Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.

 

Lidé kolem Hitlera

Studijný texty

 

Úvod

Adolf Hitler se jevil mnoha lidem jako osobnost ovlivňující vývoj v Německu a následně i v Evropě a v negativním i pozitivním smyslu, zejména v nacistickém státě, jako člověk mimořádných aktivit. „Jak na všechno stačil?“

Nestačil, ale dovedl si vybrat vhodné typy a organizoval je ve svých službách. Především měl zájem o vojenské odborníky. Získal je v řadách bývalých císařských důstojníků, zklamaných prohrou Německa v první světové válce, ta měla být vítězná. Staré tradiční myšlení, Germán se nemá trápit nad prohraným bojem, ale má se připravit na další zápas, aby byl úspěšný.

Dále Hitlera zajímala politologie, chtěl svému učení dodat rámec odbornosti, proto pátral po představitelích geopolitiky.

Válka je vždy náročná na finanční a ekonomickou sílu kolektivu, který vede válku. Pro to hledá finanční odborníky, často až kouzelníky. Dodá je průmyslová centra a bankovní kruhy.

Opominout nelze ani propagandu. Smysl svého povolání pochopí a uplatní četní reklamní agenti, triky z komerce se dají uplatnit i v politickém životě. Lze využít i starých středověkých tradic, například pocity nedůvěry k cizincům, zejména k židům.

Nový hitlerovský režim potřeboval novináře. Před nástupem Hitlera k moci v roce 1933 se na úřadech práce ucházelo o práci 8 958 novinářů a žurnalistů. Nacistická konjunktura jim místa zajistila.  Na pravdivost psaného slova  již tak nezáleželo, hlavně se musela propagovat nacistická hesla, například „za všechno mohou židi, Německo, probuď se a buď silné, vraťte nám kolonie, české pohraničí je poslední územní požadavek Německa. Chceme mír a životní prostor pro Germány.“ Podobných frází bylo stovky, jen je vnutit do mozků německého národa, který byl národem panským atd. Následují příklady osob kolem vůdce.

Max Amann (1891-1957)

Sloužil za první světové války ve stejné jednotce jako Adolf Hitler ve funkci šikovatele. Jako třetí člen vstoupil do NSDAP – seděl ve vězení s Hitlerem 6 měsíců. Vybudoval ústředí stranického tisku a vydavatelství Eher. V roce 1942 měl pod kontrolou 80% německého tisku. Zbohatl, vyplácen honoráři na vydávání Hitlerova díla. Byl prezidentem Říšské komory tisku. Jako hlavní viník dostal 10 let vězení.

Ludwig Beck (1880-1944)

Přivítal rozšíření německé branné moci po nástupu Hitlera v r. 1933, od r. 1931  generál. Stal se náčelníkem generálního štábu. Podílel se na plánu Zelený. Obával se války na dvě fronty a německé porážky. Mezi důstojníky v době československé krize vytvářel opozici. Neprosadil svá stanoviska a požádal o odchod do důchodu. 1.10. 1938 odešel mimo službu v hodnosti generálplukovníka. Byl ústřední postavou důstojnické opozice. Pokud by se atentát na Hitlera 20.7.1944 zdařil, měl být hlavou státu. Pokusil se o sebevraždu, ta se nezdařila, byl zastřelen 20.7.1944.

Martin Bormann (1900-1945)

Šedá eminence ve stínu A. Hitlera. Do NSDAP vstoupil v r. 1927. Členské číslo 60 508. Po odletu R. Hesse rostla jeho kariéra. V r. 1941 vedoucí stranické kanceláře na úrovni říšského ministra. V r. 1943 vůdcův osobní tajemník. Přiostřoval Hitlerovy příkazy. Prosazoval v Německu eutanazii. 11.4.1973 prohlášen za mrtvého. Sebevražda cyankáli.

Wilhelm Canaris (1887-1945)

Podporoval Hitlerův vzestup. 1.1.1935 se stal šéfem Abwehru. Konkurenční spory s Heydrichem a jeho SD. 1.1.1940 jmenován admirálem. Byl obviněn z toho, že věděl o opozici a nesdělil to před atentátem na Hitlera. Neměl zájem, aby Německo válku prohrálo. V únoru 1944 zbaven funkce a 9.4.1945 oběšen.

