České národní listy
říjen – prosinec 2023
Ročník XII.
Od bipolárního světa k monopolárnímu a multipolárnímu
Zánikem Sovětského svazu končí bipolární svět, v němž vládly Spojené státy a SSSR, a to každý na "svém území". Spojené státy se poté prohlásily za jedinou velmoc, která řídí celý svět. Aby americké geopolitické představy se staly skutečností, musely projít v konfliktním prostředí velkými zkouškami. Získat reálnou světovládu můžou však jen tehdy, když zvítězí v bojích o Euroasii. Zde narazily již v prvních letech XXI. století na Rusko v Evropě a na Čínu v Asií.
Rusko odmítlo jemu přisuzovaný statut regionální mocnosti s omezenou svrchovaností a prohlásilo se, nejen verbálně, ale i skutky, za jednu ze světových mocností. Rovněž tak učinila i Čína. Pokud nedojde mezi uvedenými velmocemi k dohodě, čeká USA válka s Ruskem a Čínou. Tato války musí být vítězná pro Spojené státy. Jen tak si mohou udržet své "světovládné" postavení.
V Evropě NATO postoupilo až k hranicím ukrajinsko – ruským. V současnosti probíhá konflikt na ukrajinském území mezi Ruskem a Ukrajinou, podporovanou Západem, který již překročil určité červené čáry vytýčené Ruskem. Ukrajinská ofenziva probíhá bez valných výsledků. Podpoří USA a NATO Ukrajinu tak, aby mohla vítězit v těchto bojích? Pokud ano, pak hrozí, že dojde k větší intenzitě bojů, které mohou přerůst i v omezenou či neomezenou jadernou válku.
V Asií USA vytvořily nový mocenský blok s Austrálií, Japonskem a Jižní Koreou. Tyto státy sice verbálně uznávají zásadu "jedné Číny", přesto však činí reálné kroky k podpoře Tchaj–wanu. Čína má důvod ke znepokojení. Vyhlašuje, že území Tchaj–wanu je neoddělitelnou součástí čínského území, jehož celistvost bude v případě potřeby bránit čínská armáda.
V neprospěch světovládných snah USA na geopolitickém poli vystupují však i další noví hráči, z nichž někteří se považují ze rostoucí regionální mocnosti. K nim patří např. Brazílie, Indie, Jižní Afrika. Řada dalších států, jde zejména o bývalé západní kolonie, které i po dekolonizaci v průběhu XX. století jsou dosud na svých bílých pánech ekonomicky i politicky závislé, a to tak, že chudoba jejich obyvatel je spojována s ekonomicko–politickými zisky jejich bývalých "mateřských států". Blok "frankofonních států" v Africe se zmenšuje. Počet států Jihu, které baží po skutečné svrchovanosti a rozvoji naopak roste.
Značná část z nich vidí svou budoucnost v BRICS+. Původních pět států, který vytvořily BRICS, se rozrostlo na 11 a dalších 19 států již projevilo o členství v BRISC+ zájem. Západ vidí nebezpečí, které mu ze strany BRIASC+ hrozí. Lze proto očekávat, že se bude snažit nové geopolitické hráče odrazovat od členství v BRISC+, že bude komplikovat jejich vzájemné vztahy. Pokud Západ bude neúspěšný, BRISC+ bude silnou podporou Ruska a Číny v jejich úsilí vytvořit multipolární svět, v kterém by platilo pro všechny stejně mezinárodní právo, včetně Charty OSN, jejíž instituce čekají v rámci spravedlnosti pro všechny hluboké reformy, které by vymazaly dosavadní privilegia Západu, a to i v dalších mezinárodních institucích.
Proces vzniku nové spravedlivé organizace světa, sociální rekonstrukce světa, proběhne rychleji v mírových podmínkách. Nechceme válku, ale mír! Těšit se lidským právům, demokracii a svobodě mohou jen živí lidé. Připravil Dr. O. Tuleškov
Na velké šachovnici se hraje o světovládu
Zbigniew Brzezinski
"Skutečnost, že střední Evropa přijala vůdčí roli Německa – což nebylo zejména u menších středoevropských zemí tak jednoduché –, dosti usnadnila na první pohled zřejmá německá snaha , aby se klíčové evropské instituce posunovaly i směrem na východ.“ (c.d., str. 67–76 ) „Tento úkol od Spojených států vyžaduje, aby se jasně angažovaly v konečném přijetí Evropy jako globálního partnera Ameriky.“ (c.d., str. 77)
"Francie ani Německo nejsou dostatečně silné, aby vybudovaly Evropu samy bez cizí pomoci a aby s Ruskem vyřešily otázku jejího sporného geografického rozsahu. Tento úkol od Spojených států vyžaduje , aby se energicky, cíleně a rozhodně do vymezování ˇevropské geografie´ zapojily, v první řadě s Německem, a aby se zapojily i do jednání o definitivním postavení pobaltských republika a Ukrajiny v evropském systému, což je, obzvláště pro Rusko, velmi citlivá problematika.“ (c.d., str. 77–92)
„Hlavní cíl Spojených států v Evropě lze tedy shrnout zcela prostě: pomocí skutečného transatlantického partnerství upevnit americké předmostí euroasijského kontinentu, aby se rozšiřující Evropa mohla stát reálným odrazovým můstkem pro pronikání mezinárodního řádu – založeného na demokracii a spolupráci – do Eurasie.“ (c.d., str. 92)
"Úkol pro nejbližší budoucnost zní následovně: Je třeba zajistit, aby žádný jednotlivý stát či koalice států nezískaly moc k vytlačení Ameriky z Eurasie nebo k významnému oslabení americké role hlavního globálního rozhodčího.“ (c.d., str. 200)
„Takto decentralizované Rusko by na druhé straně nemělo mít sklon podléhat imperiální mobilizaci. Volný svazek – složený z evropského Ruska, sibiřské republiky a republiky Dálného východu – … Každá z jeho tří složek by měla být schopna povzbudit svůj vlastní tvůrčí potenciál, jejž po staletí dusil byrokratický moloch Moskvy.“ (c.d., str. 204)
Citace z díla "Velká šachovnice" Připravil Dr. O. Tuleškov
Jádro mých úvah o roli Spojených států ve světě
„Jádro mých úvah o roli Spojených států ve světě je prosté: americká moc, hájící především národní suverenitu, je dnes hlavním garantem celosvětové stability, přitom však americká společnost vyvolává globální společenské trendy, které tuto tradiční národní suverenitu narušují. Americká moc ve spojení s dynamikou americké společnosti by mohla vytvářet celosvětové společenství, které bude sdílet společné zájmy. Pokud však Amerika použije svou moc nesprávně a obě tendence budou ve vzájemném sporu, může nastat světový chaos, ve kterém Spojeným státům připadne role nenáviděného nepřítele.
… Ať je to dobře nebo špatně, Spojené státy v globálním měřítku určují krok a na dohled není nikdo, kdo by jim mohl konkurovat.
Evropa by snad mohla stačit ekonomicky, ale zabere ještě hodně času, než bude natolik jednotná, aby dokázala soupeřit se Spojenými státy také na politické rovině.
… Výchozím bodem je přesvědčení, že dnešní revoluce moderních technologií, zvláště na poli informací, vede k postupnému vzniku celosvětového společenství, které ve stále větší míře sdílí společné zájmy, přičemž centrem tohoto společenství jsou Spojené státy.
Volba – Globální nadvláda nebo globální vedení, Zbigniev Brzezinski (Z originálu The choice: Global dominitian or Global Leadership, 2004, Mladá fronta 2004)
Duch Brzezinského utváří eurasijskou geopolitiku Washingtonu
23.5.2018
Jednou z nejnápadnějších charakteristik skutečně skvělého Trumpova prezidentování do dnešního dne je to, jak dokonale se vývoj současné politiky, pomineme–li záměrné kouřové tweety a skandál, řídí základní strategií geopolitiky Washingtonu, datující se minimálně od r. 1992. Je tomu tak i v případě posledního nešťastného a silně ilegálního jednostranného rozhodnutí odstoupit od íránské jaderné dohody. Je tomu tak i v případě neúnavné studenoválečnické démonizace Ruska a zavádění zákeřných nových sankcí. A je tomu tak i v případě vynořující se obchodní války, kterou Trumpova vláda zahájila s Čínskou lidovou republikou.
Na rozdíl od široce zastávané víry, že americký prezident Trump jedná pouze impulzivně či je nepředvídatelný, věřím, že opak je pravdou. Strategická geopolitika Trumpovy vlády je reakcí nikoliv jen samotného prezidenta, ale skryté moci, stálé elity, která ve skutečnosti řídí to, co je někdy nazýváno Deep state. Tato geopolitika z velké části určuje, komu je dovoleno stát se prezidentem.
První oficiální formulace dnešní zahraniční politiky Washingtonu se objevila v r. 1992, kdy Dick Cheney byl ministrem obrany za Bushe staršího. Sovětský svaz zkolaboval a Bush triumfálně prohlásil Ameriku za jedinou super velmoc. Cheneyho náměstek, Paul Wolfowitz, byl zodpovědný za vytvoření Směrnice obranného plánování, 1994–1999. Bylo evidentní, a později to bylo popsáno senátorem Tedem Kennedym, že jde o imperialistický přístup. V necenzurované části Wolfowitzova doktrína hlásala: „Naším prvním cílem je zabránit opětovnému vynoření se nového konkurenta, ať již na území bývalého Sovětského svazu, nebo jinde… abychom zabránili jakékoliv nepřátelské mocnosti ovládnout region, jehož zdroje by, pod dostatečnou konsolidovanou kontrolou, postačovaly k vytvoření globální mocnosti.“ Za George W. Bushe se Wolfowitzova doktrína opětovně vynořila jako Bushova doktrína, po r. 2002 v rámci příprav na iráckou válku, a jednostrannost a použití preventivní války stanovila jako ústřední body americké politiky.
Základní geopolitika
Když se vrátím k názvu článku, budu citovat knihu z r. 1997, jejímž autorem je zesnulý prezidentský poradce Zbigniew Brzezinski, „Velká šachovnice: Americká nadvláda a její geostrategické imperativy“, abych mohl ukázat, jakou je dnes americká zahraniční a obranná politika za Trumpa. Nejde totiž o nic menšího, než o realizaci Brzezinského geopolitické výzvy a konceptu preventivní války Bushovy–Wolfowitzovy doktríny v kontextu dnešního vynořujícího se odporu vůči nadvládě Ameriky jako jediné super velmoci. Brzezinski byl samozřejmě architektem afghánské války Jimmiho Cartera proti sovětské armádě za použití mudžahedínských islámských teroristů vycvičených CIA, saudskou tajnou službou a pákistánskou ISI.
V r. 1997 napsal: „Je imperativem, aby se nevynořil žádný eurasijský vyzyvatel, schopný ovládnout Eurasii a tím se postavit Americe.“ Dále prohlásil: „Potenciálně nejnebezpečnějším scénářem by bylo, kdyby se objevila „anti–hegemonistická“ koalice sjednocená nikoliv ideologií, ale rozhořčením… velká koalice tvořená Čínou, Ruskem, možná i Íránem… Zabránění tomuto sblížení si bude vyžadovat americké geostrategické dovednosti na západním, východním a jižním perimetru Eurasie zároveň.“
Když si k tomu přidáme poslední dokument Pentagonu o Národní obranné strategii, která označuje Rusko a Čínu za největší potenciální hrozbu americké nadvládě, zkombinujeme to s upevňujícími se vztahy mezi Ruskem, Čínou a Íránem po zrušení sankcí v r. 2015, obzvláště v Sýrii, stává se jasným, co Washington dělá. Všemožně se snaží rozbít to, čemu říkám eurasijská vzpoura proti jedinému hegemonovi – osa Rusko, Čína, Írán.
Jak zdůraznil Brzezinski, ohledně pokračování nadvlády Ameriky, nezáleží na tom, že existují etnické, náboženské či jiné odlišnosti mezi Ruskem, Čínou a Íránem. Americká zahraniční politika po 11. září 2001 stále více nutila tyto tři země spolupracovat, navzdory těmto odlišnostem, na tom, co považují za obranu jejich národní suverenity.
Cíl Rusko…
Podívejme se na nedávné události ve světle Brzezinského eurasijského varování z r. 1997. Washington stál za Británií v případě podvodné aféry s otrávením Skripala, z kterého bylo, bez jakýchkoliv důkazů, obviněno Rusko. Podvodný chemický útok na okraji Damašku byl použit jako záminka pro ilegální americký raketový útok, za ignorování veškerých ustanovení Charty OSN a mezinárodního práva. Při zpětném pohledu šlo o test možné ruské reakce. Ať již americké Tomahawky nebo jiné rakety zasáhly cíl, či ne, byl vytvořen precedent pro Izrael a další americké spojence pro eskalaci útoků na Sýrii a Írán.
Pak jsou zde ďábelské nové ochromující sankce vůči „Putinovým oligarchům“ jako Deripaska a jeho Rusal, druhý největší producent hliníku na světě. Washington se ani nepokouší nové sankce omlouvat nějakým důvodem. Jako důvod , že ruská vláda byla zapojena do „celé řady zhoubných aktivit po celém světě“.
Nové sankce trestají jakoukoliv západní banku nebo investora majícího podíl v ruských společnostech pod sankcemi, dokonce i když jej koupil před uvalením nových sankcí. Je to nová forma finanční války amerického ministerstva financí, stejně smrtící, jako válka horká, ne–li více. Byla započata po 9/11 a od té doby byla vyladěna do ničivé zbraně, za použití faktu, že za ekonomické globalizace je svět stále závislý u obchodování na americkém dolaru, a stejně tak u devizových rezerv centrálních bank.
Poprvé, po zavedení posledních amerických sankcí vůči ruským oligarchům a společnostem, je zablokována nejen možnost půjčovat si na západních kapitálových trzích. Neruští investoři, kteří v posledních letech investovali miliardy do vybraných ruských společností, byli nuceni své pozice pod tlakem likvidovat, jinak by čelili sankcím za to, že vlastní ruská aktiva. Ale kdo je koupí? Již dvě hlavní společnosti EU pro vypořádání cenných papírů, Clearstream a Euroclear, byly nuceny odmítnout vypořádat ruské cenné papíry pod sankcemi. Rovněž čelí sankcím za to, že vlastní ruské akcie. Pokud, řekněme, si Čínská státní banka půjčuje na dolarovém trhu, má nyní de facto zakázáno obchodovat s ruskými společnostmi pod sankcemi.
Cíl Čína…
Zároveň Washington eskaluje tlak na Putinovo Rusko prostřednictvím Sýrie a Ukrajiny, kde rozpoutávají první fázi toho, co bude evidentně devastující ekonomická válka s Čínou, za použití obchodu jako počáteční páky. Washington, jak jsem poukázal v předešlém článku, si klade za cíl donutit Čínu upustit od své strategie dosáhnout u čínské ekonomiky během příštích deseti let statut předního výrobce vyspělých technologií. Tato strategie nese název Čína 2025 a tvoří jádro strategické agendy Xi Jinpinga a jeho iniciativy Nové hedvábné stezky.
První ochutnávkou toho, co Washington plánuje ve snaze zabránit Číně stát se světovým vůdcem v oblasti vyspělých technologií v rámci programu Čína 2025, je postup proti předním čínským výrobcům komunikační techniky ZTE a Huawei, hlavním konkurentům Apple. Na ZTE byly Washingtonem uvaleny sankce v dubnu, za to, že údajně prodávala telekomunikační vybavení Íránu. Americkým dodavatelům bylo zakázáno dodávat klíčové komponenty této čínské technologické skupině. Ta dočasně přerušila svoji činnost a pokouší se získat od USA .
Cíl Írán…
Nyní, po důrazných protestech Německa a Francie a dalších států EU, Trump jednostranně roztrhal dohodu o íránském jaderném programu. Cílem je evidentně uvalit ochromující sankce na Írán, narušit znatelný pokrok, který započal v r. 2015. Fakt, že EU odmítá odstoupit od dohody s Íránem, bude mít jen malý vliv, protože americké sankce vůči Íránu ohrožují sankcemi i evropské firmy obchodující s Íránem.
Jako součást Trumpova anulování jaderné dohody s Íránem dávají USA dalším zemím, jako Čína či Japonsko nebo země EU, 180 dnů na ukončení všech dohod o nákupu íránské ropy. Evropské společnosti jako Airbus, která má od Íránu mnohamiliardové objednávky na nákup letadel, je budou nuceny zrušit. Od 6. srpna bude nákup amerických dolarů, obchodování se zlatem a jistými dalšími materiály, jakož i letecký a automobilový průmysl, pod sankcemi. Po 4. listopadu budou americké sankce cílit na íránské finanční a ropné instituce a budou obnoveny sankce vůči jednotlivcům z amerického seznamu ministerstva financí.
