Poválečná obnova Sovětského svazu mimořádné dílo hodné obdivu

        Ve 20. a 30. letech se rychlým vývojem ze Sovětského svazu stala významná průmyslová mocnost, která díky této skutečnosti mohla zvítězit nad Hitlerem a zachránit tak Evropu před fašismem. Již před válkou vytvořil Sovětský svaz na svou dobu velký vědecko-technický, intelektuální, kulturní i vojenský potenciál. Růst sovětského hospodářství ve 20. a 30. letech byl mimořádný a veskrze úspěšný, což opakovaně potvrdili i západní novináři či diplomaté působící v této zemi. Přednosti sovětského plánovacího hospodářství například ocenil i přes některé výhrady také americký velvyslanec Bedell – Smith, který do Moskvy přijel v roce 1946 uvedl: „Sověty nečerpají ze svého průmyslového zařízení maximální výtěžek – dost se plýtvá pracovní silou a zvláště materiálem – ale způsob, jakým za třicet let přeměnili agrární zemi v průmyslovou velmoc je nicméně pozoruhodný., zvláště připomeneme - li si, že v době, kdy velké oblasti sovětského průmyslového pásma byly v rukou Němců, ruské závody dále vyráběly největší část zbraní, jichž používala Rudá armáda k vedení své vítězné protiofenzivy proti wehrmachtu (půjčka a pronájem tvořily cenný dodatek, ale hlavní tíha úkolu spočívala na sovětském průmyslu)“. 

 

Škody způsobené SSSR válkou byly enormní

 

Sovětský svaz však za své vítězství ve Velké vlastenecké válce zaplatil mimořádně velkou cenu. Oběti na lidských životech a materiální škody byly obrovské. Poválečná obnova země proto začala prakticky hned po ukončení války v Evropě. Bylo k ní zapotřebí maximální koncentrace lidských rukou i mozků a surovinových zdrojů. Nastartoval se tak proces obnovy, který svou rychlostí a šíří záběru prakticky nemá v historii obdoby. Surovinové zdroje, kterými SSSR po válce disponoval, pro něj začaly při procesu obnovy země výrazně pracovat.  Export surovin ze země v letech 1945 – 1953 byl poměrně zanedbatelný, jelikož téměř všechny zdroje se využívaly na obnovení silně poničené země, ze které na mnoha místech zůstaly jen trosky a spáleniště. Za velmi krátký časový úsek – čítající dohromady jen několik málo let (1946 – 1952), bez jakékoliv výraznější zahraniční pomoci, SSSR z velké části obnovil válkou zničenou ekonomiku a dokonce přitom překonal předválečnou úroveň a výkon. Surovinové zdroje tehdy ovšem na rozdíl od současnosti nebyly pod přímým vlivem hrstky oligarchů. Během procesu obnovy země šlo o něco mimořádného, obdivuhodného, co v dějinách prakticky nemá obdoby. Sovětský lid byl na konci války téměř nahý a bosý, hladový a zmrzačený válečnými útrapami. Díky vítězství ve Velké vlastenecké válce však měl sebevědomí a velkou vůli dále žít a tvořit. Především v první fázi obnovit zničenou zemi a z trosek a prachu opět vystavět nová města a vesnice, průmyslové závody, školy, nemocnice, obytné domy a vůbec vše potřebné pro normální mírový život.

          I američtí odborníci, kteří si prohlédli oblasti, jež byly pod okupační správou a zničená místa země dospěli k závěru, že obnovit se je podaří přibližně za 22 – 25 let, a to ještě pouze za vydatné finanční pomoci USA (v rámci Marshallova plánu) – tehdy si ale USA kladly, ostatně podobně jako i dnes, takové podmínky, které by vedly k zotročení SSSR a jeho přímé závislosti na americkém kapitálu. Pro SSSR byly takové podmínky v té době jednoduše nepřijatelné. Není žádným tajemstvím, že americký nebo obecně západní kapitál chtěl vždy ze SSSR učinit jen snadno ovladatelné a poslušné surovinové enklávy, které by sám řídil jen ke svému prospěchu. Země, která měla po válce 50 milionů válečných invalidů a nemocných se tak při této velké obnově musela obejít bez výraznější zahraniční pomoci. Tento fakt je nutno zvláště dnes, kdy se dějiny opět tendenčně přizpůsobují panujícímu režimu a současné převládající ideologii, nejen připomenout, ale i zdůraznit. Stalin po válce zakázal potraty, jelikož bylo zřejmé, že jinak by se ztrátu 27 milionů lidí (ze 190 milionů tvořících celkovou tehdejší populaci země), kteří zahynuli v době Velké vlastenecké války, nepodařilo nahradit. I proto již v roce 1953 se počet obyvatel SSSR přiblížil 200 milionům. 

