Několik vět k  Chartě německých vyhnanců

Německé obyvatelstvo bylo z Polska, Československa a Maďarska přesídleno v souladu s rozhodnutím Postupimské konference do Německa. Předtím však Německo, za pomocí značné části německých menšin v těchto státech, vyhnalo ze života desítky milionů Židů, Slovanů a dalších.

Zatímco v Německu a jinde v Evropě ještě probíhaly soudní procesy s nacistickými válečnými zločinci, v roce 1950 ve Stuttgartu Chartu podepsala řada příslušníků zločineckých organizací, např. SS, NSDAP. Mezi takovéto subjekty, podle našeho názoru, patřila i henleinovská Sudetendeutsche Partei, která byla organizovanou pátou kolonou nacistického Německa v Československu.

Je zcela nepochopitelné, že zločinci, příslušníci SS, NSDAP, prostudujte si dobře část Charty o jejich signatářích, se v textu Charty zříkají pomsty a odplaty a mluví o nesmírném utrpení, jež lidstvu přineslo zvláště poslední desetiletí. Toto utrpení nepřineslo nějaké desetiletí, ale němečtí nacisté, včetně tzv. sudetoněmeckých, podporovaní velkou částí německého národa, kteří vyvolali druhou světovou válku, v níž bylo zabito přes 50 milionů lidí, nemluvě o nepředstavitelných materiálních škodách a následném hladu a bídě milionů lidí.

Zříci se pomsty a odplaty mohly pouze oběti nacistických zločinů a ne jejich více či méně aktivní vykonavatelé zločinů na území téměř celé Evropy.

Charta pro nás je dokumentem, který agresory, zločince posunuje do role obětí, a ze skutečných obětí války se vytváří, v této fázi zatím potencionálně a náznakově, zlosynové, kteří za vše nesou odpovědnost.

 

Ano, v Chartě již začíná nám tak známé úsilí o přepisování dějin. O druhé světové válce a zločinech v jejím průběhu spáchaných, se stále méně mluví. Zato však snad veškerá pozornost nejrůznějších landsmanšaftů se soustřeďuje na dobu poválečnou.

Dnes již není diskuse o tom, že vedení střechové organizace přesídlených Němců, tzv. Svazu vyhnanců (BdV), bylo dlouhodobě ovládáno bývalými nacisty, ze 13 členů prezidia jich 11 bylo nacisty. Dnes jsou tato fakta známá.

Alespoň nyní se veřejnost dozvídá odpudivé a hrůzné skutečnosti o dlouhodobém místopředsedovi BdV, Rudolfu Wollnerovi, který byl v SS. Po válce byl odsunut z ČSR. Bývalý kulturní referent BdV Jochen Brennecke v 60. letech prozradil, jak se Wollner mezi kamarády chlubil, že jeho tanková jednotka SS likvidovala sovětské válečné zajatce pod pásy svých obrněnců. Když tato informace pronikla na veřejnost, prezidium BdV pod Wollnerovým vedením odvolalo Brenneckeho z funkce za „nepřesnosti v práci“. Wollner ve funkci zůstal až do r. 2000, kdy odešel jako nositel Spolkového záslužného kříže I. třídy, jejž mu předal prezident Richard Weizsäcker.

Podobný nacistický profil měli i mnozí další členové BdV. Někteří funkcionáři BdV i jako poslanci usilovali o urychlené ukončení denacifikace a návrat bývalých nacistů do státní služby. O tom všem a dalším napsal německý týdeník Der Spiegel. (Použity informace z článku Němečtí historici: Organizace odsunutých léta řídili bývalí nacisté, Právo, 3.12.2012).

Tzv. vyhnanci se dovolávají, aby právo na domov bylo uznáno a uskutečněno jako jedno ze základních práv daných člověku Bohem. Jak však tito pánové v době nacistické krutovlády přiznávali toto právo Polákům, které po milionech vyháněli z jejich domovů, Ukrajincům, Rusům a v neposlední řadě i Čechům, všichni víme. Tedy tyto slovanské vyhnance, v souladu s terminologií v Chartě, v počtu mnoha milionů duševně usmrtili. Ovšem po takovéto smrti následovalo i usmrcení fyzické. Ostatně všechny slovanské národy, podlidi, jak říkali nacisté, měly být postupně vyhlazeny. Tomu se tzv. němečtí vyhnanci vyhnuli. Životy jim byly zachovány. Na své zločiny zapomínají, nad svými těžkostmi, jichž sami byli příčinou, pláčou.

Ano, tito pánové by především měli přiznat hrůzné zločiny, jichž se dopustili, kát se za ně, poprosit za jejich odpuštění. Oni však bez ohledu na skutečnost se začali vydávat za oběti a ze svých obětí se snažili již tehdy udělat zločince. Přepisování dějin začalo. Pravdou tomuto pokračujícímu procesu musíme neustále čelit. - red.