Sen o pražské kavárně

Vážení, představte si to…..Před Špalíčkem na Václavském náměstí zazněl po letech opět cinkot klíčů. Nad hlavami Pražanů transparenty, všude  prapory a volání „ Vítáme vás, zde jste doma “. Mladá děvčata  nosí buchty, koláče, ….a ti  unavení poutníci, kteří putují měsíce Evropou, stojí najednou celí zkoprnělí a  nestačí se divit. Mnohým dokonce slzy z očí vytryskly. Všichni pak  volali „zázrak, zázrak…“. Zázrak, to ale nebyl.

To naše pověstná a slavná „pražská kavárna“, jako první v Evropě  nezištně nabídla svou pomoc. Otevřela  své široké srdce i  peněženky, otevřela  své domovy, vilky,  zámky, hrady to vše k ubytování těm tisícům nešťastných, kteří se vydali z domova do daleké ciziny. Pro návštěvníky Prahy bylo pak potěšením  vidět, jak na Můstku, sám pan kníže nalévá polévku do misek těm unaveným poutníkům, rozdává jim chléb, hladí děti a rozdává jim čokoládu, pomeranče. Všude pak úsměv a láska. Všichni kolem se objímají, radují se, a kníže nebyl sám, další ti naši moudří, vyrazili na pomoc. Rozdávali vše co měli. Často dali to  poslední.

Celá zahanbená Evropa stojí nyní v úžasu. Ti nešťastní poutníci, našli místo drátů, plotů, moudrých rad, otevřené dveře v Česku. Media se předhání v titulcích. Evropský parlament nejspíš ocení tuto pomoc. Polovina Evropy se pak studem červená……Ploty se budou bourat…..Stanová městečka zmizí…..     

V tom zazvonil budík. Tak  jsem se celý zpocený probudil. Byl to jen sen. Oddychnul jsem si, …tedy v kavárně nic nového. Zítra půjdu kolem té pověstné „pražské kavárny“ a vyslechnu si někde v koutku opět ta jejich moudra. Nevzdají to, čekají na další lepší příležitost. Je mi jen líto těch statisíců nešťastníků, kteří podlehli vábení a vydali se na dalekou cestu od svých domovů. Komu je to ku prospěchu ? Čekáme na toho posledního běžence, který v Africe zhasne ?  Možná, že to nebude dlouho trvat.

Přemysl Votava 

České národní sdružení