Smíření?

 

Němci, kteří žili jako menšina v Československu (podobně jako v Polsku i jinde), byli z rozhodnutí vítězných mocností po druhé světové válce od nás (i z jiných zemí) odsunuti do své mateřské, německé říše.

 

Hlavním důvodem odsunu bylo vyloučit pro budoucnost zneužití menšin pro rozbíječské válečné cíle. Někteří odsunutí však odmítli spoluzodpovědnost za rozbití Československa v letech 1938-39 i za válečné útrapy jeho obyvatel po celou dobu války až do osvobození v květnu 1945.

 

Založili krajanské spolky a nadace a zkonstruovali ideologii nespravedlivě obviněných. Prožité dějiny přepisovali tak, že se sami octli v roli nikoli viníků, ale obětí, své viny horlivě popírali a zalhávali, své oběti naopak obviňovali. Žádali všemožné náhrady, právo na návrat, omluvu a satisfakci.

 

Jejich propagační činnost v různé podobě, v různé rovině, v různém rozsahu a zaměření trvá již 70 let a nutí Čechy bránit se a vyvracet stále dokola opakované nepravdy kolem odsunu, kolem tzv. prezidentských dekretů a kolem údajných českých násilných protiněmeckých činů.

 

Poslední akce, o které se začalo mluvit nedávno v Brně, je akce Smíření. Smíření Čechů s odsunutými Němci. Myslím, že v duchu našich národních dějin mohu prohlásit, že smíru a smíření si dovedeme vážit. Ale musí to být smíření spravedlivé, nesmí to být jen pěknější označení pro opuštění vlastního stanoviska a přijetí stanoviska druhé strany.

 

Ano, Češi jsou ochotni se smířit, ale jen když Němci přijmou bez restrikcí stav, který byl po druhé světové válce mocnostmi usnesen a realizován. Stav odsunu, demilitarizace, denacifikace a demokratizace.

 

Prezident Edvard Beneš, který všechny své síly věnoval za války obnově státu, zničeného německým fašismem, řekl tehdy, už je to  dávno, na adresu odsunu: "Tím rozchodem zabráníme neslýchanému masakru mezi oběma národy. Jen tak můžeme a musíme jednou - až na dnešní bolest zapomeneme - se zase jako sousedé sejít a každý ve svém novém domově bez hořkosti a v míru žíti dále odděleně, jeden vedle druhého."

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.