České národní listy
leden – březen 2024
Ročník XIII.
Modlitba za pravdu – Karel Čapek
Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešní svět toho nejhoršího: lži.
Lži, která podpírá a připravuje násilí a učí lidi nenávidět se navzájem.
Lži, která otravuje národy a vykopává mezi nimi propasti, jež snad ani desítky let nevyrovnají.
Bože, jak bude vypadat, jak se bude vyvíjet Evropa obluzená tolika nenávistnými lžemi!
Jak bude možné soužití mezi lidmi a národy, jeli mezi ně vrženo tolik urážek, tolik opovržení a vzteků!
Copak si snad někdo představuje, že tento stav ducha má a může trvat bez konce?
Copak si věčně má soused ošklivět souseda a čekat jen na příležitost, aby mu zasadil mstivou a úkladnou ránu?
I po válce si mohou národy podat ruce; mohou si sebe rytířsky vážit a navázat vztahy důvěry.
Ale na bojišti lži nebude navěky důvěry ani cti; každá lež zajde, ale zůstane po ní nenávist a opovržení; tělo se zahojí dřív než duše.
Bože, jak hrozně je zraňována duše tohoto národa, jak tohle se má jednou zahojit nebo odpustit!
Copak se toho nezhrozí národové, jaký nenávistný, navěky zlý a nepřátelský svět se takto buduje?
Nemá snad nikdy být mír nebo aspoň oddech v křečovitém smrtelném nenávidění?
Bože, vrať světu pravdu! Bude to víc než smlouva míru, bude to cennější než každé spojenectví.
Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebudiž jist, pokud mohou být lidské vztahy kdykoli korumpovány nástroji lži.
Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoliv národa bude zkřivováno záměrnou lží.
Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa.
Nikdo nebude žít v míru ani za nejsilnější hradbou z oceli a betonu; okřídlená lež se vysměje všem vašim pevnostem.
Zbavit svět lži je víc než odzbrojení. Jaké to bylo divné jasnozření, když náš Masaryk vepsal do našeho státního znaku slova Pravda vítězí.
Jako by tušil, že jednou lež podnikne generální útok na náš stát a národ, a už předem razil heslo pro toto utkání.
S tím heslem můžeme jít do boje; ale jenom s tím heslem může jít celý svět do míru.
Neboť jenom bez lži se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem kterýmkoliv.
Bože, vrať světu pravdu! Lidové noviny 25. 9. 1938
Nejvyšší hodnotou je mír…
Marek Řezanka
Milí občané,
žijeme ve společnosti, v níž se hlavní hodnotou stala podpora eskalace války v zájmu jistých amerických kruhů, a naopak volání po míru je čímsi opovrhovaným – a div ne zločinem. Pro mě je naopak mír nejvyšší hodnotou a nezbytnou součástí demokracie. Bez míru není diskuse – kde se válčí, vládne totalita.
Mír jako symbol extremismu
Je pro tuto dobu příznačné, co se můžeme dočíst ve čtvrtletní zprávě o extremismu Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra České republiky za první pololetí roku 2023 – a co v ní naopak ani omylem nenajdeme.
Hned na začátku této zprávy se dozvíme, že: „V první polovině roku 2023 tradiční extremistickou a xenofobně populistickou scénu zcela zastínilo tzv. antisystémové hnutí. V současné době ho tvoří široká škála nesourodých uskupení s omezeným počtem členů a omezenou životností.“
Jinými slovy, fašistické bojůvky již dávno k extremismu nepatří. Kdo si chce zahajlovat, vyrazí si legálně na Bandera party či podobně ušlechtilou akci, kde může propagovat nacistické symboly jako černé slunce či vlčí hák bez bázně a hany. Pokud tedy nebereme v potaz tyto aktivity, pak se nelze divit, že za největší extremisty jsou považováni ti, kteří se vymezují vůči stávajícímu – v přímém přenosu kolabujícímu – systému…
Připravujeme se na mír
Je to rok a pár dní, kdy mé ženě přišly první nenávistné SMSky. Jsou Vánoce, tak nebudu expresivní, ale bylo tam hodně o přání smrti pro ni i celou naši rodinu, včetně dětí, spousta silných výrazů, že se tahá s tím nejhorším šmejdem v téhle republice, mnoho doporučení, ať táhneme do Russka a hodně vroucného očekávání, že už brzy skončím v base a ona ať zajde v bídě.
Datum příspěvku 24. prosince 2023
Daniel Sterzik–Vidlák
Já osobně tehdy zažil mnohem menší hejtování a nálepkování, než má žena. Jako by někomu dělalo dobře, že si našel její profil a pustil se do ní. Nebo dokonce, že si zjistili její telefonní číslo a řádně jí vyhrožovali. Se mnou to nebylo tak snadné, já jsem odsekával zpátky a co jsem dostal, to jsem i vrátil. Je vidět, že ve společnosti je všeobecně méně statečných a rovných vojáků, ale zato více marodérů a drancířů, kteří z podstaty nejdou do boje, ale jdou rovnou proti ženským a dětem, které za nic nemohou. Byla to právě loňská zkušenost s nenávistí od těch, co mají jediný správný názor, že jsem tak příkrý k médiím a liberálním novinářům. Kdyby se vyplnila loňská přání těch, kteří psali mé ženě, tak jsme viseli s celou rodinou v oprátkách na ohořelých trámech našeho domu.
Nestalo se… Hejtování, vybičované Jeníkem Cemperem a Novinkami, skončilo se zimou a už se nikdy nevrátilo. Ani teď v listopadu, kdy jsem učitelům ukradl stávku a mééédia mě desetinásobně onálepkovala v hlavním vysílacím čase, už žádná nenávistná zpráva nepřišla. Svět se posunul.
