Mistr zaklínání

 

Německo na jaře 2017: Přípravy na politický podzim běží na plné obrátky. Boj o kancléřství je v plném proudu. Angela Merkelová proti Martinu Schulzovi. Liší se lidé z vedení CDU a SPD? V hlavních liniích stěží. Zejména v politice EU, ke které mají obě strany blízko. Merkelová i Schulz chtějí „více Evropy“. Schulz, čestný člen Seliger-Gemeinde od roku 2012, má evropské „hluboké kořeny“ v bavorských lázních. Lze jej ocenit jako „čestného, upřímného, oddaného a spolehlivého“. Obdržel „velkou evropskou“ cenu Wenzela-Jaksche.

 

Mnoho krajanů nad tím kroutilo hlavami, o Schulzově závazku jednat v duchu bývalého předsedy sudetoněmeckých sociálních demokratů a dočasného prezidenta Svazu (německých) vyhnanců (SNV) nebylo známo. V té době, v roce 2012, byl poctěn funkcí předsedy Evropského parlamentu a svaz stále vykazoval únavu a krize, které dodnes přinášejí úvahy o jeho přežití. Mezitím Schulzovi přátelským publicistům chyběl jasný profil kandidáta na kancléře a jeho strany. Nové, ve skutečnosti velmi staré, výzvy k sociální spravedlnosti nemohou zakrýt skutečnost, že SPD „jednoduše nemá žádný profil, který by ji výrazně odlišil od Evropské unie - přinejmenším v evropské politice,“ píše Thomas Schmid, bývalý vydavatel „Die Welt“ a autor knihy „Evropa je mrtvá, ať žije Evropa“! Světová velmoc se musí najít sama“. Schulz zřejmě těží ze „sekulárního trendu“, který se projevuje ve francouzské prezidentské kampani: lidí předkládajících programy. „Byl to jeden z nejhorlivějších volajících po „více Evropy“ – se kterým chtěl zapůsobit, ale aniž by byl schopen vysvětlit, co přesně je míněno tímto „více Evropy“. Je jedním z umělců vyvolání evropského sjednocování, kteří ve své neúnavné propagandě využili pouze pověst EU."

 

Jasně to nelze říci. Kandidát hledal, i když některá jeho vyjádření zněla trochu opatrněji, stmelení do jakéhosi EU státu s ústřední vládou. Víme, že dosavadní vlast odešla v roce 2016, není dnes již lokalizována a multikulturalismus existuje v Evropě již po staletí, „je to kontinent míchání kultur“. Jistě, člověk z německo-holandské hranice není to, co se rozumí pod pojmem skutečná levice, ale jeho zadní linie se snaží překlenout propast se sytě rudou. Jeho asistenti, včetně zástupce předsedy strany Aydana Özoguze, také prosazují volební právo pro imigranty bez německého pasu. Patří pod jednu střechu s nadací Friedrich-Ebert-Stiftung, jejíž komise patří k „lobbistům multikulturní scény, jak si všiml „Preussische Allgemeine“. Chtějí pokračovat ve směřování k multikulturalismu a propagovat „pozitivní vizi Německa jako imigrační země“. Sbohem německé sebeurčení? Ještě je povoleno se na to ptát. A co by řekl Wenzel Jaksch k těmto tendencím v jeho straně?

 

Gernot Facius, Sudetenpost, 6.4.2017, str. 2

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf