Poznámky k  textu o situaci v sudetoněmeckém landsmanšaftu

( K článku„Sudetští Němci nechtějí zpět svou vlast“, Spiegel "online")

Jde o jeden z prvních komentářů, které jsme zachytili. Je velmi pravděpodobné, že budou i další, které budou  vyjadřovat odlišná právní stanoviska.  Ovšem fakta, která obsahuje následný text,  pokud samozřejmě jsou správně citována a tlumočena a skutečně  odrážejí realitu dění v rámci sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), jsou nanejvýš  znepokojující. Vůle a snahy některých představitelů SL  se se vší pravděpodobností dostávají  do rozporu s právem tak, že politická  hlediska mají převýšit  určité právní normy. A s tím nelze souhlasit. Právo nemůže být služkou politiky. Pokud to dopustíme, dostaneme se do situace v současnosti pro nás jen velmi těžko představitelné.

Rovněž pak sdělení o vnitřních poměrech SL, např. při ustavující schůzi SS SL a způsob řešení  neusnášeníschopnosti, je dalek jakémukoliv subjektu, který má demokratický charakter. Vůdcovský princip a jeho doba je snad již nenávratně pryč.

Nechceme komentovat blíže skutečnosti, o nichž následující text pojednává. Budou i další komentáře. Je třeba nechat mluvit i druhou stranu, posseltovskou, a sledovat  další vývoj.

Pokud výše uvedená tvrzení v textu se ukážou jako pravdivá, pak bychom asi měli trvat na tom, aby naše média, která vysílala a psala, že sudetští Němci novelizovali stanovy, provedla příslušnou opravu.

Podle našeho názoru jde posseltovcům o to, aby si vytvořili pozici pro jednání s naší vládou. Možná, že i nějaké neoficiální kontakty již mezi oběma subjekty existují a je pravděpodobné, že se dohodly i na nějakém postupu, aby jednání vlády ČR, nebo jí pověřených jednotlivců, se SL, bylo alespoň trochu stravitelné pro českou veřejnost, pokud to vůbec možné je. K tomu však můžeme dodat, že v této fázi vývoje spíše Witikobund zastává stanoviska právně  čistější, než Ackermann-Gemeinde nebo Seliger-Gemeinde. Na druhé straně pak politická stanoviska AG a SG jsou nám bližší. Ale bez odpovídající právní formy jsou také nepřijatelná.  Je pravděpodobné, že konflikt uvnitř SL bude pokračovat. Do jaké míry zasáhne SL, nebudeme spekulovat. Příští období je pro SL velmi důležité. Sledujme  jeho vnitřní vývoj!  Může mít i širší důsledky .

Pro nás však stále a neměnitelně platí, že odsunutí Němci neměli a nemají nárok na odškodnění za škody jím vzniklé v poválečné době, že jejich vlastí je Německo, případně Rakousko, nikoliv však ČR, která jejich vlastí není. A nebude!  Jakékoliv vznášení nároků na „starou vlast“  z jejich strany je jen obyčejným prohlášením, které není, stejně tak jako tzv. právo na odškodnění, z hlediska mezinárodního práva nijak zdůvodnitelné, naopak je s ním zcela v rozporu.

Ve skutečnosti je to ČR, která má vůči SRN nárok na reparace. Z cca 360 miliard předválečných korun, jde asi o 3 biliony korun současných, které Němci jsou nám povinni v rámci reparací zaplatit, jsme dostali pouze kolem 700 milionů korun. K dalším reparačním platbám se Němci nemají. V současnosti na nich žádají reparace Poláci a Řekové, a to zcela oficiálně. Našim „vládcům“ se zřejmě nedostává odvahy se postavit čelem k Němcům a říci jim, že dobré účty dělají dobré přátele a že co bylo Němci ukradeno, musí být vráceno, co bylo Němci zničeno, musí být nahrazeno. Naše příslušné ústavní orgány se musí, je to jejich povinnost, postavit se na  principy mezinárodního práva a nekompromisně říci, že agresor, a v našem případě to bylo Německo, je povinen oběti agrese, to jsme my a Slováci,  zaplatit škody, které jí agresí vznikly. A nesmíme zapomenout ani na mírovou smlouvu s Německem, k níž by se mohlo připojit i Slovensko, případně i další státy. Ta by mohla odstranit  existující nevyváženost česko-německých vztahů a zakotvit povinnost SRN, jako nástupnickému státu nacistického Německa, zaplatit nám reparace.                                                                                                        Dr. O. Tuleškov