Richard Walhter Darré (1895-1953)

Zemědělský odborník (ing) vstoupil do NSDAP 1930. Napsal knihu „Rolnictvo jako životodárné zřídlo nordické rasy“ (1928). Šéfem říšského ústavu živitelského. Hledal rasově čisté zvíře starých Germánů.

Karl Dönitz (1891-1980)

Od 12.9.l1939 velitel německého ponorkového loďstva.  Jako velkoadmirál od 31.1.1943 velitel německého námořního loďstva. Věrný podporovatel Hitlera. Po smrti Hitlera hlava německého státu., nechal podepsat bezpodmínečnou kapitulaci a vládl do 23.5.1945. Dostal 10 let vězení v Norimberském procesu.

Anton Drexler (1884-1942)

Společně s novinářem Karlem Herrerem založil nacistickou stranu 5.1.1919 pod názvem Německá dělnická strana. V září 1919 akce této strany navštěvoval policejní důvěrník A. Hitler. V roce 1921 ho vytlačil Hitler na čestného předsedu. V roce 1925 byl již pasivní. Napsal knihu Mein politisches Erwachen (1919), kde nastínil program, který Hitler rozváděl: Nacionalismus, odveta za prohranou válku, překonání třídního boje, potlačení marxismu, antisemitismus, antidemokratismus, antifacifismus.

Irmfried Eberl (1910-1948)

Student mediciny, vstoupil v Rakousku do NSDAP. V r. 1940 převzal odpovědnost za likvidační zřízení „Braniboř“, kde bylo usmrceno 18 000 lidí. Od roku 1941 vedl tábor Treblink, kde v plynu zahynulo podle německých pramenů 280 000 osob. V r. 1948 zatčen, spáchal sebevraždu 16.2.1948.

Ditrich Eckart (1868-1923)

Básnil o tom, jak má vypadat muž, který spasí Německo. Neúspěšný spisovatel, vydával týdeník Auf gut deutsch (1919-1921). Přispěl k propagandě nacismu básní – Deutschland erwache – Německo, probuď se! Opatřil peníze na Völkischer Beobachter, byl prvním šéfredaktorem. Napsal publikaci Od Mojžíše bolševismus po Lenina. Antisemita.

Joseph Goebbels (1897-1.5.1945)

Navštěvoval jezuitskou kolej, studoval germanistiku, neuznaný autor románu (Michal, 1921). V r. 1924 vstoupil do NSDAP, kde udělal rychlou kariéru. V r. 1926 župním vedoucím NSDAP v Berlíně, 1928 poslancem, 1933 ministrem lidové osvěty a propagandy, prezidentem říšské kulturní komory. Budoval kult Hitlera. Dobrý řečník. Fanatik ideologie. Řídil kampaň v tisku proti Židům, Čechům, Polákům, povzbuzoval vojenskou morálku. Stokrát opakovaná lež … První podání je rozhodující, být u všeho první, z neúspěchu udělat úspěch ( viz. Např. porážka v letecké bitvě vysvětlena jako oklamání Stalina, že Německo nezaútočí  na SSSR), dovedný dezinformátor. Provokativní akce s protipropagandou. Mimořádná (senzační) hlášení v rozhlase. Vliv na divadlo a film. Víra ve Vůdce, v zázračné zbraně, v nesoulad mezi spojenci. Měl být po smrti Hitlera (29.4.1945) kancléřem říše. Zabil jedem svých 6 dětí a s manželkou spáchal sebevraždu 1.5.1945. Milostná dobrodružství s herečkami. Anekdota: „Kdyby nespáchal sebevraždu, svět by se nedověděl, že Německo válku prohrálo.“

Herman Göring (1893-1946)

V r. 1914 přešel jako důstojník pěchoty k letectvu. Velitelem stíhací elitní letky Richthofen. Vyznamenán „Pour le mérite“. V roce 1922 pro Hitlera organizuje SA. Při Hitlerově puči zraněn, zachránil se v židovské rodině. Podlehl morfiu a byl závislý na drogách. Od r. 1928 poslanec NSDAP, ministrem od roku 1933. V květnu ministrem letectví (1933). 1935 vrchním velitelem letectva. Do Španělska vypravil Legii Kondor. V r. 1936 pověřencem pro čtyřletý plán, od r. 1938 organizoval arizaci. V r. 1938 prvním polním maršálem, druhým mužem vedle Hitlera. Po masovém bombardování Německa jeho autorita upadala. Nezdařil se ani letecký most do Stalingradu. Pokles autority znamenal také Dunkerque a letecká bitva nad Anglii. Drancoval v Evropě umělecká díla. Když se nabízel k jednání o míru s Brity a USA, Hitler ho zbavil členství ve straně. Sebevraždou se vyhnul trestu smrti 15.10.1946 v Norimberku.

Rudolf Hess (1894 v Egyptě – 17.8.1987)

Potřeštěný kupecký učeň utekl z práce, aby se mohl hlásit dobrovolně na frontu. V roce 1920 vstoupil do NSDAP. Neunesl tíhu porážky. Po nezdařilém puči v r. 1923 se stal tajemníkem A. Hitlera, který mu diktoval Mein Kampf. Anekdota – druhý díl se bude jmenovat Mein Krach. V r. 1933 zástupce Hitlera pro práci ve straně. Vysoká osobní oddanost. Seznámil A. Hitlera s geopolitikou. Postupně ho vytlačoval M. Bormann. R. Hess 10.5. 1941 odletěl do Anglie, aby vyjednal usmíření Velké Británie a Německa, které již plánovalo napadení SSSR a nechtělo válčit na dvě strany. A. Hitler ho prohlásil za blázna. Akce se totiž nezdařila. Po válce odsouzen na doživotí. Nejdražší vězeň ve Špandavě. Sovětské veto k propuštění.  Když měl být propuštěn, spáchal sebevraždu. Vznikla také verze, že byl zavražděn, aby nemohl vyzradit, že v roce 1941 jeho návrh mohl znamenat konec bombardování Německa i Anglie a zajistit porážku SSSR celým kapitalistickým světem. Hessův hrob ve Wunsiedelu je kultovním místem neofašistů.   

Reinhard Heydrich (1904-1942)

V roce 1931 do NSDAP pod vlivem manželky. V roce 1930 propuštěn z námořnictva, když zrušil jiné ženě slib manželství. Budoval SS a také SD. Prosazoval konečné řešení židovské otázky.2 7.9.1941 zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě. 27.5.1942 byl na něho spáchán atentát, 4.6.1942 podlehl. Hitler nechal na jeho počest realizovat akci Reinhard. Krycí název pro vyvraždění 1,7 milionů Židů. 10.6. 1942 Lidice, záhy také Ležáky.

Heinrich Himmler (1900-1945)

Účastník Hitlerova puče v r. 1923, člen NSDAP, od r. 1929 se stal říšským vedoucím SS. Budoval s Heydrichem SD, policejní ředitel v Mnichově. Podílel se na akci „dlouhých nožů“ 1934. Od 1.6.1936 šéf německé policie. Od r. 1939 říšský komisař pro upevňování německé národnosti. Prosazoval konečné řešení židovské otázky. Kontroloval ekonomickou oblast Hlavním úřadem hospodářského a správního dění. Od 20.7.1944 velitel záložního vojska. Selhal jako velitel jedné skupiny armád. Tajné kontakty se spojenci. Hitler ho ve své závěti vyloučil za strany a ze všech funkcí. Himmler se otrávil v britském zajetí 23.5.1945. Organizoval také akci Zdroj života (Lebensborn). Himmler vybudoval také Hlavní úřad říšské bezpečnosti a od roku 1936 byl šéfem veškeré policie. RSHA – byla soudce i katem.

Heindrich Hoffmann (1895-1957)

Obrazový zpravodaj za první světové války. 1919 osobním fotografem A. Hitlera. V jeho ateliéru poznal Hitler Evu Braunovou. Směl fotografovat i tajné věci. Vyvěšoval mapky budoucích válčišť. V roce 1938 jmenován profesorem a 1940 se stal i poslancem NSDAP. Velké výdělky na fotografiích A. Hitlera.

