Požadujeme referendum nikoliv pouze konzultativní, ale imperativní!

 

Ústava České republiky v Čl. 2 uvádí: „Lid je zdrojem veškeré státní moci: vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní (odstavec 1). Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“ (odstavec 2)

 

Již od roku 1992 lid čeká na možnost, aby mohl vykonávat svou moc přímo. Naši zákonodárci příliš nepospíchají. A tak lid dále čeká na svou příležitost. Léta se mluví o ústavním zákonu o  referendu. Ale právě jenom mluví. Když snad v současnosti by se mohl, po 23 letech, narodit, pak zákonodárci se snaží referendum zatížit takovými podmínkami, které by ho ze značné části znemožňovaly. Co kdyby lid rozhodl jinak, než zákonodárci předpokládají a chtějí? Instituty přímé demokracie jsou v současnosti obzvlášť významné. Roste nesoulad mezi „zástupci lidu“, poslanci a senátory na jedné straně a lidem, občany republiky na druhé. Dokonce se zdá, že naši zastupitelé v zákonodárných sborech, zastávají nejednou stanoviska, která jsou viditelně rozporná s přáním lidu. Ač mají hájit naše zájmy, nečiní tak vždy, právě naopak. Otázkou pak je, proč tak činí? Jsou závislí, částečně či více, na některých vnějších silách, nebo jsou tak nestateční, že se nedovedou, bojí se, za zájmy republiky a jejího lidu postavit. Ať je to tak či onak, výsledek je stejný. Republika zapláče. Současný stranický systém, stejně tak jak hierarchie jednotlivých politických stran, prochází již delší dobu krizí. Strany a její vůdcové se stávají stále méně důvěryhodnými. Sliby se slibují a blázni se radují. Tyto a další důvody vyžadují i provedení určitých  změn v samotném systému zastupitelské demokracie.

 

Lid máme  právo vykonávat státní moc přímo. Ústavní zákon o referendu by neměl lid svazovat řadou téměř neskutečných podmínek. Demokracie zastupitelská lid republiky nejednou zklamala. Připomeňme si např. nedávný zákon o církevních restitucích. V současné době roste zklamání  z Evropské unie. Lid by měl proto přímo rozhodnout, zda v EU hodláme být i nadále nebo z ní máme vystoupit.  Rovněž tak roste nespokojenost s našim členstvím v NATO. O tom, zda v této organizaci setrváme nebo ji opustíme, by měl rozhodnout lid též přímo. I v některých vnitřních otázkách by měl lid uplatnit svou bezprostřední vůli. A tak referendům imperativní může být jedním z léků na nemoci zastupitelské demokracie.

 

Referendum, které má pouze konzultativní charakter, vkládá vlastní rozhodnutí do rukou zákonodárců, kteří doporučením lidu se mohou řídit, pokud uznají sami za vhodné. Naše ústava však mluví o tom, že, pokud ústavní zákon tak stanoví, lid vykonává státní moc přímo.  Této dikci, jak jsem přesvědčen, odpovídá nikoliv referendum konzultativní, ale referendum imperativní. Jeho rozhodnutí musí zákonodárný sbor bez dalšího plně respektovat, sklonit se před jeho výsledkem, poněvadž svrchovaný lid tak rozhodl.

 

Do nekonečna nelze rozhodovat tak, aby vlk se nažral a koza zůstala celá. Svrchovaný lid této republiky se v současnosti naléhavě hlásí o své právo vykonávat státní moc i přímo, jak zakotvuje ústava. Je jen otázkou času, kdy  získá právo přímo rozhodovat, autoritativně promlouvat ve věcech zásadní důležitosti.  

Dr. O. Tuleškov