„Naši Evropani“ - Banda za půl milionu měsíčně
15.02.2017 17:18
Hrubý měsíční příjem europoslance činí necelých 8 tisíc eur, tedy zhruba 220 tisíc korun. V čisté mzdě je to pak 6200 eur, což je více než 170 tisíc korun.
Europoslanec má nadále nárok na denní diety, které činí 304 eur, tedy necelých 8500 korun. Rozpočet pro zaměstnance kanceláře činí na jednoho poslance Evropského parlamentu 20 tisíc eur, což je více než půl milionu korun. Z těchto peněz je placen vedoucí kanceláře, asistentka, regionální asistenti, stážisti, nebo právníci specializující se na české a evropské právo.
Rozpočet na provoz kanceláře, který zahrnuje počítače, kancelářské vybavení, účet za telefon, pronájem regionální kanceláře apod., činí 4000 eur, zhruba 110 tisíc korun.
Následuje rozpočet na politickou aktivitu, který je poskytován na rok ve výši 20 tisíc eur (více než 550 tisíc korun). Ten slouží k pořádání konferencí, seminářů, setkání s občany a na administrativu.
Zdroj
Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskutečnily 23. a 24. května 2014 v rámci celoevropských voleb do Evropského parlamentu. V České republice se volilo 21 poslanců z celkového počtu 751 evropských poslanců,[1] které čeká pětiletý mandát (do roku 2019).
Podle sociologa Jana Herzmanna zvolily všechny hlavní politické strany své lídry velmi dobře a strategicky, jde podle něj o výrazné a zajímavé osobnosti.[15] Podle politologů Tomáše Prouzy a Jakuba Jandy tyto výrazné osobnosti, stejně jako rekordní počet kandidujících stran, ukazují na zvýšený zájem českých politických stran o evropské dění.
Zvolení europoslanci
Poslanci jsou zvoleni z kandidátek, které získaly nad 5 % odevzdaných hlasů. Hlasy odevzdané těmto kandidátkám jsou postupně děleny 1, 2, 3, ... (D'Hondtova metoda) a všechny podíly seřazeny. Nejvyšších 21 podílů představuje mandát. Pořadí v němž jsou mandáty jednotlivým kandidátům odpovídá jejich pořadí na kandidátce, pokud neobdržel někdo na kandidátce více než 5% preferenčních hlasů z hlasů odevzdaných pro tuto kandidátku. Kandidáti, kteří obdrželi takový počet preferenčních hlasů mají při udělení mandátu přednost, v pořadí podle počtu udělených preferenčních hlasů.
Tady jsou aktuálně zvolení dříči a oddaní Evropané o kterých je v reportáži řeč:
Jméno a příjmení Pořadí Strana Preferenční hlasy Podíl
na kandidátce výsledné volební navrhující příslušnost abs. v %
Pavel Telička 1. 1. ANO ANO bezpp 50 784 20,77 244 501
Petr Ježek 2. 2. ANO ANO bezpp 5 301 2,16 122 251
Dita Charanzová 3. 3. ANO ANO bezpp 8 356 3,41 81 500
Martina Dlabajová 4. 4. ANO ANO bezpp 4 789 1,95 61 125
Luděk Niedermayer 1. 2. TOP 09 a STAN TOP 09 bezpp 37 171 15,37 120 874
Jiří Pospíšil 2. 1. TOP 09 a STAN TOP 09 bezpp 77 724 32,15 241 747
Stanislav Polčák 3. 4. TOP 09 a STAN STAN STAN 11 997 4,96 60 437
Jaromír Štětina 5. 3. TOP 09 a STAN TOP 09 bezpp 18 951 7,83 80 582
Jan Keller 1. 1. ČSSD ČSSD bezpp 57 812 26,91 214 800
Olga Sehnalová 2. 2. ČSSD ČSSD ČSSD 10 955 5,10 107 400
Pavel Poc 3. 3. ČSSD ČSSD ČSSD 3 818 1,77 71 600
Miroslav Poche 4. 4. ČSSD ČSSD ČSSD 3 692 1,71 53 700
Kateřina Konečná 1. 1. KSČM KSČM KSČM 28 154 16,91 166 478
Jiří Maštálka 2. 3. KSČM KSČM KSČM 11 525 6,92 55 493
Miloslav Ransdorf 3. 2. KSČM KSČM KSČM 14 384 8,64 83 239
Pavel Svoboda 1. 2. KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL 21 746 14,42 75 396
Michaela Šojdrová 2. 1. KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL 22 220 14,73 150 792
Tomáš Zdechovský 3. 3. KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL 5 063 3,35 50 264
Jan Zahradil 1. 1. ODS ODS ODS 19 892 17,09 116 389
Evžen Tošenovský 2. 2. ODS ODS ODS 16 514 14,18 58 195
Petr Mach 1. 1. Svobodní Svobodní Svobodní 13 211 16,60 79 540
kteří slouží svým voličům až do roztrhání těla a bijí se za naše zájmy a blaho....
Nebo spíš ne, bijí se kromě vlastního blaha za něco jiného.
Za co?
Podívejme se na blog Jiřího Pehe, známého globalisty, člena CFR atd...:
Koho zastupují europoslanci
V Česku panuje podivná představa, že politici, které u nás zvolíme do Evropského parlamentu, jsou jakýmsi výsadkem České republiky na půdě EU. Hojně se argumentuje, že naši europoslanci mají především hájit české národní zájmy. Slibuje to dokonce i nemálo kandidujících politiků.
Ve skutečnosti by europoslanci měli mít na mysli především zájmy Evropanů. Nikoliv kupříkladu Evropanů českých proti třeba těm německým nebo francouzským, nebo, popřípadě, jak se u nás traduje už od dob národního obrození, „proti všem“. Jako husité.
Evropský parlament není jakousi mozaikou národních reprezentací. Skládá se nikoliv z národních frakcí, ale z frakcí, které vznikají okolo společných ideologií. Největší je frakce křesťanských demokratů, následovaná socialisty, liberály, zelenými a euroskeptickými konzervativci. Plejádu uzavírají frakce sdružující extrémní levici i extrémní pravici.
Jakkoliv národní zájmy lze jistě prosazovat i skrze jednotlivé ideologie, budou se pohledy na to, co je dobré kupříkladu pro Česko, dost lišit v závislosti na tom, zda máme co do činění se socialistou, křesťanským demokratem, zeleným nebo konzervativcem. Navíc členové různých frakcí v EP nemají při hlasování příliš velký manévrovací prostor, jakmile se jejich frakce shodne na společném postupu.
Více toho mohou pro svoji zemi dosáhnout v různých výborech či v dalších fórech, kde mohou využít svého vlivu. Jenže jakkoliv se nám někteří čeští europoslanci snaží namluvit, že nedělají skoro nic jiného, než že hrdinně bojují za záchranu olomouckých syrečků nebo pomazánkového másla, hlavní náplní jejich činnosti je posuzování nejrůznější evropské legislativy a hlasování o ní.
Když tedy volíme do EP, měli bychom si být vědomi, že dáváme svůj hlas kandidátům, kteří budou přijímat či odmítat evropské normy, které budou mít zásadní dopady na naše životy. A že tyto normy nebudou čeští europoslanci ve většině případů přijímat či odmítat z nějakých českých pozic, nebo z pozic českých politických subjektů, za něž kandidují, ale z pozic, na nichž se shodne jejich frakce v EP.
Je sice lákavé vyjadřovat v eurovolbách domácí politické preference, ale pošleme-li kupříkladu do EP strany, které skončí ve frakcích s okrajovým vlivem na evropské dění, moc si nepomůžeme. I když před těmito volbami mnozí varují před posílením protievropských stran, jisté je, že evropské zákonodárství i další důležitá rozhodnutí budou mít nadále pod kontrolou největší politické frakce v EP, zejména lidovci (křesťanští demokraté) a socialisté.
Samozřejmě to neznamená, že by se kvůli tomu voliči u nás měli vzdát svobodného rozhodnutí podpořit třeba strany, které nemají šanci nic významného ovlivnit. Ale měli by si být vědomi toho, že zejména v případě skutečně okrajových subjektů nebudou mít v podobě svých zvolených zástupců na dění v EP téměř žádný vliv.
Přinejmenším by se tedy voliči měli zajímat o to, do které frakce v EP má strana, pro jejíž kandidátku budou hlasovat, namířeno. Pokud je to strana, jejíž zvolení europoslanci skončí v jedné z velkých frakcí, budou mít skrze ně na dění v EU jistý vliv. Pokud skončí v nějaké okrajové frakci či úplně mimo frakce, pak svůj hlas do jisté míry vyhazují.
Obecně lze argumentovat, že by bylo záhodno evropskou politiku, tak jak se vyjevuje v eurovolbách, zásadně zreformovat. Je absurdní, když si v jednotlivých národních státech vybírají voliči z velkého množství stran, které mají k evropskému dění často hodně daleko, ba o něm v některých případech nic nevědí, a slibují tudíž nesmysly.
Snad se jednoho dne dočkáme toho, že v evropských volbách budeme hlasovat pro panevropské strany, v nich se kandidátky budou sestavovat takříkajíc mezinárodně. Bylo by tak také jasnější, k jaké ideologii se takové strany hlásí. Jenom tak je reálné, že by se jednoho dne mohly sestavovat skutečné evropské vlády, které jsou koalicemi několika panevropských stran, a že proti nim by pak v europarlamentu vystupovala skutečná opozice.
Více zde: http://www.quintus-sertorius.net/news/nasi-evropani/