Projev  prezidenta Svazu vyhnanců, Dr. Bernda Fabritia, MP, Den vlasti, Berlín 3. září 2016

Vážený pane prezidente,

mnoho, mnoho díků za vaše průkopnická slova. Připomínáte, že je zapotřebí odstraňovat stíny, které trvaly v našem osudu příliš dlouho. Děkuji ze srdce, že ve vás máme spojence, se kterým můžeme společně přinést světlo do těchto stínů.

Dámy a pánové,

1. srpna zahájil Spolkový úřad správy zpracovávání žádostí o odškodnění Němců nasazených na nucené práce. Právě včera jsem dostal informace, že první prostředky byly poskytnuty postiženým. To mne velmi těší! A děkuji vám všem, že jste vedli kampaň za tuto etapu odškodnění – kompenzaci za velké škody.

Jako sdružení jsme nikdy neztratili osud těchto lidí z dohledu! Muži byli často ve válce, pak v zajetí. Proto bylo zejména mnoho žen, někdy i dětí, oběťmi nucených prací. Od našich ženských spolků jim poté byla poskytnuta citlivá péče a příležitost k vzájemné interakci, k zabývání se vlastními traumaty a možná i k jejich překonání. Děkuji proto zvláště Ženské asociaci Svazu vyhnanců (BdV) za to, čeho dosáhli.

Dámy a pánové, všechna vaše dobrovolnická práce v landsmanšaftech a zemských spolcích, v našem funkcionářském aparátu až po místní sdružení, vedla k tomuto úspěchu. Bez ní by tato dnešní kompenzace nebyla. Děkuji!

Přístup k nuceným pracím a zajateckým táborům, dámy a pánové, je také jedním z mnoha argumentů pro letošní motto:

"Chránit identitu - respektovat lidská práva".

Nucené práce a zajatecké tábory jsou popřením lidských práv, protože nejhlouběji porušují důstojnost a identitu dotčených osob, ano dokonce ji mohou zničit.

Naše, dnes již od vás, pane prezidente, zmíněná laureátka Nobelovy ceny za literaturu, Herta Müllerová, vytvořila pomník v naší paměti, přesně této destrukci identity nucenými pracemi daleko nad rámec konkrétních podmínek, i ve své knize "Atemschaukel". Znovu a znovu se tam hovoří o ničení lidí hladověním v pracovních táborech. Trauma hladu charakterizuje protagonisty románu až do současné doby. Citace: "Nesmím hlad dávat najevo, pak mu uniknu. [...] Jím od mého návratu z tábora, po šedesát let, bojujíce proti hladovění. "

Mnoho civilistů bez individuální viny mělo svou německou identitu pronásledovanou  vinou, na základě čistě svévolného principu kolektivní odpovědnosti. Důsledky jsou dobře známé: vyhnání, pohrdání, narušení identity - v nejhorším případě ohrožení života.

Nechceme zapomenout na holocaust, nezapomeneme na nevýslovné zločiny nacistů, nezapomeneme, kolik lidí bylo nacistickým Německem nasazeno na nucené práce.

Stalinův příkaz: zlý rozsudek nad celou národnostní skupinou

V těchto dnech si zejména připomínáme těžký osudu Němců z Ruska. Stalinův příkaz k deportaci volžských Němců, přijatý v Sovětském svazu po německé invazi dne 28. srpna 1941, byl hrozný zlý rozsudek pro celou etnickou skupinu. Před 75 lety bylo asi 85 procent Němců usazených v Sovětském svazu oloupeno a deportováno. Rodiny byly roztrhány na kusy. Většina lidí musela vykonávat nucené práce v tzv. Pracovní armádě nebo v sovětských gulazích. Vyhnání a zajatecké tábory si vyžádaly nespočet úmrtí. Milí rusko-němečtí krajané, ujišťuji vás, že BdV je na vaší straně a bude vás také podporovat v budoucnost při uplatňování vašich oprávněných požadavků.

"Chránit identitu - respektovat lidská práva" je motto, které nám může sloužit nyní i do budoucna jako vodítko. Bylo vybráno pečlivě a blízko realitě dneška. V případě, že identita je při vážných událostech, jako jsou útěk, vyhnání, deportace a nucené práce, v nebezpečí nebo narušena, je důležité, aby byl zachován výchozí bod, ke kterému se člověk může vrátit pro zachování identity. Mnoho různých zvyků, které jsou hluboce zakořeněné v domovských oblastech a rodinách, má v našich kruzích původ v křesťanské víře. Tyto zvyky, tradice a vlastní představy tvoří značnou část naší identity. Křesťanské hodnoty jsou základem naší kultury, evropské identity.

Od začátku uprchlické vlny rostl zájem o práci Svazu vyhnanců (BdV), jediného zástupce všech přibližně 15 milionů vyhnaných Němců. Po posledních 60 let vykonáváme spolehlivě naše úkoly: od památkových a kulturních aktivit, přes spolupráci na politice porozumění, až po dobrovolnické aktivity a podporu integrace. Svaz vyhnanců působí v 10 spolkových zemích se 17 poradnami, které jsou otevřené pro vyhnance a uprchlíky, pro každého člověka, nezávisle na členství ve spolku.

Empatie s oběťmi - bojovat proti zneužívání

Nasazení na základě aktuální výzvy je také naléhavě zapotřebí. Protože uprchlíci a vyhnanci nemohou znát náš způsob života. Pocházejí z velmi odlišných kultur. Ani mluvit, ani rozumět nám nemohou. Jedná se o zcela odlišné základy integrace než v naší době, před 70 lety.

Žádal jsem přesně jeden rok před tímto okamžikem: Dlužíme dnešním vyhnancům a uprchlíkům empatii a pochopení. Ale také musíme jasně rozlišovat mezi zranitelnými na jedné straně, a těmi lidmi, kteří nejsou vyhnáni a nemuseli uprchnout, ale sami se rozhodli, většinou z ekonomických či jiných osobních důvodů, pro dobrovolnou migraci, jejímž motivům lze porozumět. Tito lidé nepožadují ochranu a přesto na ni mají právo. Naléhám na skutečnou solidaritu se skutečně pronásledovanými a ochranu pro ně, ne zneužívání prostředků pro obyčejnou migraci!

Žádný kompromis v našem kulturním dědictví

Klíčovým prvkem ve sjednocené Evropě je její kulturní dědictví. Vzhledem k tomu nebudeme dělat, pokud jde o naše kulturní dědictví, žádné kompromisy. Musí být zcela jasné, že musíme pěstovat čestnou a odpovídající kulturu historické paměti, která zahrnuje jak hmotné, tak nehmotné dědictví!

Naše dědictví - a vy, pane prezidente, jste to dnes laskavě potvrdil - je nedílnou součástí celého Německa, ba celoevropské kultury, náš osud je součástí naší kolektivní biografie. Respektovat tuto skutečnost v naší společnosti, velmi konkrétně a ne rozmělněnou, zůstává  naším společným úkolem. Je to zákonná povinnost pro spolkovou i zemské vlády v souladu s § 96 BVFG. Povinnost se vztahuje na zachovávání a rozvoj tohoto  dědictví. Není možné ji pozměnit a dokonce ani odložit k uschování v muzeu! Vývoj vyžaduje zapojení zúčastněných subjektů a jejich organizací, společné zvýšení financování projektů, které se neděje, a které je potřeba v každém případě trvale zajistit.

Na začátku roku 2016 předložila koncept pro rozvoj a podporu kulturních úspěchů vyhnanců ministryně pro kulturu a media profesorka Grüttersová. To byl důležitý krok správným směrem! Jako klíčový bod nastínila participativní přístup zahrnující vyhnance. To je vítaný vývoj, za což jsem vyjádřit poděkování. Je třeba pokračovat, například podporou landsmanšaftů a naší vlastní kulturní nadace německých vyhnanců.

Děkuji výslovně také spolkovým zemím, které jsou tomuto úkolu rovněž přístupné. Příkladná je spolková země Bavorsko, a žádám vás, státní ministryně Müllerová, aby byla předána tato slova díků, jménem členů BdV ze všech spolkových zemí, za úkoly, které plní bavorská zemská vláda. Obracím se v této věci současně nejen k ostatním zemím, ale také na nás samotné: Musíme se i sami podílet na tom, aby si dědictví našich otců a matek udrželo solidní, živé místo v kolektivní paměti.

Jsem proto velmi rád, že je nyní stálá expozice v Německém domě, díky Spolkové nadaci útěku, vyhnání a smíření na správné cestě. Zde je důležité udělat krok kupředu, aby se tento společenský projekt uskutečnil opravdu brzy a bez dalšího prodlení. Pokrok je příliš pomalý.

Zákonnou povinnost rozvoje kulturního dědictví opravdu potřebujeme

Zvláště mi leží na srdci mnoho vlasteneckých světnic a domácí sbírky. Je známo, že řada krátkodobých a střednědobých termínů pro zachování jejich existence je ohrožena, protože síly a prostředky stále chybí. Tyto speciální skvosty minulosti musí být zachovány! Z dopisů a mnoha osobních rozhovorů znovu a znovu prožívám pochybnosti, zda je Německo, přes svou historickou i právní odpovědnost, plně přístupné odpovědnosti za zachování a rozvoj kultury vyhnanců?

Na spolkové úrovni, pokud jde o dostupné zdroje, je velmi jasný vzestupný trend, za což upřímně děkuji spolkové vládě a státní ministryni Monice Grüttersové. Byl bych velmi rád, kdybych mohl předat na příštích několika Dnech vlasti, při stejné příležitosti, díky  mnohem více zemím, než Svobodnému státu Bavorsku. Obracím se na ostatní země, aby také přispěly.

Kompenzace a morální odškodnění za nucené práce pro zvláštní oběti

Mezi bolestivé kapitoly naší historie, dámy a pánové, kromě útěku, vyhnání, ztráty domova a miliony úmrtí patří již zmíněné deportace a nucené práce. Spolkovým sněmem přijaté kompenzace civilním německým nuceně nasazeným jsou splněním dlouhodobého požadavku Svazu vyhnanců, aby byla konečně uznána i tato skupina obětí. Svaz vyhnanců bude rovněž pozorně sledovat provádění kompenzací. Kompenzace nyní, 70 let po válce, jsou ve skutečnosti velmi opožděné. Přesto se jedná o akt vysoké symbolické hodnoty. Poškozeným, kterých bohužel žije jen málo, se tak konečně dostane morální odškodnění a uznání jejich utrpení.

Většinou pozitivní vývoj ve vztahu k východním sousedům

Příznivý je rovněž vývoj, který zaznamenávají naše landsmanšafty v jejich vztazích k většině našich východních sousedů. Začněme s pozitivními příklady:

Poprvé se letos zúčastnil oficiální zástupce vlády České republiky na Sudetoněmeckém dni v Norimberku - český ministr kultury Daniel Herman. Uznal, že je tato návštěva hodně opožděná a také využil příležitosti, aby konečně objasnil oficiální upuštění od dlouhodobě převládajícího dogmatu kolektivní viny. Vyloženě historické co do významu je jeho tvrzení, že jako politik připojuje slova lítosti navazující na prezidenta Václava Havla po pádu železné opony v roce 1990." Havel tehdy řekl, že vyhnání Němců z českých zemí bylo nemorálním aktem, který se nekonal v touze po spravedlnosti, ale v touze po odplatě.

Dne 19. ledna 2016 Maďarsko opět upozornilo, na "starém hřbitově" ve Budaörs u  Budapešti při vzpomínkovém aktu, na osud svých německých občanů, kteří byli po skončení druhé světové války buď odvlečeni, nebo vyhnáni ze země. Sám maďarský premiér  Viktor Orbán letos přednesl projev, a dal jasně najevo, že Maďarsko ochraňuje identitu, stejně jako klade velký důraz na zákaz vyhánění a etnických čistek.