Hans Heidrich Lammers (1879-4.1.1962)

Právník, říšský rada ministerstva vnitra, od r. 1932 člen NSDAP. Šéf kanceláře říšského kancléřství, od roku 1937 na úrovni ministra. Stálý přístup k Hitlerovi. Ovlivnil ho ve prospěch policejního státu. Podporoval Göringa a 23.4.1945 na rozkaz Bormanna zatčen, popravě unikl díky osvobození vojáky USA. Lidé kolem Hitlera jsou smečkou vlků.

Robert Ley (1890-25.10.1945)

Chemik propuštěný pro opilství z práce, od r. 1923 v NSDAP. V roce 1925 vedoucí župy NSDAP v Porýní – jih („vinný žok říše“). V r. 1930 poslanec NSDAP. Vůdcem DAF – Německé pracovní fronty, kde bylo 22 až 25 milionů členů. Organizoval také rozšířenou organizaci DAF – Radostí k síle (KdF). Zakladatel řádových hradů a škol Adolfa Hitlera. Organizoval nucené práce zahraničních dělníků. Spáchal sebevraždu v Norimberku 25.10.1945.

Heinrich Müller (1900-29.4.1945)

Původně policista, který ze služebních důvodů a na rozkaz vlády musel před r. 1933 několikrát zakročovat proti NSDAP. Do roku 1939 nesměl vstoupit do NSDAP, kde byl nežádoucí (lustrovanou) osobou. V r. 1937 byl přijat do SS, Heydrich ho měl v oblibě, ocenil jeho výslechové metody. „Müller od gestapa“, symbol gestapáckého teroru. Stopy po něm mizí v r. 1945 v obklíčeném Berlíně.

Konstantin von Neurath (1873-1956)

Profesní diplomat přednacistické éry. V letech 1921-1930 vyslancem v Římě, 1930-1932 v Londýně, 1932-1933 ministrem zahraničí Německa.  30.1.1933 ho Hitler převzal do své vlády. Potřeboval jeho dobré vztahy k Itálii (fašistické) a ke konzervativní vládě v Londýně. 4.2.1938 ho nahradil nacistou Ribbentropem. Neurath do NSDAP vstoupil až v roce 1937. Hitler jmenoval Neuratha za protektora v Čechách a na Moravě, aby uklidnil Západ. Ústupem Britům? Také formální ústupek Čechům. Hácha prosil, aby žádný sudetský Němec nebyl šéfem Protektorátu. Hitler však jmenoval K.H. Franka státním tajemníkem a ten Neuratha hlídal. 27.9.1941 byl Neurath nahrazen Heydrichem a poslán na dovolenou. V Norimberce odsouzen na 15 let, ale v r. 1954 propuštěn. Neurathovo období v protektorátu bylo o poznání mírnější než pozdější. Byla tu snaha získat Čechy pro dobrovolnou kolaboraci. A. Hitler nechtěl vytvořit v Evropě dojem, že utiskuje nějaký stát, který se mu dobrovolně podřídil. Stínová autonomie pro Čechy a Moravu neměla odrazovat jiné národy a státy. V Evropě chtěl vládnout formou různě odlišných vazalských vztahů. Navíc v r. 1939 usiloval o spojenectví se Slovenskem, Maďarskem, Bulharskem, Rumunskem, případně i s Jugoslávií, Finskem a v úmyslu měl získat i vládu ve Vichy. Nemohl proto rozpoutat perzekuční tažení proti Čechům. To vše mělo být přesně řešeno až po vítězné válce. V roce 1942 již neměl žádné větší ohledy, válečné strany byly již definovány. Protektorát potřeboval Hitler jako zdroj pracovních sil a výrobní kapacitu. Němci z českomoravského pohraničí  však žádali okamžité zrušení protektorátní administrativy, aby mohli sami vládnout nad Čechy a nemuseli přitom na frontu. Těšili se, že do budoucna budou germanizovat lidi i prostor (německé nápisy, památky, hřbitovy, pomníky, německé názvy i českých měst a zeměpisných pojmů). K politice okupantů patřila také taktika odpolitizování českého života.

