Ví pan Sobotka, o čem mluví?

Pokud lze věřit textu, premiér Sobotka v rozhovoru pro Právo z 21. května prohlásil o Sudetoněmeckém landsmanšaftu (SL) nepřímo, že ho do budoucna potřebujeme jako spojence, abychom zvládli rizika, před nimiž stojí Evropa. A dále, že »rozhodně nelze vnímat sudetské Němce jako nějaké pohrobky německých nacistů«.

Z textu není zřejmé, za koho mluví. Pokud za ČR, tak spojencem na její úrovni může být jen jiný stát. Sudetoněmecký landsmanšaft je registrován jako krajanské sdružení. Zastřešující občanskoprávní společenství na úrovni srovnatelné tak s našimi společenstvími vlastníků bytových jednotek například.

Také nemálo členů některých z jeho společenství – a to nejen Wittikobundu – má podle veřejných vyjádření příslušných spolkových orgánu »hnědou« minulost.

Sobotka o landsmanšaftu tvrdí, že »vypustil ze stanov majetkové požadavky«. Již v červnu 2015 to mnichovský správní soud označil za neplatné.

Stanovy upravují práva a povinnosti členů. Ale jejich cíle zakotvuje program. Například z roku 1961, který si SL v polovině devadesátých let znovu potvrdil, v Pohledu do budoucna v bodu 16 uvádí, cituji: »O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.« A aby bylo zřejmé, o jaké území se jedná, v bodu čtvrtém jsou specifikována: »Podle československého sčítání lidu z roku 1930 uzavřená sudetská území – 3338 obcí.« Kdo si neumí představit, jaké území tyto obce dohromady tvoří, nechť se seznámí s územím, které bylo mnichovským diktátem ČSR odňato.

Aby to nebyl pro pana Sobotku pohled do budoucna pouze jedním okem, může se druhým podívat na program SL do budoucna, jak si ho odhlasovali v loňském roce. Má to být všemožná činnost, kterou jednoho dne dosáhnou zrušení tzv. Benešových dekretů…

Pan Sobotka by jako český premiér měl vedet, že smysl této formálně prezidentské legislativy netkví v několika dekretech, které majetkoprávními instrumenty řešily následky německé okupace, ale v ústavním dekretu č. 11 z 3. 8. 1944, o obnově právního pořádku. Po léta upozorňuji veřejnost, že jeho zrušením by nabylo platnosti vše, co od 29. 9. 1938 do osvobození, tj. do 9. 5. 1945, Němci říšští i sudetští zavedli v Čechách za »právo«. Počínaje »Mnichovskou dohodou«, podepsanou našimi západními spojenci o nás bez nás 30. 9. 1938.

Pokud sociální demokrat Sobotka hledá v Německu pravičácký subjekt ke spojenectví pro budoucnost, Posseltův landsmanšaft je už dávno zejména pro mladé Němce, na rozdíl třeba od AfD, reliktem nahnědle páchnoucí minulosti.

Připustím-li, že premiér nemusí znát historii a skutečnosti, pak by se ale měl s někým poradit. Na seznamu jeho rádců pro zahraničněpolitické záležitosti jsou Blanka Mouralová a Jan Šícha. Ona je dosud ředitelkou ústeckého Collegia Bohemika, J. Šícha je uváděn jako kurátor výstavy Collegiem připravované, jež by měla ukázat, jak Češi zacházeli se sudeťáky. Jak lze vidět i na fotografiích, kolujících po internetu, B. Mouralová se dokonce chlubila láskyplným vztahem k pohlavárovi SL Posseltovi.

Ještě jako člen dozorčí rady tohoto nadačního spolku (pověřený rektorem UJEP) jsem zaznamenal, že B. Mouralová nesla odpovědnost za včasné nedodání zprávy o tom, jak Collegium naložilo s účelovou dotací od ministerstva kultury. V souladu se zákonem tak nemělo nárok od ministerstva obdržet pro následující rok dotaci v rádu milionů. Nový ministr Herman ji však Collegiu paní Mouralové měl poukázat.