Jasným cílem je použít devastující nové zbraně amerického ministerstva financí a přesně cílené sankce k dotlačení křehké ekonomiky Íránu do krize. Zároveň se objevují zprávy, že poradce pro národní bezpečnost John Bolton obhajuje opětovné podporování íránské Mujahedeen Khalq, či teroristické organizace MEK, s cílem zahájit nový pokus o barevnou revoluci. MEK z amerického seznamu teroristických organizací ministerstva zahraničí ministryní zahraniční Clinotovou v r. 2012.
CENTCOM
Pokud odhlédneme od specifických podrobností každé ze zemí a akcí Washingtonu proti nim, vidíme, že tři eurasijské mocnosti – Rusko, Čína a Írán – jsou systematicky cílem, a doposud se znepokojivou mírou úspěšnosti.
Koncem února generál Votel, velitel amerického velitelství Střed, či CENTCOM, poskytl rozhovor DoD News (Zprávám ministerstva obrany). V něm, mimo uvedení Ruska a obzvláště jeho zapojení v Sýrii a Číny a její iniciativy Jeden pás, jedna stezka a jejích vojenských základen v Djibouti a jinde, Votel uvedl vazby obou těchto zemí na Írán. Votel řekl: „Jak Rusko, tak Čína kultivují mnohorozměrné vztahy s Íránem. Zrušení sankcí OSN v rámci společného komplexního akčního plánu pro obnovení své žádosti o členství v Šanghajské organizaci spolupráce“.“
Ironické je, že simultánní otevření de facto tří front války, třebaže jedna z nich je v tuto chvíli jen na úrovni ekonomické války, vytváří pro tyto tři mocnosti strategický imperativ spolupracovat ještě úžeji. Čína je největším odběratelem íránské ropy. Rusko poskytuje vojenské vybavení a jedná o mnohem větších zakázkách. Každý člen této triády – Čína, Írán, Rusko – z důvodu vlastního přežití – nemá tváří v tvář geopolitické válce Washingtonu o třech frontách jinou a lepší možnost, než vzájemně spolupracovat jako nikdy dříve, ať mezi nimi panuje jakákoliv možná nedůvěra nebo existují jakékoliv spory.
vyšel 16. května 2018 na katehon.com. Zvědavec.
Jde pouze jen o Ukrajinu v konfliktu, který probíhá na ukrajinském území? Ne, hraje se o zachování unipolárního světa nebo jeho transformaci v multipolární. USA bojují za zachování svého postavení jako jediné světové supervelmoci, Rusové, Číňané usilují o změny, které by vyústily v multipolární přestavbu světa, v němž by hrály významnou úlohu i nově rostoucí mocnosti: Indie, Brazilíe, Jižní Afrika a další. Nový, lepší svět je možný.
Samit BRICS končí. Aké sú výsledky?
Johannesburg 24. augusta 2023 (HSP/Foto:TASR/AP–Gianluigi Guercia)
Vedúci predstavitelia krajín BRICS prijali záverečné vyhlásenie 15. samitu združenia. Vo štvrtok 24. augusta to oznámil juhoafrický prezident Cyril Ramaphosa
“Vedúci predstavitelia krajín BRICS na záver 15. samitu mali počas uplynulých dvoch rokov možnosť rokovať vo formáte výjazdového zasadnutia, ako aj plnohodnotného samitu. Výsledkom týchto rozhovorov bolo prijatie Johannesburskej deklarácie, na ktorej sme sa dohodli. Ide o dekolonizáciu, ktorá zahŕňa širokú škálu otázok, ktoré boli predložené vedúcim predstaviteľom a o ktorých sa rokovalo takmer celý rok. Túto prácu vykonali naši šerpovia a ministri. Výsledkom bolo prijatie tohto dokumentu. Toto je Johannesburská deklarácia č. 2, prijali sme ju,” povedal.
Hovorkyňa ruského ministerstva zahraničia Maria Zacharovová zároveň poznamenala, že výsledky samitu sú brilantné.
“Izolácia” ako americká zbraň je navždy porazená,” napísala na svojom kanáli Telegram.
Predtým počas dňa srbský parlament uviedol, že by mohol zvážiť vstup krajiny do BRICS. Uviedla, že doteraz parlament túto otázku neriešil.
Samit tohto združenia sa konal v Johannesburgu od 22. do 24. augusta. Rusko v Južnej Afrike zastupuje ruský minister zahraničných vecí Sergej Lavrov. Ruský prezident Vladimir Putin sa na samite zúčastňuje prostredníctvom videokonferencie. Podľa hovorcu Kremľa Dmitrija Peskova tento formát nebude brániť plnohodnotnej účasti ruskej hlavy štátu na podujatiach platformy.
Oficiálne prihlášky na členstvo v BRICS predložilo celkovo 22 krajín. Do skupiny chcú vstúpiť Alžírsko, Argentína, Bangladéš, Bahrajn, Bielorusko, Bolívia, Venezuela, Vietnam, Honduras, Egypt, Indonézia, Irán, Kazachstan, Kuba, Kuvajt, Nigéria, Spojené arabské emiráty, Štát Palestína, Saudská Arábia, Senegal, Thajsko a Etiópia.
BRICS je medzištátne združenie, ktoré bolo založené v júni 2006 na Petrohradskom ekonomickom fóre za účasti ministrov hospodárstva Brazílie, Ruska, Indie a Číny. Neskôr sa k nemu pripojila Južná Afrika.
BRICS prijal ďalších 6 krajín
Vedúci predstavitelia krajín BRICS sa dohodli, že do tohto zoskupenia pozvú šesť nových krajín, uviedol juhoafrický prezident Cyril Ramaphosa na samite v Johannesburgu.
“Rozhodli sme sa pozvať Argentínu, Egypt, Etiópiu, Irán, Saudskú Arábiu a Spojené arabské emiráty, aby sa stali plnoprávnymi členmi BRICS,” oznámil.
Plnohodnotná účasť nových krajín sa začne 1. januára 2024.
Juhoafrický prezident poznamenal, že prijatie nových členov je prvou fázou rozširovania päťky, ďalšie fázy budú nasledovať.
Ramaphosa preukázal úžasné diplomatické schopnosti pri dohodnutí všetkých pozícií vrátane tých, ktoré sa týkajú rozšírenia BRICS, uviedol ruský prezident Vladimir Putin, ktorý na samite vystúpil prostredníctvom videospojenia.
“Chcel by som sa poďakovať našim juhoafrickým priateľom za to, čo urobili v rámci spoločnej práce, mám na mysli prácu na zosúladení deklarácií. Musím poznamenať, že ako sa ukázalo, táto práca nebola jednoduchá,” dodal ruský líder.
Rozšírenie päťky privítal aj indický premiér Naréndra Módí. Ako zdôraznil vo svojom prejave, jeho krajina vždy verila, že vznik nových členov posilní BRICS ako organizáciu a dá nový impulz spoločnému úsiliu.
Juhoafrické ministerstvo zahraničných vecí predtým informovalo, že o členstvo v BRICS oficiálne požiadalo 23 krajín, pričom niekoľko ďalších vyjadrilo svoj záujem na neformálnej úrovni.
Čo znamená takéto spojenie krajín
Zloženie nových členských štátov je veľmi pozoruhodné a má hneď niekoľko významových vrstiev. Čo je viditeľné na prvý pohľad?
BRICS zabezpečuje planetárny “Heartland” a zároveň upevňuje geopolitickú kontrolu nad blízkovýchodným ropným trojuholníkom “Saudská Arábia – SAE – Irán”. Teraz je úplne logické očakávať, že členstvo v spoločnom bloku zvýši vzájomný obchod týchto štátov v národných menách: “dolár nie je potrebný”. Západ bude dostávať menej ropy a svetový trh sa stane o niečo menej dolárovým.
Čína podľa expertov OPEC čoskoro začne spotrebúvať približne 11,7 milióna barelov ropy denne (mbpd). Ďalších 5 mbpd bude predstavovať India a spolu 16 až 17 mbpd budú predávať partneri z BRICS. Môžete si zobrať súčasné ceny ropy a uvidíte, že strata pre “petrodolár” bude predstavovať stovky miliárd. Nové krajiny BRICS: Argentína, Egypt, Etiópia, Irán, Saudská Arábia a Spojené arabské emiráty. Ešte zaujímavejšie je porovnať mapu nových krajín BRICS s kľúčovými energetickými tokmi cez Hormuzský prieliv.
Irán už nemôže byť označený za “vyvrheľa” nikým, kto si zachoval zdravý rozum. Ešte dôležitejšie je, že s rozširovaním BRICS pokusy globálneho Západu izolovať Rusko úplne zlyhávajú.
Latinská Amerika zrýchľuje tempo ústupu spod kontroly USA. Dôsledky pre Argentínu sú obrovské – až po posilnenie jej prítomnosti v Antarktíde. Aj tam sa nachádzajú zdroje a záujmy. Otázka Malvínskych ostrovov nadobúda novú naliehavosť. Konflikt v Jemene sa však môže výrazne oslabiť.
Egypt je najväčšou vojenskou mocnosťou v Afrike, má prístup k Stredozemnému moru a fyzickú kontrolu nad Suezským prieplavom, ktorý je spojený s Perzským zálivom. Obrovské vyhliadky pre celý Blízky východ.
Je to jeden z výsledkov strategického samitu BRICS, na ktorom sa bez veľkého hluku kladú základy budúceho svetového poriadku.
Splnila Johannesburská deklarácia II – nádeje účastníkov BRICS?
Niikto nechcel založiť BRICS. Stalo sa to kvôli nášmu zbrojeniu, doláru a zbrojeniu našej zahraničnej politiky.” – Robert F. Kennedy Jr
Japonsko, 9. september 2023 (AM) – Cieľom BRICS nie je nikoho spochybňovať. Ide o podporu spolupráce a kooperácie s cieľom nájsť riešenia globálnych problémov a dosiahnuť spoločnú budúcnosť, v ktorej bude rozvoj dostupný pre všetkých, ktorí oň usilujú. Samozrejme, zmena globálnej finančnej architektúry je veľkým úsilím a prináša so sebou mnohé výzvy. O tom, či Johannesburská deklarácia – II naplnila nádeje účastníkov BRICS, píše Mikatekiso Kubayi, výskumný pracovník Inštitútu pre globálny dialóg pri UNISA a spolupracovník Inštitútu pre panafrické myslenie a dialóg.
Nedávno skončený samit BRICS v juhoafrickom Johannesburgu bol nielen úspechom združenia, ale aj historickou udalosťou, ktorá plne odráža dobu, v ktorej žijeme. Každý, kto sa zúčastnil na samite, bol plný očakávaní a obáv. Ich zdrojom boli dve hlavné dejové línie: 1) úsilie o reformu globálnej finančnej architektúry (rozvoj, platobný systém, mena BRICS, “de–dolarizácia”) a 2) rozšírenie BRICS. Samit pomerne výrazne naplnil očakávania. S cieľom dať do súvislostí vývoj združenia, ktorý vyvrcholil výsledkami stanovenými v Johannesburskej deklarácii–II, stojí za to vrátiť sa k jeho vzniku v roku 2009 a niektorým súvisiacim trendom z tohto obdobia.
Na správne posúdenie dosiahnutých výsledkov je vhodné pripomenúť si, prečo bolo združenie založené a čo má podporovať, a tým určiť, či vyhlásenie odráža ciele a zámery definované v roku 2009. V roku 2006 sa ministri zahraničných vecí a financií krajín BRIC začali stretávať, aby diskutovali o rôznych otázkach spoločného záujmu, ktoré sa týkali predovšetkým ich úlohy v globálnom riadení. V roku 2008 praskla bublina na trhu s nehnuteľnosťami v USA, čo spôsobilo značné škody ekonomikám na celom svete. Rozvojové krajiny pritom nezohrali žiadnu úlohu pri vyvolaní tejto krízy, ani neovplyvnili riadenie či štruktúru globálneho finančného systému. Afrika bola v tom čase spolu s Čínou, Indiou a Brazíliou jednou z najrýchlejšie rastúcich ekonomík. Aj Rusko zaznamenávalo pozoruhodný rast.
“Skupina G20 vznikla preto, lebo v systéme sa niečo pokazilo a bolo potrebné väčšie zastúpenie hlasov rozvojových krajín v globálnom finančnom a hospodárskom riadení. Samozrejme, toto nebola prvá globálna hospodárska kríza. Boli aj ďalšie. Mnohí odborníci pripisujú tento problém samotnej povahe globálneho kapitalizmu, poklesu investícií do produktívnej (reálnej) ekonomiky, financializácii, deregulácii, hodnote akcionárov (kapitalizmu) a činnosti veľkých poradenských firiem od 50. rokov 20. storočia. Koketovanie s finančnými trhmi a pokušenie špekulovať a dosahovať zisky, najmä s cieľom zabezpečiť atraktívne výsledky pre akcionárov, skutočne zohralo dôležitú úlohu v tom, čo sa dialo.
V roku 2009 sa vytvoril BRIC, blok najdôležitejších a najrýchlejšie rastúcich rozvíjajúcich sa ekonomík. Vznik tohto zoskupenia stanovil program reformy globálneho hospodárskeho riadenia a jeho architektúry, rozvoja a reformy multilateralizmu – s OSN v centre. Zároveň sa zdôraznilo, že BRIC nemá v úmysle nič a nikoho vytláčať. Jeho program nebol nepriateľský. V roku 2010 sa k bloku pripojila Južná Afrika. Bol to významný krok, ktorý dal Afrike hlas medzi rýchlo sa rozvíjajúcimi ekonomikami. Výrazne sa tým rozšíril aj vplyv združenia. V roku 2013 bolo niekoľko afrických krajín pozvaných na samit BRICS v Juhoafrickej republike. Koncepcie BRICS+ a rozšírenia BRICS navrhla Čína a podporili ich ostatní členovia bloku. Počas tohto obdobia sa naďalej prejavovali dôsledky globálnej finančnej krízy, hoci ekonomiky Číny a Indie boli naďalej na čele z hľadiska hospodárskeho rastu.
O reformách globálnej finančnej architektúry a multilateralizme
Blok BRICS dôsledne podporuje ústrednú úlohu OSN v globálnom riadení, najmä v budúcom systéme globálneho riadenia, ako aj úlohu skupiny G20 (vrátane Africkej únie) v globálnom finančnom a hospodárskom riadení. Väčšina účastníkov BRICS vrátane BRICS+ je členom skupiny G20. Je celkom možné, že na samite v Rusku na budúci rok sa objavia noví kandidáti na členstvo v bloku, ktorí sú zároveň členmi G20 (ak bude Africká únia v Indii čoskoro oficiálne vyhlásená za nového člena G20). Posilnenie hlasu a demokratizácia riadenia boli na programe samitu a sú krokom k reforme.
Začlenenie krajín bohatých na ropu (Saudskoarabské kráľovstvo, Spojené arabské emiráty (SAE) a Irán) vedie k väčšej prítomnosti BRICS na Blízkom východe, ako aj k jeho vplyvu na reformu finančnej architektúry, nehovoriac o aspektoch, ako je počet obyvateľov a regionálny dosah. Začlenenie Argentíny, Etiópie a Egypta (Egypt je už členom Novej rozvojovej banky, NDB) ďalej potvrdzuje rastúci vplyv tohto bloku na program reforiem a rozvoja, ktorý prijal v roku 2009. O členstvo v združení požiadalo viac ako dvadsať krajín a viac ako štyridsať má záujem o vstup. Ide o významný vývoj, pretože dokazuje silu argumentov BRICS v prospech spravodlivejšieho a rovnomernejšieho systému globálneho riadenia s pravidlami, ktoré platia rovnako pre všetkých, najmä v oblasti globálneho finančného a hospodárskeho riadenia. Treba pripomenúť, že mnohí pôvodne blok odmietali. Niektorí tvrdili, že nemá dostatočnú silu na to, aby niečo zmenil, nehovoriac o tom, že by mohol konkurovať globálnym hegemónom.
Cieľom BRICS však nie je nikoho vyzývať. Ide o podporu spolupráce a kooperácie s cieľom nájsť riešenia globálnych problémov a dosiahnuť spoločnú budúcnosť, v ktorej bude rozvoj dostupný pre všetkých, ktorí oň usilujú. Samozrejme, zmena globálnej finančnej architektúry je veľkým úsilím a je spojená s mnohými výzvami vrátane možného odporu. Mnohé rozvojové ekonomiky chcú dosiahnuť vyššiu úroveň industrializácie a na to potrebujú značné investície do infraštruktúry, výskumu a vývoja a lokalizácie výroby s pridanou hodnotou. Majú tiež značný dlh denominovaný v dolároch, no napriek tomu si zachovávajú prirodzený záujem o obchodovanie s rozvinutými západnými ekonomikami.
