Statečná Inka, novinářka Irena Bernášková

 

V srpnu 1942 vyhasl život statečné ženy, novinářky a odbojářky Ireny Bernáškové. Vzpomínce na ni byl věnován jeden z panelů na venkovní výstave Ženy na bojištích a v zázemí, kterou si lidé mohli prohlédnout na Vítězném náměstí v Praze poblíž budovy Generálního štábu AČR.

 

Irena Bernášková se narodila 7. února 1904 v Praze jako prostřední ze tří dcer slavného malíře a grafika Vojtěcha Preissiga (1873-1944). Všestranně nadaná dívka žila v mládí v USA, neboť tam Preissig s celou rodinou odešel v době první světové války – byl odpůrcem rakouského mocnářství. Irena ve Spojených státech osobně poznala T. G. Masaryka i M. R. Štefánika. Do Československa se vrátila se sestrami roku 1921. V roce 1925 se v Praze vdala za svého bratrance Františka Bernáška, ačkoli rodiče s tímto sňatkem nesouhlasili. Manželství se nevydařilo. Při mobilizaci v září 1938 se dobrovolně přihlásila jako sestra Červeného kříže a ošetřovala uprchlíky z Němci obsazeného pohraničí.

 

V odboji

Na začátku nacistické okupace bydlela s otcem na pražském Spořilově. Nejdříve kolportovala letáky, brzy začala s otcem spolupracovat na vydávání ilegálního časopisu, který se jmenoval V boj. Tento časopis, jenž vycházel z tradice stejnojmenného legionářského periodika, byl vydáván v letech 1939 až 1941, a jedním z jeho zakladatelů, který mu vtiskl grafickou úpravu, byl právě malíř Preissig. Časopis vycházel s týdenní periodicitou a počáteční náklad 500 kusu stoupl do podzimu 1939 na 4000 (viz Wikipedie). Je zřejmé, že po redakci ilegální tiskoviny pátralo gestapo. Nejprve V boj vydávala tzv. první redakční garnitura (odbojová skupina Družstvo v prvním sledu) a po její fyzické likvidaci druhá. Právě tu tvořila spořilovská skupina vedená Vojtěchem Preissigem a jeho dcerou Irenou, zvanou Inka či Američanka. Pod jejím vedením bylo vydáno celkem 37 čísel časopisu. Po prvních úderech gestapa na vydavatele časopisu se Irena stala jeho redaktorkou, tiskařkou i kolportérkou. Mimo to ještě organizovala přechody přes hranice a měla několikrát navštívit ilegálně Slovensko a Maďarsko. Ačkoliv po ní pátralo gestapo, dlouho unikala zatčení a dále pokračovala ve vydávání časopisu.

 

»A ČSR přece bude!«

Irena žila od roku 1940 v ilegalitě, ale 21. září 1940 byla zatčena. Stalo se to v pražské ulici Na Poříčí, kde byla přistižena s falešnými doklady. Neúspěšně se pokoušela spáchat sebevraždu jedem. Ze spořilovské skupiny, vydávající časopis V boj, bylo zatčeno čtyřicet osob.

U výslechu se Irena chovala nesmírně statečně a snažila se zachránit své spolupracovníky – veškerou »vinu« brala na sebe. O svém otci tvrdila, že si u ní v kuchyni míchal své barvy a o výrobě ilegálního časopisu neměl tušení. Dosáhla tak toho, že Vojtěch Preissig byl odsouzen »pouze« na necelé tři roky žaláře. Podlehl však v roce 1944 krutým podmínkám žalářování v Dachau, její manžel zahynul v KT Buchenwald. Irena Bernášková byla jako první Češka nacisty odsouzena k trestu smrti a 26. srpna 1942 popravena gilotinou v Berlíne-Plötzensee. Tam, kde bylo popraveno mnoho hrdinů, vynikajících Čechů… Poté, co jí podvázali vlasy, prý vykřikla svá poslední slova: »A Československá republika přece bude!« Byla to vskutku Žena statečnější než mnoho mužů.

Irena Bernášková obdržela v roce 1946 in memoriam Čs. válečný kříž 1939 a roku 1998 byla in memoriam vyznamenána prezidentem Václavem Havlem medailí Za hrdinství.

         

Je zvláštní, když se tvůrci této výstavy na Vítězném náměstí v Praze (Jindřich Plachý a Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu) zaobírali v textu i takovou malicherností, že označili časopis V boj za nejvýznamnější a nejrozšířenější ilegální tiskovinu českého demokratického protifašistického odboje. Má smysl dnes kádrovat protifašistické bojovníky?

 V každém případě je nespravedlivé a neuctivé, že se po Ireně Bernáškové nejmenuje žádné pražské veřejné prostranství ani ulice.

Ale třeba se to ještě napraví…

Oba hrdiny, otce i dceru, připomíná pamětní deska na domku v ulici Jihovýchodní VIII v pražských Záběhlicích.

 

Panel na venkovní výstavě »Ženy na bojištích a v zázemí«

 

FOTO – Haló noviny/Monika HORENÍ a archiv

Haló noviny, 15.9.2016, str. 11

 

Přišlo e-mailem