpět svoji" zem. Ale každý, kdo se pokouší erodovat právo lidí na ochranu před válkou a vyháněním, nepatří k nám! Navíc tito lidé operují frázemi „musí být dovoleno mluvit!" Ještě k okřídlenému slovu. Svoboda názoru je jednou ze základních vlastností každé demokratické společnosti, ale používá se v některých politických kruzích nejen k cíleným provokacím, ale i ke zřetelně vypočítaným přeshraničním provokacím, na které „sudetoněmecká“ mládež - Mládež pro střední Evropu má odpověď jednoznačné NE. Nejostřeji budeme bránit jakémukoliv pokusu o zařazování lidí podle osudu, kultury a vlasti. To se týká i pokusů určit, kdo nebo co patří do naší země, nebo ne. V letech 1945 až 1948 nebyli sudetští Němci skutečně vítáni s otevřenou náručí. Ve své staletí dlouhé c.k. tradici skutečně nepatřili k Německu, ale k habsburskému multietnickému státu. Přesto se jim podařilo, aby se stali nepostradatelnou součástí německé společnosti a Svobodný stát Bavorsko také přesně věděl, proč etnickou skupinu, s její odvahou, inteligencí a energií, povýšil 20 let po vyhnání na 4. bavorský kmen.
Kultura a vlasť jsou základy míru. „Sudetoněmecká“ mládež - Mládež pro střední Evropu k nim bude i nadále pevně a neochvějně přispívat. V tomto stojíme spolu s mladými lidmi v České republice, se kterými se cítíme být v energii, optimismu a společných kořenech vedle sebe. Víme, co vlast znamená, tomu nás učili naši předkové. SDJ ví, odkud pochází, ví, co to znamená. Ví, že podpora poskytovaná „sudetskými“ Němci, jejich prožitky, zkušenostmi jsou potomky, stejně jako přáteli v České republice, velmi oceňovány. Za to velmi děkujeme. Svět se vyvíjí, časy se mění, ale jednoho se stále držíme: absolutního přesvědčení, že kultura a vlast, spolu se slušnosti a vůlí překonat národní egoismus, jsou základy, na kterých musí být postavena nejen Evropa, ale celý svět!
Mluvené slovo platí.
http://www.sudeten.de/sudpresse/up/18_ST_Jugend.pdf
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf