Rozsudek v Mnichově a Posseltův nejlepší rok

 

Studijní text

 

Pozorovateli přijde rychle na mysl: Neuniklo mi něco v posledních dvanácti měsících? "Rok 2015", citovaly Sudetendeutsche Zeitung z nedávného projevu Bernda Posselta k vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), "byl nejlepším rokem SL". Hrome! Dopadly Benešovy rasistické dekrety na smetiště historie? Patří myšlení českých politických elit o kolektivní vině minulosti? Dohodli se konečně vůdcové v Praze na přímém dialogu s vyhnanými bývalými krajany? Nic takového se nestalo. Naopak, na Vltavě vzdorně trvali na protiprávních dekretech jako součásti raison d'etat (státního zájmu). Tuto nesmiřitelnost nevyváží jednotlivé dojemné příklady Čechů a Němců přicházející jeden po druhém na lokální úrovni v Brně, Ústí nad Labem, Přerově a jinde. „Není šunka trochu malá?“ (Neudělalo se trochu málo?) To by k tomu řekl Berlíňan. Rok 2015 byl také rokem vnitřních pnutí v landsmanšaftu, více než kterýkoliv jiný byl poznamenán jevy institucionální a politické eroze. Ale hodnocení může být ovlivněno až příliš dobře známým psychologickým fenoménem selektivního vnímání, eufemisticky řečeno. Politici jsou v tom školeni.

 

Fakta hovoří sama za sebe: SL pošramocený svými spory má, stejně jako dříve, právně nezávaznou změnu stanov. Ta mimo jiné výslovně uvádí zřeknutí se odškodnění, kvůli němuž rychle došlo k rozkolu. A nebezpečí není zažehnáno. Na tom také nic nezměnil ani rozsudek mnichovského soudu ze dne 29. ledna. I když zrušení změny stanov, na žádost žalobce Ingolfa Gottsteina a jeho podporovatelů z Witikobundu, bylo zdůvodněno z formálních, nikoli věcných důvodů. Soud poukázal na skutkovou podstatu, že 28. února byl návrh spolkového vedení, o den dříve než "na základě podnětů od členů spolkového shromáždění“,  formálně nesprávně odeslán. V dalších bodech byla žaloba zamítnuta. Posselt z vedení SL to vysvětluje jako "velkou satisfakci", že byly významné aspekty z novely "působivě potvrzeny". Otázkou je, obnovil nyní rozsudek mír mezi organizovanými sudetskými Němci? Jen něco málo přes 70% delegovaných schválilo novelu § 3; při tak velké menšině nemůže být úspěšná.

 

Rozsudek byl příliš málo oceněn ve sděleních soupeřících táborů, nicméně otevřel druhou šanci. Zástupce táborů ANO i NE by mohlo uklidnit a sjednotit, což se dosud nepodařilo, prozkoumání možnosti porozumění. Bylo oznámeno zdržení. Ale také rétorické odzbrojení na obou stranách. Označování vedení landsmanšaftu za "vůdčí kastu“, řeči o „zradě Posselta, Hörtlera, Ortmanna a několika dalších", jsou stejně neužitečné,  jako stálé pokusy ze strany vedení SL, označovat odpůrce reformy jako extremistické křídlo, jen to otravuje klima.

 

Ale jak se zdá, zárodek naděje zvadne již v únoru. Příští bojový pokus naplánovalo Spolkové předsednictvo SL dne 30. ledna. A to předložit pozměňovací návrh k §3 stanov v nezměněném znění v řádném termínu  prvnímu zasedání nově zvoleného Spolkového shromáždění SL ve dnech  27., 28. února. Jeho složení se téměř nezměnilo, schválení kontroverzního textu tedy, už dnes se můžeme vsadit,  toto napětí znovu vyvolá. Mnichovský soud způsobil jen krátký "oddech".  Konflikt bude dále pokračovat a vázat síly, které by bylo lepší použít jinde.

 

Opravdu je toho v novém roce mnoho na práci. Abychom jmenovali jen několik příkladů. Konkrétní povinnosti spolkové vlády v péči o vyhnance z vlasti pod tlakem událostí s uprchlíky nemusí být plněny. V „Nadaci útěku, vyhnání, smíření" v Berlíně byl po rezignaci zakládajícího ředitele Manfreda Kittela, po politicky prosazovaném nátlaku, a stažení nástupce Winfrieda Haidera, opět ztracen jeden rok. A spor o návrh stálé výstavy pokračuje. Nadaci a plánovaný pomník vidí Klaus Brähmig, předseda parlamentní skupiny CDU / CSU pro vyhnance, přesídlence a menšiny, "padat do rozbouřených vod". Poslanec to řekl během zasedání vedení SL se vzácnou otevřeností: Existují síly, které chtějí překročit sjednaný konsensus ohledně zastoupení vyhnaných Němců z jejich vlasti. Chtějí se namísto "minulosti téměř výhradně evropských vyhnanců zabývat současným problémem uprchlíků". Co poslanec takto neřekl je, že se v této věci také chová velmi ambivalentně ministryně kultury Monika Grütters z CDU. Takže můžeme očekávat, že projekt berlínské nadace bude doprovázen řadou pro vyhnance negativních zpráv. Tento dojem má zřejmě také sociální demokrat Albrecht Schläger, člen vedení SL: "Před dvěma lety jsem si myslel, že zřízení mnichovského Sudetoněmeckého muzea v Mnichově bude trvat, ale Berlín postupuje rychlým tempem. Vsadím se, že je to teď opačně. V Berlíně jsme zůstali s prázdnýma rukama."

 

K tomuto zjištění prominentního člena komunity Seliger-Gemeinde není co dodat. Nanejvýš poznámku: Berlín dělá politiku, která práci "Nadace útěku, vyhnání, smíření" rozmělňuje, aby mohl sám - viz příklad vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu - vlastní stanovy a vlastní programové perspektivy uplatnit tak, že "reformu" lze chápat jako kapitulaci.

 

Gernot Facius, Sudetenpost, 11.2.2016, str. 4

Volný překlad pro České národní listy P. Rejf