Vztahy s Rumunskem jsou více než jen dobré. Od Bukurešti, od rumunské společnosti, slyšíme politování nad přesídlením tam po staletí usazených německých kolonistů. Poprvé v historii vystoupil Dacian Cioloş, úřadující předseda vlády Rumunska, jako hostující řečník před více než 20.000 hosty Dne vlasti transylvánských Sasů v Dinkelsbühl, kterou spojil s návštěvou Dne vlasti banátských Švábů ve městě Ulm. Co se týče německého kulturního dědictví v Rumunsku, potvrdil premiér před shromážděnou komunitou, že rumunský stát chce naplnit novým životem německé kulturní dědictví a jeho údržbu, spolu se Sasy, banátskými a satmárskými Šváby a jinými rumunskými Němci.

Vývoj v Polsku, budeme i nadále pozorně sledovat. Litujeme, že dialog mezi vyhnanci a nejvyšší politickou úrovní je tak těžké rozproudit. Důvody jsou zde různorodé. Abychom jmenovali jen charakteristické příklady: Je politováníhodné, že německý Bundestag nebyl schopen, 25 let po podpisu smlouvy o sousedství s Polskem, rozloučit se napříč stranickými liniemi s většinou usnesení, a to v jednotlivých otázkách a jako výsledek evropského pochopení a podpory přijmout velmi komunikační reklamní práci. Člověk se nemůže ubránit pocitu, že zúčastněné strany lpí na dlouho zastaralých negativních stereotypech, což je na úkor poctivého oboustranného usmíření s osobami na místě žijícími, o které tak dlouho vyhnanci a přesídlenci usilují!

Jádrem diskuse byla právě naše Charta německých vyhnanců z roku 1950, doklad o smíření, ve které se zavázali němečtí vyhnanci z vlasti k vytvoření sjednocené Evropy a společných hodnot! Tato listina je také velmi brzký manifest připravenosti k její výstavbě a integraci, podepsaný vyhnanci a jejich spolky.

"Charta uprchlíků a imigrantů" by mohla zlepšit sociální smír

Myslím, že ke společenskému usmíření v Německu s dnešními migranty a uprchlíky s jiným vyznáním a z cizích kultur, kteří k nám přicházejí a chtějí zde zůstat, by bylo lepší vypracovat "Chartu uprchlíků a imigrantů". S jednoznačnými pravidly německého právního státu, jeho základního demokratického pořádku a našich společenských hodnot. Možná, že se pak objeví i touha vrátit se a budovat svůj vlastní domov.

Vážení, dovolte mi ukončit svůj projev ujištěním: Pouze ti, kteří se cítí být zavázáni k pravdě, jsou důvěryhodní a jsou jako partneři bráni vážně. Mimochodem, to platí jak pro jednotlivce a skupiny, stejně tak je to důležité pro organizace a suverénní státy. To platí například pro označení genocidy, stejně jako pro pojmenování nespravedlnosti vyhnání z východního Pruska, Sudet, Ruska, nebo odkudkoliv jinde.

Recidiva čistě nacionálních idejí poškozuje evropskou myšlenku

My, vyhnanci a repatrianti, chceme i nadále, abychom zůstali dobrým partnerem a prostředníkem mezi Německem a našimi východními sousedy. Musíme se řídit tím, co znamená dobro a přesvědčit o tom Evropany. Návrat k čistě nacionálním idejím z minulosti v konečném důsledku poškozuje Evropu a všechny její občany. Vezměme na vědomi, že  rozšíření Evropské unie na východ nám, vyhnancům, téměř vrátilo naší vlast, všichni žijeme v jednom klidném a svobodném společném domě.

Na závěr bych vám všem dnes chtěl jménem Svazu vyhnanců srdečné poděkovat za vaši oddanost a vaši práci. Vy všichni, my všichni, jsme se postavili za to, co nás spojuje, s velkou silou a vášní. Děláme to proto, že nám není lhostejné, co se děje s naším kulturním dědictvím a naší komunitou. Také jsme to udělali, protože naši vlast, starou a novou, nosíme ve svých srdcích a chceme to i v budoucnu.

Děkuji!

http://www.bund-der-vertriebenen.de/themen-und-termine/tag-der-heimat/tag-der-heimat-2016.html

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf