Vystoupení Alexeje Puškova v PACE

Zajímavý dokument doby nabídl projev šéfa ruské delegace v Parlamentním shromáždění Radě Evropy (PACE) Alexeje Puškova, který pronesl krátce poté, co bylo Rusko zbaveno hlasovacích práv (byť jen do konce roku). (Překlad podle videozáznamu.)

„Máme za to, že lidé, kteří se na tomto rozhodnutí podíleli, na to nemají morální právo. Gruzínská delegace by například měla raději vysvětlit, jak Gruzie v srpnu 2008 z rozkazu Saakašviliho zabila v Cchinvali 147 lidí – všichni jste to viděli v televizi. Cchinvali bylo bombardováno raketami. A co dnes slyšíme od gruzínských delegátů? Že se to nestalo. I oni tak za všechno to zabíjení nesou odpovědnost.

Pojďme konečně nazývat věci pravými jmény. Soudí nás za to, že se Krym připojil k Rusku, což se odehrálo zcela bez krveprolití a v souladu s názorem a přáním obyvatel Krymu. Gruzie chtěla agresivním vojenským způsobem opětovně připojit území, na nichž v letech 1991 až 1992 praktikovala genocidu. Byli tam zabíjeni lidé, což potvrdila OBSE ve zprávě připravené paní (?). Všichni to vědí. (…)

Nyní nás odsuzují i delegace zemí, které se podílely na agresi do Iráku v roce 2003. Nějak jsem si nevšiml, že by těch dvacet vlád, které tak či onak podporovaly iráckou agresi a která byla celosvětově označena za ilegální – to je obecně známo – tady bylo nějak trestáno. Nějak to nevidím. Parlamentní shromáždění nad tímto zločinem zavírá oči, i když v Iráku v důsledku agrese a okupace zemřelo několik set tisíc lidí -- to je známo. Proti těmto soudruhům ale žádné sankce vyhlášeny nebyly. Myslím, že by se člověk měl zamyslet nad těmi vládami, které v posledních dvaceti letech porušovaly mezinárodní právo – bombardováním Bělehradu, bombardováním Libye, okupací Iráku – (tyto vlády) nemají morální právo jakkoli rozhodovat o ruské delegaci.

Chci vám také říci, že nynější velmi napjatá krize mezi Ruskem a Parlamentním shromážděním Rady Evropy se spojena s několika věcmi. Za prvé, jsme tu svědky triumfu dvojího metru. To, co jsme včera slyšeli od ukrajinské delegace, vyvolalo hlasitý (?) smích. Ukrajina prý nemá žádné problémy s výjimkou hrozby z Ruska. Zajeďte na Ukrajinu. Podívejte se, jak země žije. Podívejte se, co se děje na východě, západě a na jihu – podívejte se na Kyjev a na to, co z něho revolucionáři udělali. Promluvte si s rodinami těch, kdo byli zabiti – nejen na Majdanu, ale i členů Strany regionů. Jak do jejich sídla přišli pravicoví extremisté a dva lidi zabili jako by nic. Jeden byl inženýr a druhý voják, který neměl se stranou nic společného. Promluvte si se zástupcem jihoukrajinských komunistů, který byl mučen. Strkali mu jehly pod nehty a mlátili ho. To se také všechno ví. (…) A co vidíme tady? Návrh k odsouzení Svobody a Pravého sektoru za ultranacionalistické názory, za antisemitismus, o čemž Evropský parlament jednal už v prosinci 2012 – ani to tehdy nebyl náš návrh. Vidíme, že ho nepodpořila ani třetina delegátů. Pro jich hlasovalo 51 nebo 52. O čem tady pak máme diskutovat? Můžeme tu snad jednat o sjednocování standardů Rady Evropy? Mluvíme tu ale o plném a strašném triumfu dvojího metru.

A vidíme také, že nadvláda zákona tomuto shromáždění starosti nedělá. Ukrajinská vláda byla svržena. To je očividné. Mluví o tom přední právníci nejen v Rusku, ale i v Evropě. Dobře víme, že byla porušena ústava. Jak to, že když mluvíme o Krymu, ohánějí se naši ukrajinští kolegové ústavou? Jak to, že když chceme diskutovat, jak svrhli prezidenta, jak přijímali neústavní rozhodnutí, tak žádná diskuse nenásleduje? To mají ústavu jednou za svatou a jindy ne? O čem to tady tedy vlastně diskutujeme? (…) Jedině frakce Evropské levice navrhla, aby se jednalo o ústavnosti událostí na Ukrajině z 22. února. Ne. Dopředu nám bylo sděleno, že všechno bylo ústavní. Kdo o tom rozhodl?

Ukrajinská ústava popisuje, jak může být prezident zbaven moci. Má vzniknout zvláštní komise, která prošetří důvody k impeachmentu, poté o tom jedná ústavní soud a po něm hlasuje parlament. Takový je ústavní postup impeachmentu prezidenta Ukrajiny. Pokud by se vše odehrálo tímto způsobem, ujišťuji vás, že by Rusko v nejmenším neprotestovalo. Co se ale místo toho stalo? Pět lidí bylo vyhnáno z ústavního soudu, včetně jeho předsedy – bez ohledu na jejich imunitu. A kdosi nás pak chce přesvědčovat, že nová moc je legální a zákonná?

Nejméně příjemnou věcí v tomto příběhu je ale to, že PACE zradilo své vlastní zásady. Většina zástupců v PACE zradila principy práva, nadřazenosti lidských práv a vlády zákona. Většina v PACE raději přijala za své politické zájmy těch vlád, které chtějí geopolitickou asimilaci Ukrajiny. Je mi to líto, protože PACE měla být organizací nad politikou. Měla být organizací, která vytváří přesné standardy v těch či jiných sférách, za něž je nyní Rusku dávána vina…“ (…) (Projev přerušen pořadatelem s tím, že je to tisková konference a nikoli fórum pro proslovy, a hlukem přihlížejících novinářů).

„Další přítomnost ruské delegace v PACE už nedává smysl a chci, aby to všichni pochopili. Pokud si většina v PACE myslí, že drží klíče k dějinám, je na omylu. Rozhodnutí se činí nejen tady. I my činíme rozhodnutí, zda zůstaneme v tomto shromáždění, nebo zda odejdeme. Naše přítomnost tady je otázkou naší svobodné vůle, můžeme ale názor změnit. Děkuji.“

Co tedy vlastně zaznělo? Na jedné straně Puškov, který je zároveň šéfem zahraničního výboru ruského parlamentu, Evropě „nastavil zrcadlo“, ale co je důležitější, na straně druhé jasně řekl, že Evropa pro Moskvu „není až tak důležitá“, jak si asi v Bruselu a dalších jejích centrech myslí. Při vzpomínce na slavné „Fuck the EU“, které zaznělo z úst náměstkyně amerického ministra zahraničí Victorie Nulandové, se zdá, že se USA a Rusko konečně v čemsi shodují.

Literární noviny, výňatek z článku