Už zase skáčeme, jak Berlín píská

78 let po obsazení II. Republiky jsme opět jen krok od začlenění do Říše!

Březen 15, 2017

 

Dnes si připomínáme smutné 78. výročí německé okupace tzv. II. Republiky a vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Druhá republika vznikla jako nástupce a torzo původního státního útvaru po Mnichovském diktátu z podzimu roku 1938 a skončila velmi záhy, 15. března 1939 okupací zbývajícího území Čech a Moravy. Po roce 1989 se toto výročí příliš nepřipomíná v mainstreamových médiích, protože jde o připomínku zrady (dnešních spojenců NATO) a následného německého útlaku. A právě se západem a Německem je nyní Česká republika v postavení, kdy se nám opět navrací určité obrazy dob minulosti a lidé mlčí. Tento článek není vzpomínkovou elaborací na téma okupace z března 1939, ale použijeme tématickou a historickou paralelu k vykreslení obrazu a nastavení zrcadla dnešní době, v jehož odrazu stále zřetelněji nevidíme současnost, ale právě konce 30. let minulého století.

 

Berlín v roce 1939. Protektorát Čechy a Morava se stal manufakturou pro německé válečné úsilí.

 

Celých 28 let po kabátové revoluci z listopadu 1989 pracuje v průměru český dělník za pouhou třetinovou mzdu a v odvětvích, jako je zdravotnictví, farmaceutický průmysl nebo přesné strojírenství jsou to mzdy čtvrtinové, pětinové, dokonce šestinové. Namísto snahy o posilování domácí spotřeby se české vlády od roku 1990 snažily z ČR udělat lacinou výrobní manufakturu jako subdodavatele pro německý průmysl a spolu s tím i zemi plnou skladů, překladišť a supermarketů. Možná jste si všimli, proč jsou české silnice a především dálnice nejhorší v Evropě a německý autoklub ADAC je označuje za „silnice dálného východu“. Příčina rozbitých silnic leží právě už v roce 1990, kdy tehdejší architekti ekonomické transformace (Dyba, Dlouhý, Kočárník) rozhodli, že Česká republika přestane být zemí s rozvinutým průmyslem a stane se zemí „spotřební“.

 

Rok 1939 jsme si zopakovali na počátku 90. let

 

Důsledkem byla cílená likvidace podniků těžkého průmyslu (POLDI Kladno), strojírenských firem, automobilek (LIAZ, TATRA), leteckého průmyslu (AERO Vodochody, LET Kunovice), likvidace rostlinné a živočišné výroby zániky družstev a státních statků), likvidace chemického průmyslu, likvidace dolů, likvidace oděvního průmyslu atd. Místo toho vyrostly v republice supermarkety, které dodnes jsou naplněny zbožím vyrobeným v drtivé většině v cizině. Vedle supermarketů jsou v ČR také sklady, které nadnárodní řetězce používají jako logistická centra. Takže do ČR jezdí každý den desítky tisíc kamionů s cizím zbožím a naopak ven vyjíždí ze skladů, kde se zboží překládá. Výsledkem jsou po 28 letech zhuntované silnice a dálnice do takové míry, že člověk riskuje život a zdraví, pokud jede po cestách, kde to nezná. Obrovská kamionová přeprava je přímým důsledkem transformace z počátku 90. let. Do země se všechno dováží, a to, co se v zemi vyrobí, to opět kamiony jede pryč, hlavně do Německa.

 

O kurzu české koruny rozhoduje Německo.

 

Dalším důvodem pro doslovné protektorátní a potažmo koloniální postavení ČR ve vztahu k Německu je kurz české koruny a vůbec role české koruny obecně. Dodnes se mezi veřejností v ČR mluví o tom, že Česko dosud nepřijalo EURO kvůli tomu, že země nesplňuje onu 3% klauzuli schodkového rozpočtu, kdy 3 roky po sobě nesmí mít země rozpočtový schodek vyšší než 3%. Ve skutečnosti Česká republika Euro přijmout nesmí, protože to není v souladu s politikou ekonomické stability Německa. Český průmysl by totiž po vstupu země do Eurozóny musel srovnat platy a mzdy, protože země skrze ČNB by už nemohla dělat vlastní monetární a kurzovou politiku. Dnes je to tak, že když se německým firmám zdá, že české zboží a dodávky pro německý průmysl jsou moc drahé, vedení svazu německého průmyslu zvedne telefon, zavolá do Berlína a Berlín zavolá do Prahy do ČNB, aby provedla intervenci proti koruně. Jelikož ČNB není pod kontrolou české vlády, ale pod kontrolou Deutsche Bank. Té šéfuje Jens Weidmann, člen Mezinárodního měnového fondu. Globalista.

