Mnohem více než dekrety prezidenta republiky sudetům překáží dohody vítězných spojeneckých mocností z Postupimi a reparační úmluva z Paříže
Sudeti již řadu desetiletí vedou zlobnou a vytrvalou kampaň proti prezidentu E. Benešovi. Nemohou mu přijít na jméno. Usilovně se snaží dehonestovat celou jeho činnost. Nenávist k němu zřejmě zdědili po svých nacistických předchůdcích. Kdysi A. Hitler vyvolával do světa, že Beneš skončil. Tato jeho předpověď se ukázala být, již po pouhých několika letech, zcela falešná. Prozřetelnost, k níž se „vůdce“ tak často odvolával, naopak poslala Hitlera do Walhally, zatímco Edvard Beneš se stal opět prezidentem Československé republiky.
Nově sudeti po druhé světové válce, zcela mylně, obviňují prezidenta Beneše z vyhnání z vlasti a okradení. Dokonce jsme v nedávných letech měli takového ministra zahraničních věcí, který ve volební kampani prohlašoval, že Beneše s celou svou vládou by dnes za spáchané zločiny patřil před haagský tribunál. Tímto výrokem pan Karel Schwarzenberg, který krátce před tím sdělil německé novinářce , že se necítí být Čechem, ale Böhmem, získal velké sympatie „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ (SL). V této souvislosti bychom měli na pana K. Schwarzenberga prozradit, že je velkým stoupencem pražského česko-německého Sdružení Ackemann-Gemeinde (SAG). To samo o sobě by neměl být tak velký problém. Vše se však začíná komplikovat, když si uvědomíme, že mnichovská Ackermann-Gemeinde (AG) společně se SAG se scházejí na tzv. celoněmeckých neboli říšských sjezdech, kde volí společné orgány. Že AG je jednou ze základních složek SL, je obecně známou skutečností. Ví to jistě i pan Schwarzenberg a přesto např. sjezd AG a SAG, který probíhal v Budyšíně, se konal pod jeho záštitou.
Sudeti se těší jak dávné podpoře určitých německých kruhů, Horst Seehofer, bavorský ministerský předseda, je z titulu své funkce jejich patronem, tak podpoře českých sudetomilů a „českých sudetů“. Výrazná péče o SL z české strany začala někdy v éře premiéra M. Topolánka, pokračovala v době P. Nečase. Dnes s podporou zejména sobotkovců a bělobrádkovců je SL v ofenzivě. Některé své cíle, o kterých desetiletí snil, se naplnily. SL se stal partnerem vlády ČR, která s ním v současnosti již přímo jedná. B. Sobotka dokonce nedávno prohlásil sudety za naše spojence. B. Posselt „sudetoněmecké veřejnosti“ sděluje koncem minulého roku ve Vídni, kromě dalšího, že zásadní je prosadit neplatnost Benešových dekretů. Žádná novinka. Snad na každém sjezdu SL „Benešovy dekrety“ byly horkým tématem. Mluvívá se o nich na tzv, Dni vlasti, jak v Německu, tak v Rakousku. Funkcionáři i členové landsmanšaftu je většinově považují za jedno z nejdůležitějších témat. Lze očekávat snad již v dohledné době, další ústupky vládnoucí koalice SL. Kam až tito pánové chtějí ruku v ruce se SL a v rámci tzv. strategického dialogu ČR a SRN s Němci dojít. Již nyní někteří z nás mluví o tom, že se stáváme německým protektorátem. Ostatně, co se skrývá za představou dr. V. Špidly, šéfporadce B. Sobotky, o tom, ČR se dopracuje na 17. zemí SRN a on by proti tomu nebyl. V rámci
„smiřování“ se „naše vládnoucí elity“ stále více smiřují s požadavky SL a zdá se, že zapomínají na naši státnost, na naše zájmy. Zřejmě jsou i pod tlakem nejen bavorského Mnichova, ale také Berlína. Když před několika lety na několikahodinové návštěvě ČR dlela kancléřka A. Merkelová v Praze, našla si čas, aby premiéru P. Nečasovi sdělila zájem sudetů na přímém jednání s vládou ČR. Prostřednictvím její kanceláře se sudeti dozvěděli, že takové jednání mohou očekávat v dohledné době. A pak po někollka měsících se vypravil P. Nečas s velkou vládní delegací do bavorského Mnichova, aby zde před bavorským zemským sněmem přednesl svou podbízivou řeč, historicky falešnou, obohacenou však o sliby SL. Ti slyšeli, co chtěli slyšet. Nečas sklidil velký aplaus. Byla to však jeho labutí píseň. V nepříliš dlouhé době poté, stačil však ještě protlačit zákon o církevních restitucích, rezignoval s celou svou vládou.
Očekávali jsme od nové vlády B. Sobotky, že proces „jít na ruku“ SL přeruší. Brzy jsme se nepřestali divit. Vše jakoby se vracelo do vyjetých kolejí. A opět jsme se dozvěděli ze „sudetoněmeckých zdrojů“, že nová vláda, v česko-„sudetoněmeckých“ vztazích, začala tam, kde stará přestala. Korunu všemu pak sám B. Sobotka nasadil vynálezem strategického dialogu mezi ČR a SRN. Jaksi zapomněl, že nejbližším národem nám byli a jsou Slováci a nikoliv Němci.
Pozice ČR je v současnosti zeslabována nejen Němci, zvláště pak Bavorskem a SL, ale také českými germanofily a sudetofily. V současnosti naši sudetomilové velebí sudety, jaké vstřícné kroky vůči nám dělají, když novelizovali své stanovy, kde údajně vynechali právo na vlast a na odškodnění. Pravdou však je, že posseltovci sice již dvakrát hlasovali pro uvedenou změnu stanov, ale rejstříkový soud registraci novelizovaných stanov dosud neprovedl. Takže stanovy platí v původním znění. Takové „maličkosti“ B. Sobotka českému lidu nesděluje, takže ten je i v tomto směru vystaven již dlouhodobě hrubě nepravdivé dezinformační kampani.
Všichni však víme, že SL má vedle stanov ještě další základní dokument, jímž je jeho program. Proč se o něm nemluví? Proč sudeti, když halasně po celé měsíce ohlašovali novelizaci stanov, neřekli, že i program upraví. Nikdy o tom, alespoň pokud víme, nepadlo ani slůvko. Ani našim vládním činitelům, pro něž jsou sudeti spojenci, to nevadilo a zřejmě nevadí dosud. Ale mělo by! Podívejme se některé programové cíle SL!
Musíme však předeslat, že Sudetoněmecký program 20 bodů je z r. 1961. Ani v 90. letech minulého století, ani v době nedávné nebyl přizpůsoben nové situaci. Z řad AG a Seliger-Gemeinde padlo několik zajímavých rozumných návrhů, ale zůstalo jen u nich. Do programu se nedostaly. Jeho původní znění je tedy stále platné. Pro informaci uveďme několik jeho bodů nebo jejich částí.
11. Nejen sudetští Němci, nýbrž i německý národ vcelku se nikdy nesmíří s vyhnáním sudetských Němců z jejich staletí trvající vlasti…
12. …nezřekneme se obnovení porušeného práva a zadostiučinění za škody způsobené vyhnáním.
14. Naše politické úsilí se zakládá na právu na domov ("Heimat") a na sebeurčovacím právu národů v rámci evropské integrace, a sice nezávisIe na sporné mnichovské dohodě z r. 1938.
15 …(právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení.
16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.
17. Máme upřímné přání poskytnout řešením sudetské otázky příspěvek k míru mezi národy; považujeme za evropský úkol překonat německo-český rozpor, který vznikl z nacionalismu 19. století, a nahradit jej vztahem dobrého přátelství. Proto považujeme takové řešení jako nejlepší, k němuž mohou oba národy dát souhlas.
Realizace výše uvedených bodů je již na první pohled v rozporu nejen s dekrety prezidenta republiky, proto tolik překážejí a proto musí být odstraněny, ale především s Postupimskou dohodou a s Pařížskou reparační úmluvou. Nikdy proto nemůžeme souhlasit, pokud budeme hájit svá práva a ctít mezinárodní právo, s jakoukoliv jejich revizí. Vláda, která by na revizionistické požadavky sudetů přistoupila, zradila by. A jako se zrádcovskou bychom s ní měli jednat.
Vzhledem k tomu, že jde o mimořádně důležité záležitosti, které se týkají nás nejen jako národa, ale i naší státnosti v samé její podstatě, přineseme postupně několik kratších článků, které dají do souvislosti programové požadavky sudetů s mezinárodním právem.
J. Skalský