Redakčně
upravené výňatky z některých článků publikovaných v PLN v únoru
2005:
Praha
a Kiel jsou dva rozdílné světy ?
Evropské
menšiny, právě tak jako v této zemi zůstavší Němci, mají dobrý základ, což
bylo možno závistivě pozorovat 20. února na německé spolkové zemi
Šlesvicko-Holštýnsko. Tento den tam byl volen zemský parlament. Nikde
v Evropě nemají národnostní menšiny
tak velká volební práva jako právě v této zemi, v níž Dánové a
Frísové jsou organizováni v Jihošlesvickém volebním svazu (SSW).
Jejich frontová bojovnice Anke
Spoonendak (57 let) má svoje místo v novém zemském sněmu již dlouho před
volbami spolehlivě zajištěné. Omezující pětiprocentní klauzule v této
spolkové zemi neexistuje. SSW může počítat asi s 60.000 hlasy a tak získat až
tři poslanecké mandáty. A že tyto hlasy nepocházejí jen od Dánů a Frísů, svědčí
o tom, že program a politika SSW je atraktivní i pro některé německé voliče.
Ve společenství stran
Šlesvicko-Holštýnska hraje SSW i přes svůj menšinový charakter důležitou úlohu.
Občas je při tvorbě správného vedení „jazýčkem na vahách“ mezi velkými
stranickými bloky. Na druhé straně zemské hranice v Dánsku jsou pravidla
pro tam žijící německou menšinu, která představuje asi 1 % z veškerého
obyvatelstva, rovněž velmi příhodné. Na obou stranách státní hranice se pak
nikdo nikoho nezbavuje. Vztahy mezi Dánskem a Německem, zde zastoupeném
Šlesvicko-Holštýnskem, jsou zcela bez napětí a vyznačují se dobrou spoluprací.
Vynikající význam má při tom
zajištění místa v parlamentu. Teprve místo v plénu zákonodárného
společenství zajišťuje skutečnou účast menšiny na moci v zemi.
I když výchozí situace přirozeně
není přímo srovnatelná, přesně na tom to vázne pro německé a jiné menšiny
v naší zemi. Chybí jim tribuna v parlamentu (zvýrazněno red.).
V Polsku nebo Rumunsku je tomu jinak. Německý velvyslanec v Praze,
dr. Michael Libal, v našich novinách z 6.1.2005 uvedl, že kulturní a
jazyková autonomie německé menšiny je garantována. Německá menšina může
předkládat své požadavky Radě vlády pro národnostní menšiny.
Je to dobře a správně. Této radě
je třeba za její práci projevit výslovné uznání. Ale je třeba také poznamenat,
že od ní dosud žádná politická iniciativa nevyšla a v podstatě to není
zřejmě ani její záležitostí. Význam
jejího postavení na veřejnosti je nepatrný. Za to ale nemůže.
Německá menšina zvláště trpí
v důsledku malého zájmu mezinárodní veřejností. Příčiny jsou různé. Jsou
založeny na určitém odmítavém stanovisku převažující většiny obyvatelstva a
médií, na chybějících prostředcích možnosti moderního sebepředstavování, ale
především však na tom, že nemají žádného poslance, který by za ně
v parlamentu mohl zdvihnout hlas. A poslance z vlastních řad už vůbec
ne. Není ani český poslanec, který by tlumočil požadavky německé menšiny. Tato
skutečnost by měla považována za veřejný problém. Mezi Prahou a Kielem leží kus
světa.
Hans Gebe
Sudetoněmecká kancelář
v Praze a Nadace Konráda Adenauera pozvaly prof. Sokola, děkana
humanistické fakulty UK, aby promluvil na téma „Českoněmecké sousedství a
spolužití po vstupu České republiky do EU.“
Mezi hosty v plně obsazené aule přivítal vedoucí Sudetoněmecké
kanceláře Petr Barton senátora Zdeňka Bártu (KDU-ČSL), ředitele sekretariátu
Rady vlády pro národnostní menšiny PhDr.