Koncem roku 2014 NKÚ zveřejnil zprávu o kontrole v Collegiu. Popisuje v ní například, že Collegium B. Mouralové v hotovosti převedlo částku z účelové dotace téměř 0,6 milionu Kč na zcela jiný soukromý subjekt. A dále uvádí, že ministerstvo kultury bezdůvodně řadu let po sobe jdoucích při udělování dotací upřednostňuje Collegium paní Mouralové před českými paměťovými institucemi.

I když NKÚ popisuje znaky dotačního podvodu, trestní oznámení nepodal. Collegium má čtyři zakladatelské subjekty, z nichž tři jsou financovány ze státního rozpočtu. A zprostředkovaně z něho bude uhrazena sankce ve výši přes jeden milion, kterou Collegiu uložil finanční úřad, neboť za něho ručí zakladatelé…

Když jsem byl pro její odvolání, paní Mouralová si proti mne našla zastánce. Například v mne osobně neznámém Putnovi, který v »Lidovkách« napsal, že jsem pálil cigaretou sudeťáky při odsunu. Paní poradkyně mu mohla poradit něco věrohodnějšího, neboť jsem se narodil až šest let po těchto událostech…

B. Mouralová po zprávě NKÚ nejenom stále zůstává ředitelkou Collegia, kdysi založeného Sašou Vondrou a Petrem Gandalovičem. Ale již rok šéfuje v instituci, jejímž ředitelem byl do roku 2013 pan Herman. Konkrétně v Ústavu pro studium totality se její jméno objevuje mj. i nad oddělením, které by melo zkoumat zločiny německých okupantu a jejich sudetských přisluhovačů v letech 1939-1945.

A její Collegium od Sobotkovy vlády CR má letos obdržet 50 milionu. Pan Sobotka by mel vysvětlit, proč si za své poradce vybral B. Mouralovou s jejím partnerem J. Šíchou. A také, zda sám, či s jejich pomocí, téměř adoruje Posseltův landsmanšaft.

Jak dospěl k setkání s ním, jež se rovná faktickému uznání subjektu, který svými požadavky atakuje územní celistvost ČR a zrušení jednoho z pilířů české ústavnosti, prezidentských dekretů. Těm, kteří si pletou Osmý kveten 1945 s Devátým, také sděluji: výše zmíněný ústavní dekret není obsolentní, neboli »vyhaslý«…

Panem Rychetským jsem byl při jednání o Lisabonské smlouvě kárán za »obstrukce«. Ale díky tomu musel jednání o týden odložit a EU vyšla v tomto »mezičase« vstříc podmínce prezidenta Klause. Že »Lisabon« podepíše, jestliže ČR získá pro Benešovy dekrety výjimku. Prvním počinem pana Sobotky v úřadu bylo odvolání požadavku na tuto výjimku. Byla to náhoda, anebo mu už tehdy poradili, aby bral ohled na sudeťáky, že se v květnu 2016 stanou jeho spojencem v »rizikové Evropě«?

Á propos – nejde o zneužití strachu z imigrantů, pozvaných do Německa, které před nimi může kdykoli uzavřít i hranici s námi a vyvolat zde krizi?

Abych neskončil jako dr. Galén, ale především, aby si veřejnost povšimla zákulisí počínání pánu Sobotky a Hermana, obracím se s tímto textem na parlament, aby zřídil sněmovní komisi podle cl. 30 Ústavy, jež by vyšetřila poměry v »odborném zázemí « premiéra a případnou souvislost s jeho postoji, které perspektivně ohrožují platnost dekretu prezidenta republiky, především ústavního dekretu č. 11 z 3. 8. 1944. A také, aby poslanci zvážili naléhavost hlasování o vyslovení nedůvěry vládě podle čl. 72 Ústavy.

Jaroslav KUBA, ústavní právník, Haló noviny, 20.6. 2016, str. 5

Přišlo e-mailem