Úroveň integrácie ekonomík BRICS so všetkými rozvojovými ekonomikami, najmä tými, ktoré majú záujem o vstup do bloku, je na programe dňa v záujme lepšej reformy a rozvoja. Samit BRICS nariadil ministrom financií, ako aj guvernérom centrálnych bánk, aby preskúmali platobné systémy a ďalšie možnosti nákladovo efektívnych spôsobov obchodovania a predložili správu do nasledujúceho samitu v Rusku, na ktorom sa môžu prijať rozhodnutia v tomto smere. Generálny tajomník OSN sa pripojil k výzvam na reformu OSN, najmä Bezpečnostnej rady. Blok predtým vo svojom vyhlásení deklaroval podporu začleneniu Južnej Afriky, Indie a Brazílie za členov Bezpečnostnej rady. Splnila teda Johannesburská deklarácia – II nádeje účastníkov BRICS?
Napriek všetkým zložitostiam spojeným s reformou globálnej finančnej architektúry posunula túto otázku výrazne dopredu. V obchode medzi členmi BRICS sa už začali vo väčšej miere používať miestne meny a tento trend bude pravdepodobne narastať. Dokonca aj samit G20 v roku 2022 potvrdil potrebu rozvoja kapitálových trhov v miestnych menách. Mikatekiso Kubayi
Historické rozšírenie skupiny BRICS o šesť nových krajín
Johannesburg 26. augusta 2023 (HSP//Foto:TASR/AP–Alet Pretorius/Pool Photo via AP)
Samit vyzval na “komplexnú reformu OSN vrátane Bezpečnostnej rady”, aby viac zastupovala rozvojový svet, píše Tamás Orbán pre Šesť krajín vrátane geopolitických rivalov Iránu a Saudskej Arábie bolo oficiálne pozvaných do skupiny BRICS v prvej fáze procesu rozširovania tejto ekonomickej skupiny, oznámil juhoafrický prezident Cyril Ramaphosa počas záverečného dňa samitu BRICS v Johannesburgu vo štvrtok 24. augusta. “Ako päť krajín BRICS sme dosiahli dohodu o hlavných zásadách, štandardoch, kritériách a postupoch procesu rozširovania skupiny BRICS,” povedal Ramaphosa. “Dosiahli sme konsenzus o prvej fáze tohto procesu rozširovania a ďalšie fázy budú nasledovať.”
Šiestimi novými členmi budú Argentína, Egypt, Etiópia, Irán, Saudská Arábia a Spojené arabské emiráty. Podľa Ramaphosu ich členstvo nadobudne platnosť o necelých päť mesiacov, 1. januára 2024, čo bude znamenať prvý vstup nových krajín do formácie od roku 2011, keď sa Južná Afrika stala piatym členom po pripojení Brazílie, Ruska, Indie a Číny. Oficiálnych žiadateľov bolo 23 a ďalších 16 krajín zvažuje podanie žiadosti v blízkej budúcnosti. Najväčšou otázkou samitu bola otázka, koľkým z týchto žiadateľov by mohlo byť udelené členstvo v prvej fáze, keďže Čína presadzovala, aby ich bolo čo najviac, ale India a Brazília sa snažili, aby bol proces postupnejší, aby sa príliš nezmenila vnútorná dynamika moci.
Napriek tomu Ramaphosa ubezpečil každého ďalšieho uchádzača, že aj oni budú mať svoju šancu v ďalších fázach rozširovania. Aby bol proces ešte hladší, Ramaphosa uviedol, že lídri poverili svojich ministrov zahraničných vecí, aby ďalej vypracovali “model partnerskej krajiny BRICS”, ako aj zoznam potenciálnych členov a do budúcoročného samitu pripravili správu.
Reforma globálneho riadenia
Hostiteľ tiež privítal prijatie druhej johannesburskej deklarácie, v ktorej sa zdôraznil záväzok BRICS pokračovať v úsilí o “posilnenie hlasu globálneho Juhu”, ako aj výzva na “komplexnú reformu OSN vrátane Bezpečnostnej rady s cieľom dosiahnuť jej demokratickejšiu, reprezentatívnejšiu, efektívnejšiu a účinnejšiu činnosť”.
Reforma globálneho riadenia v prospech rozvojového sveta (prelomením inštitucionálnej a hospodárskej dominancie Západu) bola vždy jedným z výslovne deklarovaných cieľov BRICS. Teraz, keď má jedenásť členov, je možno bližšie k jeho dosiahnutiu. Rozšírenie však neznamená, že BRICS ovládne svet zo dňa na deň, pretože viac členov znamená aj viac priestorov na nezhody. Jedným zo zrejmých príkladov sú Irán a Saudská Arábia, súperiace regionálne mocnosti, ktoré už desaťročia vedú vlastnú verziu studenej vojny – zahŕňajúcu celý Blízky východ. Spoločný vstup Teheránu a Rijádu do skupiny BRICS určite znamená začiatok novej kapitoly v ich vzťahoch, ale ešte sa uvidí, či dokážu v rámci skupiny skutočne spolupracovať.
Bez ohľadu na akékoľvek budúce ťažkosti je toto rozšírenie pre BRICS skutočne historickým krokom k tomu, aby sa stal skutočným stelesnením “globálneho juhu” a nakoniec zosadil z trónu Západ v jeho úsilí o pretvorenie svetového riadenia.
“Týmto samitom BRICS začal novú kapitolu svojho úsilia o vybudovanie sveta, ktorý je spravodlivý, inkluzívny a prosperujúci,” povedal prezident Ramaphosa vo svojom záverečnom príhovore.
BRICS malý krok pro ně, kolaps pro nás?
5. září 2023 – 06:20
Zdá se, že summit BRICS, který se konal v Durbanu v Jižní Africe ve dnech 22. až 24. srpna, porodil myš. Zatímco před několika týdny jsme hovořili o vytvoření společné měny a nové SMI, měli jsme nárok pouze na omezené rozšíření.
Není však pravděpodobné, že by BRICS světový řád narušil ?
Zatímco 19 zemí by se chtělo připojit k alianci, pouze 6 z nich bude šťastně zvolených 1.ledna 2024. Nejprve je třeba poznamenat, že jednomyslnost potřebná pro vstup do klubu představovala určité potíže: Indie a Brazílie se obávaly ztráty části svého vlivu. Toto omezené rozšíření ve skutečnosti umožňuje hladkou změnu.
Integrace Argentiny umožňuje Brazílii rozšířit vliv skupiny na hispánskou Ameriku bez zadání vstupenky pro Mexiko (Argentina váží pouze 0,7% světového HDP oproti 1,8% pro Mexiko, což je tedy konkurenceschopnější s Brazílií s 2,3% ). Stejně tak Jižní Afrika rozšířila pole skupiny na černou Afriku s integrací Etiopie, čímž se zabrání integraci skutečného afrického obra, kterým je Nigérie (Jižní Afrika váží 0,6% světového HDP a Nigérie 0,8 % zatímco Etiopie váží pouze 0,2% ).
Většina nových států jsou však státy Blízkého východu: Egypt (první arabská země podle populace 110 milionů obyvatel) a kontroly Suezského průplavu, přes který čínské zboží prochází do Evropy, Saúdská Arábie (druhá země produkující a vyvážející ropu), Spojené arabské emiráty a Írán také hlavní vývozci ropy. Toto rozšíření umožňuje zahrnout do skupiny arabský a muslimský svět, který nebyl zastoupen v původní skupině.
BRICS +, která má nyní 11 členů, posiluje svou základnu: Představuje 36,2% světového HDP v PPP proti 31,7% Západu (s Austrálií a N–Z, bez Japonska a Koreje ). Představuje především 43,9% světové průmyslové výroby oproti 24,3% Západu (také s Austrálií a N–Z, ale bez Japonska a Koreje).
Rozšířená aliance však především představuje, navzdory neexistenci nového měnového systému a nové společné měny, skutečnou hrozbu pro dolar a euro. Protože jeho produkce ropy představuje 42,3% světové produkce a zejména jeho vývoz 52% světového vývozu čisté (a 33,1% čistého dovozu s Čínou za 23,8% a Indií za 8,9% ).
Pokud skupina představuje takovou váhu při čistém vývozu a dovozu ropy, už nemusí používat dolar jako platební prostředek !A to je hlavní problém pro Spojené státy. Konec ropodolárního systému by byl katastrofou. Dolar by se nakonec mohl doslova zhroutit, stejně jako euro.
Pokud by se takový scénář naplnil, byla by to katastrofa pro západní země s velkým obchodním deficitem, Spojené státy, Velkou Británii, Francii, protože ty by již nemohly platit za své dovozy v měně dolaru, to by bylo silně zablokováno: My (Francie) mohli bychom platit za energii (ropu, plyn) a dovoz vyrobených produktů ne více než podle hodnoty našeho exportu: To by byl skutečný kolaps našich nákupních kapacit.
(rp,prvnizpravy.cz,,foto:arch.)
Síla BRICS Plus
27.8.2023 15:08
Přinese větší koordinace zemí Jihu a Východu významnější změny v globální architektuře? Názory se liší podle toho, zda jsou přející, nebo nepřející. Fakta nástup této změny spíše potvrzují.
Pár dní po skončení jak summitu BRICS, které se rozšířením změnilo v BRICS Plus, tak navazujícího summitu BRICS Outreach za účasti dalších zájemců o členství nebo spolupráci, konečně přicházejí hlubší komentáře. Některé z mainstreamových médií a think–tanků Západu označují událost za celkem bezvýznamnou, poměr sil se nemění. Takhle to shrnulo i české Echo24 – Rozšíření BRICS ponechává Západ chladným.
Německý Spiegel je opatrnější. Zaměřuje se na věci, ve kterých jde o hodně, jako je zajištění surovin pro digitalizaci a obnovitelné zdroje. Popisuje boj Australanů s Čínou o klíčové světové zásoby lithia v Demokratické republice Kongo. Samotné městečko Manobno, které se nachází nad jedním z největších světových nalezišť, je chudé, a tak to mělo zůstat. Australané mají nějaké smlouvy z minula, ale povolení k těžbě vázne, protože vláda v Kinshase obrací a začíná dávat přednost Číňanům. To by znamenalo, že poměr sil se mění.
Podobně to vidí zdroje z Jižní Afriky, Indie nebo Číny, nemluvě o tisku menších zúčastněných zemí, kde se hodně mluví o nových nástrojích, postupech, potenciálu a příležitostech. Zajímavé shrnutí najdeme na portále otevřené vědy Scientific Research Publishing (SCIRP), kde nabízejí obsáhlý souhrn zpravodajství, analýz i výzkumu k summitu a programu BRICS. Sám do něj v navazujícím textu sáhnu.
Ne–západní skupina BRICS Plus (po rozšíření) představuje 31,5 procenta světového HDP, zatímco za skupinou G7, reprezentující Západ, je jenom 30 procent HDP. Tuto změnu poměru sil hlásí indická analýza Megh Updates spolu s prognózou, že rozdíl se bude zvětšovat, protože růstová tempa rozvojovek a nových trhů jsou vyšší.
Jinou věcí je, že zastoupení těchto zemí v mezinárodních institucích jako je Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka je mnohem menší, státy BRICS tam mají jen 15 procent hlasovacích práv. Proto se mluví o potřebě změny „globální architektury“, která by tyto nerovnosti odstraňovala. Je tu jistě prostor pro diplomacii, ale nelze spoléhat na to, že této změny lze dosáhnout jen přitvrzováním rezolucí z různých mezinárodních fór. Proto se více mluví o vlastních institucích BRICS.
Vedle rozšiřování skupiny na BRICS Plus (pro které byla v Johannesburgu stanovena pravidla, ale podléhá nadále souhlasu členských států) přibývají také členové Nové rozvojové banky NDB, která je otevřená a je to tedy volnější. Teď se přidali Egypt, Sjednocené arabské emirát a Bangladéš. Je tak stále zřejmější, že NDB chce převzít iniciativu ve využití vlivu a bohatství části členů, tedy hlavně Číny a ropných velmocí, pro inkluzívní rozvoj zemí na opačném konci žebříčku bohatství, jako je Argentina nebo právě nesmírně lidnatý Bangladéš.
Potenciál těchto zchudlých nebo chronicky chudých zemí je posuzován nově s perspektivou, že se zbaví neokoloniální závislosti a uvolní se ze sevření zdánlivě nesplatitelných dluhů. Tenhle typ rozvoje by měla nabízet Světová banka, ale tato instituce sídlící ve Washingtonu je spíše prodlouženou rukou amerického ministerstva financí, které vidí svět trochu jinak. NDB tak bude objektivně vytlačovat Světovou banku, a zasáhne do toho možná i větším kapitálem.
Když to hodně zjednodušíme, jde o to, aby zdrojem bídy klientské země nebylo právě její bohatství. Stačí se podívat na bouřící se Niger, který je největším dodavatelem uranu pro jaderné elektrárny EU, ale země sama patří k těm nejchudším na světě. Princip odkrvení země s velkými přírodními zdroji je jednoduchý. Jakmile přistoupí na volný trh a zpřístupní se zahraničním investicím, příliv zahraničního zboží začne odčerpávat z devizových rezerv, zatímco exporty se ocitnou pod kontrolou zahraničních investorů a devizové příjmy nešťastné otevřené ekonomiky odplouvají kamsi do dáli v podobě zahraničního zisku.
Lobbing velkého kapitálu prosazuje deregulaci, snižování daní a ústup vlády do bezvýznamného pozadí. Ochranářská opatření v takto „rozvíjené“ zemi jsou zakázána. Napětí ve veřejných financích se řeší zahraničním dluhem, ale podmínkou je volný pohyb kapitálu. Brzy začne jít hlavně o pohyb směrem ven. Přidá se i domácí honorace. Jakmile domácí měna oslabí, špička společnosti, která na změnách vydělala, začne ulévat úspory do bezpečnějšího zahraničí. Tím tlačí na další snižování hodnoty domácí měny. Úroky rostou, zdroje vysychají a dluh se dostává mimo kontrolu. Následuje další výprodej národního bohatství.
Takhle nemusí zchudnout jen země krátce po startu. Odlivem rezerv do zahraničí a soustavným zdražováním dluhu je pravidelně pokládána třeba Argentina, chronický klient Mezinárodního měnového fondu. Naposledy se Argentina zachránila srpnovým zásahem Číny, která zemi poskytla swapovou linku, umožňující splácet dluh MMF přes jüany.
Argentina může skončit v defaultu. Pomůže jí BRICS?, ptá se na americkém levicovém webu Naked capitalism. Považuje za nepravděpodobné, že by Argentina v blízké době obdržela finanční pomoc od multilaterálních věřitelů BRICS, a to ze dvou důvodů: zaprvé, noví členové BRICS oficiálně vstoupí do klubu až 1. ledna 2024, a zadruhé: dva ze tří kandidátů v nadcházejících prezidentských volbách v Argentině, které se uskuteční 22. října, Javier Milei a Particia Bullrich, odmítli rozhodnutí Fernándezovy vlády vstoupit do BRICS.
První kolo argentinských voleb asi nepřinese jednoznačného vítěze vzhledem k tomu, že se jedná o těsný souboj tří koní. Avšak kampaň Sergia Massy má eso v rukávu: může říci, že pokud zvítězí, jeho vláda se může stát prvním příjemcem pomoci z BRICS, nejspíše prostřednictvím /jeho systému na vyrovnávání platebních bilancí/ CRA. V takovém případě by Argentina mohla výrazně snížit nebo – v případě záchranného úvěru pokrývajícího celou hodnotu půjčky MMF – dokonce odstranit svou závislost na MMF, jak se stalo v roce 2006. Jinými slovy, Argentina by mohla mít jinou budoucnost, soudí Corbishley.
Dodává, že záchrana Argentiny by byla pro členy BRICS relativně málo riziková. Argentina má sice dlouhou a slavnou historii nesplácení dluhů, ale má také dvě nesmírně cenná aktiva, která může dát do zástavy: obrovské zásoby zemního plynu v oblasti Vaca Muerta, které se teprve uvádějí do provozu, a rozsáhlá, dosud nevyužitá ložiska lithia na severu země, o něž má Peking velký zájem. Argentina má navíc pro BRICS zásadní strategický význam, neboť je druhou největší ekonomikou Jižní Ameriky, tedy regionu, který již nyní obchoduje s Čínou více než kdokoli jiný a je právě z tohoto důvodu v hledáčku jižního velení USA.
Vstup Argentiny do BRICS Plus je tedy součástí velké hry. Řešení za účasti NDB může technicky zahrnovat výhybku od dolaru v podobě většího zapojení národní měny (nově do 30 procent) nebo výhledově užití nějaké společné měny BRICS. Vedle toho může vstoupit do hry další společný nástroj, který vznikl ještě před úvahami o společné měně. Je jím zmíněný systém vyrovnávání nerovnováh platební bilance Contingent Reserve Arrangement (CRA) z roku 2015, vracející se k původním představám o funkcích MMF. Jen Čína do něj vložila 100 miliard dolarů a ostatní členové také přispěli.