Andreje Sulitku, členy obou pražských německých spolků a také studenty
vyšší odborné školy pro publicistiku.
V následující diskusi přišla
řeč zejména na otázky viny za vyhnání sudetských Němců, další působení
Benešových dekretů, plánovaného centra proti vyhánění v Berlíně. (Autor
článku není uveden. Článek je doplněn hezkou fotografii, na níž jsou společně
Peter Barton a prof. J. Sokol)
CDU/CSU prohlašuje, že i poté
bude usilovat o další zlepšení situace německé menšiny.
(Autor článku není uveden)
Biskup Dominik Duka z Hradce Králové oceňuje partnerskou spolupráci „Renovabis“.
Akce solidarity Renovabis německé katolické církve je zaměřena na pomoc východoevropským zemím. V ČR bude i nadále přispívat na financování katolického školství. Šedesátiletý biskup získal dobré zkušenosti s Renovabis mimo jiné i při stavbě pastorálního a vzdělávacího centra „Nové Adalbertinum“ v Hradci Králové.
Pod střechou tamní bývalé jezuitské koleje jsou, vedle církevního vzdělávacího domu se zasedacími síněmi a pokoji pro hosty, také ubytovny sester a zařízení pro kandidáty na kněžský úřad. Další prostory tohoto základního komplexu užívá státní pedagogická fakulta, která tím také přispívá k udržení „centrální pastorální budovy“ diecéze.
(Autor článku není uveden)
Již dinosauři
vzrůstali do smrti
Nemocný soused – slábnoucí společenství. Nejsou to jenom pouhé údaje o hospodářství, které nás vedou k uvažování o existenci EU. Zdá se, že nás tlačí do myšlenkové krize. Nadšení se ztratilo. Vládne normálnost a všednost. Stálá je mrzutost. Hybná síla je pryč. Výsledky jsou spotřebovávány. Hrdinové starého společenství jsou unaveni. Bez zápalu, chabě probíhají jednání o vstupu do EU s Rumunskem a Bulharskem. Tyto státy mají vstoupit do EU v roce 2007. Oba případy jsou problematické. Též s Chorvatskem začnou přístupová jednání. Pak by EU měla mít 28 členů. Samostatná Velká Ukrajina se též hlásí o členství. Turecko čeká. Přístupová jednání s ním budou však trvat ještě dobře 8-10 let.
Množí se hlasy, které varují: „Kdo nesmírně roste, ten si roste k smrti. To museli poznat již dinosauři.“ Atraktivita unie viditelně stoupá a rozšiřuje se dále od vlastního jádra Evropy. Naproti tomu vlastní problémy EU se stávají stále hůře zvladatelné. Mezinárodně nejvíce uznávaný politolog prof. Werner Weinfeld vidí Evropu po velké, usilovné námaze „vyčerpanou“ a na dlouhou dobu „přeplněnou“:Historie je plná scén zániků, které vznikly z velkých požadavků a velkého rozšíření politických prostorů.“ Nám se zdá, že bychom měli použít v jiné souvislosti používaný obraz: Člun Evropy je plný.
Hans Gebe
Redakčně upravené
výňatky z některých článků publikovaných v PLN v březnu 2005:
Demokratické střety
v kultuře …
Sudetoněmecká kancelář je ceněna i urážena.
Prosadit se v Praze je něco na způsob pasování na rytíře. Prosadit se musí i pražská sudetoněmecká kancelář pod vedením Petra Bartoně. Její akce zaznamenávají vzrůstající návštěvnost. I její vedoucí si zasluhuje respekt jako iniciátor, lektor a stále slušný moderátor. Paleta významných činností je široká. V návaznosti na ně jsou odkrývány věci dlouho utajované nebo falešně představované. To je vzhledem k úloze kanceláře přirozené. Ona zaujímá důležité, cenné postavení v problematice sudetoněmecko-českého usmíření a v problematice vzájemného porozumění. Také církevní historikové přicházejí často ke slovu. Stejným způsobem jsou vítáni přátelé i odpůrci.
Pod tlakem je požadováno uzavření.
Že v této zemi, teprve po 16ti letech svobody, občas něco nejde, to nelze popírat. Pražská sudetoněmecká kancelář právě dělá zkušenost s komunistickou skupinou, a ta, jak každý ví, stále vzrůstá. Každopádně má v zemi silnou mocenskou základnu. To není jenom KSČ, to jsou také četné, za ní stojící skupiny a skupinky, to jsou staří i noví straníci na radnicích, obecních i krajských, až po tajné služby a vládu, v mediálních koncentrací ( i těch, které jsou ve většinovém německém vlastnictví) a v průmyslových koncernech.
Proti pražské sudetoněmecké kanceláři, její existenci a jejímu úsilí je postupováno nejen demokratickým a zákonným politickým způsobem, ale také surově, urážlivě a pomlouvačně. Sympatizanti nebo i jen návštěvníci, zajímající se o výstavy, cítí se v tomto případě tou měrou pod tlakem, že se raději drží v úkrytu, aby nevydávali v nebezpečí své postavení a své kariéry. Tím více je třeba ocenit otevřená vystoupení několika málo jedinců.
Petr Bartoň krátce zveřejnil několik výpadů na sudetoněmeckou kancelář, a tím i na sudetoněmecký krajanský spolek a svoji vlastní osobu. Vždy opakovaně se objeví požadavek na zakázání a uzavření kanceláře. Tyto požadavky přinesl i deník KSČM „Haló noviny“ v listopadu 2004: „Nyní již existuje dostatek důkazů, aby ministerstvo vnitra zasáhlo a sudetoněmeckou kancelář zakázalo … Pražská kancelář SDL provokuje stále více.“
7. prosince 2004 Evžen Czinner se ve stejném deníku vyjádřil: „Co si to dovoluje vedoucí kanceláře v Praze za kritiku?… Považuji pana vedoucího kanceláře za zakukleného nacistu a následovníka fantasmagorického duševního majetku jejich boha Adolfa Hitlera.
Z Klubu českého pohraničí byl v naprostém zneuznání poslán na pražské německé velvyslanectví požadavek, aby sudetoněmeckou kancelář zavřeli nebo aby tohoto zavření bylo dosaženo na německém ministerstvu zahraničí.
Historik Václav Kural označil Bartoně za špiona a v Haló novinách se dožadoval:“ Naše vláda by měla Bartoně pro jeho špionážní činnost z republiky vykázat.“
Čeští návštěvníci jsou osočováni jako novokolaboranti.
Tajemník Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Pavel Macháček, na Konferenci o česko-německých vztazích po vstupu do EU, kterou Kruh 10.12. 2004 uspořádal, označil „Sudetoněmecký landsmanšaft“ za „vřed na těle Německa, který komplikuje česko-německé vztahy.“ Předseda Slovanského výboru v Praze, Jan Minář označil ty české politiky, kteří v Praze v Tomášské ulici navštěvují sudetoněmeckou kancelář, za „novokolaboranty, kteří podporují drzé požadavky této kanceláře …Pražská SL kancelář se maskuje …Je ta nepřátelská a dějiny přepisující sudetoněmecká ideologie horce žádané zboží v České republice?“, ptal se ještě dále. …
Nicméně je to v této zemi části skutečnosti, kterou je nutno vidět. Nesmí se přeceňovat, ale ani podcenit. Proces znovusblížení, v který dále věří mnozí občané s dobrými úmysly, bude ještě dlouho probíhat. V této souvislosti Petr Bartoň zdůraznil: „Odsuzující výroky se bohužel často shodují s míněním části českého obyvatelstva. Teprve budoucnost ukáže, jestli mladá česká generace skočí na lep takové agitaci.“
Hans Gebe
Koordinační rada
česko-německého diskusního fora byla zmenšena a nově obsazena.
Ministři zahraničí české a německé vlády znovu obsadili na dobu dvou let zmenšenou koordinační radu. Z dřívějších 42 členů má tato nyní pouhých 22.
