Nedůvěryhodný politik Sobotka  neumí a nemůže sjednocovat občany

Když jsem četl zprávu Práva z 18.11.2016 "Sobotka volal po soudržnosti občanů", nemohl jsem se ubránit ironickému úsměšku. Tak tento neúspěšný politik, muž,který prohrál důvěru voličů hned v několika fundamentálních problémech republiky, chce soudržnost občanů v době obrovské politické a společenské krize?? Je to snílek, nebo fantasta?

Tento pracující parlamentní veterán snad spí neustále jako Šípková Ruženka, aniž by ho políbily všechny katastrofy, jež postihly naši republiku od počátku tzv.sametové revoluce až po dnešní dobu - a zvláště pak ty, k nimž sám podle nás voličů přispěl lvím podílem.

Jmenuji jen tři takové katastrofy. První z nich jsou tzv.církevní restituce. Politik strany, která se předvolebně vymezovala proti těmto církevním restitucím, svým postojem absolutně zklamal a prohrál zcela důvěru nejen svých voličů,ale i nepřímých či skrytých sympatizantů sociální demokracie. A tento neúspěch mu již nikdo nikdy neodpáře. A voliči - nyní nevoliči - mu to nikdy nezapomenou podle hesla "Na věčné časy a nikdy jinak". Pan Sobotka bude navždy vnímán jako ten, jenž strpěl a kolaboroval v otázce tzv. církevních restitucí.

Druhá z katastrof, kterou zavinil osobně, je jeho postoj k odsunutým čs. Němcům alias sudetským Němcům. Vyhlásit tyto skupiny za "naše spojence" je nejlepším zakopáním důvěryhodnosti českého politika do hrobu voličské důvěry, a naopak vykopáním válečné sekyry proti všem pozůstalým po obětech sudetského fašismu v českých zemích. Pan Sobotka se tak postavil do stejného šiku s panem Hermanem, a s jeho bláboly o  údajné vině Čechů a kolektivní nevině alias sudetských Němců. Stal se tak svým vlastním dokonalým politickým hrobníkem. A tento muž na veřejnosti tvrdí, že "musíme udělat vše, aby společnost zůstala odolná proti zpochybňování 17. listopadu 1939 i 1989"?? V tomto ohledu se naprosto tragikomicky zesměšnil - kdyby věc nebyla tak vážná.

Jakpak má společnost zůstat odolná proti zpochybňování 17.11.1939, když ten samý politik veřejně projeví vstřícnost vůči těm, kdož byli prvotní příčinou, prvotním zlem roku 1939, a jimž se přičítá i v Evropě kardinální vina nejen na rozbití ČSR, ale de facto i na rozpoutání II. světové války, spuštění precedentu, jež vedl k útoku na Polsko. Bez zničení ČSR za lvího podílu Sudetů totiž by nikdy nemohlo dojít k úspěšnému útoku na Polsko. A tento historický fakt nikdo neožvaní.

Četl tento politik někdy knihu dr. Ečera Norimberský soud o úloze sudetských Němců na agresi proti ČSR, o tom, že byli žalováni Norimberským soudem pro vinu na agresi proti ČSR?? Asi ne, jinak by se nedopustil tak závažné politické chyby, chyby, o které by poradce Napoleona kníže Talleyrand prohlásil, že byla horší než zločin! Tímto prohlášením, a netečností k řádění pana Hermana v otázce alias sudetských Němců, se leader sociální demokracie  přiřadil nejen k němu, k panu Bělobrádkovi, ale i k občanu knížeti, který chtěl symbolicky posmrtně hnát presidenta Budovatele do Haagu před válečný soud. Tak tohle voliči sociální demokracie určitě  nespolkli, a nespolkli toto ani její sympatizanti. Pokud se český národ nestane většinovou masou kolaborantů, tak takové jednání činí z každého českého politika hotovou politickou mrtvolu.

Konečně třetí politickou katastrofu zavinil pan politik Sobotka svým neustálým odmítáním požadavku vyplacení válečných reparací Německa České republice. Jak nás zpravuje ústavní expert profesor Václav Pavlíček, Německo stále dluží republice obrovskou finanční částku jako nevyplacenou náhradu válečných škod, a vláda republiky je k tomuto požadavku nejen netečná, ale i odmítavá! Jakoby jen Řekové měli morální i faktické právo žádat reparace. I když premiér Sobotka v tomto špatném postoji není sám, - ukažme již dříve například občana knížete s jeho zahraničním ministerstvem, který to také odmítal - právě sociální demokrat v této otázce hanebně zklamal a opět jednou v dějinách nahrál věčným výmluvám a odkladům německé strany.

Již jen toto trojí totální selhání v tak fundamentálních otázkách vývoje republiky odsuzuje současného pana premiéra Sobotku do zátoky politického zapomnění, do skanzenu nevolitelnosti a do muzea politických mrtvol, pokud zde nějaké bude, a třeba nám takové založí třeba někdo z Hermanových strýců či tet...

Tato společnost je fatálně rozdělena nejméně ve dva naprosto nesmiřitelné tábory. Nikdo - ani prezident, ani jiný politik - takto rozdělenou společnost nesjednotí do doby, dokud nepodpoří takové společenské změny, aby se drtivé většině občanů dařilo lépe a měli jistotu bezpečného života bez nahánění do válečných konfliktů a do ovládnutí země cizími kolonizátory.

Onehdy pan ministr Herman pravil, že každý režim  by si měl vzít poučení z pádu předchozího režimu. Měl samozřejmě na mysli režim komunistický. Ale nezapomínejme -  toto poučení se ovšem vztahuje i na tento nás současný režim.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

Autor je pozůstalý po obětech gestapa a příbuzný obětí Osvětimi