Víte, já nevěřím ve výběrovou nenávist. Nevěřím, že lze nenávidět jen dezoláty nebo jen Rusy. Nevěřím, že lze bez následků rozdělit společnost na podlidi a nadlidi. Nelze psát vzkazy na hlavně, nelze přát spoluobčanům koncentrák, nelze vybírat na tanky Tomáše a vrtulníky Čestmíry, nelze volat po válce proti mongoloidním hordám, aniž by se to neprojevilo i jinde. Nevěřím ve výběrovou dehumanizaci. Nevěřím, že můžeme být zároveň ve válce, když jde o zahraniční politiku a zároveň mít hluboký mír doma. Vždycky se to někudy vrátí. Nenávist si cestu najde a když to funguje na dezoláty, funguje to i na liberální studenty na Univerzitě Karlově. Pokud v lidech nenávist probudíte, je to nakonec vždycky nenávist univerzální.
Nevěřím na výběrovou úctu k životu. Nelze přát některým lidem smrt a být zároveň spořádaným občanem, který má třeba i právo na zbrojní průkaz. Nelze výběrově zakazovat diskusi nad některými otázkami… nelze výběrově potírat některé názory. Nelze jiné právo pro Pavla Novotného a jiné pro Tomáše Čermáka. Výsledkem bude vždycky zvůle. Nelze dehumanizaci zaměřit výběrově na Rusy nebo „opice v Gaze…“ vždycky se to zvrhne v dehumanizaci všeobecnou. Nelze zaměřit přísnost výběrově proti dezolátům. Nakonec se z ní stane přísnost proti všem. I proti těm, kteří po ní volali. Nelze výběrově omezit práva jedněm. Vždycky to skončí omezením práv všem. Když kvůli jednomu závodníkovi uděláte v ulici retardér, budou si na něm ničit tlumiče všichni a závodníků neubude. Když budete potírat dezinformace, brzy budete potírat i informace. Když použijete právo útrpné k usvědčení vinných, brzy pomocí něj budete usvědčovat i nevinné.
Je jedním z velkolepých činů člověka, když na nenávist NEODPOVÍ ještě větší nenávistí. Je strašně těžké neeskalovat konflikt a naopak ho zmírňovat. Je těžké neodpovědět na ránu ranou a někdy to ani nejde. Je těžké se vzepřít všeobecnému dehumanizačnímu trendu a neroztáčet spirálu násilí a rozdělování společnosti na ty, kteří si zaslouží zostřenou přísnost a ty, kteří si zaslouží nekritický obdiv a podporu. Je těžké obstát jako člověk, když se kolem postupně všichni mění v šelmy. Před třiceti lety jsme přemýšleli, jak povznést lidstvo. Dnes přemýšlíme, jak alespoň udržet rodinu.
Proč to všechno píšu…Dnes bych chtěl poděkovat své ženě a svým dětem, že to se mnou celý uplynulý rok vydrželi. Že se dokázali přenést přes ta přání smrti a násilí, aniž by jim to vzalo důvěru v lidství. Že dokázali převzít starost o hospodářství, zatímco já jsem objížděl republiku a mluvil na demonstracích. Že mi dělali zázemí, ačkoliv jedinou odměnou, kterou mohli očekávat, byly přání všeho nejhoršího. Především od vysokoškolsky a humanitně vzdělaných.
V uplynulém roce měla moje žena sto důvodů mi dát ultimátum, buď ona a nebo Vidlákovy kydy. Přesto téměř denně vítala nějakého hosta, který za mnou přijel a starala se, aby na stole našel pohoštění. Těch plánovaných i nenadálých návštěv… Těch změn v rodinných plánech, když se změnily plány mně. S mým prostředním klukem jsem letos nebyl ani jednou na rybách… S nejstarším jsem nepostavil jediné lego. S tou nejmladší jsem byl méně, než bych si přál… Už zjara jsem se stal blogerem na volné noze, ale můj odchod z práce trval velmi dlouho – nejsou lidi.
„Jak to stíháš, Vidláku,“ to byla jedna z nejčastějších otázek, které jsem dostával. Inu, žena a děti se postarali o to, co jsem normálně doma dělal já. Bez řečí, bez výčitek. Běž táto a bojuj, když je to teď zapotřebí. Doma bude všechno v pořádku. Když všichni říkají, že se musíme připravovat na válku, tak běž a říkej, že se MUSÍME PŘIPRAVOVAT NA MÍR.
Nikdy nebylo pro mojí rodinu tak těžké, aby doma mír skutečně byl. V uplynulém roce se hodně stalo, zažil jsem hodně tlaku i velmi nepříjemných situací, mnohokrát jsem byl v presu, mnohokrát jsem byl vytočený, mnohokrát jsem si domů přinesl špatnou náladu, mnohokrát jsem se doma hádal a byl jsem nepříjemný. Ačkoliv jsem zažil úžasné věci, ty nepříjemné se podepsaly na mém zdraví. Inu… celý rok ve střehu, odkud přijde zase další útok. Nedivím se, že nikomu soudnému se do politiky nechce. Prášky na tlak jsou základní výbavou kohokoliv, kdo si dneska dovolí nahlas mít jiný názor, než velká média a jejich twitterová úderka.
U nás doma ale každá taková situace vždycky skončila mírem. Všechny ohnivé šípy moje žena uhasila, všechny rány ošetřila, všechen můj vztek ukonejšila. Nikdy doma nevzplála nenávist, hádka byla jako rýma… chtělo to trochu času, trochu klidu, trochu tepla, čaj s medem… a bylo to pryč. Má žena mi byla nejlepším farářem, psychoterapeutem i mediátorem a ukázalo se, že se na své děti mohu spolehnout v mnoha a mnoha věcech.