Zástupci České republiky:
Dr. Barbara Köpplová, předsedkyně, proděkanka fakulty sociálních věd UK v Praze,
Vojtěch Belling, (KDU-ČSL),
Pater Daniel Herman, mluvčí České katolické biskupské konference,
Profesor Felix Kolmer, Spolek obětí nacismu a židovská obec,
Lucie Koutová, víceprezidentka německo-českého mládežnického fora,
Irene Kunc, prezidentka Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
Jan Šicha, bývalý ředitel Českého centra v Mnichově,
Vladimír Laštůvka, ČSSD, předseda Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny PČR,
Dr. Miroslav Prokeš, KSČM,
Jan Zahradil, ODS, poslanec Evropského parlamentu,
Monika Žárská, Evangelická církev.
Ze zástupců SRN uveďme jen některé: dr. Peter Becher, předseda Seliger- Gemeinde, Bernd Posselt, spolkový předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu, zahraničněpolitický mluvčí evropské skupiny CSU. Předsedou německé skupiny je dr. M. Libal, velvyslanec SRN v České republice.
Překlad, redakce: dr. J. Čermák, CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov
Ackermann-Gemeinde
Z politických tezí k česko-německým vztahům,
schválených předsednictvem AG dne 22.1.1999 v Norimberku
„… Vyhnání sudetských Němců je sice dějinným faktem, který nelze zvrátit, přesto – s vědomím vývoje, který následoval po vyhnání, považujeme uskutečnění těchto kroků za nutné:
Odsouzení vyhnání jako takového
Vyhánění obyvatelstva porušuje lidskou důstojnost. … Proto se nelze dále vyhýbat odsouzení vyhnání jako takového. Význam takového odsouzení spočívá ve spravedlivém zhodnocení minulosti a v upevnění společenství, jež sdílí stejné hodnoty pro budoucnost. Je zapotřebí jednoznačného prohlášení české strany, že formulace uvedené v článku 3 česko-německé deklarace ze dne 21. ledna 1997 jsou českou stranou takto interpretovány.
Právo na domov
…S cílem dosáhnout nápravy vyhnání, které následovalo po 2. světové válce, se zasazujeme o toto řešení: Mezinárodním právem závazně stanovené státní hranice mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou je nedotknutelná. Kdo byl vyhnán jako sudetský Němec, nechť má právo se usadit v České republice v případě, že tam chce skutečně přemístit těžiště svého života. …Těmto lidem , kteří se chtějí vrátit, nechť je nabídnuta možnost získat českou státní příslušnost., nebo nechť jim je umožněno se spokojit … s trvale schváleným statutem cizince – především ve formě předčasného povolení k pobytu v rámci Evropské unie.
Distancování se od
Benešových dekretů – ukončení právní diskriminace
Kritika českých právních předpisů, jež se dotýkají sudetských Němců (zák. č. 115 z roku 1946 a dekrety prezidenta Beneše, které jsou směřovány proti sudetským Němcům), se orientuje ve svém jádru proto diskriminaci těchto lidí na základě jejich příslušnosti k národu. Tato diskriminace musí být ukončena. Tím se ale nežádá jakékoliv „přepisování dějin“. …Jednak zde jde o to, aby byla brána vážně utrpení těch sudetoněmeckých obětí československého násilí, které utrpěli újmu na životě, zdraví nebo svobodě, stejně jako utrpení českých obětí německého násilí v dobách národního socialismu. Tyto sudetoněmecké oběti mají nárok na odškodnění podle stejných principů. … Např. to může být provedeno tím způsobem, že příslušníci německé menšiny v České republice budou odškodněni a majetkové ztráty ostatních sudetských Němců by byly symbolicky narovnány – třeba zvláštním příspěvkem do Česko-německého fondu budoucnosti nebo zřízením kulturní nadace pro německou menšinu.“
(Z uvedeného vyplývá, že ani křesťanská AG vůbec nepočítá se zaplacením reparací a nereparačních pohledávek ČR. AG neuznává princip mezinárodního práva, stanovující, že agresor je povinen nahradit škody, vzniklé agresí? Naopak ČR má odškodnit německou menšinu. Cožpak AG zapomíná na obrovské utrpení tzv. občanů protektorátu, kteří žili téměř 6 let v genocidních podmínkách nacistické okupace? Budeme my, kteří ještě žijeme, nějak německou stranou odškodněni ? Spravedlnost je jistě součástí křesťanských hodnot. Jednejme v souladu s nimi! –red.)