V SSSR bylo v období 2. světové války zničeno 1710 měst a více než 70 tisíc vesnic. Zničeno bylo také na 65 tisíc kilometrů železničních tratí, 1135 dolů s předválečnou těžbou dosahující více než 100 milionů tun uhlí. Válka v SSSR zničila také 32 tisíc průmyslových podniků, 60% kapacity sléváren, uhelného průmyslu a železnic. SSSR za války rovněž ztratil i 7 milionů koní nebo 17 milionů kusů hovězího dobytka. Hitlerovci pak vyvezli do Německa na 60 milionů kusů dobytka.  Po válce zůstalo minimálně 25 milionů lidí bez přístřeší. Válka zdržela rozvoj sovětského hospodářství podle odhadů až o deset let. Během války byly zničeny podniky zaměstnávající minimálně 4 miliony pracujících. V roce 1957 byly dodatečně odhadnuty ztráty země za války na 679 miliard rublů v cenách z roku 1941.  Jen pro srovnání – Američanů za války padlo asi 400 tisíc. Sovětské ztráty byly zhruba 50 krát vyšší! Téměř dvacet let po válce popsal oběti sovětských lidí ve svém projevu v červnu roku 1963 J. F. Kennedy takto: „Žádný národ v historii válek nikdy netrpěl více, než trpěli Rusové v druhé světové válce. Jejich ztráty na životech činí nejméně 20 milionů. Bezpočtu milionů domů a usedlostí bylo vydrancováno nebo spáleno. Třetina země a dvě třetiny její průmyslové základny byly zpustošeny – což by se rovnalo zničení veškerého území Spojených států ležícího na východ od Chicaga.“

 

Brzy po válce začíná velkolepý plán obnovy zničené země

 

Již od léta 1945 se v SSSR začalo znovu přecházet k osmihodinové pracovní době, povinné přesčasové hodiny byly zrušeny, začaly se opět zavádět dělnické dovolené. V září toho roku se do země vrátily přes 4 miliony deportovaných osob. Bylo nutné přejít od válečné výroby k mírovému průmyslu. V létě 1945 bylo rozhodnuto o obnově Stalingradu a začalo se i s obnovou dalších patnácti měst (Voroněž, Kursk, Rostov, ad.). Kromě jiného je roku 1945 vydán dekret nařizující přestěhování lidí, kteří žijí v nelidských podmínkách v zemljankách. Při obnově dostává přednost hutnictví, průmysl paliv, energetika a doprava. Těžkosti dlouhé a vyčerpávající válka jsou patrné všude – v r. 1945 výroba spotřebního zboží činila necelých 60% předválečné výroby a venkov se potýkal s velkým nedostatkem pracovních sil. Velmi silně se projevoval úbytek mužského obyvatelstva z válečných let. To vše v situaci, kdy muselo Lotyšsko, Litva, Estonsko, Moldavsko, západní Ukrajina a západní Bělorusko vybudovat své průmyslové podniky prakticky od základu. Hutní průmysl na jihu země je zničen. Bylo potřeba vybudovat naftový průmysl, přehradu na Dněpru a velkou hydroelektrárnu na tomto veletoku. Velké hydroelektrárny se začaly budovat i na Volze. V této době zvláště pak bylo v neposlední řadě zapotřebí i množství zlepšovacích návrhů, jen v roce 1946 jejich počet překročil 5 milionů. Velké potíže navíc způsobilo i silné sucho v létě roku 1946. Přesto obnova země pokračovala rychlým tempem dál. V únoru 1946 byl schválen nový pětiletý plán. Výroba zemědělských strojů se v roce 1947 oproti předchozímu roku zdvojnásobila. Začátkem března 1947 je pak dokončena obnova Dněprogesu. Toho roku byl v Moskvě publikován zákon o měnové reformě a zrušení lístkového systému. Měnová reforma se prováděla výměnou bankovek v poměru deset rublů za jeden, zvýhodněny byly vklady ve spořitelnách a bankách. Zrušením potravinových lístků byl splněn jeden ze zásadních úkolů poválečné pětiletky. Na konci roku 1947 dosáhl objem průmyslové výroby 93% výroby z roku 1940. Rok 1948 přináší další důležitý zlom v obnově SSSR. Toho roku totiž překročila průmyslová výroba předválečnou úroveň.