Podíl Číny je ve všech těchto inciativách rozhodující. Čína se nechce smířit s rozpadem globalizace, věří v možnosti vzniku rovnoprávnější varianty. Proto rozjela také Globální rozvojovou iniciativu (GDI), která se posouvá od ryze infrastrukturní politiky Pásu a stezky. Snižuje podíl půjček na projektech a je více orientována na nové technologie a reálné výsledky. Na konferenci BRICS Outreach o tom mluvil čínský prezident Si Ťin–pching:
–„Čína je vždy solidární s ostatními rozvojovými zeměmi, a to v dobrém i zlém. Čína byla a vždy zůstane členem rozvojových zemí. Navrhl jsem Globální rozvojovou iniciativu (GDI), abychom dodali impuls k provádění Agendy 2030. V loňském roce Čína uspořádala první dialog na vysoké úrovni o globálním rozvoji, na němž byla představena řada opatření pro rozvojovou spolupráci. Od té doby bylo dosaženo povzbudivého pokroku.
–Čína zřídila Fond globálního rozvoje a spolupráce Jih–Jih s celkovým objemem finančních prostředků ve výši 4 miliard amerických dolarů a čínské finanční instituce vedle toho brzy zřídí zvláštní fond ve výši 10 miliard dolarů určený na provádění GDI.
–Od Asie po Afriku, od tichomořských ostrovních zemí po Karibik se uskutečnilo více než 200 projektů spolupráce a mechanismy spolupráce se rozvíjejí v oblastech, jako je snižování chudoby, vzdělávání a zdravotnictví.
–V rámci GDI jsme se prioritně zaměřili na ekologický rozvoj, industrializaci nového typu, digitální ekonomiku a některé další klíčové oblasti a pokračovali v partnerství pro novou průmyslovou revoluci s cílem podpořit vysoce kvalitní rozvoj.
–Založili jsme svěřenecký fond pro spolupráci Čína–FAO Jih–Jih, realizovali jsme akci na zvýšení produkce potravin a poskytli jsme potravinovou pomoc mnoha zemím a sdíleli s nimi zemědělskou techniku. Zahájili jsme také globální partnerství pro spolupráci v oblasti čisté energie s cílem dosáhnout energetické bezpečnosti.
–V uplynulém desetiletí poskytla Čína Africe rozsáhlou rozvojovou pomoc a pomohla kontinentu vybudovat více než 6 000 km železnic, přes 6 000 km dálnic a více než 80 velkých energetických zařízení.
–Do budoucna bude Čína s africkými zeměmi více spolupracovat, aby Afriku podpořila při zvyšování její vlastní rozvojové kapacity. Na podporu udržitelného rozvoje v Africe budou přijata konkrétní opatření, jako je poskytování dat ze satelitního mapování, partnerství pro inteligentní celní spolupráci nebo zahájení akčního plánu GDI pro budoucnost Afriky společně s UNESCO.“
Nigerijský viceprezident Kashim Shettima se na tomto fóru více vyjadřoval k postavení rozvojových zemí v systému mezinárodních institucí: „Struktura mezinárodní globální správy, kterou se v současnosti řídíme, byla vytvořena před získáním nezávislosti afrického kontinentu a mnoha zemí globálního Jihu. Je tedy skutečně nezbytné reformovat globální správu tak, aby odpovídala realitě dnešního světa, a uznat nutnost partnerství, které zajistí sdílenou prosperitu, inkluzivitu a udržitelný rozvoj." Pokud jde o Agendu 2030 pro cíle udržitelného rozvoje (SDG), nigerijský viceprezident poznamenal, že realita zůstává pro mnoho rozvojových zemí bezútěšná: „Tyto země čelí historickým rozvojovým slabinám a výzvám, které jsou mimo jejich kontrolu. Je tedy nezbytné, abychom se sjednotili v rámci regionálních skupin a vytvořili novou formu mezinárodní spolupráce.“
V této souvislosti hovořil o potřebě formálního globálního partnerství pro využití zemědělského potenciálu národů. Mluvil také o využití obnovitelných zdrojů energie k revoluci v Africe, vyslovil se pro podporu technologií, inovací a pracovních příležitostí pro holistický a spravedlivý pokrok, stejně jako pro spolupráci v oblasti změny klimatu a přírodně orientovaných přístupů k rozvoji.
V podpoře zaměstnanosti mladých lidí a rozvoji jejich dovedností vidí nejefektivnější způsob boje proti terorismu, organizovanému zločinu a souvisejícím výzvám.
Zajímavá byla zpráva ze setkání indického předsedy vlády Naréndry Módího s prezidentem Íránské islámské republiky Ebráhímem Raísím na okraj summitu BRICS. Obě strany se dohodly na urychleném navázání spolupráce v oblasti infrastruktury, včetně projektu Čabahár a vyměnili si názory na regionální vývoj, včetně Afghánistánu. Tomu se nelze divit, jsou sousedy této země. K tomu je zároveň potřeba dodat, že Čabahár je íránský přístav naproti Indii a staví se z něj železnice do Zahedánu u afghánské hranice, která se může prodloužit do Kábulu. Íránsko–indická dohoda o společné výstavbě z roku 2011 se brzy rozpadla, ale tři dny před současným setkáním Johannesburgu obě strany zrušily arbitráž, která měla hádky řešit. Vytrácí se tak izolovanost Íránu, přes všechny pokusy Washingtonu, a zvyšuje se šance pro rozvojové příležitosti Afghánistánu, jednoho z nejbolavějších míst planety. Je tam i silný indický zájem. Jak uvádí (oficiální indická) zpráva o setkání, projekt přístavu Čabahár souvisí s indickou vizí Mezinárodního severojižního dopravního koridoru (INSTC), který usiluje o vytvoření obchodních tras spojujících Indický oceán s Kaspickým mořem prostřednictvím různých druhů dopravy.
"Tento summit BRICS se koná v kritickém okamžiku, kdy na globální scéně se snaží být slyšeny často nevyslyšené hlasy," řekl na konferenci BRICS předseda vlády Etiopie Abij Ahmed. Dodejme, že tyto hlasy se snaží velmi. Africká delegace vedená jihoafrickým prezidentem Cyrilem Ramaphosou napřed navštívila Kyjev a Zelenského a potom jela do Moskvy za Putinem. Summitu Rusko – Afrika na začátku srpna se zúčastnilo 50 afrických zemí zastoupených v 17 případech hlavami států. Je tu opravdu tak málo dokladů, že svět se mění? Zbyněk Fiala,vasevec.cz
OilPrice bije na poplach. Expanze BRICS by mohla přetvořit globální trhy s energií
Lídři BRICS se sešli v Jižní Africe, aby diskutovali o budoucnosti bloku, píše OilPrice.Uvádí, že BRICS si klade za cíl nejen posílit spolupráci, ale také vytvořit silnou mezinárodní alianci navrženou tak, aby čelila západnímu vlivu. Uprostřed tohoto strategického tlaku se BRICS snaží rozšířit svůj dosah a zahrnout velké množství zemí z „globálního jihu“, přičemž jádrem je Afrika, Latinská Amerika a Střední východ.
Hlavy států jako ruský prezident Putin, čínský prezident Si Ťin–pching a jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa dali jasně najevo své záměry: zpochybnit zakořeněnou geopolitickou dominanci Západu.
Pod povrchem se formuje impozantní energeticky orientovaný blok, který spojuje BRICS s klíčovými exportéry energie, jako je Saúdská Arábie, Egypt a potenciálně Alžírsko a Spojené arabské emiráty.
Ačkoli to není oficiálně vázáno na členství v BRICS–OPEC+, sbližování zájmů v seznamu zúčastněných nebo pozvaných zemí by mohlo způsobit revoluci na energetických a komoditních trzích.
Integrovaná aliance energetických gigantů by přetvořila globální bezpečnost dodávek energie a možná by upřednostnila trasy BRICS.
Potenciální integrace OPEC a zemí vyvážejících plyn do BRICS ohrožuje západní energetické zájmy.
Všechny země zahrnuté v asociaci (Rusko, Jižní Afrika, Indie, Čína a Brazílie) přijaly konečnou Johannesburgskou deklaraci konsensem. Místo původně plánované „pětky“ bude organizace doplněna o šest nových členů z různých částí světa – jde o Argentinu, Egypt, Írán, Spojené arabské emiráty, Saúdskou Arábii a Etiopii. Přední světová média považují expanzi BRICS za výzvu dominanci Spojených států a G7 na světové scéně, rozhodnutí o nových členech rovněž označují za vítězství ruského prezidenta Vladimira Putina a čínského prezidenta Si Ťin–pchinga. Redaktor arabských novin dokonce na pozadí summitu napsal, že unipolární svět přestal být realitou a BRICS označil za záchranné lano.
Americké noviny o expanzi BRICS píší, že tato skupina zemí se nyní snaží „zpochybnit“ dominanci západem vedených platforem, jako jsou G7 a Světová banka. Švédský list poznamenává, že země BRICS „se chtějí stát protiváhou západní dominance ve světě“. Publikace zdůrazňuje, že jedním z cílů BRICS je vytvoření „další světové měny, která může konkurovat dolaru“.
zase uvádí, že plány BRICS na rozšíření a propagaci Nové rozvojové banky jako alternativy ke stávajícím finančním institucím vyvolávají na Západě obavy. se domnívá, že expanze BRICS je vítězstvím prezidenta Číny a prezidenta Ruské federace. Podle deníku to byli tito vůdci, kdo se snažil o růst bloku tváří v tvář rostoucí geopolitické a ekonomické konkurenci se Západem.
Podle amerického vydání Moskva a Peking využily výroční setkání jako příležitost k úderu na Spojené státy a představily USA jako hegemonní mocnost, která nechce konkurenci nových sil na světové scéně.
Autor článku podotýká, že použití sankcí ze strany Washingtonu nepřinutilo ty země, proti kterým byly zavedeny, změnit svá rozhodnutí. Zároveň mohou sankce přispět k vytvoření nové globální finanční architektury, která je imunní vůči restriktivním opatřením, dodává publikace.
Newsweek poznamenává, že potenciál pro vážné strategické důsledky pro Washington je zjevně přítomen.
Za „militantní“ označilo projev vůdců Ruské federace a Číny i australské vydání Podle deníku prezidenti v prohlášení naráželi na konkrétní zemi, která se snaží ublížit rozvojovým zemím kvůli posedlosti udržováním své hegemonie.
Jamal al–Kashki, šéfredaktor egyptského časopisu Al–Ahram Al–Arabi, napsal v článku pro celoarabské noviny Ash–Sharq Al–Awsat, že unipolární svět již není realitou.
Rusko se podle jeho slov vrátilo na mezinárodní scénu, Čína je v nové fázi, Indie, Brazílie a Jihoafrická republika za nimi nejsou daleko.
Jamal al–Kashki podotýká, že tyto země vytvořily nový pól, který je na hony vzdálen představám politologa nebo bývalého poradce amerického prezidenta o unipolárním světě a dominanci Washingtonu.
Píše, že země jihu si již nemohou dovolit luxus rozjímání a vyřizování účtů a že washingtonský „deštník“ má mnoho děr a nemůže ukrýt ty, kdo jej používají.
Podle redaktora arabské publikace je BRICS záchranným lanem pro ty, kteří se drželi myšlenky připojení. Samotný článek se jmenuje „BRICS píše konec dějin Fukuyamy“.
Nové složení BRICS bude kontrolovat 80 % světové produkce ropy! Po přidání Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Íránu k BRICS bude blog kontrolovat lví podíl na produkci „černého zlata“ ve světě . Totéž platí pro prudký růst HDP nových zemí BRICS. Bude činit 30 % světového HDP a přesáhne 30 bilionů dolarů. pokec24.cz
BRICS je schopný vytvoriť nový svetový poriadok
JAR, 21.júl 2023 (AM) – Juhoafrický prezident Cyril Ramaposa povedal, že skupina BRICS je schopná vytvoriť nový svetový poriadok – bezpečný a spravodlivý.
Juhoafrický líder poznamenal, že BRICS v súčasnosti združuje približne 40 % svetovej populácie a vďaka tomu sa môže stať katalyzátorom vytvárania nového sveta. Okrem toho podľa juhoafrického prezidenta dôležitými úlohami skupiny zostáva boj proti hladu a chudobe, ako aj vytváranie podmienok pre stabilný rozvoj.
Ramaposa uviedol, že jednou z najnaliehavejších úloh je reforma OSN a najmä jej Bezpečnostnej rady, aby reagovala na záujmy rozvojových krajín. BRICS má skutočne obrovský potenciál rozvíjať sa a ovplyvňovať svet. EÚ vyzvala Argentínu, aby sa zdržala vstupu do BRICS. Západ, reprezentovaný NATO a EÚ, sa obáva konkurentov pri “kormidle” moci, ktoré môže BRICS obsadiť.
Spojené státy prohrají s BRICS, a Evropa se s USA sveze!
8.6.2015 První zprávy
Hlavní ekonom německé banky Bremer Landesbank Folker Hellmeyer nepochybuje o tom, že se brzy změní světový hospodářský systém, a osa Rusko–Čína–BRICS přemůže bývalého hegemona – USA.
Evropa hraje fatální roli podle jeho názoru tím, že se slepě drží politiky Washingtonu a uvalila sankce proti Rusku.
Skutečná ztráta Západu kvůli protiruským sankcím je mnohokrát větší, než ty, které uvádí statistiky, neboť jsou skutečně schopny změnit stávající světový řád, říká Folker Hellmeyer, hlavní ekonom německé banky Bremer Landesbank v rozhovoru zveřejněném na Deutsche Wirtschafts Nachrichten.
„Pokles německého vývozu o 18% v minulém roce, a o 34% v prvních dvou měsících roku 2015 ve srovnání se stejným obdobím loňského roku – je jen špičkou ledovce. Existuje mnoho vedlejších efektů. Například, Finsko a Rakousko aktivně rozvíjí podnikání v Rusku, a to začalo méně objednávat v Německu. Navíc evropské korporace obcházejí sankce a vytvářejí v Rusku vysoce efektivní výrobní kapacity, zatímco my jsme ztratili potenciální kapitál, který je základem naší prosperity na ruských kapitálových trzích," říká Hellmeyer.
Vytvořit atmosféru důvěry mezi partnery vyžaduje více než jeden rok, konstatuje analytik. Zničit ji lze v jediný okamžik. Dnes je důvěra mezi Německem a EU a Ruskem – velkou otázkou. A jako výsledek je skutečnost, že německé společnosti, i jako je Siemens a Alstom, ztrácejí v Rusku zakázky.* Tak, aby bylo možné určit skutečné škody sankční politiky, prostě není možné, ale je to velmi významné.
Mezitím Moskva a Peking, stejně jako ostatní členové BRICS zahájili realizaci největších projektů v moderní historii, zahrnující vytvoření nové infrastruktury na euroasijském území od Moskvy po Vladivostok, v jižní Číně a Indii. Možnosti západních zemí aktivně se podílet, jsou velmi sporné, říká ekonom.
„Pro mě osobně byl konflikt mezi Východem a Západem vyřešen osou Moskva–Peking–BRICS (v ní je kromě Ruska a Číny také Indie, Brazílie a JAR – pozn. red.), která jednoznačně vyhraje. Před 25 lety tyto země představovaly zhruba čtvrtinu celkové světové produkce, a dnes – 56%. Jsou domovem 85% obyvatel planety. Ovládají asi 70% světových devizových rezerv. Jejich ekonomiky rostou v průměru o 4 – 5% za rok. USA prohrály, protože nebyly ochotny se dělit o moc s mezinárodními institucemi (jako je MMF a Světová banka), aby mohly posílit v rozvíjejících se ekonomikách svůj finanční systém," konstatuje Hellmeyer.
Bez Moskvy a Pekingu dnes není možné vyřešit žádný problém na světě, říká. Mezitím Evropa, která nemá své vlastní rozvojové programy, ve všem následuje politiku Spojených států, která působí pragmaticky a jen a jen v americkém zájmu.
Folker Hellmeyer závěrem označil politiku Kyjeva za nepříjemnou a dodal, že má zájem jen na tom, jak udržet situaci na Ukrajině ve varu, kvůli novým západním úvěrům. (kou, prvnizpravy.cz, deutsche–wirtschafts–nachrichten.de, foto: arch.)
Ekonom Jeffery Sachs z Kolumbijské univerzity – Západní neokolonialismus nemůže zastavit vzestup Afriky
24. 9. 2023
Větší africká integrace je nevyhnutelná navzdory známkám pokračujícího západního neokolonialismu na kontinentu, řekl ekonom Columbia University Jeffery Sachs v podcastu Sputnik „New Rules“.
Afrika zažila v posledních letech vlnu vojenských převratů, kdy se nové vlády, jako v nedávných případech Gabonu a Nigeru, postavily do pozice sil, které se snaží zbavit zbytků evropského neokolonialismu.
Africký kontinent v současnosti představuje složitý a rozporuplný obraz, ale jedna věc je nepopiratelná: pokud by Afrika dosáhla větší jednoty, mohla by za 20 let dosáhnout hospodářského průlomu, stejně jako to udělala Čína nebo Indie, vysvětlil renomovaný ekonom a profesor Columbia University Jeffrey Sachs řekl Sputniku.
„Afrika byla rozdělena evropskými imperiálními mocnostmi na 55 zemí, z nichž mnohé jsou docela malé… Ale kontinent jako celek má 1,4 miliardy lidí, což je srovnatelné s jedinou zemí Čínou a jedinou zemí Indií. „Pokud tedy Afrika zahne za roh, ukáže více jednoty a bude mít sjednocenou kontinentální ekonomiku, Afrika může následovat v asi 20letých cyklech: Čína začala jako první (kolem roku 1980), Indie zahájila svůj rychlý růst (kolem roku 2000),“ vysvětlil profesor. z Kolumbijské univerzity.
Dodal: „Afrika jako jednotná ekonomická oblast by mohla v nadcházejících desetiletích od roku 2020 dosáhnout konstantního ekonomického rozvoje o 7 až 10 %. To je opravdu vzrušující. Takže to je pozitivní stránka příběhu pro Afriku.“
Nedávné přijetí Afriky do Unie – Africké unie (AU) – jako 21. člena G20 je velmi významnou událostí, uvedl ekonom.
Podle Jeffreyho Sachse je tento krok důležitý pro G20, protože „přivede ke stolu dalších 1,4 miliardy lidí s jedním křeslem, sídlem AU“. Ale mohlo by to mít také „mocný účinek posílení sjednocení kontinentální ekonomiky v Africe“. To by zase podpořilo hospodářský pokrok Afriky v nadcházejících desetiletích, zdůraznil Sachs.
„Nestabilita zakomponovaná do extrémní chudoby“
Pokud jde o záplavu nedávných vojenských převzetí, k této politické vlně vedlo několik ekonomických faktorů, řekl ekonom. „Afrika zůstává nejchudší částí světa… A oblast Sahelu v Africe, tedy polo– až extrémně suchá oblast poblíž Sahary, státy jako Senegal, Burkina Faso, Guinea, Čad, Niger, Mali, Súdán. jsou nejchudšími oblastmi planet, protože jsou většinou obklopeny pevninou, z velké části bez infrastruktury… často řídce osídlené a zároveň obklopené pevninou. Je chudá,“ zdůraznil Jeffrey Sachs.
K posledním vojenským převratům došlo v těchto velmi chudých zemích, Guinei, Burkině Faso, Čadu, Mali a Nigeru, přičemž chudoba je „součástí základního substrátu toho všeho,“ řekl ekonom. “Je tam hodně frustrace.” V extrémní chudobě je velká nestabilita,“ řekl Sachs. K uchopení moci armádou v Nigeru došlo 26. července, kdy byl nigerijský prezident Mohamed Bazoum svržen a zatčen svou vlastní stráží vedenou generálem Abdourahamane Tchianim. Francie akci odsoudila a zároveň vyjádřila podporu „legitimní vládě“ své bývalé kolonie. Rebelové mezitím zastavili vývoz zlata a uranu do Francie, zablokovali francouzská média a zrušili několik vojenských paktů s Paříží. V polovině srpna také požadovali, aby francouzští vojáci opustili zemi do začátku září.
Pokud jde o Gabon, Bongo Ondimba byl znovu zvolen na třetí funkční období 30. srpna se 64,2 % hlasů. Gabonská armáda však v televizním projevu prohlásila výsledky voleb za neplatné a rozpustila všechny instituce. Ondimba byl od té doby umístěn do domácího vězení, zatímco rebelové uvedli, že jednomyslně jmenovali generála Brice Oligui Nguemu dočasným prezidentem Gabonu. „Tyto převraty jsou však oblíbené ze dvou důvodů. Na jedné straně je zde nespokojenost s přetrvávající, chronickou a zřejmě i prohlubující se chudobou. Samozřejmě je to vždy pozvánka k nějaké nestabilitě nebo změně vlády. Ale v tom všem je také velmi silná antikoloniální… protifrancouzská reakce, zvláště v západní Africe, dodal Jeffrey Sachs. Připomněl, že to byly evropské společnosti, které „ovládly tyto země a odebraly jim zdroje za velmi nízké ceny“. Zároveň neplatili víc než jen slovní služby, když došlo na řešení „velmi hlubokých problémů s dědictvím z dřívějšího koloniálního období“.
“A tak je tu spousta nelibosti… a spousta pokračujících institucí, samozřejmě, jako Západoafrická měnová unie, která je stále pod francouzskou kontrolou… Takže to, co vidíme, jsou populární otřesy, a to je opravdu vyvolávat mnoho rozhořčení. Samozřejmě především ve Francii, ale také ve Spojených státech, které v tomto regionu zřídily četné vojenské základny.“
„Spojené státy, Francie a Británie ve svém imperiálním stylu využily NATO ke svržení Muammara Kaddáfího v Libyi v roce 2011. “Byla to v mnoha ohledech naprosto nerozumná akce, ale typická změna režimu pod vedením USA, která otevřela Pandořinu skříňku nestability pro celý region,” zdůraznil ekonom. Kromě problému s chudobou v Africe je jeho součástí „pokračující reakce na ten druh neokoloniálního řádu, který přetrvává,“ dodal Sachs. Profesor Kolumbijské univerzity zopakoval, že zatímco podmínky na kontinentu zůstávají „křehké“, „skutečná perspektiva Afriky spočívá v ekonomické, fyzické a infrastrukturní integraci“. „Členství v G20 je toho signálem a bude pobídkou pro větší ekonomický úspěch v Africe,“ řekl Jeffrey Sachs.
Vojenské základny „musí zavřít obchod“
Zatímco se Afrika snaží setřást aspekty své neokoloniální minulosti, Západ si nadále udržuje významnou vojenskou a ekonomickou přítomnost v mnoha zemích na kontinentu, v některých případech ve formě vojenských základen, „boty na zemi“. Poté, co Niger v polovině srpna požadoval, aby francouzští vojáci opustili zemi do začátku září, vojenské vedení země obvinilo Paříž z rozmístění sil v některých západoafrických zemích kvůli „vojenské intervenci“. Jeffrey Sachs se vyjádřil k otázce, zda by velké západní země, jako je Francie a Spojené státy, mohly být proti africké integraci a spolupráci: „Nevěřím,že Spojené státy a Evropa mohou být proti africké integraci, aniž by existoval bumerang a africká integrace se stala vyrovnanou, ideologicky a politicky silnější. Nemyslím si, že to zvládnou… A věřím, že vojenské základny cizích mocností v Africe se musí zavřít a oni se musí vrátit domů. S tím počítám. To je samozřejmě také to, co Nigérie požaduje od Francie. A myslím, že to bude obecný vzorec.
Při pohledu do budoucna nemůže Západ zastavit africkou integraci podporovanou Ruskem a dalšími zeměmi BRICS, domnívá se ekonom. Afrika má potenciál stát se silou, se kterou je třeba počítat v multipolárním světě, spolupracující s Čínou na jedné straně a Západem na druhé straně, Ruskem a Indií.
„To vyžaduje silné vedení v Africe a pochopení, že ne 55 malých zemí najednou, ale jedna se musí ujmout vedení, přičemž Africká unie má vizi dosáhnout přesně tohoto průlomu. Ale myslím, že toto je žádoucí cesta. Myslím, že je to dokonce pravděpodobná cesta.” Mnoho afrických vůdců si to uvědomuje, zdůraznil Sachs a dodal: „Je stále více důležitých afrických podnikatelů, někteří velmi bohatí, kteří chtějí investovat do přeshraničního obchodu. Nyní existuje africký, v podstatě společný trh.
Zavádí se jednotné nařízení pro letecký provoz, takže letecký provoz v Africe bude mnohem jednodušší. Pro digitální Afriku se skutečně pokládá mnoho vláken. Takže tato silná spojení přicházejí v pravý čas, protože je zde také hodně chudoby a hodně nestability.“
Sachs dodal, že africkou integraci budou silně podporovat Rusko, Čína, Indie, Brazílie, jinými slovy, přední země BRICS a Jižní Afrika. BRICS v současnosti zahrnuje Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jižní Afriku. V srpnu pozval 15. summit BRICS na vysoké úrovni v Johannesburgu Argentinu, Egypt, Etiopii, Írán, Spojené arabské emiráty a Saúdskou Arábii, aby se připojily k bloku. Vaše plné členství bude zahájeno 1. ledna 2024.
„Obecně se domnívám, že regionální seskupení ve světě se postupem času stávají stále silnějšími, protože mnoho našich technologií nemusí nutně fungovat přes státní hranice, ale na regionální úrovni. Myslím si tedy, že to, co říkám o Africe, bude platit i pro Jižní Ameriku. Myslím, že to platí i pro jihovýchodní Asii, ASEAN a tak dále. Domnívám se však, že tyto síly regionální integrace jsou v Africe obzvláště silné, protože jsou skutečně cestou k tomu, aby Afrika konečně opustila chudobu a dědictví kolonialismu. Poukázal na to, že bude trvat roky, než bude Afrika vnímána většinou světa jako „dynamický hráč“. „Afrika musí 20 let tvrdě pracovat a investovat, aby položila základy, dosáhla elektrifikace a vybudovala základní dopravní infrastrukturu. To je práce na příštích 20 let. Ale pokud se Afrika bude chovat jako jednotný systém, dostane se tam,“ řekl Jeffrey Sachs.
G77 a Čína vyzvali na zmenu pravidiel hry na planéte
Bratislava 19. septembra 2023 (HSP//Foto:Twitter)
Ďalší samit najväčšej medzištátnej organizácie rozvojových krajín sa konal 15. – 16. septembra v Havane. Mimochodom, predsedala Skupine 77 po prvýkrát od roku 1964. Osobitné postavenie Číny vyplýva zo skutočnosti, že Peking sa v roku 1992 stal členom skupiny – nie ako člen, ale ako osobitný partner
Záber zo samitu
Skupina G77 + Čína v súčasnosti zahŕňa 134 krajín a združuje 80 % svetovej populácie. Li Si, člen Stáleho výboru Politického byra Ústredného výboru KSČ, sa na samite zúčastnil ako osobitný zástupca čínskeho prezidenta Si Ťin–pchinga. Na stretnutí sa zúčastnilo 116 krajín, pričom približne 30 delegácií viedli hlavy štátov a vlád. V záverečnom spoločnom Havanskom vyhlásení skupiny G–77 a Číny súčasný medzinárodný hospodársky poriadok označili za “nespravodlivý pre rozvojové krajiny”. Vyjadrili “potrebu komplexnej reformy medzinárodnej finančnej architektúry”.
Skupina sa vyslovila proti “zákonom a nariadeniam s extrateritoriálnym účinkom a všetkým ostatným formám donucovacích hospodárskych opatrení vrátane jednostranných sankcií voči rozvojovým krajinám”. Na samite vyzvala na ich okamžité zrušenie. Odsúdil “technologický monopol a iné nekalé praktiky, ktoré bránia technologickému rozvoju rozvojových krajín”. Z textu Havanskej deklarácie je zrejmá jej jednoznačná protizápadná orientácia. Globálny Juh je za nový, spravodlivejší medzinárodný poriadok. Zároveň navonok vyzerá ako akcia riadená z Pekingu. Je tiež pozoruhodné, že tento v skutočnosti protizápadný a protiamerický samit sa konal na Kube, veľmi blízko kontinentálnych Spojených štátov.
Nejzajímavější projev v OSN pronesl íránský prezident Ibrahim Raisi
Nejzajímavější projev v OSN pronesl íránský prezident Raisi: Ze všech ostatních (dokud nepromluvil Lavrov) byl nejzajímavější íránského prezidenta Ibrahima Raisiho, ve kterém bez zbytečných řečí rozcupoval všechny body hegemonického Bidena, odsoudil pokusy Západu zmanipulovat svět a rozpoutávat války ve jménu zkrachovalé „západní demokracie“ a věnoval mnoho slov tak posvátným pojmům pro každého normálního člověka, jako je rodina, muž a žena, a obvinil Západ ze zločinů proti lidskosti:
“Vy (Západ) nejste hodni lidské důstojnosti…
Dnes nejsou zločiny proti lidskosti jen okupace zemí, útlak lidí a masakry, ale i cílený útok na rodinu samotnou. To je také zločin proti lidskosti.”
A jak je známo, zločiny proti lidskosti nemají promlčecí lhůtu.
A o mezinárodním terorismu:
„ISIS je americký výtvor. Atentát na generála Soleimaniho je darem ISIS… A všichni zúčastnění budou postaveni před soud…“
Mimochodem, terorismus také nemá promlčecí lhůtu, stejně jako napomáhání k terorismu.
Íránský prezident Ibrahim Raisi ve svém projevu na Valném shromáždění OSN obvinil Spojené státy z rozdmýchávání „plamenů násilí na Ukrajině“ s cílem oslabit Evropu.
Pokud jde o Ukrajinu, Ibrahim Raisi přímo obvinil Spojené státy z podněcování tohoto konfliktu a velmi přesně definoval co je cílem konfliktu:
„…aby Spojené státy oslabily evropské země. A bohužel je to dlouhodobý plán.“
Na závěr íránský prezident zatloukl několik hřebíků do rakve hegemona a vysvětlil Bidenovi, co je minulost, na kterou se ve svém projevu rozhodl zapomenout:
„Sankce nepřinesly výsledky. Oni (Západ) jsou v minulosti a my jsme v budoucnosti. Jsme budoucnost… Celý svět čeká na den, kdy staré cesty skončí.“
Západní hegemonie již neodpovídá realitě světa, pokus vnutit takzvané hodnoty a ideály selhal, prohlásil Ibrahim Raisi.
Podle íránského prezidenta se svět nachází v historickém zlomu a existuje naděje na vytvoření spravedlivého světového řádu.
„Dámy a pánové, nacházíme se v přelomovém bodě naší historie. Ve světě dochází k vážným změnám, vzniká nový světový řád a z této cesty již není možné odbočit. Hegemonie Západu již neodpovídá realitě dnešního světa, starý liberální řád, který odpovídal ambicím krutých, nenasytných lídrů a kapitalistů, je minulostí.
Pokus o univerzalizaci amerických ideálů po celém světě selhal a Írán je hrdý na to, že jsme odhalili skutečný charakter těchto lídrů… Nyní vidíme konfrontaci, objevují se nezápadní mocnosti, takže je naděje na vytvoření nového, spravedlivého globálního řádu,“ řekl Raisi.
Íránský prezident Ebrahim Raisi řekl, že „jak se nezávislé národy stále více připojují ke spolupráci a konvergenci, některé mocnosti se pokoušejí podněcovat konflikty v různých regionech“.
„Uplatňují mentalitu studené války a snaží se znovu vytvořit bloky v globálním měřítku. Toto regresivní úsilí představuje významnou hrozbu pro bezpečnost a prosperitu národů”.
Podle jeho slov „učinit obchodní koridory nebezpečnými, přeměňovat země ze spojenců na závislé, utlumovat ekonomický pokrok suverénních národů a podněcovat zástupné války napříč Asií a Evropou jsou prvky tohoto zlověstného řetězce”.
Íránský prezident pokračoval: „Ironií je, že tyto akce jsou předkládány ve jménu obrany demokracie. Globální společenství, včetně národů v západní Asii, však poznalo pravou podstatu západní demokracie. Západní demokracie je až příliš často kódovým označením pro státní převrat, okupace a probíhající války”.
Raisi řekl, že všechny íránské bezpilotní letouny použité při útocích na Ukrajinu byly prodány Rusku před začátkem války: „Pokud mají dokument, že Írán předal zbraně nebo bezpilotní letouny Rusům, pak by ho měli předložit”.
Zdůraznil, že republika je pro mír na Ukrajině: „Jsme proti válce a jsme připraveni jednat jako zprostředkovatelé, abychom ji ukončili, ale daně amerického lidu jsou utraceny na vedení války a plnění kapes zbrojních továren.“
Teherán odolal pokusům americké rozvědky svrhnout současný režim v Íránu, budoucnost patří jiným zemím a dny Západu skončily, řekl z pódia. „Svět se posouvá k novému mezinárodnímu řádu a projekt amerikanizace světa selhal,“ řekl a dodal, že “Západ čelí krizi identity a funkčnosti, protože si představuje svět jako neprostupný les a sám sebe jako krásnou zahradu.”
shrnula projev íránského prezidenta v bodech:
–Demokracie je krycí název pro loupeže, války a nadvládu. Naši lidé v západní Asii se setkali se západní demokracií, pocítili ji na vlastním těle a kůží!
–Už jste někdy slyšeli něco o chemickém bombardování Íránu??!!!
–Viděli jste někde fotografie našich lidí, jak jsou vystaveni chemickému útoku!!? Tyto chemické bomby byly dílem Evropy a byly předány zločinci Saddámovi [Husajnovi].
–Není–li čas ukončit okupaci Palestiny!!?Tato země je okupována více než 75 let. Nedostatek bezpečnosti je důsledkem “přítomnosti Izraele”!
–Jediná země apartheidu na světě je Izrael, vytvořený na základě rasismu.
–Korán je ta samá kniha, ve které jsou Abraham, Mojžíš a Ježíš uctíváni a považováni za svaté!
–Oni jsou minulost (Západ) a my jsme budoucnost.”
A to vše bylo řečeno do tváře představitelů Západu a za potlesku necivilizovaného světa.
A tady je další – jihoafrického prezidenta Ramaphosy, který oznámil konec západního neokolonialismu: „Afrika již není ochotna platit za industrializaci severních bohatých zemí. Mnoho severních zemí věří, že jejich majetek spočívá v nerostných zdrojích ležících na africké půdě. Bohatství Afriky patří Afričanům.“
https://www.pokec24.cz/politika/nejzajimavejsi–projev–v–osn–pronesl–iransky–prezident–ibrahim–raisi/
Pepe Escobar – Posuny na geopolitické šachovnici proti americkému impériu
Janinna,1. 8. 2023
Geopolitická šachovnice je v neustálém posunu – a nikdy více nebyla než v naší aktuální rozžhavené situaci. Fascinující konsensus v diskusích mezi čínskými vědci – včetně těch, kteří jsou součástí asijských a amerických diaspor – je, že nejenže Německo/EU ztratilo Rusko, možná nenávratně, ale že Čína získala Rusko s ekonomikou vysoce komplementární s čínskou a s pevnými vazbami na globální jih/globální většinu, což může Pekingu přinést prospěch a pomoci mu.
Mezitím několik atlantických analytiků zahraniční politiky je zaneprázdněno snahou změnit narativ o NATO vs. Rusko s použitím základů realpolitiky. Nový směr spočívá v tom, že je „strategickým šílenstvím“, když Washington očekává, že porazí Moskvu, a že NATO zažívá „únavu dárců“, protože válečný štváč v mikině z Kyjeva „ztrácí důvěryhodnost“.
Překlad: Je to NATO jako celek, které zcela ztrácí důvěryhodnost, protože jeho ponížení na ukrajinském bojišti je nyní bolestně názorné pro celou globální většinu. Navíc „únava dárců“ znamená prohrát velkou válku. Jak neúnavně zdůrazňoval vojenský analytik Andrej Marťanov, „plánování NATO je vtip. A jsou závistiví, bolestně závistiví a žárliví.“ Věrohodná cesta před námi je taková, že Moskva nebude vyjednávat s NATO – pouhým doplňkem Pentagonu –, ale nabídne jednotlivým evropským zemím bezpečnostní pakt s Ruskem, který by učinil jejich potřebu členství v NATO nadbytečnou. To by zajistilo bezpečnost pro každý zúčastněný stát a zmírnilo by na něj tlak ze strany Washingtonu. Daly by se uzavřít sázky na to, že to nejrelevantnější evropské mocnosti přijmou, ale rozhodně ne Polsko – evropská hyena – a pobaltské čivavy.
Souběžně s tím by Čína mohla nabídnout mírové smlouvy Japonsku, Jižní Koreji a Filipínám a následně by mohla zaniknout významná část základen amerického Impéria. Problém je opět v tom, že vazalské státy nemají pravomoc dodržovat jakoukoli dohodu zajišťující mír.Němečtí podnikatelé jsou neoficiálně (mimo záznam) přesvědčeni, že dříve nebo později se Berlín může vzepřít Washingtonu a začít byznys s rusko–čínským strategickým partnerstvím, protože je to pro Německo výhodné.
Zlaté pravidlo však stále nebylo splněno: pokud vazalský stát chce být považován za suverénní stát, první věcí, kterou je třeba udělat, je uzavřít klíčové pobočky základen Impéria a vyhnat americké jednotky.Irák se o to snaží už roky, bez úspěchu. Třetina Sýrie zůstává okupována USA – i když USA prohrály svou zástupnou válku proti Damašku kvůli ruské intervenci.
Projekt Ukrajina jako existenční konflikt
Rusko bylo nuceno bojovat proti sousedovi a příbuzným, které si prostě nemůže dovolit prohrát; a jako jaderná a nadzvuková mocnost to nedopustí.I když bude Moskva poněkud strategicky oslabena, ať už to dopadne jakkoli, jsou to USA – podle názoru čínských učenců –, kdo se možná dopustil největší strategické chyby od založení Impéria: přeměnil projekt Ukrajina v existenční konflikt a zavázal celé Impérium a všechny jeho vazaly k totální válce proti Rusku. To je důvod, proč nemáme žádná mírová jednání a dokonce odmítáme příměří; jediným možným výsledkem, který vymysleli straussovští neokonzervativní psychopati, kteří řídí zahraniční politiku USA, je bezpodmínečná kapitulace Ruska. V nedávné minulosti si Washington mohl dovolit prohrát své války proti Vietnamu a Afghánistánu. Ale prohrát válku s Ruskem si prostě dovolit nemůže. Až se to stane a už je to na obzoru, vzpoura vazalů bude dalekosáhlá.
Je zcela jasné, že od nynějška začnou Čína a BRICS+ – s expanzí započatou na summitu v Jižní Africe příští měsíc – podkopávat americký dolar. S Indií nebo bez ní.
Bezprostředně nevznikne žádná měna BRICS – jak je uvedeno v některých vynikajících bodech v této diskusi. Rozsah práce je obrovský, šerpové jsou teprve v počátečních fázích debat a širší obrysy ještě nebyly definovány.
Přístup BRICS+ se vyvine od vylepšených mechanismů přeshraničního vypořádání – něco, co zdůrazňovali všichni od Putina po šéfku centrální banky Elviru Nabiullinovou – až nakonec po vytvoření další nové měny.
Pravděpodobně to bude spíše obchodní nástroj než suverénní měna, jako je euro. Bude navržen tak, aby konkuroval americkému dolaru v obchodu, zpočátku mezi zeměmi BRICS+ a byl schopen obejít hegemonický ekosystém amerického dolaru.
Klíčovou otázkou je, jak dlouho může falešná ekonomika Impéria – jak ji klinicky rozebral Michael Hudson – vydržet v této široké škále geoekonomické války.
Všechno je „hrozba pro národní bezpečnost“
Na frontě elektronických technologií se Impérium nebrání vynutit si globální ekonomickou závislost, monopolizuje práva duševního vlastnictví a jak poznamenává Michael Hudson, „vytěžuje ekonomickou rentu z účtování vysokých cen za špičkové počítačové čipy, komunikaci a výrobu zbraní.“
V praxi se toho moc neděje, kromě zákazu pro Tchaj–wan dodávat cenné čipy do Číny a žádosti TSMC, aby co nejdříve vybudovala komplex na výrobu čipů v Arizoně. Předseda představenstva TSMC Mark Liu však poznamenal, že závod se potýká s nedostatkem pracovníků se „specializovanými odbornými znalostmi potřebnými pro instalaci zařízení v polovodičovém zařízení“. Takže tolik vychvalovaná továrna na výrobu čipů TSMC v Arizoně nezačne vyrábět dříve než v roce 2025.
Hlavním požadavkem Impéria vůči vazalům NATO je, že Německo a EU musí zavést obchodní železnou oponu proti rusko–čínskému strategickému partnerství a jejich spojencům, čímž se zajistí „bezrizikový“ obchod.
Jak se dalo očekávat, americký Think Tankland se zbláznil a zaměstnanci American Enterprise Institute zběsile prohlašují, že ani ekonomické odstranění rizika nestačí: USA potřebují tvrdý rozchod s Čínou. Ve skutečnosti je to v souladu se skutečností, že Washington rozbíjí mezinárodní pravidla volného obchodu a mezinárodní právo a považuje jakoukoli formu obchodu a SWIFT a finanční výměny za „hrozby národní bezpečnosti“ pro ekonomickou a vojenskou kontrolu USA. Dalším obrazem před námi tedy není Čína uvalující obchodní sankce na EU – která zůstává hlavním obchodním partnerem Pekingu, ale Washington uvalující tsunami sankcí na země, které se odvažují prolomit obchodní bojkot vedený USA.
Rusko–KLDR se setkává s Ruskem–Afrikou
Jen tento týden se na šachovnici odehrály dva tahy, které změnily hru: významná návštěva ruského ministra obrany Sergeje Šojgu v KLDR a rusko–africký summit v Petrohradu. Šojgu byl v Pchjongjangu přijat jako rocková hvězda. Měl osobní schůzku s Kim Čong–unem. Vzájemná dobrá vůle vede k vysoké pravděpodobnosti, že se Severní Korea nakonec připojí k jedné z multilaterálních organizací, které si razí cestu k multipolaritě.
Pravděpodobně to bude rozšířená Euroasijská hospodářská unie (EAEU). Mohlo by to začít dohodou o volném obchodu mezi EAEU a KLDR, jako jsou ty, které byly uzavřeny s Vietnamem a Kubou. Rusko je nejvyšší velmocí v EAEU a může ignorovat sankce vůči KLDR, zatímco BRICS+, ŠOS nebo ASEAN příliš mnoho přemýšlejí. Klíčovou prioritou Moskvy je rozvoj Dálného východu, větší integrace s oběma Koreami a Severní mořská cesta neboli Arktická hedvábná stezka. KLDR je v tomto případě přirozeným partnerem. Dostat KLDR do EAEU udělá s investicemi BRI zázraky: jakési krytí, které Peking v okamžiku, kdy investuje v KLDR, nemá. To by se mohlo stát klasickým případem hlubší integrace BRI–EAEU.
Ruská diplomacie na nejvyšších úrovních se všemožně snaží zmírnit tlak na KLDR.
Strategicky jde o skutečnou změnu hry; představte si obrovský a docela sofistikovaný severokorejský průmyslově–vojenský komplex, který se přidal ke strategickému partnerství mezi Ruskem a Čínou a obrátil celé asijsko–pacifické paradigma vzhůru nohama.
Rusko–africký summit v Petrohradu byl sám o sobě další změnou hry, která způsobila apoplexii (mrtvicový stav, pozn.red.) kolektivním západním mainstreamovým médiím. Nebylo to nic menšího, než že Rusko slovy a činy veřejně oznámilo komplexní strategické partnerství s celou Afrikou, i když nepřátelský kolektiv Západu vede hybridní válku – a to nejen – proti Afro–Eurasii.
Putin ukázal, že Rusko drží 20% podíl na celosvětovém trhu s pšenicí. Za prvních 6 měsíců roku 2023 vyvezlo do Afriky již 10 milionů tun obilí. Nyní Rusko poskytne Zimbabwe, Burkině Faso, Somálsku a Eritrei po 25–50 tisíc tun obilí v příštích 3–4 měsících zdarma.
Putin podrobně popsal vše – od přibližně 30 energetických projektů po celé Africe až po expanzi exportu ropy a plynu a „unikátní neenergetické aplikace jaderné technologie, včetně medicíny“; otevření ruské průmyslové zóny poblíž Suezského průplavu s produkty, které budou vyváženy do celé Afriky; a rozvoj africké finanční infrastruktury, včetně napojení na ruský platební systém. Zásadní je, že také vyzdvihl užší vazby mezi EAEU a Afrikou. Panel fóra „EAEU–Afrika: Horizonty spolupráce“ zkoumal možnosti, které zahrnují užší kontinentální spojení s BRICS a Asií. Může se rýsovat příval dohod o volném obchodu.
Rozsah fóra byl docela působivý.
Byly zde panely „de–neokolonalizace“, jako například „Dosažení technologické suverenity prostřednictvím průmyslové spolupráce“ nebo „Nový světový řád: od dědictví kolonialismu k suverenitě a rozvoji“. A samozřejmě se také diskutovalo o Mezinárodním severojižním dopravním koridoru (INSTC), s hlavními hráči – Rusko, Írán a Indie – kteří se rozhodli prosadit jeho zásadní rozšíření do Afriky a vyhnout se tak přímořským oblastem NATO.
Odděleně od zběsilého tempa akcí v Petrohradu prošel Niger vojenským převratem. Ačkoli konečný výsledek se teprve uvidí, Niger se pravděpodobně připojí k sousednímu Mali a prosadí svou zahraničněpolitickou nezávislost na Paříži. Francouzský vliv je také přinejmenším „resetován“ ve Středoafrické republice (SAR) a Burkině Faso. Francie a Západ jsou postupně vytlačovány po celém Sahelu, jeden krok po druhém, v nevratném procesu dekolonizace.
Dejte si pozor na Bledé koně zkázy
Tyto přesuny po šachovnici, od KLDR po Afriku a čipová válka proti Číně, jsou stejně zásadní jako nadcházející, otřesné ponížení NATO na Ukrajině.
Přesto si nejen rusko–čínské strategické partnerství, ale také klíčoví hráči napříč globálním jihem/globální většinou plně uvědomují, že Washington pohlíží na Rusko jako na taktického nepřítele a připravuje se na prvořadou Totální válku proti Číně.
V současné době stále nevyřešená tragédie na Donbasu zaměstnává Impérium a drží ho dál od Asie a Tichomoří. Washington se však pod straussovskými neokonzervativními psychopaty stále více utápí v zoufalství a beznaději, takže je ještě nebezpečnější. Po celou tu dobu, zatímco „džungle“ BRICS+ turbulentní rychlostí spouští nezbytné mechanismy schopné odsunout unipolární západní „zahradu“, bezmocná Evropa míří do propasti, nucena oddělit se od Číny, BRICS+ a de facto globální většiny. Není třeba ostříleného meteorologa, aby viděl, odkud stepní vítr vane – zatímco Bledí koně zkázy plánují rozdupat šachovnici, ten vítr začíná kvílet. Pro Pokec24 přeložila Janinna
"Benešovy dekrety je potřeba revidovat", ..." konečně už zrušme Benešovy dekrety",28. 8. 2023
"Benešovy dekrety je potřeba revidovat. V pohraničí Němce potřebujeme",
požaduje Jiří CB Benýšek, 9. 8. 14:46
"Podlé okradení Německého řádu, konečně už zrušme Benešovy dekrety",
požaduje , 26. 8. 18:48
Autoři uvedených článků z neznalosti nebo úmyslně používají termín "Benešovy dekrety", ač zřejmě ví, nebo měli by vědět, že správný termín je "dekrety prezidenta republiky". Na dekretální normotvorbě se podílel nejen prezident republiky, ale celá řada ústavních subjektů, např. londýnská čs. vláda, Státní rada, Právní komise, na Slovensku pak nová čs. vláda, Slovenská národní rada a její odborné orgány. V Praze pak především čs. vláda a její odborné instituce.
Stačí, když se podíváte na nějaký dekret prezidenta, který byl přijat již v poválečné době. Jsou na něm podpisy ministrů, předsedů politických stran, poslanců. Tyto dekrety byly přijímány se souhlasem všech našich ústavních orgánů. Mají tedy daleko od tzv. Benešových dekretů. Tento název je hrubou, zpravidla vědomou deformací celého procesu dekretální normotvorby.
Proč bychom měli tedy revidovat nebo rušit dekrety prezidenta republiky? Nejlitějšími odpůrci dekretů prezidenta republiky byli a jsou tzv. sudetští Němci a dokonce i někteří němečtí ústavní činitelé, především bavorští. Bavorská vláda v r. 1991 objednala u prof. dr. Felixe Ermacory juristické dobrozdání o "Sudetoněmeckých otázkách". V něm pan prof. Ermacora říká, že "Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit" , a vše dojednat zainteresovanými stranami.
Od této doby začíná organizované "sudetoněmecké křížové tažení proti Benešovým dekretům". Můžeme rozlišit jeho dvě etapy. Pro první z nich je příznačné, že bojem proti dekretům se zabývá tzv. sudetoněmecký landsmanšaft se značnou podporou zvláště bavorských politiků, zejména Horsta Seehofera, bavorského premiéra a patrona "sudetských Němců", který později se stal spolkovým ministrem vnitra. V této fázi je "český garmanofilní a sudetomilný živel" spíše "ozdobou" SL, než nějakou významnou samostatnou politickou silou.
V druhé etapě tohoto zápasu se však formuje česká pátá kolona, a to od doby, kdy premiérem české vlády se stal B. Sobotka. Nabývá na síle a dostává se do kondice, díky vládě v čele s P. Fialou, kdy se již může stát stranou, která by byla schopná se sudetoněmeckým landsmanšaftem a jeho německými příznivci jednat "o změnách nebo zrušení dekretů prezidenta republiky." Zatím jeho prvními trubadory jsou novináři, kteří se angažují, aby dekrety prezidenta republiky nebyli "překážkou urovnání vztahů se SL". Bude jich stále více. Přidruží se k nim postupně řada nám dobře známých českých politiků, ústavních činitelů. Již dnes mají většinu v Poslanecké sněmovně PČR a v Senátu, ve vládě a souzní s nimi zřejmě i prezident republiky, který nedávno jmenovat několik soudců Ústavního soudu ČR.
Divadelní jeviště je již připraveno. Protidekretální strana se předvádí a zkouší své síly, kam až dosáhnou, co zmůžou. Čeští vlastenci však v současnosti nejsou organizovanou silou, která by mohla zabránit chystaným státním změnám, spočívajícímu ve zrušení dekretů prezidenta republiky. Následky tohoto kroku by byly dalekosáhlé. Lze je alespoň zhruba domyslet.
Ve hře o dekrety však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, CSc. výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. (Sborník Česko–německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí Praha 1998. str. 27).
Dekrety prezidenta republiky prošly během let řadou zkoušek a plně obstály. Podívejme se alespoň na několik z nich v plné stručnosti.
1.Dekrety prezidenta republiky prošly ratihabičním procesem. Staly se z nich ústavní zákony a zákony a staly se nedílnou součástí našeho právního řádu Ratihabice dekretů prezidenta republiky "Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, ustanovil v čl. 5, že dekrety „podléhají ... dodatečnému schválení příslušnými ústavními činiteli (ratihabici)“ a „pozbývají další platnost šest měsíců po dni, kdy se sejde Národní shromáždění... .“
Ústavním dekretem č. 47/1945 Sb. byla zákonodárná moc svěřena Prozatímnímu národnímu shromáždění. PNS se sešlo na svém prvním zasedání dne 28. října 1945. Tímto dnem skončila etapa dekretálního zákonodárství. V průběhu několika měsíců PNS, kromě dalšího, projednalo a schválilo všechny dekrety. Výsledkem ratihabičního procesu byl ústavní zákon č. 57/1946 Sb. z 28. března 1946, který v čl. I odst. 2 výslovně stanovil: „Veškeré dekrety prezidenta republiky jest považovat od jejich počátku za zákon, ústavní dekrety buďtež považovány za zákon ústavní.“
Tak se veškeré dekrety prezidenta republiky, stejně jako ústavní či jiné předcházející nebo následné zákony, staly nedílnou součásti československého a poté i českého právního řádu. Je skutečnosti, že většina dekretů prezidenta republiky měla časově omezený význam. Dnes již nejsou zajímavé právně, politicky ani historicky. Byly realizovány. Nejsou již aplikovatelné. Mluvíme o jejich vyhasnutí. Účinky jejich aplikace v minulosti však přetrvávají. Povinnosti a práva z nich vyplývající nemohou být zpětně nijak dotčeny."
2) Nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. března 1995, zakotvoval, že jeden z nejdůležitějších dekretů prezidenta republiky byl v době svého vydání nejen legálním, ale také legitimním aktem
"Na základě všech uvedených zjištění a úvah dospěl proto Ústavní soud k závěru, že dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byl v době svého vydání nejen legálním, ale také legitimním aktem. Vzhledem k tomu, že tento normativní akt již splnil svůj účel a po dobu více než čtyř desetiletí již nezakládá právní vztahy, a nemá tedy již nadále konstitutivní charakter, nelze dnes, za uvedené situace, zkoumat jeho rozpor s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky], neboť takový postup by postrádal jakoukoli právní funkci. Opačný postup by ostatně zpochybnil princip právní jistoty, jenž je jednou ze základních náležitostí současných demokratických právních systémů.
Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud proto návrh R. D. na zrušení dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zamítl. (Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 8. března 1995, č. 55/1995 Sb.)"
3. Posudky, které si nechala vypracovat vláda SRN, a expertizy předních západoevropských právník, došly k závěrům, že dekrety prezidenta republiky nejsou v rozporu s legislativou EU
"Podobnou studii provedl Evropský parlament. Na vypracování tří expertiz pro Evropský parlament se podílela trojice předních západoevropských právníků: Jochen Frowein z Německa, Christopher Prout z Velké Británie a Ulf Bernitz ze Švédska. Prof. Jochen Frowein z Heidelbergu, který je bývalým ředitelem Institutu Maxe Plancka pro srovnávací právo veřejné a mezinárodní právo a bývalým místopředsedou Komise pro lidská práva, posuzoval také oprávněnost sankcí EU vůči Rakousku v roce 2000. Expertizy se shodovaly s posudky, které si nechala vypracovat německá spolková vláda. Ve svých dobrozdáních jejich autoři došli k závěrům, že dekrety prezidenta Beneše nejsou v rozporu s její legislativou."
Z článku Evropská komise znovu potvrdila, že Benešovy dekrety jsou v EU uzavřenou záležitostí (https://euractiv.cz/section/aktualne–v–eu/news/evropsk–komise–znovu–potvrdila–e–beneovy–dekrety–jsou–v–eu–u/
4. Prof. V. Pavlíček o dekretech prezidenta republiky – Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu
Ve hře o dekrety však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, CSc. výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (Sborník Česko–německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 27).
Představitelé landsmanšaftů Němců odsunutých z Československa již dlouhodobě všemožně usilují o zrušení dekretů prezidenta republiky. Tento jejich požadavek je, jak v roce 1998 řekl prof. JUDr. V. Pavlíček, DrSc. „…součástí komplexního plánu obsaženého v jedné expertize, kterou měla německá vláda v roce 1991 k dispozici při jednání o československo–německé smlouvě a má sloužit k znovuzískání majetku Němců. Řada kroků německé strany postupuje podle tehdy zpracovaného scénáře“. (Sborník Česko–německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 28).
5. Prof. Dr. Felix Ermacora: "Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit"
"6. Totální konfiskace movitého a nemovitého majetku v průběhu vyhnání nese spolu s ním charakter genocidia, a s ohledem na všeobecně uznávaná pravidla mezinárodního práva a právní zásady mezinárodních organizací je nutno totální konfiskaci anulovat a poskytnout náhradu. Ať již má být majetek restituován, anebo za majetkové ztráty poskytnout náležité odškodnění.
7. Za současného právního stavu neprosadí jedinec patřičné právní řízení, ani nenajde kompetentní soud, u kterého by mohl uplatnit majetková práva. To platí i pro Německo a Rakousko. Tyto záležitosti je nutno dojednat." Sudetoněmecké otázky, Juristické dobrozdání, Část V. Závěrečné teze a katalog požadavků, Vídeň – Innsbruck 1991
6. Jak je také dojednáváno zrušení vyvlastňovacích dekretů v ČR?
a)"Benešovy dekrety je potřeba revidovat. V pohraničí Němce potřebujeme" požaduje Jiří CB Benýšek ..." Potomci sudetských Němců by mohli snáze získat české občanství a tím by mohlo dojít ke skutečnému historickému smíření. Křivd se dopouštěli nejenom Němci, ale i Češi."...
Nebudeme dále citovat z předmětného článku. Jeho název a dvě uvedené věty již nám říkají to nejpodstatnější. Bude–li mít některý z našich čtenářů zájem o další, lehce se může s celým článkem seznámit. https://medium.seznam.cz/clanek/jiri–cb–benysek–benesovy–dekrety–je–potreba–revidovat–v–pohranici–nemce–potrebujeme–16471?fbclid=IwAR36fFGEp3uwOmV37SGQbMUH3ku0Gofy6Z13J7h81gfW9GLbVfWiKKC7TIQ
b)"Podlé okradení Německého řádu, konečně už zrušme Benešovy dekrety",požaduje , 26. 8. 18:48 Důvod je jasný. Tato mimořádná právní norma pojmenovaná podle druhého československého prezidenta byla pod často vymyšlenou záminkou kolaborace s nacisty zneužívána proti nepohodlným lidem a institucím.
7. Závěrečná poznámka ČNL: V současnosti jen mdle reagujeme proti zasahování do našich vnitřních záležitostí, proti přepisování dějin, proti zradě našich národních a státních zájmů. Putujeme po cestě vedoucí ke stále větší závislosti na určitých vnějších subjektech. Takto časem můžeme dojít až ke transformaci našeho státu v kolonii, nový protektorát. Záleží i na nás, jak se vše bude vyvíjet. Jsme si toho vědomi? Připravil Dr. O. Tuleškov
Přílohy:
1. Benešovy dekrety je potřeba revidovat. V pohraničí Němce potřebujeme, požaduje Jiří CB Benýšek, 9. 8. 14:46
Beneš udělal po druhé světové válce velkou chybu, která ale prošla jen díky kontextu dané doby.
Článek
Odsun sudetských Němců je v pohraničí patrný dodnes. Nebýt Hitlera a radikalizace Němců, žily by tyto národy v míru a v klidu. Zároveň v přátelském souladu a úžasném soupeření, díky kterému mělo prvorepublikové Československo jedno z nejlepších školství na světě.
Na základě Benešových dekretů se zestátňovalo. Prezident už byl vážně nemocný. Hrálo se o zachování demokracie a Beneš byl pod tlakem komunistů. Když byl Masaryk vyhozen z okna, Beneše to zlomilo a dělal velké ústupky. Nicméně Beneš se už z Anglie vracel velmi unaven. Je dost možné, že už prezidentem být nechtěl. Ale jeho jméno v zahraničí a potřeba obnovy československé státnosti si ho vyžadovaly. Velkým omylem také byl zákaz Agrární strany, díky kterému se lépe prosazovali komunisti na venkově. V rámci dekretů se zabavoval majetek a upevňovala komunistická moc. Beneš posloužil jen jako fíkový list pro komunistické řádění. Kdyby byl při síle a Československo nebylo Západem dáno jako reparace Sovětskému svazu. Jednal by určitě jinak. Potomci sudetských Němců by mohli snáze získat české občanství a tím by mohlo dojít ke skutečnému historickému smíření. Křivd se dopouštěli nejenom Němci, ale i Češi.
V současné době jsou dekrety velké téma a dokázaly rozhodnout jedny prezidentské volby a díky tomu jsme měli 10 let ostudy na hradě. Šíří se nám tu úmyslné nepřesnosti.Například slovanství, které je mýtus šířený z Ruska. V dnešní době potřebujeme evropanství a opravdový respekt mezi národy. Podle některých genetických odborníků jsou Češi voříšci Evropy a díky tomu nejspíš máme tak hezké ženy. Údajně jsme trošku Slované, ale zároveň i Keltové a samozřejmě i Němci, Židé a další národnosti. V každém případě dva z našich nejbližších sousedů jsou německy mluvící země a historicky jsme úzce propojeni. Karel IV. byl dokonce císař svaté říše římské, čili formálně vládl všem německým zemím. Hodně přehnaně je to skoro jako kdyby Petr Pavel byl německý a český prezident zároveň. A ano, až takto byly naše země propojeny.
Přemysl Otakar II. pozval Němce do českého pohraničí, kde byly pralesy a divočina. Němci ho zvelebili, lesy vyklučili a zařídili svá hospodářství. Českého krále respektovali, platili mu daně. V té době definice národa nebyla jako dnes. Lidé se ztotožňovali spíše s panovníkem a s místem kde žijí. To přetrvalo například až do první republiky v Českých Budějovicích, kde si místní lidé říkali Budvajzři a určovali se podle toho, že jsou obyvatelé Českých Budějovic. Zároveň mnoho mladých německy mluvících Čechoslováků během mobilizace v roce '38 uposlechlo mobilizačního příkazu a pak ze srdce plakali, když jim bylo znemožněno bránit Československo.
Další obyvatelé znamenají více daní do rozpočtu. Navíc v pohraničí je velká nezaměstnanost a s tím spojené společenské problémy a vyloučené lokality. Šikovní a podnikaví lidé jsou vždycky vítáni. Vytváří pracovní místa. Příklady táhnou. A oni by dávali dobrý příklad místním, kteří zde nemají kolikrát ani kořeny. Jen jejich rodiče nebo prarodiče tam byli komunisty dosídleni. Proto je v těchto lokalitách tak velká prostituce a alkoholismus. Proto třeba Most má vyloučené lokality. Tam v podstatě celé město padlo za oběť těžbě uhlí a ztratilo tak svou historickou kontinuitu. Zároveň by se lidé více učili německy a díky tomu by měli možnost si jít přivydělat do Německa a nebo Rakouska, potenciálně Švýcarska. Cestování otevírá obzory a některým by určitě pomohlo vytáhnout nohy ze svého zarděného rybníčku. ..
Poznámka autora: Netvrdím, že mám ve všem absolutní pravdu. I já se mohu v něčem mýlit. Ale cílem článku je otevřít diskuzi o otázce pohraničí a jeho sociálních problémech. Když se podíváte na volební mapy, tak největší podpora extremistů a populistů je právě v pohraničí. Historické křivdy a nevyrovnání se s minulostí nás straší i desítky let po odsunu Němců. Jako by duše lidí, které tam po generace žili, chtěli dojít smíru a netrpělivě čekali, až dojde k přátelskému a férovému podání rukou mezi představiteli české republiky a představiteli sudetských Němců. Nestrkejme hlavu do písku před problémy minulosti a naplno začněme spolupracovat s německými zeměmi, jako se tak dělo za Přemysla Otakara II. a i za Karla IV.
2."Podlé okradení Německého řádu, konečně už zrušme Benešovy dekrety", požaduje , 26. 8. 18:48
Důvod je jasný. Tato mimořádná právní norma pojmenovaná podle druhého československého prezidenta byla pod často vymyšlenou záminkou kolaborace s nacisty zneužívána proti nepohodlným lidem a institucím.
Článek
Jejich poslední obětí se nedávno stal Řád bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě známý též jako Německý řád, ještě dříve Řád německých rytířů. Tomu Ústavní soud zamítl restituci majetku, který mu byl protiprávně odebrán právě na základě Benešových dekretů. Jedná se mimo jiné o hrady Bouzov a Sovinec, lázně Karlova Studánka a 13 500 hektarů lesů, polí a rybníků. Je smutné, že české soudy neumí dát jasně najevo, že dekrety prezidenta republiky v mnoha případech způsobily bezpráví, a adorují jej jak Indové posvátné krávy. Doplnil bych, že hrad Bouzov patřil řádu Německých rytířů (původní název dnešního Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě) od roku 1696, kdy jej rytíři koupili od starého moravského šlechtického rodu Podstatských z Prusinovic. Čili se jej nezmocnili po bitvě na Bílé hoře v roce 1620, z čehož bývají také obviňováni, že se lacino zmocnili konfiskované protestantského majetku. Řád se také zasadil koncem 19. století zásadní neogotickou přestavbu hradu, do níž rytíři investoval (nejvíce tehdejší velmistr, arcivévoda Evžen Habsburský) 20 000 000 zlatých, což v současných cenách odpovídá více než 6 miliardám korun českých. Řád rovněž vlastnil Karlovu Studánku a především zásluhou tehdejšího velmistra Maxmiliána Františka Habsburského, syna císařovny Marie Terezie, zde na konci 18. století vznikly proslulé lázně. Ty pomáhají lidem v léčbě nemoci plicních a dýchacích cest. Chápu, že se mnohým lidem při vyslovení němečtí rytíři zatmí před očima a představí si husity, kteří bojovali s křižáky. Jenomže to je výrazem nevzdělanosti, do které nás uvrhli komunisté. Nelze dávat dohromady křížové výpravy a rytířské řády, mezi něž patřili též Němečtí rytíři. Ti byli založeni v roce 1190 v Akkonu v tehdejším Jeruzalémském království jako špitální řád a jejich úkolem bylo pečovat o poutníky putující do Svaté země. Na začátku 13. století je český král Přemysl Otakar I. povolal do svých zemí a poskytl jim zvláštní ochranu. Tento řád tedy existoval už dvě století před vypuknutím husitských bouří a jeho hlavní posláním nebylo bojovat s přívrženci kalicha.Po II. světové válce však mnozí Češi považovali členy řádu za zrádce Československa a požadovali jejich razantní potrestání včetně zabavení řádového majetku. A nejednalo se jenom o komunisty. Tento postup podporovala například i Milada Horáková. Přitom tito lidé řádu křivdili. Od doby, kdy se Hitler dostal v Německu k moci, řádoví členové vystupovali rozhodně antinacisticky a stáli pevně na pozicích Československé republiky. Vedení řádu mimo jiné poskytlo miliony korun na výstavbu čs. pohraničních opevnění a umožnilo budování palebných průseků ve svých lesích. Některé své objekty pak dalo k bezplatnému užívání československé armádě. Po záboru Sudet hitlerovským Německem v říjnu 1938 byl řád za jeho protinacistické postoje v únoru 1939 nacistickým režimem zrušen a jeho majetek zkonfiskován. Velmistr řádu Robert Schälzky byl opakovaně vyslýchán gestapem a internován v domácím vězení. Člen řádu páter Heribert Kluger zemřel v koncentračním táboře Dachau, sestra Irmgard pak v koncentračním táboře Osvětim. Jiní členové řádu byly nacisty vězněni a někteří se v roce 1944 zapojili do atentátu na Adolfa Hitlera. Ani tyto prokazatelné antinacistické postoje však nezabránily v roce 1945 novým křivdám, kdy řádový majetek pro změnu zabavilo obnovené Československo.V případě Německého řádu došlo k prokazatelnému zneužití Benešových dekretů, jelikož ty se neměly týkat osob německé národnosti, které se aktivně zapojily do protinacistického odboje. To řádoví členové splňovali a navíc je otázkou, zda jimi měly být trestány i církevní řády a kongregace, které jsou nadnárodní.Bohužel, tuto obrovskou nespravedlnost nyní potvrdil i Ústavní soud, když odmítl stížnost řádu proti rozsudkům obecných soudů, které mu odmítly vydat zpátky ukradený majetek. Právě s alibistickým odvoláním na Benešovy dekrety. A jimi rovněž argumentovala i naše nejvyšší soudní instance. Senát Ústavního soudu v čele s předsedou Tomášem Lichovníkem ve svém nálezu uvedl, že k převedení řádového majetku na stát došlo před únorem 1948, i když připouští, že Benešovy dekrety byly už dříve zneužívány. „Tento fakt, spolu s průběhem tehdejšího poválečného restitučního procesu – definitivně zmařeného totalitní mocí – svědčí o tom, že nedemokratické prvky byly přítomny v jednání orgánů veřejné moci Československé republiky ještě před 25. 2. 1948,“ uvádí se v nálezu Ústavního soudu. Odlišené stanovisko pak vyjádřil soudce David Uhlíř, podle kterého mělo být řádovým stížnostem vyhověno a všechna jimi napadená rozhodnutí obecných soudů zrušena. „Ústavní soud … sdílí právní názor stěžovatelky potud, že se konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb. na předmětné pozemky (a lze tu hovořit o hradním areálu šířeji) v té formě, jak bylo deklarováno dostupnou konfiskační vyhláškou, nevztahovala. …poválečný mechanismus nápravy případných pochybení z konfiskací a posléze nápravy alespoň majetkových křivd vzniklých potenciálním restituentům, odvozujícím své nároky z období nacistické okupace, zůstal nedovršen,“ píše ve své oponentuře soudce Uhlíř. Toto však není jediný případ zneužití Benešových dekretů. Doplatil na ně i knížecí rod Lichtenštejnů, kterému Československo ukradlo jeho panství na jižní Moravě mezi nimi Lednici a Valtice. Problém je, že české soudy se Benešových dekretů bojí, a mají strach naplno říci, že v těch a těch kauzách došlo k jejich zneužití, a tudíž neplatí. Tím ovšem akorát dávají zelenou předchozím křivdám, a to je špatně. V podstatě tak rezignovaly na spravedlnost. Jako řešení se nabízí razantní a zásadní krok, zrušení tzv. Benešových dekretů, které jsou v současné době ostudou českého právního řádu.
3. Sudetoněmecké otázky,Juristické dobrozdání,Vídeň – Innsbruck 1991
Prof. Dr. Felix Ermacora
Část V. Závěrečné teze a katalog požadavků, D. Katalog požadavků
1. Vyhnání je nutno hodnotit jako nepromlčitelný akt vraždy národa (genocidia). Vyhnání anulovat a prohlásit je za neplatné je mravním příkazem.
2. „Právo na vlast“ není žádným územním státním nárokem, nýbrž individuálním a kolektivním právem na realizaci sebeurčení spojeným s požadavky – svobody přicestování, svobodné volby bydliště, svobody majetkové.
3. Je nutno usilovat o umožnění usnadněného získávání státního občanství.
4. O rozvoj regionalismu, přesahujícího hranice, na němž by se podílely z Německa spolková země Bavorsko a Sasko, z Rakouska Horní a Dolní Rakousy; regionalismus, přesahující hranice, se má utvářet na základě Regionalistické konvence Rady Evropy.
5. Pro (pozůstalou) německou národnostní skupinu v ČSFR je nutno vybudovat účinnou ochranu národnostní skupiny s právem na vlast.
6. Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit. Totální konfiskace movitého a nemovitého majetku v průběhu vyhnání nese spolu s ním charakter genocidia, a s ohledem na všeobecně uznávaná pravidla mezinárodního práva a právní zásady mezinárodních organizací je nutno totální konfiskaci anulovat a poskytnout náhradu. Ať již má být majetek restituován, anebo za majetkové ztráty poskytnout náležité odškodnění.
7. Za současného právního stavu neprosadí jedinec patřičné právní řízení, ani nenajde kompetentní soud, u kterého by mohl uplatnit majetková práva. To platí i pro Německo a Rakousko. Tyto záležitosti je nutno dojednat.
8. Srovnatelné příklady ukazují, že rámcové smlouvy o odškodnění jsou cestou, jak uspořádat majetkové otázky. V této souvislosti je přednostně důležité objasnit státní příslušnost obětí vyvlastnění v okamžiku vyvlastnění, a podle toho jednat dál.
9. Přestože Evropská konvence lidských práv zaručuje ochranu majetku (čl. 1,I. Dodatečný protokol), nelze v případě stížností zcela vyloučit účinnost námitky „ratione temporis“ (ducha doby). Ledaže by existoval „link“ (spojovací článek) mezi odnětím majetku a jednáním nebo opomenutím Německa. Československé námitce proti platnosti majetkového práva k tíži sudetoněmeckého majetku je nutno odporovat v případě, že Československo ratifikuje přístup k Evropské konvenci lidských práv.
10. Cesta, kterou lze doporučit, je požádat Spolkovou republiku – jako ochrannou mocnost sudetských Němců – aby veškeré dosud trvající otázky, které vyplývají z tohoto komplexu otázek, objasňovala a řešila smluvní cestou. A to za spolupůsobení patronátního Bavorska a legitimních zástupců sudetských Němců.
Petr Komers – Otevřený dopis P. Vackovi, 1. místopředsedovi PRO
12. 9. 2023
Vážený pane Vacku.
Před pár dny se mi dostal před oči text Vašeho proslovu na tiskové konferenci PRO, v němž jste doslova pronesl: “Nejsme obdivovatelé ničeho, co přichází z východu, protože to vždy znamenalo utrpení, bídu, drancování a ponižování českého národa.”
Tento hloupý výrok popudil mnoho sympatizantů Vaší strany, a bezpochyby jste ji připravil o velké množství potenciálních voličů.
Po pravdě řečeno, budil jste ve mně nedůvěru už od chvíle, kdy jsem Vás na jaře slyšel řečnit na Novotného lávce v rámci debaty organisované Akcí D.O.S.T., jíž se zúčastnil také pan Kobza (za SPD) a pan Štěpánek (Trikolóra). Jednak jste byl jediný, kdo tam evidentně dával najevo, že o spojení oposice proti současné vládě ČR nestojí, jednak jste se tam pochlubil tím, že Vaše strana naprášila policii několik pokojných demonstrantů, kteří se neprojevili žádnými násilnostmi, nýbrž jen projevením svého názoru, na nějž by měli mít ve skutečně demokratickém režimu svaté právo. Pokud se i oposiční strana uchyluje k cenzorství, vypovídá to bohužel dost i o jejím skutečném zaměření.
Později jsem vyslechl pár Vašich projevů (mj. na demonstraci Česko proti bídě před Strakovkou), v nichž jste vyzdvihoval své vlastní protiruské postoje a zároveň orodoval za EU. Upřímně řečeno, tím vším jste působil jako nastrčený provokatér, který má demonstranty vrátit zpět do stáda. Protože pokud zastáváte takové názory, a pokud je dokonce zastává strana PRO, pak v zásadě neříkáte nic jiného než propaganda současné vlády a mainstreamových médií. Nemá to nic společného s oposicí.
Váš čerstvý výrok o tom, jak Vám je proti srsti (mluvíte v množném čísle, tj. zřejmě za celou stranu PRO) vše z Východu, je víc než skandální. Buď jste tak hloupý, že Vám chybí základní znalosti dějinných a geopolitických faktů (což nepředpokládám, myslím, že máte víc vzdělání i praktických zkušeností než kdokoli v současné vládě), anebo prostě vědomě lžete, a tím jste ještě nebezpečnější. Nemůžete přece nevědět, že kdyby nás z Východu Sověti v roce 1945 vlastní prolitou krví nezachránili (za naši záchranu jich zemřelo až 150 tisíc!), zmizel by náš národ dávno z mapy Evropy, a Vy byste pak stěží měl možnost pronést tak drzá slova.
Můžete mi říci, co nám konkrétně (ČR) za posledních 33 let Rusko udělalo tak zlého, že i Vy dštíte takovou nenávist? Vzpomínejte, jak chcete, nepřijdete na nic. V roce 1989 dokonce Rudá armáda zaštiťovala nástup Václava Havla k moci. Skoro všechny aféry typu Pussy Riot, Litviněnko, Skripal, Navalnyj, sestřelení letadla Malaysian airlines atd. byly uměle nafouknuty, a jak se po čase ukázalo, vesměs i vykonstruovány na Západě. Obvinění padla fůra, důkazy žádné. Věřit tomu, že Navalného, kterého sami otrávili, vydají Rusové na Západ k přezkumu, kde se otrava potvrdí, může opravdu jen malé dítě. Malaysian airlines odmítly výsledky nizozemského vyšetřování, které bez jakýchkoli dokladů obvinilo Rusy, ačkoli ti byli na rozdíl od Kyjeva a USA jediní ochotni poskytnout vyšetřovatelům důkladnou dokumentaci. Tyto aféry se však ani netýkají naší republiky. Všechny sloužily jen ke gradovanému rozdmychávání nenávisti, která měla vést k masovému evropskému souhlasu s chystanou válkou, jež byla odstartována za účasti gruzínských ostřelovačů a paní Nulandové pučem v Kyjevě proti svobodně zvolené vládě Ukrajiny. Načež začalo upalování civilistů v Oděse a válka fašisty prosáklého nového režimu v Kyjevě proti vlastním spoluobčanům. Za vydatné pomoci a povzbuzování Západu, k němuž se podle všeho chcete hlásit, asi stejně naivně jako současná ukrajinská elita, která tuto hloupou víru zaplatila zničením vlastní země a masakrem vlastního obyvatelstva.
Anebo že by přece jen jedna česká aféra, která potvrzuje agresivitu Ruska: Vrbětice? Musím opakovat to, co je zjevné i nedoukovi? Po sedmi letech se najednou ze dne na den objevilo obvinění bez jakýchkoli důkazů, na nějž navázalo vyhošťování ruských diplomatů. (Shodou okolností těsně po odhalení amerického pokusu o atentát na Lukašenka.) Co jsme se dozvěděli jako argument pro tak neomalený a radikální diplomatický krok? “Sledujeme jednu vyšetřovací versi.” Takže nic. Jako svině jsme se zachovali my, ne oni.
Kde tedy berete argumentační oporu pro Vaše opovrhování vším východním?
A kde berete víru, že naše oddanost Západu je v tuto chvíli tak dobrá? Co nám ten Západ tak dobrého přinesl? Po brutálních staletích kolonisace pokračuje podobně drasticky v neokolonisaci rozvojových zemí (stačí připomenout jen pár milionů zabitých v Kongu kvůli západním zájmům). Vyrobil dvě světové války a jen v posledních 30 letech rozpoutal celou sérii devastačních válek po celém světě, které stály miliony nevinných životů. (Paní Albrightová s klidem prohlásila, že půl milionu mrtvých iráckých dětí je přijatelnou cenou za americké zájmy. Podobných cynických citátů, jež nikoho kupodivu nepobouří, bychom našli spoustu.). O používání zakázaných kasetových zbraní a zbraní s ochuzeným uranem v Jugoslávii, v Iráku či na Ukrajině ani nemluvě. Ten Západ, který přijal nás do EU jen proto, aby mohl vyrabovat náš průmysl a zemědělství. Ten Západ, který námi vždy jen opovrhoval a nikdy nás nebral jako partnera. Sám to po svém působení v Jugoslávii musíte vědět. Ten Západ, který je připraven nás stejně jako Ukrajinu obětovat pro vlastní zájmy. Protože i my jsme Slovani, a o těch se na Západě vždy mluvilo jako o národech k likvidaci, nejen v Německu, ale i mezi Angloameričany.
Co nám Západ přináší tak dobrého, že Vám stojí za to rozdmychávat dál nenávist vůči Východu?
Co nám přináší NATO kromě toho, že nám chce taky pořádně smočit ruce v krvi svých válek? Co nám přináší EU se svými Green Dealy, LGBT, Velkými resety a se svou snahou zlikvidovat malé národní státy ve jménu bank a nadnárodních korporací, i za cenu rozvrácení všech základních civilisačních hodnot (rodina, kulturní identita atd.)? Že by Vám učarovala její dotační politika, anebo její snaha zaplavit nás migračními vlnami a rozvrátit národní státy?
Jistě, i v nedávné minulosti nám Západ přinesl pár skvělých věcí. Napadá mě třeba rock´n´roll nebo knihy zvěrolékaře Jamese Herriota. O tom není pochyb. Ale v současnosti je západní civilisace zcela jednoznačně civilisací hluboce zdegenerovanou, z jejíchž trosek chce těžit jen úzká vrstva bezohledných magnátů, kteří jsou připraveni jít přes mrtvoly. Dokladem budiž další skvělý projekt Západu: totalitní prosazování všeobecného očkování nebezpečnými vakcínami proti novým epidemiím, které za tím účelem vznikly v jeho laboratořích.
Pěkně děkuji, pane Vacku.
Čí zájmy vlastně prosazujete? Čí zájmy prosazuje strana PRO? Ze skutečně důležitých věcí ve Vaší agendě zůstává především energetická agenda a právě odpor proti důsledkům očkování (ani ne přímo proti WHO), ale co víc? Jinak – alespoň soudě z Vašich výroků – si téměř ve všem notujete s Fialovou vládou. Jenomže všechno se vším souvisí. Špatná je celá EU se svými stále zřetelnějšími totalitními tendencemi. Opravdu nám chcete tvrdit, že věříte, že boj proti vakcínám a za českou energetickou nezávislost je tím jediným, o co teď jde? A myslíte, že takový boj je vůbec možný v tom bruselském molochu, když pravidla debaty určuje někdo jiný a když mezitím opominete další extrémně závažné a nebezpečné projekty, s nimiž EU přichází? Copak není vše provázané?
Tvrdíte, že je naivní chtít vystoupit z EU. Pokud znáte důkladně ustavující dokumenty, víte moc dobře, že to možné je. Samozřejmě by šlo o strastiplnou cestu, ale byla by to cesta národní hrdosti, jež je stále více zadupávána, a je nejvyšší čas, protože s pouhým bojem za energetickou nezávislost Českou republiku v rámci rigidních struktur nezachráníte.
Svými poněkud fanaticky formulovanými výroky jste zdiskreditoval snahu všech, kteří bojují za budoucnost naší republiky, jež není možná bez spolupráce s Východem. Jsme uprostřed Evropy a civilizačně patříme stejně tak do Západem ovlivněného středoevropského prostoru, jako do slovanského světa, který nám možná někdy i ublížil, ale zcela jistě nás dokázal i chránit. Pokud chcete zachránit stranu PRO, prosím Vás, abyste odstoupil ze své funkce místopředsedy, protože Vaše hodnoty nejsou hodnotami těch, kdo mají v srdci záchranu naší drahé země před zkázou a degenerací.A samozřejmě byste se měl veřejně omluvit všem, kteří Vám snad někdy naivně uvěřili. Pokud se s Vašimi extrémními postoji ztotožňuje i pan Rajchl a další Vaši kolegové, pak o Vaši stranu už opravdu nestojím. Na demonstraci 16. 9. samozřejmě přijdu, a pochopitelně s tím, že nejdu podpořit Vaši stranu, ale boj proti zlu. Tomu bude odpovídat i vlajka a transparent, s nimiž se dostavím.
S pozdravem Petr Komers, PhD.,překladatel
Redakce : J. Skalský, připravil: Dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 805. publikaci určenou pro vlastenecké organizace. Praha, 30.9.2023
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz Estránky: www.ceske–narodni–listy.estranky.cz