Quo vadis, Brno?

 

Vážení zastupitelé, po jaké cestě nás chcete vést k „světlým zítřkům“? Již váš první krok byl velmi pochybný – vyhlášení roku 2015 jako roku „Smíření“ pro Brno, které žádným smířením ve skutečnosti není, ale pouze jen převzetím sudetoněmeckého vidění minulosti, jež pomíjí statisíce českých obětí v současnosti, díky vám, znovu umírajících. O tom, s kým a proč se máme smířit, vyšlo brzy najevo. Bez ohledu na četné protesty naších občanů přijalo zastupitelstvo Deklaraci, obsahující omluvu brněnským Němcům za jejich odsun v roce 1945. Proti přijetí této Deklarace vystoupili 4 zastupitelé z KSČM. Ostatní – zástupci TOP 09, Zelení, Žít Brno a ANO je přehlasovali. Ostudné a nečekané bylo odstoupení od hlasování zastupitelů ČSSD.

 

Nijak již nebránilo tomu, aby byla uspořádána velkolepá oslava návratu „pochodu smíření“ z Pohořelic do Brna. Tento pochod, nazýván Němci „pochodem smrti“ každoročně vycházel od památníků „vyhnání“ v zahradě augustiánského kláštera do Pohořelic. Organizován byl brněnskými Němci za účastí (a finanční podpory) rodáků a krajanů ze Spolkové republiky Německa a Rakouska. Byla to připomínka utrpení „vyhnaných“, které tito museli snášet od „krutých Čechů“. Co bylo příčinou odsunu, o tom již bylo napsáno mnohé, naší zastupitelé na to asi zapomněli.

 

Zapomněli zřejmě i na hrozná utrpení, který se fašismus a nacismus dopustil na našem národě. Zapomněli i na to, kdo byl viník a kdo oběť. Zapomněli i na opravdové „pochody smrti“ zubožených nevinných lidí z koncentračních táborů. Zapomněli i na to, že vlastně svou omluvou a tímto  nesouhlasem s odsuny Němců z okupovaných států do jejich vlasti, Německa, porušují mezinárodní dohody uzavřené Spojenci v roce 1945, zejména tu Postupimskou. Právě tam Spojenci vzali na vědomí tzv. divoké odsuny a nezpochybnili je

 

A tak se 30. 5. zahrada starobrněnského kláštera rozzářila vším, co k oslavě patří – tribunami, stánky, vlajkami, příslušnou technikou atd. Kromě četných „rodáků a krajanů“ z ciziny poctili oslavu svou přítomností i velvyslanci Spolkové republiky Německa a z Rakouska – a hlavně – vůdce „Sudetendeutsche landsmannschaftu“ B. Posselt. Zahájení se ujal primátor Brna Vokřál (ANO) dojemným proslovem. Poté následoval projev brněnského biskupa Cikrleho, pronesený napřed v němčině a následovně v češtině. Co bylo dál, již nevím. Tuto potupnou oslavu jsem déle snášet nevydržela a odešla jsem.

 

Ukázalo se však, že Brno čeká ještě větší sláva. Dalšího dne jsem se s hrůzou dozvěděla z regionálních večerních zpráv naší televize, že „na stole“ je návrh, aby příští sjezd tzv. sudetských Němců, konaný obvykle v Augsburku,  se  uskutečnil příště na brněnském výstavišti. Mladičký moderátor nás přesvědčoval ve svatém nadšení o dalekosáhlém významu takové události. Zdálo se mi to vše snad, nebo jsem se přeslechla? Podle všechno zřejmě nikoliv, když je možné, aby český NSS schválil registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – sdružení, které se nijak netají tím, že bude pokračovat v duchu svého vzoru,  mnichovského Sudetoněmeckého landsmannschaftu (SL). B. Posselt nedávno hlasně prohlašoval, že SL se vzdává svého práva na vlast a majetek – jsou to však prázdná slova. Mnichovský SL   dosud  neuznává tzv. „Benešovy dekrety“, proti kterým celou dobu SL bojuje, a nevzdává se ani svého dvacetibodového programu, ve kterém jsou obsaženy všechny jeho neoprávněné požadavky, včetně těch práv, jichž se údajně vzdal.  Proto Posseltova prohlášení, že sudeti se vzdávají práva na odškodnění a vlast jsou problematická, ne-li bezcenná. Mají spíše propagandistickou hodnotu.

 

Kromě toho se SL podařil husarský kousek. Zřejmě  spolupůsobil při vzniku  a ožití Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, který je jeho novým českým vydáním. Kromě tohoto spolku má zde již i mnichovská Ackermann – Gemainde, která je složkou SL, sestřičku, Sdružení Ackermann-Gemeinde. Předsedou je ministr kultury D. Herman. Nám, řadovým občanům tohoto státu, zřejmě nepomohou ani petice, písemné protesty a otevřené dopisy. Záleží teď na těch, kterým jsme dali svou důvěru a vložili v dobré víře naše osudy do jejich rukou – na parlamentu a na vládě. Je na nich, aby uposlechly naše hlasy a zabránily růstu fašistického podhoubí v naší zemi. Pokud  naši zastupitelé nás nevyslyší, pak nemohou při volbách počítat s našimi hlasy.

 

Je třeba umět událostem předcházet a včas jim zabránit. Poučme se z našich dějin! Nezapomeňme na slova J. Fučíka – „Lidé bděte!“

 

 

                                                                               N. Ženeva, Brno