Sdružení Ackermann - Gemeinde (SAG)
již několik let vyvíjí činnost v České republice. Je to partnerská organizace spolkové německé AG. Předsedkyní SAG je Helena Fáberová. Na zasedání předsednictva v Emauzích byl kooptován do funkce duchovního rádce SAG P. Adrián Zemek O. Praem., premonstrát a generální vikář plzeňské diecéze. Přestože je SAG určitými kruhy velmi podporovaná, má zřejmě jen 100-200 členů.
K nim patří i někteří katoličtí hodnostáři, např. Dominik Duka, P. Anton Otte, několik známých politických činitelů. K čestným členům SAG patří též prof. Mons. Karel Skalický, dr. R. Belcredi, dr. R. Ströbinger a prof. Jiří Sláma.
SAG má dobré kontakty i s řadou německých, především katolických, organizací, např s RENOVABIS, která se i u nás podílí na realizaci charitativních a pastoračních projektů.
K činnostem SAG patří organizování různých setkání, seminářů, zájezdů, vzdělávacích akcí i některých poutí. Známá jsou březnová „Karlovarská setkávání“. Zde vystupují i znamenití lektoři. Sám dr. A. Sulitka,CSc., zde přednesl přednášku na téma „Národnostní menšiny – politika a situace německé menšiny v České republice“. SAG společně se Zemským shromážděním Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ,či jinými obdobnými organizacemi, pořádá i několikadenní vzdělávací semináře. Ne jednou se takových setkání účastní i hosté jako pan biskup Radkovský, prof. P. Piťha. AG a i SAG společně s Nadací Bernarda Bolzana jsou tradičními pořadateli jihlavských setkání, jež finančně podporuje Česko-německý fond budoucnosti.
Tiskovým orgánem SAG jsou Informační Listy. Z IL č. 1/2005 uvádíme:
„S názvem ´Ackermann-Gemeinde na cestě smíření – Vývoj česko-německých vztahů vycházející z křesťanské odpovědnosti´byla 26. ledna 2005 na půdě Senátu oficiálně představena brožurka ´Cesta a cíl´, která obsahuje překlady nejdůležitějších dokumentů Ackermann-Gemeinde a Junge Aktion der Ackermann Gemeinde.
U kulatého stolu seděli zástupci politických stran (většinou KDU-ČSL) a odborné veřejnosti, také předsedkyně SAG Helena Fáberová. Panelovou diskusi otevřel Jan Kasal, člen prezídia Evropské akademie pro demokracii, spolupořadatel večera, a dr. Stefan Gehrold, ředitel zastoupení Konrad-Adenauer-Stiftung v Praze. Úvodní referáty pronesli P. Anton Otte(AG), Franz Olbert (Socialwerk der AG) a zástupce Junge Aktion, Matthias Dörr. Diskusi řídil Petr Pithart, který celou akci zaštítil. (zvýraznila red.)
V pondělí 7. února 2005 pořádal Peter Barton, vedoucí kanceláře SKS, a Lubomír Hošek, ředitel Dívčí katolické školy v Praze, přednášku Petra Příhody, psychiatra a pedagoga II. LF UK (také spoluautora knihy Podiven, v níž společně s dr. P. Pithartem položili základy k přepisování českých dějin- pozn. red.) a kněze Vojtěcha Soudského O.P. k tématu ´Sudetoněmecký komplex v české mysli´.
Institutum Bohemicum der Ackermann-Gemeinde a Bohemicum Regensburg uspořádaly 24. – 27. února 2005 v Rohru Česko-německou akademii na téma ´Média a historie – kdo a proč vytváří jaké mínění?
