Nevzdávat válku ambice německé armády

Nevzdávat válku - ambice německé armády

Názory

20:08 20.01.2017Získat krátkou URL

Ilja Plechanov

Německá vláda přijala v lednu rozhodnutí o rozšíření mise bundeswehru v Mali. Kontingent německých vojáků má být zvýšen z 650 na 1000 lidí, Německo také vyšle do Mali 8 vrtulníků. Kromě Mali byla přítomnost německých vojáků prodloužena nedávno o rok v Afghánistánu a Iráku. Kvůli podpoře operací v Mali jsou němečtí vojáci přítomni také v Nigeru.

980 příslušníků bundeswehru se dnes věnuje školení afghánských vojáků a policistů. Němci (800 lidí) jsou rozmístěni hlavně u města Mazari Sharifu na severu země a v Kábulu. V Iráku zase vycvičuje kurdské domobrance Pešmergy pro boj s Islámským státem (IS, zakázaná v RF) 150 instruktorů bundeswehru. 1200 německých vojenských příslušníků včetně letců pomáhá od roku 2015 v Turecku ve válce mezi Koalicí a IS.

Německo je připraveno vyzbrojit Evropu a vzdorovat Rusku stejně dobře jako NATO

V roce 2016 vykonali Němci téměř 700 náletů na IS.

Německé válečné letectvo se nachází podle principu rotace také v Estonsku a prapor NATO (včetně asi 700 německých vojáků) má být v nejbližším čase rozmístěn v Litvě.

Kromě těchto zemí jsou němečtí vojáci přítomni v sestavě mírových sil OSN v Súdánu, Jižním Súdánu a Libanonu. Velký kontingent se nachází v Kosovu (asi 700 vojáků). Účastní se evropské protipirátské mise EUNAVFOR Somalia Atlanta u somálského pobřeží (na 600 lidí) a mise pro monitoring a záchranu migrantů EUNAVFOR MED Sophia v Středozemním moři (asi 130 lidí v Itálii).

Předtím byli Němci ve značném množství přítomní v Bosně a Hercegovině (na 66 tisíc lidí v letech 1996-2012), v Afghánistánu (na 5 tisíc vojáků v letech 2002-2014), v Somálsku (2,5 tisíce lidí v letech 1993-1994) a v Demokratické republice Kongo (na 800 lidí v roce 2006).

Němci se také v posledních dvou desetiletích nacházeli v sestavě sil OSN ještě v řadě afrických a jiných zemí, ale v značně menším počtu.

Proč potřebuje Německo být vojenským lídrem v Evropě

Počínaje rokem 1991 udržovalo Německo dost stabilně přítomnost svých vojáků v zahraničí. Dnes se ale situace podstatně změnila a rychle se mění dál.

Existují odůvodněné obavy, že po brexitu a zvolení Trumpa prezidentem USA vznikne v Evropě v nejbližším čase vojenské vakuum.

Německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila loni v říjnu toto: „V 21. století nedostaneme tolik pomoci jako ve 20. století. Musíme vydávat víc na zajištění naší vnější bezpečnosti. Konflikty tohoto světa stojí na prahu Evropy."

O úlohu prvních houslí v zajištění evropské bezpečnosti a o zastoupení Evropy na světové aréně v boji s terorismem budou zápasit mezi sebou Francie a Německo.

Německou politiku v sféře vojenských aktivit ovlivňuje pět hlavních faktorů.

První. V roce 2011 se Německo zdrželo hlasování v RB OSN o zřízení bezletové zóny nad Libyí. Tohle dost poškodilo pozice SRN na světové aréně. Spojenci z Aliance ji začali pokládat za nespolehlivého partnera. Změnil se vztah k Německu také v NATO, EU a OSN. Zpochybněna byla připravenost Německa bránit zájmy Západu, hájit západní civilizaci a její hodnoty v globálním světě. Proto se německé vedení snaží dnes o rehabilitaci.

Druhý. Šíření teroristické hrozby, příliv migrantů, válka na Blízkém Východě probudily v německé společnosti dávno zapomenutý pocit obavy o vlastní bezpečnost. A politici si to dobře uvědomují. Proto došlo k tomu, co dřív bylo pro Němce nevídanou věcí: zúčastnili se války proti IS. I když v sestavě koaličních sil, ale bez mandátu OSN. K zarážejícím změnám došlo také ve společnosti. Vnitřní sociální protesty proti účasti SRN ve válce jsou mnohem slabší než třeba protiválečná vystoupení v osmdesátých letech.

Třetí. Události na jihovýchodě Ukrajiny a na Krymu zpochybnily spolehlivost Ruska jako partnera v zajištění evropské bezpečnosti. Najednou vyšlo najevo, že se velmi brzy a snadno může zopakovat situace, kdy klasická válka vypukne mezi státy a ne mezi státem a skupinou rebelů nebo teroristů. NATO založilo v rámci svých pohotovostních sil operativní oddíl zvýšené bojové pohotovosti. Od roku 2017 mají být v baltských zemích a v Polsku rozmístěny, vlastně se to již koná, dodatečné jednotky Aliance a bude to nejspíš Německo, kdo poskytne největší po USA počet vojáků.

Čtvrtý. Po Brexitu, teroristických útocích a návalu migrantů, především do Německa, roste v Evropě hrozba pro existenci projektu EU jako takové. V Evropě vzniká stále víc otázek, jestli vůbec potřebuje Německo, které nedokáže zajistit ani vlastní bezpečnost. Posílení vojenské aktivnosti má ukázat evropským partnerům, že Německo je schopné hrát i nadále úlohu evropské integrační lokomotivy.

Pátý. Německo má největší, úspěšné a dynamicky se rozvíjející hospodářství v Evropě. Partneři z EU a NATO jsou nespokojeni: Německo odpočívá na ekonomických vavřínech, oplývá bohatstvím, ale nic přitom neudělá pro evropskou bezpečnost. Německo pomalu a s neochotou kráčí k postavení evropského vůdce, což ale musí být podloženo nejen ekonomicky, ale také vojenskou sílou.

Neštěstí spočívá v tom, že současně s tím v Evropě jen málokdo důvěřuje Německu, pamatují si minulost, a vůbec málokdo je dnes připraven vypracovávat celoevropskou vojenskou politiku. Německo se stalo zajatcem této situace. Ministr zahraničních věcí Polska v roce 2011 Radoslaw Sikorski říká: „Já budu pravděpodobně prvním ministrem zahraničních věcí Polska, který to řekne. Já to ale řeknu: moci Německa se bojím méně než nečinnosti Německa." Z jedné strany je dnes Německo vino z toho, že se nestává vojenským lídrem Evropy, a z druhé — jakékoli jako krůčky v tomto směru narážení na kritiku partnerů z EU.

Německo se zatím snaží dosáhnout cíle, který si vytyčilo na summitu NATO v roce 2014, vydělovat na obranu 2% HDP, nasměrovat 20% vojenského rozpočtu na vojenský vývoj, zvětšit své ozbrojené síly o 14 tisíc lidí a zvětšit vojenský rozpočet z 34,3 miliard euro v roce 2016 na hranici 39,2 v roce 2020.

Současně s tím žádá ministr obrany Německa 120 miliard na přezbrojení armády, protože po nedávné prověrce ozbrojených sil země vyšlo najevo, že méně než polovina těžké techniky, letounů, vrtulníků a lodí je vhodná pro účast v reálném boji.

Názor autora nemusí shodovat s názorem redakce