Joachim von Ribbentrop (1893-1946)

Velkoprodejce vína (šampusbaron), adoptovala ho teta a tím získal šlechtický přídomek. Pro Hitlera získal finanční podporu. V r. 1936 vystřídal Neuratha v úřadu ministra zahraničí. Uzavřel pakt o neútočení se Stalinem. Nesouhlasil, když si Stalin udělal podobný pakt s Japonskem (1941), což Moskvě umožnilo přesun vojsk ze Sibiře na západní hranici SSSR. Japonsko pakt dodrželo, bylo ve válce s USA a nemělo sílu vést válku na dvě fronty, proti USA i proti SSSR. 1.10.1946 v Norimberku odsouzen k trestu smrti, jako nositel nacistické diplomacie. Používal často dezinformace. Měl na svědomí pronásledování Židů. Zajišťoval diplomacii s fašistickými státy celého světa.

Ernst Röhm (1887-1934)

Odmítal demokracii a republiku, neboť tyto myšlenky zničily Německo. Nemohl se vyrovnat s válečnou porážkou Německa, tak jako Hitler. Hitlera poznal již v r. 1919, podporoval jeho puč v r. 1923. Nesouhlasil s legalistickým postupem A. Hitlera, který k této taktice sáhl právě po nezdařilém puči v r. 1923. V r. 1929 vojenským poradcem v Bolivii, v r. 1934 náčelníkem štábu SA. Měl homosexuální orientaci a trpěl ji i v řadách SA. V roce 1933 se stal ministrem bez resortu. Realizoval neurvalé praktiky. Vyhrál se svými SA-many boj o ulici. Žádal, aby SA tvořily základ branné moci. Proti tomu se postavila armádní elita. Hitler musel volit mezi SA, kde byl fanatismus, a armádou, kde byla odbornost. E. Röhm se stal konkurentem Hitlera. Röhm mluvil o druhé revoluci, o zradě Hitlera (sociální sliby prostým SA-manům). SA měla až 2,4 mil. mužů, byla větší než např. německá armáda v roce 1933.

S oddíly SA měl Hitler při jejich vzniku úspěch tím, jak oklamal miličním systémem zákaz všeobecné branné moci, což byl důsledek Pařížské mírové smlouvy. Německo mělo mít jen armádu 100 000 mužů. Tehdy měla ČSR větší armádu. Když Hitler dal povraždit vůdce SA, získal obdiv tím, že zakročil proti homosexuálům, což nebylo zcela u všech povražděných prokazatelné, a dovolil zkrotit „rváče z ulic.“ Výběr zavražděných v „noci dlouhých nožů“ pořídil SD, gestapo a realizovaly oddíly SS. 30.6.1934 bez soudu popraveni vedoucí SA kolem Röhma. Přesný počet není znám. Došlo i k omylům. Fyzicky likvidována opozice proti Vůdci, Hitler vražednou akci schválil. V akci se vyznamenal Himmler a Heydrich. SA rozpuštěny nebyly, ale nestaly se ani elitními frontovými jednotkami jako SS. Dnes se uvádí 83 zavražděných.

Erwin Rommel (1891-1944)