V Rytířském sále Senátu PČR se 10. prosince 2004 konala konference ´Křesťanské hodnoty v současné evropské politice – Filozofické aspekty Evropské ústavy´, v jejímž rámci vystoupili m. j. Zuzana Roithová, Tomáš Halík, Petr Pithart či Cyril Svoboda.“
Několik vět k nedávné minulosti, Informační Listy č. 2/2003
„V pondělí 24. března 2003 otevřelo Sudetoněmecké krajanské sdružení (Sudetoněmecký landsmanšaft – SL) v Praze svou kancelář. Tato událost vyvolala vlnu protichůdných reakcí v médiích i na politické scéně. Kancelář nechce podle svého vedoucího Petra Bartona vystupovat jako spolek a nechce se politicky vyjadřovat. ´Není to žádná propagační centrála, ale místo pro navazování kontaktů, které by vedly ke smíření našich národů,´vysvětloval funkci kanceláře Bernd Posselt, šéf SL, v Lidových novinách.“ (Jsou tato slova v souladu se skutečností nebo v rozporu s ní? –red.)
Kruh přátel česko-německého porozumění vydává občasník
Informátor
Citujeme z Informátoru č. 4/04:
„Jak informuje předseda Kruhu přátel německo-českého porozumění, byla panem dr. Walterem Kotrbou založena cena ´Zlaté srdce pro Evropu´ dne 23.10. 2004 poprvé udělena. V rámci tradičního Podzimního setkání byly vyznamenány dvě osobnosti, které se zvláštní měrou zasloužily o porozumění mezi národy. Laueráti se svým statečným a laskavým srdcem zasadili za mír, porozumění a usmíření, za upuštění od obviňování a odplaty. …
První laureátkou je paní Věra Vítová. Zasloužila se – jako tehdejší starostka města Teplice nad Metují – rozhodujícím způsobem o zřízení známého památníku Kříž smíření, jenž byl slavnostně vysvěcen 15. září 2002. …
Jako další nositel ceny Zlaté srdce pro Evropu byl vybrán pan Petr Anderle. Rozhodujícím způsobem se zasloužil o iniciativu, plánování, realizaci a průběžnou organizaci cesty česko-německého porozumění a učinil tento projekt působivým památníkem míru a porozumění mezi národy.“
Ano, pan Petr Anderle je předsedou kontroverzního občanského sdružení „Vlastenecký poutník“. Přesto dostal Zlaté srdce. Není však také členem předsednictva Kruhu přátel …? …Co se dělo kolem „Kříže smíření, také víme.
Citujeme z Informátoru č. 1/2005:
„Velvyslanec Libal k německo-českým vztahům …
Pochopitelně existují názorové rozdíly mezi organizacemi vyhnanců a spolkovou vládou, protože pro sudetské Němce jasné a jednoznačné vzdání se podpory individuálních nároků vyhnanců zachází příliš daleko. Toto je však věc, která musí být diskutována v Německu, není to věc relevantní pro německou a českou vládu.
Minulost není již operativním problémem mezi vládami. Již proto nemohou být pozice zaujímané Sudetoněmeckým krajanským sdružením směrodatné pro linii velvyslanectví. Minulost je podle německo-české deklarace z roku 1997 v podstatě záležitostí, která musí být zvládnuta společností v každé jednotlivé zemi. …
Sudetoněmecké krajanské sdružení je nevládní organizací a je proto veskrze pochopitelné, když česká vláda z tohoto důvodu nechce s ním formálně vyjednávat. To však neznamená, že by se neměl konat dialog mezi českou politickou třídou a organizací, která nyní zastupuje její bývalé spoluobčany. …
Jedním z úkolů sudetských Němců je, aby si důkladně analyzovali roli Sudetoněmecké strany ve 30. letech. A je úkolem české společnosti, aby si důkladně analyzovala události z let 1945/46. Mohu apelovat jen na to, aby se hledělo jen na fakta. Jen jedno musím říci, a to platí pro obě strany: Nesmí být žádné tabu, žádné politické blokování takové diskuse, jímž by se vytvořilo dogma s tím, že kdo toto dogma neuznává, je zrádcem. …“
Z uvedeného lze odvodit, že pan velvyslanec nevylučuje možnost, naopak předpokládá, že se zástupci tzv. sudetoněmeckého krajanského sdružení bude jednat nějaké české alespoň částečně reprezentativní sdružení. Programové požadavky SL takové jednání nyní i v budoucnosti zcela vylučují. Pokud by k němu přesto došlo, pak se ho zúčastní jen lidé, kteří postrádají důvěru velké většiny české veřejnosti. Je možné, že hrstka profesionálních smiřovačů se na jednání se sudeťáky již připravuje. Kdo jim však v českém národě vytvoří potřebné širší zázemí? Bude to nějaká politická strana, nebo některá církev či církve, část věřících? To nelze zcela vyloučit. S jistotou lze však tvrdit, že takovýto subjekt by v českém národě ztratil veškerou svou důvěryhodnost.
