Ve „smiřování“ přituhuje

 

Bude D. Herman prvním členem vlády ČR, který se oficiálně zúčastní srazu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, nebo je prvním členem vlády ČR, který je členem „sudetoněmeckého landsmanšaftu“? Odpověď není jednoduchá.

 

Víme, že již nějakou dobu je D. Herman předsedou Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG). To je zřejmě registrováno jako samostatný český spolek. Má v celé ČR asi 300-400 členů. Někteří z nich nejsou ledajací. Mezi ty prominentní patří i kardinál D. Duka, Čestným členem je i kardinál M. Vlk. A to nemluvíme o řadě katolických prelátů, kteří jsou zřejmě i oporami SAG.

 

Spolková realita je přece jenom složitější. Pražský SAG je složkou mnichovské Ackermann-Gemeinde, jenž je též registrován jako samostatný spolek. V jeho čele stojí spolkový předseda, M. Kastler.  Oba subjekty mají společné sjezdy, společné vedení. Jeden z těchto celoněmeckých sjezdů se konal před lety v Plzni, kde samozřejmě řečňoval i B. Posselt. Ten pozdější se odehrával v Budyšíně. Byl pod záštitou K. Schwarzenberga, tehdejšího místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí ČR. Pozvánka na tento sjezd byla, až na několik českých slov, německá.

Ostatně pro nás není tajemství, že pan K. Schwarzenberg říkal, že se necítí být Čechem, ale Böhmem. Tak nějak o sobě soudí i mnozí sudeti.

 

Mnichovské Ackermann-Gemeinde je součástí tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL).  Další základní složkou SL je Seliger-Gemeinde a též i Witikobund. Tak to zakotvují i stanovy SL:

 

Ale abychom se vrátili k ministru D. Hermanovi. Vzhledem k uvedenému můžeme dojít k závěru, že pan ministr kultury je zřejmě zprostředkovaně členem SL.

 

Pokud bude u vlády sobotkovská ČSSD a bělobrádkovská KDU-ČSL, fakticky jen KDU, pak v česko-„sudeto“-německých vztazích se postupně můžeme dočkat řady dalších, pro většinu z nás, velmi nemilých překvapení. Strategický česko-německý dialog pokračuje. Bez ohledu na to, že pro nás nejbližším národem jsou Slováci a nikoliv Němci. Tzv. smiřování se sudety se „rozvíjí“. Přijede zítra bavorská delegace, v níž bude několik hlavounů SL,  známých „přátel“ českého lidu, na diskusi s čs. vládou do Prahy nebo další jednání budou pokračovat  v Mnichově opět jako česko-bavorská? Bude jejich výsledkem další rozmělňování našich státních a národních zájmů?

 

Nečeká nás osud 17. země Spolkové republiky Německo, jak kdysi o tom mluvil dr. Špidla? Záleží na nás. Především hlasovacími lístky můžeme ve volbách rozhodnout již během několika měsíců i o této vládě.

 

Sledujme však vystoupení pana ministra na sjezdu SL. Jistě bude mít příležitost veřejně požádat ze sjezdové tribuny bavorského premiéra H. Seehofera, B. Posselta o omluvu za výroky, jichž se dopustili na minulém sjezdu SL. Nelze přece bez dalšího spolknout obvinění, že jsme se dopustili zločinů proti lidskosti, válečných zločinů či dokonce genocidy, jak rakouští landsmani si dali do motta svého tzv. Dni vlasti, který se konal v září minulého roku v Klosterneuburgu. O těchto těžkých obviněních jsou pánové z naši vlády informováni, dokonce i námi. Pokud pan ministr Herman o tom se nezmíní, pak již víme, jak na tom jsme  a hlavně budeme.

 

I našim cílem jsou dobré vztahy s Německem. Musí být však budovány na základě principů mezinárodního práva, zejména na zásadě rovnosti subjektů, nevměšování se do vnitřních záležitostí, reciprocity a plného respektování našich národních a stáních zájmů. Pokud nepostavíme česko-německé vztahy na tomto fundamentu, můžeme se jednoho dne octnout u německé boudy.

Dr. O. Tuleškov