V SSSR bylo v třetím roce pětiletky dosaženo předválečné úrovně ve výrobě oceli, železa a obilí. Od 1. března 1949 byly sníženy ceny potravin, oděvů a spotřebního zboží o 10-30%. V roce 1950 se na Ukrajině podařilo vymýtit negramotnost. Také v zemědělství došlo k poměrně rychlému pokroku, jeho technická úroveň se po válce zvýšila. Vzrostl počet strojně traktorových stanic a zvýšil se také počet kvalifikovaných odborníků. O tom svědčí i následující údaje – 536 tisíc traktorů a 93 tisíc kombajnů umožnily překročit v roce 1950 předválečný stupeň mechanizace zemědělství. V Uljanovsku se v té době buduje první automatizovaná továrna na automobilové písty, v níž je vše automatizováno, od odlévání až po balení hotových výrobků. Zvýšená národního důchodu o 64%, proti předpokládaným 38% a snížení prodejních cen během této pětiletky o třetinu přispěly ke zlepšení hmotných podmínek zejména ve městech. Stále však zůstává mnoho problémů, které uznává i vedení země.

 

Mimořádné dílo obnovy a výstavby hodné obdivu

 

Význam páté pětiletky, která byla splněna 1. května 1955 za 4 roky a 4 měsíce kromě jiného spočívá zejména v investicích v celkové hodnotě 594 miliard – přičemž celkový úhrn všech předválečných investic činil dohromady sumu 322 miliard. Průmyslová výroba je v roce 1955 již nejméně třikrát vyšší než v roce 1940. Stále hodně pozornosti se věnuje energetice. Rozestavěné vodní elektrárny mají skoro dvojnásobný výkon ve srovnání s vodními elektrárnami, které existovaly počátkem roku 1954. Do provozu byly uvedeny elektrárny o výkonu čtyřikrát vyšším než výkon Dněprostroje (byla dokončena elektrárna v Kochovce, pracovat začala první část kujbyševské elektrárny, pokračovaly práce ve Stalingradu, na elektrárně v Buchtarmě, na Uralu i v kuzněcké pánvi), výroba energie se přesto v té době stále opožďuje za její skutečnou potřebou. Také výroba plynu se proti plánu opožďuje.

V únoru 1956 Chruščov varuje před přílišným optimismem a uspokojením nad rychlou obnovou zničené země: „Následky zkázy z minulé války jsou ještě velmi citelné. Musíme ještě mnoho vykonat, abychom podstatně zlepšili bytové podmínky kolchozníků…Nesmíme se smiřovat ani s takovým dědictvím minulosti jako je citelný nedostatek silnic… Výroba mnohých důležitých potravin a průmyslového zboží ještě stále zaostává za rostoucí poptávkou.“

          I na konci 50. let je znovu konstatováno sovětským vedením, že je nutno zvýšit produktivitu práce i produktivitu zemědělské půdy. Je kladen důraz na mechanizaci a elektrifikaci. Jsou stanoveny úkoly nového sedmiletého plánu a přijatá rezoluce jasně a bez jakéhokoliv přikrašlování celkové situace v zemi konstatuje: „Je třeba mít na paměti, že máme před sebou ještě nesmírně mnoho práce, že to, co bylo vykonáno, je teprve začátek…“

          Výsledky poválečné výstavby země jsou však velmi patrné ve všech sociálně – ekonomických ukazatelích. Ve druhé polovině 50. let například SSSR předstihuje USA v produkci mléka a másla. V průmyslu bylo dobudováno 800 důležitých podniků, mezi nimi první část velkých elektráren a první část atomové elektrárny o výkonu 600 tisíc kilowatů. V roce 1971 dosáhla průmyslová výroba SSSR úrovně 75% objemu americké výroby a vytvořený národní důchod asi dvoutřetinové úrovně národního důchodu USA. A to i přes nemalé chyby a nedostatky vyplývající zejména ze silného centralismu a byrokratického systému řízení, který brzdil osobní inciativu a postupně vedl k čím dál větší stagnaci. Přesto jeho metody a přístupy aplikovaly v některých sektorech hospodářství i některé kapitalistické státy jako například Francie. I když byl již brzy po válce SSSR opět z mnoha stran kritizován pro svůj politický a ekonomický systém nebo zahraniční politiku, jeho poválečná obnova stále zůstává mimořádným dílem hodným obdivu a nic na tom nemění ani účelové očerňování jeho historie či kritika současného Ruska a jeho vedení. Ale to už je zase jiná kapitola. 

 

Bc. Miroslav Pořízek