Proč vlast není vlastí
Život v cizí zemi není pro mnoho uprchlíků z východu snadný.
Poznámka redakce:
Přestože článek obsahuje několik zcela nepravdivých tvrzení, považujeme jej z hlediska informačního za důležitý.
Takové to stále bylo pro české Němce z vlaku pro uprchlíky vyhnané ze sudet, kteří se setkali v tranzitním táboře Wiesau. Asi tři miliony sudetských Němců byly vyhnány po roce 1945, podle statistik spolkového archivu jich při tom zemřelo kolem 240.000.
Věděli, že do své vlasti se nikdy nebudou moci znovu vrátit, ale alespoň malý kousek jí si chtěli podržet ve svých rukou. Proto se členové sudetoněmeckého landsmašaftu okresu Kostnice rozhodli poslat 25. března 1954 dopis odboru kultury města. Jejich urgentní požadavek byl: podpořit pořízení národních krojů pro jejich každého muže a ženu. Vzhledem k tomu, že "našich 60 členů je velmi špatně placeno," psali.
Tento dopis v městském archivu Kostnice ukazuje obtížný restart nejen osob vysídlených z Československa, ale i všech ostatních uprchlíků z východu po roce 1945. Více než 4000 uprchlíků a vyhnaných osob přišlo po skončení války do Kostnice. Jako všude zde trpěli vlivem silného odmítání od místních lidí a nejisté životní situace. "První Němci, kteří přišli do Kostnice, byli usídleni u místních obyvatel," říká Ronald Stöhr, dříve představitel landsmanšaftu v okrese Kostnice. "Vím o rodině, která nejprve žila ve čtvrti Paradies". Bylo to až několik let po válce. Kostnice byla ve francouzské okupační zóně a zde se probíhal příjem uprchlíků do roku 1949, tedy později, než na britské nebo americké území. Měli velkou vůli spolupracovat, stesk po domově byl přesto velký.
Jako přátelské gesto členové landsmanšaftu pociťovali, když dostali peníze na kroje: dokument zaznamenal nákup pomocí 500 DM z městské pokladny, což odpovídalo plné částce. Zmírnit utrpení pokusy města tohoto druhu také popisuje Lothar Burchardt v knize "Historie města Kostnice". Milosrdné pokusy tohoto druhu od města postihovaly samozřejmě jen symptomy, ale podle historika neléčily příčiny.
Jak nadšeně kultivovali čeští Němci svou kulturu v následujících letech, dokumentují novinové články ze Südkurier a Südwestdeutsche Rundschau od roku 1954 do roku 1961. Každý měsíc se scházeli v hospodě Bauhof na Schottenstraße, tam společně slavili Vánoce nebo český Masopust. Nebyli sami: Také z Pomořanska, Slezska a ostatních zemí slavili Vánoce společně, informoval Südkurier v prosinci 1956.
S domovskou soudržností a místními vazbami si vystačili po mnoho dekád a to znesnadnilo integraci. Tak to popisuje Ronald Stöhr, který o tom hodně přemýšlí ve svém obývacím pokoji v Kostnici-Wollmatingen. Jako devítiletý spatřil před sebou muže s kulometem a musel opustit dům svých rodičů. Čeští vojáci jej a jeho rodinu s dalšími českými Němci vyhnali na tržiště okresního města Dubé v Československé republice. Odtud vedla cesta na nádraží a vlakem ze země. Přijeli jsme do Füssenu v Allgäu, říká Stöhr, "Můj otec pracně vybudoval nový život jako hodinář. Pro dítě to bylo často špatné, vzpomíná, "byli jsme ve špatném postavení uprchlíků a vyhnanců". Svou vytrvalostí si vytvořil své místo ve společnosti. Po studiích v Furtwangenu působil od roku 1958 v Kostnici v oblasti telekomunikací. Byl členem vedení sportovního klubu Post-Telekom Sportvereins a podílel se na jeho činnosti se svou ženou a dětmi. Ale na to, zda je už Kostnice jeho domov, nemůže odpovědět tak snadno. "Zde jsem doma", řekl po zaváhání. Ale koncept vlasti stále chápe jinak. "Člověk se stále cítí připoután k prostředí, ve kterém se narodil a žil v první fázi života." Vrátil se tam na návštěvu. Prostřednictvím kontaktu s katolickou komunitou uspořádal výlet do Dubé pro sebe a své krajany. Kontakt s Čechy, kteří tam žijí dnes, zůstal chladný. "S ohledem na nedávné události", říká dnes, "bylo možné očekávat, že kontakty bývalých i současných obyvatel nebudou přátelské."
Na druhé straně, probíhá pomalé sbližování mezi sudetskými Němci a Čechy.
Sudetští Němci:
Jméno: sudetští Němci je obecný termín pro německy hovořící obyvatelstvo žijící v Československé republice až do konce druhé světové války. Jméno pochází z pohoří na hranicích s Polskem. Pro mnoho Čechů, zní slovo negativně.
Sudetští Němci v Bádensku-Württembersku: Většina německých vyhnanců ze sudet odešla do Bavorska, mnozí také do Bádenska-Württemberska. Předseda zemské asociace sudetoněmeckého landsmanšaftu, Klaus Hoffmann, říká, že je to přibližně 20 000 členů, se zahrnutím ostatních spolků. Většina potomků není organizována a mnozí z nich jsou proti lansmanšaftu kritičtí.
Landsmanšaft v Kostnici: Ne později, než roku 1954, byl vytvořen sudetoněmecký landsmanšaft pro okres Kostnice. Ronald Stöhr (80) byl dříve jeho představitelem, ale nemá nástupce.
Sudetendeutscher Pressedienst (SdP), Österreich, leden 2016
Pro České národní listy volně přeložil P. Rejf