 

Většině centrálních bank šéfují globalisté

 

Na chvíli se zastavíme u centrálních bank evropských zemí a podíváme se, kdo jim šéfuje. Na internetu se objevila nedávno zajímavá tabulka [1], která ukazuje, jak jsou šéfové centrálních bank naprosto neuvěřitelně svázáni s transatlantickým křídlem globalistů. Seznam doslova vyrazí dech.

 

    ECB: Mario Draghi, President – Goldman Sachs, World Bank

    Bank of England: Mark Carney, Governor – Goldman Sachs

    Bank of France: Christian Noyer, Governor  – IMF, World Bank

    Deutsche Bundesbank: Jens Weidmann, President – IMF

    Bank of Greece: Yannis Stournaras, Governor – IMF

    De Nederlandsche Bank: Klaas Knot, president  – IMF

    Banca d’Italia: Ignazio Visco, governor – OECD

    National Bank of Austria: Ewald Nowotny, Governor – EIB; Andreas Ittner, Vice Governor – IMF

    Banco de España: Luis M. Linde, Governor – Inter-American Development Bank (IADB)

    Riksbank (Sweden Central Bank): Stefan Ingves, Governor  – IMF

    Norges Bank: Øystein Olsen, Governor – Center for Economic Analysis; Jon Nicolaisen, Deputy Governor – OECD

    National Bank of Belgium: Luc Coene, Governor – IMF

    Bank of Portugal: Carlos da Silva Costa, governor – EIB

    Banque centrale du Luxembourg: Gaston REINESCH, governor – EIB, BNP Paribas

    National Bank of Poland: Marek Belka, Head – Columbia University, University of Chicago and London School of Economics, World Bank, JP Morgan

    Hungarian National Bank: György Matolcsy, Governor – European Bank for Reconstruction and Development

    National Bank of Romania: Mugur Isărescu, Governor – Romanian Embassy in the United States

    Bulgarian National Bank: Ivan Iskrov, Governor – US Treasury and the Federal Reserve Bank of Chicago

    Czech National Bank: Miroslav Singer, Governor – University of Pittsburgh, PricewaterhouseCoopers

    Bank of Estonia: Ardo Hansson, Governor – World Bank, Harvard University

    Central Bank of Ireland: Patrick Honohan, Governor – IMF

    Bank of Latvia: Ilmars Rimsevics, Governor – St. Lawrence University (USA), Clarkson University (USA)

    National Bank of Slovakia: Jozef Makúch, Governor – IMF, World Bank

 

Seznam je z roku 2015 a v České republice došlo ke změně. Od 1. 7. 2016 je guvernérem ČNB Jiří Rusnok, bývalý kádr předlistopadové státní plánovací komise a bývalý kandidát na členství v KSČ. Zcela se vymyká profilaci předchozího guvernéra Miroslava Singera. Proslýchá se mezi ekonomy, že pod jeho vedením ukončí ČNB v průběhu dubna regulaci české koruny. Může to být signál procesů, kterými se má oslabit české koloniální postavení vůči Německu. Ovšem pokud by chtěl někdo extrémně jásat, musím ho zbrzdit. Ukončení intervencí proti koruně může být čistě globalistickým kalkulem, jak v rámci CDR institucionálního řízení (více zde) odtrhnout český průmysl od Německa a více ho připojit k Číně. Dávalo by to nejen smysl, ale potvrdilo by to i události z minulého roku, roli Miloše Zemana a jeho vítání Číny v Praze. Rusnok je Zemanův kůň a čínské podniky by chtěly z Česka udělat svoji centrálu po odchodu Velké Británie z EU. Dosud je to Londýn, kde Čína centralizuje evropské operace.

Konec regulace koruny má na svědomí globální vliv Číny na Prahu

 

Posílení kurzu koruny tak může vést k rozvodu Prahy s Berlínem a upadnutí do těsného objetí s Čínou. Čínské investice v Praze jsou k vidění všude, dokonce i na čele fotbalové tabulky 1. ligy. Jenže Praha nemůže sloužit více pánům, takže rozchod s Berlínem je hlavní náplní snah globalistů o  (ekonomické) dobývání, rozdělování a panování. Čína kurz české koruny neřeší, protože dovoz českého zboží do Číny je na rozdíl od českého vývozu do Německa zanedbatelný, ale když koruna posílí, o to více levnější bude čínský dovoz do ČR. A to Čína potřebuje. Proto bych důrazně varoval před takovými těmi představami, že silnější koruna je jakousi reflexí českých politiků a bankéřů k tomu, že český dělník bere fakt jako málo ve srovnání s tím německým. Tímto pohledem konec regulace kurzu koruny není motivován. Stojí za tím globalisté, Miloš Zeman, jeho kůň Jiří Rusnok v čele ČNB a Čína.

