Lužičtí Srbové brání domovy

Před pražskou centrálou energetické firmy ČEZ loni v listopadu protestovali lidé z Lužice ve Spolkové republice Německo a jejich čeští přátelé proti rozšiřování hnědouhelných dolů v Lužici, jestliže tady ČEZ koupí část švédského státního podniku Vattenfall. Na zástupcích ČEZ i na dalších případných kupcích z České republiky – firmy EPH Daniela Křetínského a Vranské uhelné Pavla Tykače – požadovali slib, že nebudou plánovat rozšiřování těžby. Protestem vyjadřují touhu po zachování svých domovů v osmi obcích a zdravého životního prostředí.

Pro generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše i D. Křetínského předali v budově centrály více než 40 000 pohlednic s podpisy obyvatel Lužice, adresovaných oběma šéfům. V textu na lístcích jim naléhavě sdělují, aby se jejich energetické koncerny veřejně vzdaly záměru převzít doly společnosti Vattenfall. Jak Lužičtí Srbové, tak i Němci zastávají názor, že pokračování provozu hnědouhelných dolů a elektráren v Lužici by bylo ekonomicky i politicky riskantní a ve vážném rozporu s veřejným zájmem. Blokovalo by proces trvale užitelné transformace energetiky a bylo by neslučitelné i s německými závazky v oblasti ochrany klimatu. Více než 3000 obyvatel Lužice by navíc ztratilo své domovy amnozí z nich i zdroj obživy. Evropský energetický trh se mění. investujte do obnovitelných zdrojů energie a čisté budoucnosti, ne do špinavého uhelného prachu.

Před centrálou ČEZ si lidé z Lužice zřídili symbolický obývací pokoj, aby zdůraznili, že se problém přímo dotýká jejich domovů a životů. S sebou si přinesli transparenty se vzkazy: „Nenecháme se prodat“, „ČEZ, nech Lužici na pokoji“. Andreas Stahlberg, radní z okresu Spree-Neisse, je přesvědčený, že by „Vattenfall měl svou uhelnou divizi postupně uzavírat a přijmout zodpovědnost za složitou rekultivaci místních dolů. Pokud dojde k prodeji, budeme všemi prostředky bojovat za to, aby v regionu nevznikly nové doly a aby nebyly bourány další obce.“

Stejně rozhodného názoru jsou též Stahlbergovi kolegové Gert Richter, starosta vesnice Deulowitz, ohrožené rozšířením lomu Jaenschwalde-Nord, a Christian Huschga, obyvatel vesnice Atterwasch, nad níž visí úplný zánik. Také Mike Kess je velice znepokojen těžbou uhlí v dole Welzow-Süd na jihu Braniborska. Proti plánům na jeho rozšíření se v připomínkovém řízení v roce 2013 postavilo 120 tisíc lidí. Ch. Huschga ještě uvedl skličující resumé: „V posledních osmdesáti letech v Lužici ztratilo více než 30 tisíc lidí svá obydlí, 136 vesnic bylo zlikvidováno, naposledy vesnice Homo v roce 2005.“

Před sídlem ČEZ rovněž protestoval proti bourání vesnic v Německu, kde se ještě obdivuhodně udržují lužickosrbské tradice, Miloš Malec ze Společnosti přátel Lužice a Milošova máma. Přinesli s sebou transparent, který nápisem naléhavě volal: „Žádné další ničení lužických vesnic a měst“. Druhý transparent promlouval v lužické srbštině – slepském nářečí: „Slepský jazyk a kultura jsou sloupem srbství, nechte Srbům vesnice a domovinu.“ Jak Malec reportéru Slovanské vzájemnosti vysvětlil, že Slepsko se nazývá oblast střední Lužice, nejvíce ohrožená těžbou dolů. Totální zánik hrozí obcím Mulkecy, Miloraz, Grabko, Kerkojce a Wótšowaš, Rowno, částečně mají být přesídleny obce Trjebin a Slepo. Damoklův meč tak visí nad 1700 obyvateli. Bezprostředně je ohrožena i ves Prožim.

M. Malec našemu listu řekl, že je proti bourání dalších vesnic a vysídlování obyvatel v Lužici, aby lidé ztráceli své domovy, tuto základní životní jistotu. Pokud bude takových protestních akcí, jako je tato před sídlem ČEZ, více, tak mohou změnit mínění politiků, úředníků, představitelů státní moci. Je třeba dát najevo nesouhlas. Lužičtí Srbové jsou menšinou v německém moři, jsou oslabeni a srdnatě se brání, o čemž svědčí jejich úsilí o záchranu druhého stupně jejich základních škol – například v Pančicích-Kukowě. A pokud by jim byly vzaty jejich domovy, ohromně by to Lužické Srby poškodilo. Mohlo by dojít i k jejich rozptýlení a pohlcení německým živlem.

JAN JELÍNEK

Slovanská vzájemnost, č. 194, 2016, str. 2