Německá kancléřka Angela Merkelová vynakládá nemalé úsilí k tomu, aby donutila USA zaujmout tvrdší stanovisko vůči Rusku, píše Bloomberg.
O tomto úsilí kancléřsky SRN, A. Merkelové, nás informuje Sputnik. Ale není to ani tak dávno, co média líčila, co všechno paní kancléřka od Američanů musí snést. Jak ji odposlouchávají snad všechny telefony i další prostředky komunikace, div že jí nelezou po střeše kancléřství. Další média to odbývala konstatováním, že zřejmě i ostatní evropští politici a státníci jsou stejně postiženi, a to dlouhodobě. A co se s tím dá vlastně udělat? Tehdy paní Merkelová vystupovala, přes tyto aféry, viditelně skromně. Člověk by jí téměř politoval. V souvislosti s uvedeným jsme se dozvěděli, že Němci jsou nějak silněji vázáni k USA. Že každý německý kancléř po svém zvolení navštěvuje Ameriku a zřejmě se i zavazuje k další takovéto zvláštní německo-americké spolupráci. To i jiné znělo z médií.
Ani jsme moc nepochybovali, že je to možné. Zvláště když vystoupil jeden německý novinář, který veřejnost informoval o situaci v německé novinářské obci. Nejdříve sám na sebe prozradil, že spolupracoval s americkou zpravodajskou službou. Psal do německého tisku články, které obhajovaly americké zájmy a pomáhaly při jejich prosazování. Otevřeně překvapené veřejnosti též sdělil, že některé články, které vyšly pod jeho jménem, ani nepsal. Napsali je jiní, zřejmě sami Američané. A nakonec dodal, že takováto praxe v německém tisku nebyla ojedinělá. Prozradil, že i řada jeho kolegů takto „novinářsky“ pracovala.
Takovéto a další informace vedly k tomu, že nejednomu z nás se zželelo Němců, že tak „úpí“ pod málo viditelným americkým jhem. Pochyby jsme ztráceli i americkým konstatováním že západní Evropa, a stále více i střední a východní, byly americkým protektorátem, mírným ovšem, jak o tom napsal Z. Brzezinski ve své knize Velká šachovnice.
Ale v posledním roce či dvou se v Německu začaly dít změny. Najednou začínali mít Němci kuráž. Nejdříve M. Roth, náměstek ministra zahraničních věcí, prohlásil, že Německu jako největšímu státu v EU náleží vedoucí role v Evropě, pak o něco později mluvil B. Posselt o vedoucí roli Evropy ve světě. I paní kancléřka, zvláště v posledních měsících, nabrala hodně sebevědomí, i když její vnitroněmecká pozice je značně vratká. A nyní se dovídáme, že dokonce tlačí na USA, aby zaujaly vůči Rusku tvrdší pozici. Jaké změny musely proběhnout v zákulisí, když se takovýmto německým sebevědomím projevují? Zatím nevíme, můžeme však konstatovat fakta a čekat. Vysvětlení jistě čas přinese.
Zbývá nám jen politovat, že takovouto politiku, tvrdou vůči Rusku, chce paní kancléřka uskutečňovat. Je možné toto vše alespoň částečně pochopit, když si uvědomíme, že u Němců se opět začínají probouzet a uplatňovat jejich imperiální sny. Evropská unie se pomalu bortí. Řešením pro ně je i německá střední Evropa jako začátek dalšího úsilí. Pak Rusko se stane opět Německu rivalem a poštuchování Ameriky proti Rusku je jedním z projevů nových vztahů. Pro Německo to není nic nového. Germánský Drang nach Osten mají někteří již v krvi. Musí si však uvědomit, co jim snahy o uskutečnění jejich imperiálních snů jen ve 20. století přinesly. Sama Německo na Rusko nemá. Bude proto muset, potáhne-li válečnicky na východ, donutit i nejen sousední státy, aby se jejich dobrodružství zúčastnily. Ale i tak, pokud s Německem nepůjde NATO nebo Německo s NATO na Rusko, síly budou nevyrovnané. Jaderné zbraně, díky Bohu, Německu chybí. A toto by si mělo Německo uvědomit.
Je pro svět špatným znamením, když u ruských hranic se prohání americké tanky a do států sousedících s Ruskem proudí nové a nové vojenské jednotky. Do světa se hlásá, že jde o opatření, která mají odradit Rusko od možné agrese. Ale již i Hitler zdůvodňoval napadení SSSR tím, že jde vlastně o obranné opatření, poněvadž řada ruských divizí je již připravena k útoku na Západ. Dnes víme, jak vše ve skutečnosti bylo. A myslíme si, že určité síly chtějí zopakovat tažení proti Rusku v domnění, že tentokrát vyhrají. A ruské bohatství jim spadne do klína. Takovéto lehkovážné dobrodružství odmítáme. Pakliže začne válka proti Rusku, může se kdykoliv změnit v jadernou. Jejím důsledkem může být i zánik života na zemi. Mír podle nás nemá alternativu. Hraní si na vojáčky může skončit světovou katastrofou.
Nikdy jsme imperiální touhy neměli a nemáme. Nepůjdeme do žádného dobrodružství s Německem, ani s rozpadající se EU. Obnovíme přátelské vztahy s tradičními spojenci. Jsme pro zachování míru. pro rozpuštění NATO i EU, pro obnovu svrchovanosti našeho státu, pro Evropu, jíž chápeme jako rovnoprávné společenství svrchovaných národních států, které samy budou rozhodovat o rozsahu a formách vzájemné spolupráce
J. Kovář