 

Česká národní banka se pomalu přesune pod vliv Číny. Německo to nebude chtít dovolit.

 

Německo se ovšem nehodlá kontroly na Protektorátem vzdát. Ministr kultury ČR Daniel Herman byl vloni na sjezdu Sudetoněmeckého landsmančaftu v Norimberku a seděl po pravici Bernda Posselta [2]. Letos pro změnu ministr obrany předal velení 4. Brigády AČR ze Žatce pod velení německého Bundeswehru [3]. Čína bude jen těžko kormidlovat v Česku proti vůli Berlína. Smutné je na tom to, že se potvrzuje, že neexistuje nic, co by se dalo nazvat mocenským vakuem. Jakmile mocenský úchop nad ČR ztratil SSSR, okamžitě kontrolu získaly USA. Když teď se oslabuje mocenský úchop USA, kontrolu nad ČR se okamžitě snaží získat další dvě mocnosti, Německo a Čína. Je proto naivní a bláhové se domnívat, že českým zemím bude dovoleno dělat vlastní pro-národní politiku. To by muselo dojít na podzim k volebnímu zemětřesení a k navrácení systému institucionálního řízení, který v zemi byl naposledy snad v dobách Přemyslovců. Česko bylo stále pod něčí kontrolou, někomu podléhalo, někomu sloužilo, pro někoho vyrábělo, pro někoho si mazalo ruce.

 

Žijeme v další okupaci, ale ani nemáme čas si to uvědomit

 

Výročí 78 let od nacistické okupace je tak příležitostí k otázce, o kolik svobodnější a bohatší jsme dnes? Udělejme si jednoduchou tabulku s otázkami a sami si zkusme na ně odpovědět. Porovnejme potom dnešní situaci s rokem 1939 a zamysleme se, jak moc jsme zapomněli a jak moc ještě budeme trpět.

 

    Kdo rozhoduje a vládne v naší zemi?

    Proč se rozhoduje o ČR v Bruselu a v Berlíně?

    Proč české fabriky a automobilky vlastní hlavně německý průmysl?

    Proč banky a supermarkety vyvádí zisky z ČR do Německa?

    Proč ministr kultury oslovuje Sudeťáky „Drazí krajané“ a sedá si vedle jejich šéfa?

    Proč ministr obrany bez souhlasu vlády převádí české vojáky pod velení Bundeswehru?

    Proč český dělník bere třetinovou až šestinovou mzdu ve srovnání s Němcem?

    Proč jsou televize v ČR plné reklam na půjčky a spotřební úvěry?

    Proč česká vláda jde po krku živnostníkům (EET) a ne velkým korporacím?

    Proč chodí v ČR k volbám tak málo lidí?

 

Můžeme si říkat, že je jiná doba, že se hodně změnilo. Já říkám, že se změnily pouze kabáty a čepice, ale vespod je pořád to samé Německo, to samé Česko se svými lidmi, kterým je všechno šumák až do poslední chvíle, když je už pozdě. Mentalita národa je hluboko zažraná. Největším štěstím pro globalisty je nízká účast u voleb. Čím nižší, tím lepší. Politické partaje se totiž zvolí samy, občany k tomu nepotřebují. Pokud se bavíme o českých elitách, o etalonech národa, tak na funkci prezidenta kandiduje dokonce bývalý kšeftař a sázkař, který moralizuje a mentoruje o tom, jak je třeba Zemanovi vystavit účet. To je podobné, jako kdyby hrdlořez u soudu vyzýval ke klidu v soudní síni.

 

Michal Horáček kandiduje na prezidenta. Česká elita a etalon společnosti?

 

Jenže Česko snese „fšecko“ a když ministr financí vykřikuje své oblíbené heslo „všichni kradnou, jenom my makáme“ a přitom neplatí daně z výnosů nakoupených korunových dluhopisů, tak prostě si člověk připadá jako v absurdní komedii. Rok 1939 je symbolem vojenské okupace, jenže dnes země podléhá okupaci ekonomické a brzy i kulturní. Místo tanků okupují naší zemi cizí kamiony, místo pankrácké sekyrárny se popravuje ekonomicky (exekuce) a do vězení se chodí za namalovaná tykadla na plakátech, stejně jako za Protektorátu, když někdo namaloval fousy Heydrichovi na plakátu. Společnost zapomněla, že svoboda nepřichází s nákupním vozíkem plným cizího zboží, ale se svobodou projevu. A tu nám opět zakazují. Cenzura internetu, CTHH, nálepky, dehonestace a diskreditace za jiný názor. To je dnes realita. Rok 1939 se nám zrcadlí přímo před očima.

http://aeronet.cz

-VK-