Zdravím touto cestou jednání těch, pro něž myšlenka česko-slovenské vzájemnosti je vlastní.
Až příliš lehce a bez uvážení dalšího vývoje, kdy mohou narůstat dřívější konfliktní otázky v evropském rámci, někteří vrcholní politici opustili dobrý projekt společného státu Čechů a Slováků. Češi nenajdou ve světě bližší národ, než jsou Slováci, rovněž Slováci mohou mít oporu právě v Češích. Projevuje se to dodnes například v tom, když se některý Čech při pobytu v zahraničí dostane do potíží, hledá oporu také u zahraničních Slováků, stejně je tomu i naopak. Nebylo by lépe vzdorovat narůstání iredentistických nálad v sousedství jako stát patnáctimilionový, než každý zvlášť, jako slabší, kteří nedbali o poučení ze symboliky prutů Svatoplukových?
Podporujeme vzájemnou výměnu studentů i všechny společné projekty, včetně hospodářských a dopravních. Mnoho může udělat i obnovení společných soutěží sportovních, jak se rýsuje v této době u některých fotbalových aktivistů a představitelů.
Věřím, že dlouholetou tradici, jež vychází od Kollára, Šafaříka, Sv. Hurbana Vajanského, Pavla Orsz. Hviezdoslava, Adolfa Heyduka, Masaryka, Štefánika a dalších, neztratíme, ale budeme ji rozvíjet, ať se děje, co se děje. Zavazuje nás k tomu i společně prolitá krev na Dukle, u Tobruku a jinde, nemluvě o společném zásahu Kubiše a Gabčíka. Bylo to nadarmo?
Jsem připraven stále pomáhat úzkým kontaktům Čechů a Slováků, jak jsem to po mnoho let prokazoval také organizováním konferencí v Opavě o české a slovenské literatuře.
Sme bratia, nie cudzinci.
Doc.PhDr. Jiří Urbanec, CSc., Slezská univerzita v Opavě
Připravila: prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Webové stránky: www.ceskenarodnilisty.cz