Postupně vytvářená viditelná i jiná síť různých proněmeckých organizací a organizací německé menšiny v České republice je pro tento úkol příliš slabá a nejen proto zcela nevhodná. Jejich politickému významu nijak výrazněji nenapomůže ani získání nějakého poslance či senátora z řad německé menšiny v ČR. Pokus o vytvoření česko-německé politické strany, která by v republice hrála úlohu páté kolony, ztroskotal již před řadou let. Program „Demokratické strany-Sudety DSS/DPS, Demokratische Partei-Sudetenland DSS/DPS“ zcela otevřeně uváděl: „DSS/DPS naváže úzkou spolupráci se Svazem vysídlenců v SRN, Rakousku i v jiných zemích v Evropě i zámoří a spolu s nimi bude řešit stávající problémy ku prospěchu Čechů i sudetských Němců.“ Dále též sliboval, že se zasadí o „prosazení práva na sebeurčení, práva na vlast, identitu a rozvíjení svébytné kultury ve své vlasti pro sudetské Němce. … pocit společné odpovědnosti Čechů i Němců ke společné zemi, bude aktivně rozvíjet.“
O ústavní změny, které by ČR změnily na dvojjazyčný společný stát Čechů a Němců, s ústavně zakotveným právem na sebeurčení sudetských Němců, jde v současné době ještě řadě profesionálních vyhnanců, jen jim? Existence takovéto republiky by pak byla v rukou tzv. sudetských Němců. Mohli by příp. rozhodnout i o připojení „Sudet“ k SRN. Na takovýto program, který by vedl k faktické sebelikvidaci ČR, můžou přistoupit jen kolaborantské skupiny. Nejsou početně silné, ale mají určitý podíl na politické moci.
Nezapomeňme ani na varování Rady svobodného Československa. „Výkonný výbor rady … znovu zabýval sudetoněmeckou otázkou 17. května 1952. Na návrh Rypky a Papánka bylo z věty začínající slovy ˇVystěhování sudetských Němců´ odstraněno přídavné jméno ´sudetský´. Kupodivu bylo na Slováku Lettrichovi, aby definoval vztah velké většiny českých členů Rady k této otázce:´Ani Hitlerovi a Henleinovi s Frankem nešlo o to, uspokojiť se s okyptením Československa, neschopným života, ale šlo jim o rozrumenie ČSR, olúpiť tuto o národnú a štátnú slobodu. Spekulovatˇ s návratom Nemcov znamená bezpodmínečně riskovať československú štátnú samostatnostˇ. My Slováci by sme nikdy nesúhlasili s návratom Nemcov do českých zemí.´ (Z knihy B. Čelovského „Politici bez moci“) Dnes bychom měli reagovat my, Češi, a postavit se za Slováky, kteří zápasí s autonomistickými snahami slovenských Maďarů, vedených Stranou maďarské koalice v čele s p.Bélou Bugárem. Vzpomeňme si, jak často p. dr. Stoiber se otevřeně stavěl za maďarské požadavky.
Velmi nás mrzí, že určité církevní kruhy či věřící používají nejen terminologii SL, ale také více či méně akceptují jeho některé programové požadavky. Neustále omlouvání některých katolických biskupů, činěné někdy i jménem našeho národa, je politováníhodné.
