Vážení přátelé i nepřátelé!

Nehorázná drzost organizovat sraz a konání  kongresu sudetoněmeckého landsmanšaftu v těchto dnech v Plzni  mě přiměla  k tomuto protestu a osobní účasti na demonstraci.  Úvodem se chci zmínit o dvou osobních vzpomínkách.

Když jsem se kdysi s maminkou bavil o odsunu Němců, říkala mě následující:

Žila jsem v Moravské Třebové,  tehdy dosti německé oblasti, v klidu a míru s místními  Němci až do norimberského sjezdu NSDAP v roce 1937.  Poté jsme byli jen čechiše hund. Provokace byli na denním pořádku, šikana v obchodech, ve škole i na ulici. V roce 1939  se nakonec museli vystěhovat, protože tamní oblast spadala do "Sudet".

Druhá vzpomínka je moje. Po roce 1945 jsem bydlel (pochopitelně s rodiči) v Liberci. Je naprostá lež, že byli všichni Němci odsunuti do Německa.  Odsunuti byli příslušníci wermachtu, SS, členové NSDAP,  henleinovci   atd. Ostatně - měli co chtěli: Heim in Reich. Ti, kteří se nezkompromitovali  - například sociální demokraté, vdovy po vojácích, dělníci-odborníci  v továrnách, ti mohli zůstat. Tak zůstali mnozí v okolí Liberce a hlavně i v celém pohraničí. A bylo jich cca 250 000. S jedním z jejich potomků jsem seděl ve škole v lavici a s několika sdílel osm let jednu školní třídu. Takže žádná  kolektivní vina!, jak je dnes hlásáno, ale účelová lež.

Transfer,  v původním  německém překladu bevőlkerungtransfer – česky  přesídlení,   jak se správně nazývá odsun  německého obyvatelstva z Československa v roce 1945, byl iniciován a schválen ve 13. části aktu Postupimské dohody vítězných mocností a následně ve  Spojených  národech.  Jednalo se nejen o transfer Němců  z  ČR, ale i z Polska  a Maďarů ze Slovenska .

Zatímco  otázka  odsunu německého obyvatelstva do Rakouska byla fakticky vyřešena, někteří sudetští Němci, vzdor uzavřené česko-německé deklaraci  ratifikované v r.1997,  nepovažují  problém svého přesídlení a zabavení majetku  za uzavřený  a   požadují navrácení majetku či odškodnění s argumentem na uplatnění „kolektivní viny“.     Jak jsem již řekl a argumentoval: jaká to byla kolektivní vina?

V této souvislosti je nutné jim připomenout   360 000 zavražděných, umučených a   zahynulých   Čechoslováků v průběhu šesti válečných let, zneužití celého našeho hospodářství a zvláště průmyslu k německé expanzi  i nesplacené válečné reparace ve výši současných 3 bilionů Kč. Ale o tom se již nemluví.

Cílem sudeťáků je  roztrhat Českou republiku na kusy - Čechii, Moravu,  Slezsko, tyto části začlenit do euroregionů, které  pak spolknou  a pochopitelně ruku v ruce s tím jde i zavedení restitucí zabaveného majetku. 

V jejich snahách jim pak pomáhali a pomáhají i někteří občané naší republiky: bývalý  hradní zmetek,  jeho sudeťácký kancléř,  lidovci s  fláternickým ministrem v čele,  lokální přisluhovači  a další kolaboranti. Kdyby k tomu nebyl loajální i předseda vlády Sobotka, nemohl by se tento jejich kongres na území České republiky nikdy konat. Pryč se všemi zrádci! …

Kdo už zapomněl a nebo ještě nebyl na světě, měl by si znova přečíst varování Dr. Edvarda Beneše

Na závěr mohu jen zopakovat varovná slova jednoho  českého  vlastence, od jehož popravy  včera uplynulo 73 let:   Lidé bděte!  A já dodávám:  Zvláště dnes!

V Plzni 9.9.2016

Ing. Karel Janko