Nebýt zázemí, kterým mi byla má rodina, nebyl by ani Vidlák. Nevydržel bych to tempo a nevydržel bych to psychicky. Loni o Vánocích jsem si přál, aby můj dům byl mnohem větší, než je, aby se do něj vešlo co nejvíc hostů. Pošilhával jsem po větším statku, ale vždycky jsem narazil na ekonomickou realitu. Ano, pořád si to přeju. Pořád považuju za nejdůležitější, abychom se měli kde scházet v hojném počtu. Pořád bych chtěl mít stůl i pokojíky pro dvacet hostů. Tento cíl nadřazuju jakékoliv politické angažovanosti. Mnohonásobně víc toužím po prvním dezolátském komunitním centru, než po kariéře poslance či senátora…ale dnes už vím, že si hlavně mám přát, aby moje žena a děti dál byli tím skvělým zázemím, bez kterého by to nešlo. Mám si přát, abych jim mohl jejich péči co nejvíc oplácet. Mám si přát, aby na nich zlo světa napáchalo co nejmenší škody.
Nikdy jim nebudu moci dost poděkovat. Jestli nějak přispěju ke změně atmosféry a politiky v této zemi, tak to bude jen díky tomu, že mě rodina drží nad vodou a dává mi víc, než si zasloužím.
Dnes, o Štědrém dni, budu zpozdile dohánět, co jsem měl dělat průběžně během roku. Padne na to hodně lega, nějaký ten prut a vlasec, procházka s dcerami a se psem… a jeden den nebude táta přemýšlet o dalším článku na Kydy, ale bude věnovat plnou pozornost tomu, co mu doma říkají. Večer v obvyklou dobu na všechny své platformy přidám PFku, abyste na Boží hod měli prostor k diskusi a přáním navzájem. Ale článek zítra nevyjde.
Dnes se doma připravujeme na mír.
Krásné Vánoce! Daniel Sterzik – Vidlák,
Petr Štěpánek – Jak tohle může skončit?
Je to začarovaný kruh. Na začátku je do krajnosti vybičovaná atmosféra netolerance k jiným názorům, ostrakizace, zesměšňování, dehonestace, vytlačování z veřejného prostoru.
Petr Štěpánek
28. prosince 2023 – 02:20
A posléze i kriminalizace kdekoho, kdo si myslí něco jiného, ba nedejbože to nahlas říká, než je jeden jediný hlavním politickým a mediálním proudem fedrovaný názor na cokoli, na Ukrajinu, na Trumpa, na EU, na Green Deal, na LGBT+BFLMPSVZ, na Putina, možno libovolně rozšiřovat, píše na facebooku Petr Štěpánek.
Přidejme k tomu ještě nechutnou válečnickou rétoriku, korunovanou nadávkami typu chcimír, či zamořování veřejného prostoru dalšími a dalšími progresivistickými ptákovinami a zvrácenostmi, a tragickým vyústěním je, že se téměř zákonitě objeví blázen se zbraní v ruce.
A jak na to reagují majitelé jediného zaručeně správného názoru na cokoli? Namísto, aby zařadil zpátečku a upustili z přetopeného kotle společenské nenávisti a netolerance, ještě pod kotel přikládají a vymýšlejí, jak ještě víc utáhnout šrouby. A tak pořád dokola. Jak tohle může skončit?
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.
Největší dar ze všech
29.12.2023
Vánoční výzdoba a dárky jsou jedním z našich pojítek s křesťanskou kulturou, která drží západní civilizaci pohromadě už dva tisíce let. V naší kultuře záleží na jednotlivci. To dovoluje jednotlivému člověku postavit se na vlastní nohy, zaujmout zásadový postoj, stát se reformátorem a postavit se nespravedlnosti. Toto posílení postavení jednotlivce je pro západní civilizaci jedinečné. Díky ní se jednotlivec stal občanem rovným v právech všem ostatním občanům, chráněným před tyranskou vládou vládou zákona a svobodou projevu. Tyto výdobytky jsou výsledkem staletých bojů, ale všechny vycházejí z učení, že Bůh si natolik cení duše jednotlivce, že poslal svého syna zemřít, abychom my mohli žít. Tím, že křesťanství takto vyzdvihlo jednotlivce, dalo mu hlas.
Dříve měli hlas jen ti, kdo měli moc. V západní civilizaci však mají hlas lidé s integritou. Stejně tak lidé se smyslem pro spravedlnost, čest, povinnost a fair play. Reformátoři mohou reformovat, investoři mohou investovat a podnikatelé mohou vytvářet obchodní podniky, nové výrobky a nová povolání.
Výsledkem je země příležitostí. Spojené státy přitahovaly přistěhovalce, kteří sdíleli naše hodnoty a odráželi je ve svém životě. Naši kulturu vstřebali různorodí lidé, kteří se stali jedním celkem.
V posledních desetiletích jsme ztratili ze zřetele historický úspěch, který posílil postavení jednotlivce. Náboženské, právní a politické kořeny tohoto velkého úspěchu se již s úctou nevyučují na středních školách, vysokých školách a univerzitách a naše vláda je nerespektuje. Hlasy, které k nám přesahují tisíciletí a spojují nás s naší kulturou, jsou umlčovány „politikou identity“, „politickou korektností“, „kritickou rasovou teorií“ a válkou proti „bělošské kultuře“. Modlitba byla vytlačena ze škol a křesťanské náboženské symboly z veřejného života.
Křesťanství je postupně marginalizováno. Každým rokem je obtížnější najít vánoční přání, na kterém by bylo napsáno „Veselé Vánoce“ namísto „Srdečné pozdravy“. Místo vánočních koled se zpívají hollywoodské vánoční písně. V některých církvích se křesťanství mění v křesťanský sionismus a uctívání Izraele. V jiných zase vlají vlajky LGBTQ a BLM. Blížíme se době, kdy křesťanské Vánoce nelze slavit, protože nejsou inkluzivní v rozmanité společnosti, a proto jsou politicky nekorektní, ne–li zločinem z nenávisti.