Pro prohlášení nám neznámé tzv. Křesťanské mírové společnosti však již nenalézáme slov. Posuďte sami. „Sudetským Němcům, Naši milí krajané, tíží nás minulost českého národa a české země, která byla před šedesáti lety také zemí Vaší nebo zemí Vašich rodičů či prarodičů. Přestože jsme se o tom neučili ve škole, pronikla k nám děsivá pravda o kruté poválečné pomstě na německém obyvatelstvu Čech, Moravy a Slezska, prováděné většinou bez ohledu na to, zda a jak se kdo provinil. Víme o ponižování, lynčích, upalování, popravách bez soudů, znásilňování i o strašných pochodech smrti. Náš národ pro Vás tehdy na základě principu kolektivní viny přichystal koncentrační tábory srovnatelné s těmi nacistickými, tábory, kde docházelo k mučení a kde mnozí, zvláště nemluvňata a staří lidé, zemřeli v důsledku podvýživy a na nakažlivé nemoci.
… jako Češi prosíme za odpuštění. Odpusťte nám, prosím, - fyzické utrpení, kterým jste museli projít, - hluboká duševní traumata …, - ztrátu svých blízkých (Čechy tehdy zavraždění sudetští Němci se počítají na desítky tisíc, - ztrátu domova, - ztrátu majetku. …Víme, že to, co se stalo, se také nedá nijak napravit. Hrůzné činy českého národa dodnes volají k nebi. Chceme Vám vyjádřit svou hlubokou lítost nad hrůzami, které jste museli prožít. Nechceme se jen omlouvat, prosíme Vás o odpuštění. Po Vašem odpuštění a smíření s Vámi toužíme!“
Toto prohlášení není datováno, ani podepsáno. V evidenci civilně-správního úseku MV ČR Křesťanská mírová společnost není vedena ani jako občanské sdružení, ani jako mezinárodní nevládní organizace. Jde tedy o provokaci nebo akci několika zbabělých jednotlivců? Je ještě jiná možnost? Snaží se někdo dále poškozovat křesťanské aktivity? Již před lety někteří z nás dostávali anonymní dopisy s výhrůžkou, že když budeme ve své činnosti pokračovat, čeká nás trest smrti či doživotní práce na zvelebování Sudet. Policie nic nevyšetřila. Případ odložila. Pan J. Blühmel kdysi vyhrožoval, že když nezohledníme požadavky německé menšiny v ČR, násilnými akcemi. Brzy poté se jen dobrovolně rozešel přípravný výbor jeho Demokratické strany-Sudety. Policie naše podněty odložila. Ani tzv. Sudetoněmeckou kanceláří, vedenou p. P. Bartonem, jejíž činnost je podle našeho názoru protiprávní, se dosud MV ČR vážně nezabývalo. Její činnost nejen že nezakázalo, nýbrž ani nepozastavilo. Postrádáme i jasné a důrazné vyjádření ministerstva zahraničí proti zcela zřejmému a dlouhodobému zasahování ministerského předsedy Bavorska dr. E. Stoibra do našich vnitřních záležitostí. Jeho opakované porušování norem mezinárodního práva jej činí pro nás nežádoucí osobou. Za takovéto situace považujeme jeho případnou návštěvu Prahy za zcela vyloučenou.
„Dobré sousedské vztahy jsou samozřejmě pro obě strany důležité, ale cesta k nim vede skrz dialog mezi Čechy a Němci, snad i mezi Čechy a našimi dřívějšími spoluobčany, ale těmi rozumnějšími, a to jsou ti, kteří v sudetoněmeckých organizacích sdruženi nejsou.“ (Ing. J. Prokop, Střípky z Jihlavy, Zprávy z Kruhu)
Připravil:JUDr. O. Tuleškov
…………………………………………………………………………………………………………………………..
Vydalo Křesťanskosociální
hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938
z pohraničí a Historickou a dokumentační komisí Klubu českého pohraničí
pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, květen 2005.