Proč neuspěl Výmar?
"Proč se Hitler dostal k moci? Proč neuspěl Výmar? " To jsou otázky, které byly položeny Wolframu Pytovi, vedoucímu katedry moderních dějin na univerzitě ve Stuttgartu, v rámci podzimního programu Německého kulturního sdružení regionu Brno.
Pyta je také ředitelem Výzkumného centra Ludwigsburg, které by mělo až do otevření spolkového archivu Branch Ludwigsburg, uchovávat doklady z Hlavního úřadu státní správy spravedlnosti pro dokumentování nacionálně socialistických zločinů a poskytovat je pro výzkum. Jednou z jeho priorit je Výmarská republika, kterou Pyta studuje, zvláště se zřetelem na říšského prezidenta Paula von Hindenburga. Za jeho osmisetstránkovou biografii Hindenburg mu byla udělena Státní cena Bádensko-Württemberska za základní výzkum v r. 2008. Pyta je nejen kompetentní, ale také u publika populární. Jeho přednášky přicházejí navštívit kromě jeho studentů i četní zájemci všech věkových kategorií, takže učebny jsou při jeho přednáškách často přeplněné.
V rámci připomenutí konce druhé světové války před 70 lety, jsme v Brně chtěli vyslechnout vědeckou odpověď na položenou otázku, proč Výmarská republika selhala a mohl k moci přijít Adolf Hitler.
Pyta ukončil mýtus o starém a téměř bezmocném prezidentu Hindenburgovi, který byl překročen v rámci politického procesu a nakonec Hitler jmenován kancléřem. Z osobních dopisů Hindenburga a dalších archivních dokumentů, bylo zjištěno, že prezident byl i do vyššího věku ještě jasně myslící a ovládající se, takže neměl osobní problémy. Hledání a jmenování Hitlera bylo úmyslné.
Důvody spočívají ve složení Říšského sněmu, ve kterém nacisté vládli s komunisty. Jmenování Hitlera jako vůdce nejsilnější strany v Říšském sněmu bylo třeba zabránit. Část ústavy Hindenburg zrušil a chtěl, alespoň dočasně odstavením Říšského sněmu, dát příběhu říšské moci jiný směr.
Hindenburg šel na konflikt mírnějším způsobem – úpravou ústavy. Kromě toho Hindenburg dohodnul s nacisty, aby se pokusili zavést "národní komunitu". Myšlenka, kterou sledoval v první světové válce a měla vést k jednotnému společenství vůle a homogenním politickým orgánům.
Nicméně není správné připisovat selhání výmarské demokracie pouze Hindenburgovi. Velké volební povzbuzení pro NSDAP bylo nejdůležitějším faktorem v roce 1932. Proč voliči hlasovali v nacistickém Německu pro NSDAP, aby se stala největší silou v Říšském sněmu, Pyta analyzoval také. Byla všude, měla silný vliv ve všech společenských vrstvách, nejvyšší v zemědělské populaci protestantské, ale také v měšťáckých čtvrtích velkých měst a v průmyslové dělnické třídě, i když zde levice zvítězila. Nejhůře dopadla NSDAP mezi katolíky. Strana agitovala v kampani nejmodernějším způsobem a Hitler byl představen jako vzor orientovaný na budoucnost .
Termín "uchopení moci" je falešný. Hitler se stal kancléřem právní a ústavní cestou. Rozhodující souhlas voličů získal ten, kdo se hlásil k násilí vůči disidentům. Pro první pokus představit sofistikovanou formu státní demokracie, byl německý lid nedostatečně zralý. Naopak se Němci důkladně poučili na druhý pokus.
Přednáška se konala před téměř 100 studenty a příslušníky německé menšiny. Zdeněk Mareček z Ústavu pro německé studia na brněnské Fakultě umění a Tomáš Dvořák a Zdenka Stoklásková z Brněnského historického ústavu je doprovázeli. Přednášku také vyslechli zástupci brněnského magistrátu a škol. Pyta tak má za více než jen nápad, pracovat na společných výzkumných projektech a doufá, že to je začátek akademického partnerství. Jsme tomu rádi a zároveň děkujeme Brnu a Stuttgartu za propagaci.
Hanna Zakhari
Německé Kulturní sdružení regionu Brno
Sudetendeutsche Zeitung, 13.11.2015, str. 11