Program tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu „20 bodů“z r. 1961, bod 4

4. Podle československého sčítání lidu z r. 1930 zahrnovala uzavřená sudetská území (die geschlossenen sudetendeutschen Gebiete) 50 politických okresů (Landkreise) nebo 120 soudních okrsků nebo 3338 obcí s většinou německého obyvatelstva v průměru více než 80 procent. Kromě toho existovalo ještě 59 sudetoněmeckých „jazykových ostrůvků" (Sprachinselgemeinden). Dále žilo 313 666 sudetských Němců jako místní menšiny v oblastech s českým jazykem.

Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., „Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva“, k 4. bodu: O nepřesnosti a nepřijatelnosti termínů „sudetská území" a „sudetští Němci" a jejich bezvýznamnosti z hlediska mezinárodního práva byla již řeč u prvního bodu. Zde postačí konstatovat, že přes impozantní množství československých Němců v Československé republice v r. 1930 i později, nebyli nikdy více než početně největší, přitom však pořád pouze národnostní menšinou s mezinárodně garantovaným statusem. Nikdy však nebyli národem, který by mohl uplatňovat právo na oddělení od československého státu nebo připojení k Německu (vlz podrobně třetí bod). Domů do Říše (Heim ins Reich) mohli ovšem hned po skončení prvé světové války, avšak pouze individuálně po využití práva opce.