Ústavní ochrana byla oslabena hegemonistickými politickými ambicemi. Neomezené zadržování, mučení a vraždy jsou dnes uznávanými praktikami vlády Spojených států. Historický výdobytek spravedlivého procesu byl zrušen. Znovu se objevila tyranie.
Rozmanitost doma a hegemonie v zahraničí pohlcují hodnoty a rozkládají kulturu a právní stát. Na světě je spousta prostoru pro kulturní rozmanitost, ale ne v rámci jedné země. Babylonská věž nemá žádnou kulturu. Člověk nemůže být jeden den křesťanem, druhý den pohanem a další den muslimem. Směsice kulturních a náboženských hodnot neposkytuje žádný základ pro právo – kromě hrubé síly předkřesťanské minulosti.
Všichni Američané mají na křesťanství obrovský podíl. Ať už jsme jednotlivě věřící v Krista, nebo ne, jsme příjemci morálního učení, které omezilo moc a ochránilo slabé.
Moc je kůň, na kterém jezdí zlo. Ve 20. století byl tento kůň tvrdě hnán a 21. století vykazuje stále větší tempo. Miliony lidí byly ve 20. století vyhlazeny válkami, které sloužily ambicím politických vůdců a ideologických hnutí. Mnozí byli zavražděni jen proto, že byli příslušníky třídy nebo rasy, která byla démonizována intelektuály a politickou autoritou. V prvních letech 21. století byly v sedmi zemích zavražděny statisíce muslimů a miliony lidí byly vysídleny, aby posloužily neokonzervativcům, kteří chtějí rozšířit hegemonii Washingtonu a Izraele.
Moc, která je sekularizovaná a oproštěná od civilizačních tradic, není omezena morálními a náboženskými skrupulemi. V. I. Lenin to jasně vyjádřil, když definoval smysl své diktatury jako „neomezenou moc, opírající se přímo o sílu a ničím neomezovanou“.
Washingtonská snaha o hegemonii nad občany USA a zbytkem světa je založena výhradně na uplatňování síly a vzkřísila nezodpovědnou moc.
Křesťanský důraz na hodnotu jednotlivce činí takovou moc, jakou tvrdil Lenin a jakou nyní tvrdí Washington, nemyslitelnou. Ať už jsme věřící, nebo ne, naše oslava Kristových narozenin je oslavou náboženství, které z nás učinilo pány našich duší a našeho politického života na Zemi. Takové náboženství, jako je toto, stojí za to, aby se ho drželi i ateisté.
Když vstupujeme do roku 2024, západní civilizace, produkt tisíciletého úsilí, upadá. Degenerace je všude před našima očima. Jak se Západ propadá do tyranie a degenerace, budou západní národy bránit svou svobodu a duši, nebo se propadnou do tyranie, která opět zvedla svou ošklivou a vše požírající hlavu? Zvědavec
Americká politická krize
21.12.2023
Americká politika je v krizi. Existují přesvědčivé důkazy o tom, že Biden nebyl zvolen, ale byl do prezidentského úřadu dosazen prostřednictvím ukradených voleb, a existují přesvědčivé důkazy o tom, že demokraté a Bidenův režim se snaží zabránit Trumpovi v návratu do prezidentského úřadu tím, že se ho snaží zničit čtyřmi falešnými trestními procesy a několika občanskoprávními žalobami. Jedná se o bezprecedentní ozbrojování práva pro politické účely podobné Stalinovým čistkám a procesům s bolševiky. Konečný důsledek je nejasný. Lidé se však nenechají oklamat. Trump zůstává hlavním kandidátem na prezidenta.
Trump získal při svém znovuzvolení více hlasů než při svém prvním zvolení. Biden, jehož podpora byla tak slabá, že nevedl kampaň, protože absence lidí na jeho mítincích byla trapná, získal více hlasů než kterýkoli demokratický kandidát v historii, o 10 milionů více než Obama, více než Hillary. Celkový počet Bidenových hlasů svědčí o vysoké podpoře voličů, po které nebylo ani památky. Nebylo vidět žádné nadšení pro Bidena. Přesto měl bezprecedentní počet hlasů.
V Bidenově režimu tedy máme nelegitimní vládu. To se nesmí říkat. Média to nedovolují. Na lidi, kteří řeknou nebo poskytnou důkazy o tom, že volby byly ukradeny, jsou podávány žaloby, dokonce i zatykače. Tímto způsobem ti, kdo volby ukradli, využívají své kontroly nad právem a trestním stíháním k ochraně své krádeže. Krádež se neomezila jen na prezidentský úřad. Stalo se to také republikánským zástupcům, senátorům a guvernérům.
Trump má za sebou 8 let falešného stíhání – Russiagate, dva nelegitimní pokusy o impeachment, documents gate, striptýz gate, vzpouru 6. ledna, které vyústily v jeho obvinění demokraty ovládanou právní mašinérií v New Yorku, Fulton County Georgia a americkým ministerstvem spravedlnosti. Demokratický generální prokurátor státu New York se navíc pokouší ukrást Trumpovo realitní impérium. Další demokratičtí soudci rozhodli, že Trumpa může žalovat každý, kdo tvrdí, že byl „poškozen“ Trumpovým projevem.
Trump má všechny tyto potíže a stres jen ze dvou důvodů: ohrozil mocný vojensko–bezpečnostní komplex tím, že jim pohrozil, že je připraví o nepřítele normalizací vztahů s Ruskem, a ohrozil vládnoucí establishment, někdy označovaný jako Deep State, tím, že prohlásil, že jim hodlá vzít moc a vrátit ji americkému lidu.
Účelem tohoto potrestání Trumpa je vyslat hlasitý a jasný signál, že každý budoucí prezident nebo prezidentský kandidát, který jakýmkoli způsobem ohrozí vládnoucí establishment, bude zničen.
Je třeba si uvědomit, že to, k čemu v USA – a vlastně v celé západní civilizaci – dochází již několik desetiletí, je eroze systému víry, který je základem společenského, politického a morálního řádu. Západ byl zničen nikoliv komunistickými špiony nebo teroristy, ale vlastními intelektuály a pedagogy, filmaři, historiky. Univerzitní a nyní i základní školství vysvětluje západní civilizaci jako rasistickou entitu, která vykořisťuje „barevné lidi“. To nyní přerostlo v démonizaci bílých lidí, zejména bílých mužů – heterosexuálních gójů. Ti jsou odstraňováni z mocenských a vlivových pozic a nahrazováni ženami, „barevnými“ a sexuálně perverzními lidmi. Velké korporace, jako je Apple, Starbucks, IBM, a dokonce i americká armáda veřejně oznámily, že přijímání a povyšování bílých mužů je pozastaveno. To je porušení zákona o občanských právech a 14. dodatku americké ústavy, ale nic se s tím nedělá. V jurisdikcích, kde demokraté ovládají školské rady, se používá teorie kritické rasy, aby se bílé děti naučily, že ony a jejich rodiče jsou rasisté, kteří dluží černochům odškodnění. Učí se, že se možná narodily ve špatném těle. Vznikají transgenderové kliniky, v nichž se mladým ženám odstraňují prsa a mladí muži jsou chemicky kastrováni. Pokusy rodičů zasáhnout do vymývání mozků svých dětí narážejí na odpor.
Je třeba si uvědomit, že Kongres a prezident nejsou odpovědní voličům. Důležitější než hlasy jsou příspěvky na volební kampaň, které vedou ke zvolení. Sněmovna reprezentantů, Senát a prezident jsou voleni na základě velkých finančních částek, kterými přispívají bohaté a mocné finanční a ekonomické zájmy, jako je vojensko–bezpečnostní komplex, Wall Street, farmaceutický, energetický, zemědělský a další průmysl. Zvolení úředníci musí vyhovět zájmům těch, kteří peníze poskytují, jinak v příštích volbách peníze připadnou jejich protivníkům. Židovský miliardář George Soros za své peníze dosazuje do funkcí agresivně zaujaté demokratické státní zástupce, kteří se zaměřují proti republikánům.
Výsledkem je, že republikáni nemohou Trumpa hájit, protože establishment nechce, aby byl Trump hájen.
Je třeba si uvědomit, že USA nejsou národ. Je to babylonská věž. Do země každoročně, rok co rok, nelegálně vstupují nevýslovné miliony přistěhovalců–nájezdníků a nelze udělat nic pro to, aby se invaze zastavila. Demokraté invazisty vítají, protože mají způsoby, jak jim přidat hlasy demokratů. Republikánští podnikatelé vetřelce vítají, protože jim poskytují levnou pracovní sílu a drží mzdy v USA dole. Obě politické strany sloužící svým krátkodobým zájmům ničí Ameriku. Imigranti–nájezdníci zahlcují školské systémy, zdravotnická zařízení, policii a podpůrné systémy postižených států a obcí, což jim ztěžuje obsluhu úroků z komunálních dluhopisů.
Jak vidíte, nezáleží tedy na tom, kolik hlasů má podle toho či onoho průzkumu ten či onen kandidát.
Trumpa stíhají demokratičtí prokurátoři u soudů, jimž předsedají demokratičtí soudci v jurisdikcích, kde jsou černé demokratické poroty. Právo je používáno jako zbraň k odstranění prezidenta a prezidentského kandidáta, kterého establishment vnímá jako hrozbu. Trumpovi nebude umožněno stát se prezidentem. Nebude–li uvězněn, bude zavražděn, pokud se establishment nedomnívá, že může Trumpa kontrolovat tím, že bude kontrolovat jeho jmenování a pokračovat v jeho pronásledování. Možná si establishment myslí, že 8 let vysokého stresu na starém muži napáchalo své škody a trochu více stresu Trumpa dorazí.
Ke všemu životní úroveň v USA klesá. Pracovní místa střední třídy mizí a s nimi i střední třída. Mnoho Američanů pracuje na 2 nebo 3 částečné úvazky bez penze a zdravotních výhod. Po rozpadu Sovětského svazu začaly americké korporace přesouvat výrobní místa do Číny a Asie. Federální rezervní systém, centrální banka, slouží zájmům velkých bank na úkor všech ostatních. Stručně řečeno, USA se staly nefunkční zemí.
Zahraniční politika je však stále v rukou agresivních neokonzervativců, kteří stále lpí na svém programu americké hegemonie, jehož hlavním cílem je omezit Rusko a Čínu a otevřít Blízký východ izraelské expanzi. Doufám, že je z toho jasné, že USA jsou nestabilní ve všech oblastech. Představa, že volby mohou situaci napravit, je absurdní.
vyšel 18.12.2023 na webu PCR. Zvědavec
Je historie učitelka života?
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Je, i když nám dává často převážně záporné příklady a ukazuje, jak se útisk a potlačování národa opakuje. Jen kulisy se mění.
Vynikající svědek o dezinformačním a dehonestujícím působení moci je Karel Havlíček Borovský. O tom, jak nová moc zatracuje minulé hrdiny i jejich ideály a zásluhy a jak zveličuje jejich nedostatky ( a nemůže–li je nalézt, tak si je vymýšlí) napsal Havlíček pár epigramů. Uměl působení nových vládců pojmenovat, vyjádřit i zobrazit. Připomeňme si jeho verše:
Účinky Bělohorské bitvy
Pokavád se s Čechů kacířství nesmeklo,
měli v Čechách nebe a po smrti peklo.
Co nám, Ferdinande, Pán Bůh poslal tebe,
máme v Čechách peklo a po smrti nebe.
Změna moci
Dělají si nové bohy pro svoje pohodlí,
koho včera oběsili, k tomu se dnes modlí. ...
V hlavní věci byli všichni stejného mínění,
bez boha se sprostým lidem není k vydržení. ...
Věje vítr od západu, v Kyjevě se práší,
každá firma haní jiné, sama se vynáší. ...
Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinak.
Dneska ctí tě za svatého, zejtra budeš sviňák.
Moc prosazuje své zájmy a vládne idejím, říká politická analýza. K mocenské vládě idejím patří i přepisování dějin, dehonestace hrdinů a kult zrádců a nepřátel i adorace kolaborantů. Tak vládnou též dnešní nepřátelé našeho národa. A co se jich vyrojilo! Jako za Havlíčka.
Milan Kundera kdysi napsal, že se národy likvidují tak, že se jim nejdříve vezme paměť
Poznámka ČNL: Vážení a milí, když se setkáte s článkem, komentářem, který dehonestuje naše dějiny, ústavní činitele, významné osobnosti, naše hrdiny, jejich aktivity, položte si, prosíme, otázku, zda nejde v tom či onom konkrétním případě také o pokus, jež je součástí předpisování našich dějin. Je–li tomu tak, můžete–li, vyjádřete se k němu, prosíme. Nebo alespoň si uvědomte, o co v článku v podstatě jde. Děkujeme moc.
Pokud dovolíme, aby nám přepisovali dějiny a přepsali, pokud dovolíme, aby odstraňovali sochy, pomníky, pamětní desky významných českých činitelů a dokonce je nahrazovali představiteli cizí moci, jež jednali protičesky, jsme na nakloněné rovině, jež vede k zániku naší státnosti, národa i jazyka. V tomto případě, pokud se nevzepřeme, nás čeká úděl podobný tomu, který postihl naše pobělohorské předky.
Nyní varovná slova Milana Kundery:
Národy se likvidují tak, že se zničí jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii .. ..Nedovolme to. Bez odkazu předků a bez vlastní sebeúcty bychom přestali existovat. Nechceme se přece proměnit v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav. Nedopusťme to ! A národní obrození je nám příkladem, vzorem, oporou, povzbuzením a nadějí. Usilujme o jeho oživení a obnovu."
Projev mimo mísu
Marek Řezanka
Jestliže politik není zcela zaměstnán sám sebou a pocitem své naprosté dokonalosti, velmi si rozmyslí, co bude říkat poté, kdy byla jeho zem zasažena tragickou událostí, která každého nabádá spíše ke zdrženlivosti a pokoře. Tedy téměř každého. Miloš Zeman v souladu s výše uvedeným odstavcem vyhodnotil situaci tak, že se svého předem zamýšleného projevu vzdal. Ne tak premiér země, Petr Fiala.
Podívejme se tedy, o co jsme podle něj nemohli být ochuzeni.
Kromě pár nic neříkajících frází k oné tragické události se vrhl na výčet domnělých úspěchů svého kabinetu, které zněly jednak velmi pyšně, a za druhé i falešně. Petr Fiala během chvilky opět potvrdil, že na post premiéra jednoduše nemá. Že mu nejde o občany jeho země – ale o své ego, které nadřazuje všemu ostatnímu. Že mu naprosto schází schopnost analytického myšlení a sebereflexe, o empatii ani nemluvě. Předvedl, že by byl možná dobrým podomním prodejcem, který vám vnutí zejména to, co nepotřebujete a ani nechcete – ale že žádným státníkem není:
„V posledních dvou letech jsem se vám snažil otevřeně říkat, čemu budeme v naší zemi čelit, a nevyhýbal jsem se ani tomu, abych pravdivě přiznal, že to nebude jednoduché.“ Kdyby byl Petr Fiala jednou známou dřevěnou pohádkovou postavičkou, okamžitě by jeho nos překlenul minimálně vzdálenost od Krušných hor k Tatrám.
Nebyl to snad právě premiér, který nás ujišťoval, jak nenechá nikoho padnout, až se položily i po staletí fungující podniky, které představovaly naši tradici již z dob Rakouska–Uherska? Nebyl to Petr Fiala, kdo tvrdil, že protestovat proti jeho politice mohou jenom „dezoláti“? Nebyl to Petr Fiala, který původně lidem sliboval nízké daně a nízké ceny potravin – aby následně daně zvyšoval všem, a po dvou letech vládnutí dospěl k překvapivému objevu, že v Německu mají ledacos levnější než u nás?
Pokud již předseda vlády o něčem hovořit musel, měl přiznat, že jeho kabinet si počínal přímo katastrofálně – a že se za to svým občanům omlouvá. Že si uvědomuje, že patříme k zemím Evropské unie s nejvyšší inflací a že ceny energií jsou vinou politiky jeho kabinetu pro naše průmyslové a zemědělské podniky likvidační, neboť kvůli nim nemohou konkurovat.
Místo toho Petr Fiala neodolal – a uvedl, že dnes může mluvit o naději: „O naději, že příští rok už budeme mnohem lepší. Jinými slovy: Příští rok skončí neustálé zdražování a vaše mzdy začnou opět růst. Projeví se to pozitivně ve vašich rodinných rozpočtech a úsporách.“ Škoda, že již nedodal, že v opačném případě z toho vyvodí osobní zodpovědnost a odstoupí. To by skutečně nadějné – pro valnou většinu z nás, bylo.
Těžko říct, z čeho Petr Fiala vydedukoval ono zlepšení naší situace. A kde nabyl dojmu, že „…se nám podařilo dostat pod kontrolu prudké zadlužování naší země.“ Inspiroval se snad slovenským modelem – a zavázal se již nedodat na Ukrajinu jediný náboj? Pokud ne, trend zadlužování bude pokračovat, a to v situaci, kdy všechny světové analýzy již naplno říkají to, co od začátku konfliktu tvrdil profesor Petr Drulák, kterému vládní pohůnci nadávají do „dezolátů“ – že totiž Ukrajina nemůže Rusko porazit – a prohrává. Navíc od ní pomalu dávají ruce pryč Spojené státy americké, které tak činí vždy, když je to pro ně již nevýhodné. Stačí si vzpomenout na Afghánistán.
Netuším, co má Petr Fiala pod kontrolou, ale státní rozpočet s ministrem Stanjurou na resortu financí to rozhodně není. Nikdy se náš stát nezadlužoval tak výrazně a tak rychle jako právě za Fialovy vlády. Fialova vláda se za rok zadlužila přibližně jako obě Klausovy, Tošovského, Zemanova, Špidlova a Grossova vlády dohromady.
Petr Fiala měl zřejmě potřebu svým projevem naštvat co nejvíce občanů, jinak si jen těžko lze vysvětlit jeho slova, že: „Dobrou zprávou je určitě i to, že příští rok budeme rekordně investovat.“
Být Petrem Fialou, tak o obří půjčce od Evropské unie na prosazování politiky takzvaného Green Dealu raději pomlčím. Jsou to totiž vyhozené peníze na něco, co stejně nemá budoucnost – a představuje pouze slepou uličku, navíc škodlivou pro náš průmysl i z hlediska dopadů na občany.
Proč se Petr Fiala nepochlubil svým plánem na „gigafactory“ v prostoru letiště Plzeň–Líně? Protože by musel i s Nutellou v ruce přiznat, že jeho plán, o kterém mluvil jako o svém velkém úspěchu, jaksi nevyšel – a Němci s ním nepočítají. Další otázkou by pak bylo, co by z tohoto projektu náš stát měl, i kdyby se daný projekt realizoval. Ale o tom nemusíme ani uvažovat.
Petra Fialu dosud nepřešlo, že jsme údajně „best“ v obraně a dopravě: „Zlepšujeme dopravní infrastrukturu. Ještě nikdy se v naší zemi nestavělo a nedokončovalo tolik dálnic a silnic.“
Tuto větu snad premiér pronesl pouze proto, aby obhájil zdražení dálniční známky z nehorázných 1 500 korun ročně na ještě nehoráznějších 2 300 korun. Jaké úspěchy vnímá v oblasti dopravní situace běžný řidič? Že na D1 to chce vyjet jen dostatečně zásoben jídlem, pitím, pohonnými hmotami a teplým oblečením pro případ hodinových kolon v zimě v nočních hodinách. Že nově dodělané úseky dálnic nemají ani o jeden pruh navíc. Že řada dálničních úseků nám stále chybí – a ty, které existují, nejsou v dobrém stavu. K tomu připočtěme, že kvůli stavbě chotýčanského železničního tunelu se musí zbourat část hotové jihočeské dálnice D3 v úseku Ševětín–Borek, aby se tento úsek musel stavět znovu. Možná, že právě toto měl pan Fiala na mysli, když promlouval o velkém stavění.
Jak se ve svých optimisticky laděných prognostických úvahách rozjel, nebyl Petr Fiala k zastavení: „Začnou se také pozitivně projevovat změny ve školství, které děláme proto, aby naše děti a mladí lidé dostávali kvalitní vzdělávání odpovídající 21. století.“ Pokud se někdo z občanů seznámil s materiálem zvaným Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+, nejspíše seznal, že to poslední, co daný materiál sleduje, je rozvoj kvalitního vzdělávání. Bohužel se kráčí směrem zcela opačným, kdy vzdělávání je upozaďováno, aby jeho místo převzala uvědomělá ideologie, která nepřipouští diskusi.
Ze stejného soudku je i Fialovo chvástání, že „budeme pokračovat v nezbytných krocích k udržení kvality a dostupnosti zdravotní péče.“ Jinými slovy tedy budeme pokračovat v situaci, kdy nadále bude přibývat léků, včetně těch základních a pro pacienty nezbytných, které k sehnání nebudou, o dostupnosti a kvalitě lékařské péče ani nemluvě. Raději nebudu přemýšlet, co si při těchto Fialových slovech myslili stávkující učitelé a zdravotníci, kteří k ní rovněž nemají daleko.
Na závěr nám premiér vyhrožoval, že dokončí „důchodovou reformu“ – a tím vším dá „perspektivu mladým lidem.“ Nejspíš takovou, že se důchodu nikdy nedožijí. Že snad díky Fialově vládě budeme žít „v prosperující společnosti s vysokou kvalitou života“ věří jen ti, kteří věří, že dárky nosí Ježíšek.
Svůj pamflet barona Prášila zakončil pan Fiala konstatováním, že věří, že to nejhorší máme za sebou – a že údajně přichází rok naděje.
Bylo by zajímavé znát předpoklady, na jejichž základě pan Fiala formuloval své závěry. Má snad pocit, že Ukrajina vyhrává? Věnoval aspoň čtvrt hodiny studiu vývoji na mezinárodní scéně (Jak jsou na tom státy BRICS, jak je na tom Evropská unie, či koho vlastní postihly unijní sankce)? Zabýval se aspoň na minutu scénářem, v němž dají USA od Ukrajiny své ruce pryč úplně? Bude to snad Česká republika, která potom zajistí velkolepé vítězství Ukrajiny nad Ruskem, i kdyby všichni její obyvatelé měli pochcípat?
Ve Fialově projevu mně osobně chybí aspoň nepatrná špetka citu pro realitu. Zhodnocení ekonomické situace země a jejích vyhlídek – a to na základě rozboru rizik týkajících se zejména německé ekonomiky, na niž jsme až nezdravě navázáni.
Panu Fialovi prozradím, jak by, pokud již musel něco říkat, měl jeho projev asi vypadat:
Vážení občané České republiky,
žijeme v době velmi neradostné, až bych řekl tragické. Samozřejmě mám na mysli nedávné nesmyslné zabíjení, jež nám bohužel ukázalo pravou tvář naší společnosti, a odkrylo, že zdaleka nejsme tak bezpečnou zemí, jak se my politici bohužel často ve svých projevech chvástáme – a jak si nalháváme.
Měli bychom si přiznat, že jsme velice zranitelní – a přijmout tento fakt s pokorou – a chovat se podle toho – a ne velkohubě hlásat, že musíme být připraveni na jadernou válku s Ruskem. Na tu být připraveni nemůžeme být nikdy. Nezvládáme mnohem snazší úkoly – a ruku na srdce – zaskočí nás i obyčejná chumelenice v zimě.
Když je již řeč o tragédiích, uvědomme si, čím i letos muselo mnoho lidí na světě procházet. Jak se cítili příbuzní po obětech atentátů v Izraeli, jak jsou na tom uprchlíci v Gaze, kteří nemají, kam se schovat či kolik lidí zbytečně zemřelo v mnoha dalších vleklých konfliktech po celém světě. Čísla mrtvých jsou pro nás již tak velká, že je ani nejsme schopni vnímat.
Obviňujeme takzvané dezoláty, že prý nejsou solidární s lidmi na Ukrajině. Jak jsme ale s nimi solidární my, když je nadále nutíme jít na nesmyslná jatka bez šance na úspěch?
Uvědomujeme si, že máme bezkonkurenčně vysokou míru inflace, nebetyčně vysoké ceny energií, a že se neskutečně zadlužujeme, aniž se to projevuje na úrovni našeho školství či zdravotnictví. Místo řešení těchto problémů se soustředíme na pronásledování našich kritiků a vůbec lidí s jiným názorem než tím, který chceme, aby ve společnosti rezonoval.
Máme–li mít naději, potřebujeme odhodit tunu pokrytectví a prázdnoty. Musíme přestat umlčovat kritiky – a posílit dialog. Máme–li mít naději, musíme přestat strašit válkou – a dělat naopak vše nezbytné pro mír. Velmi se kajeme za Rakušanův vak na mrtvoly či fotografie paní Černochové s flintičkou – a její nemístné komentáře. To nejsou dobré vzory pro společnost, stejně, jako si nevystačím se svými častými, leč pohříchu prázdnými, signály. Takovíto politici nemají ve vládě co dělat – podobně jako ministr, který neumí zajistit dostatek léků či konkurenceschopné ceny energií.
Je nám jasné, že dokud budeme u moci, vy občané žádnou naději na zlepšení nemáte. Jelikož na tu naději máte plné právo, měli bychom co nejdříve podat demisi. Jak se říká – mlčeti je někdy zlatem. Petr Fiala této možnosti nevyužil – a pouze nám znovu připomenul, za jakých podmínek žádnou naději nemáme.
Osobně nám všem přeji, abychom si za ní šli. V opačném případě bude pro nás následující rok více než krušným.
Žiji si nad poměry
Všechno to začalo sdělením pana premiéra, že nás důchodců je moc, dětí zase málo a že důchodový účet to neunese. Jsem viník, státní kasu tuneluji již 18let. Druhý den na cestě metrem jsem na cestujících viděl, že mě ta vina přímo kouká z očí, oni jedou z práce a já hříšník jedu od vnoučat zadarmo a dokonce sedím na sedadle mě cedulkou vyhraženém. Podobně to bylo i v supermarketu, kde jsem vzbudil pozornost vánočkou, citrony a třemi pomeranči.... Je nesporné, že mou vinou budou Vánoce pracujících chudší. Žiju si nad poměry.
Na Štědrý den jsem nemohl usnout z toho mého hříchu. A když jsem už zabral, přišel zlý sen... jsem jak ten zločinec na pranýři, pan premiér mě pleskuje za tu mou drzost, požadovat navýšení penze, když důchodový účet je v mínusu. Potím se a slyším jeho výtky : „ člověče, vy jste se zbláznil, teď v době energetické krize, války na Ukrajině a v Gaze, vy chcete přidat. Nemáme peníze na sešity a barvičky pro školáky, neurodily se brambory, mrkev, cibule... a vy chcete přidat. Považte, to zvýšení pro důchodce by nás vyšlo pěkně draho a to v době, kdy potřebujeme stovky miliard na nová letadla F–35, na nové tanky, také pražská ZOO hledá u mne miliardu pro medvědinec. Člověče, vy nevidíte stávky učitelů, protesty lékařů, se mzdou jsou nespokojeni i školníci, uklízečky a kuchařky ? Je dokonce možné, že v této chvíli ve Sněmovní ulici stávkuje parlamentní kuchyně a já zítra budu bez oběda. A zrovna má být domácí svíčková s knedlíkem a s brusinkami, na kterou jsem se tolik těšil a to vše za 30kč. A to nedej Bože, kdyby stávkovaly kuchařky celý týden. Vy si snad myslíte, že si ty peníze někde ve vládním sklepě tiskneme. Každému říkám i my ve vládě šetříme, já například jezdím nakupovat do Německa Nutellu, tam ji koupím za polovičku.... ! Podobně pan prezident, ten zase zajede na motorce do Polska... Musíte se více snažit. “ Pan premiér pokračoval ve svém ekonomickém rozboru, vysvětlil mě tajemství výhodného nákupu zemního plynu (LNG) ze zámoří