V první světové válce důstojník císařské armády, dostal nejvyšší vyznamenání Pour la mérite. Po válce učil taktiku na vojenské škole a v r. 1935 styčným důstojníkem armády u Říšského vedení mládeže. Rommel se stal vedoucím důstojníkem vojenského doprovodu Adolfa Hitlera v případě jeho pobytu na frontě (Polsko). 1.8.1939 hodnost generálmajora. Oblíbenec A. Hitlera. 5.2.1940 se stal velitelem 7. tankové divize. Vyznamenal se ve Francii (divize duchů). 14.2. 1941 po dalším povýšení velitel Německého afrického sboru. Pomáhal italským spojencům v severní Africe.. „Liška pouště.“ Do jeho rukou padl Tobruk (1.6.1942). Povýšen na polního maršála. 9.3.1943 Hitler Rommela z Afriky odvolal. 1.12. 1943 pověřen úkolem odrazit spojenecké vylodění ve Francii. 15.7. 1944 žádal Hitlera o zastavení války. 17.7. 1944 při náletu zraněn. Po atentátu na Hitlera se s ním počítalo na funkci vrchního velitele. Znal plán na převrat, nepodílel se na něm, ale neprozradil tajná jednání.. A. Hitler s ním nechtěl  vést soudní vojenský proces, otřáslo by to morálkou armády. Maršál Paulus kapituloval ve Stalingradu a další polní maršál plánoval svržení Hitlera. To by otřáslo i postavením Vůdce. Proto byl přinucen spáchat sebevraždu za slib, že jeho rodina nebude popravena a dostane důchod. Byl podle tisku nejpopulárnějším maršálem a Hitler nařídil vystrojit mu státní pohřeb, aby veřejnost nepoznala skutečný stav věci. Sebevraždu spáchal 14.10.1944.

Alfred Rosenberg (1893-1946)

Ideolog nacismu a rasismu. Znal Hitlera od jeho vstupu do politiky.V roce 1921 již šéfredaktorem Völkischer Beobachter, od roku 1938 i oficiálním vydavatelem. Vydal knihu Mýtus 20. století, což bylo dílo méně srozumitelné, ale stavěné jako druhá kniha nacistického hnutí, hned vedle Mein Kampfu. Organizoval páté kolony Němců v zahraničí. Od r. 1934 nejvyšším inspektorem nad politickým školením v nacistickém hnutí, včetně NSDAP. Hitler ho v roce 1941 jmenoval říšským komisařem pro okupovaná východní území. Příliš se neosvědčil. Řada konfliktů s armádou, SS, se stranou apod. Násilné metody okupace. Za zločiny proti lidskosti 1.10.1946 v Norimberku odsouzen k smrti.

Fritz Sauckel (1894-16.10.1946)

F. Sauckel vstoupil do NSDAP již v r. 1923. V r. 1927 župní vedoucí, předseda poslaneckého klubu NSDAP v r. 1929. 1942 generální zmocněnec pro nasazení pracovních sil. Zahraniční dělníci (Slovensko, Chorvatsko), zajatci !Polsko, Francie, SSSR, Jugoslávie – Srbové, Itálie po r. 1943, Řecko, Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland aj.), političtí vězňové. Zahraniční dělníci smluvně najímáni do r. 1942. potom i nucená nasazení. Brutální metody náboru (kavárny, kina, taneční zábavy apod.). V r. 1943 uváděl Sauckel  roční bilanci 3 638 056 osob cizích etnik. V norimberském procesu uvedeno 12 milionů cizích dělníků. Dohlíželo na ně gestapo a SD. Dělníci s označením OST, s označením P. Trest smrti při tzv. rabování po náletech, při sexuálním styku s německými ženami, zejména u Poláků. Z českých zemí odváděny celé ročníky. F. Sauckel v Norimberku 1.10.1946 odsouzen k trestu smrti. Také za únos asi 50 000 dětí z Ruska a Ukrajiny k „výchově pro německé hospodářství, tzv. senná akce, Heu – aktion.

Hjalmar Schacht (1877-1970)

Finanční kouzelník nacistického hnutí a Německa. Zvládl poválečnou inflaci. 1923 – komisař pro měnu, prezident Říšské banky. Uváděl Hitlera do bankovních a průmyslových kruhů. 1935 ministrem hospodářství. Rozpory s Göringem a jinými nacisty. Po atentátu na Hitlera upadl do podezření a byl internován. V norimberském procesu byl osvobozen. Násilný poměr např. marky ke koruně, skutečný 10:60, vymáhaný 10:100. Němci kupovali až jednu třetinu českého zboží vlastně zadarmo. Pro Slovensko stanoven nucený poměr 1 marka ku 12 korunám (Ks).

Baldur von Schirach (1907-1974)

Aktivita v nacistické mládeži. Budoval Svaz nacistických studentů. Kontakty s Hitlerem od r. 1925. Studoval germanistiku. 1931 říšským mládežnickým vůdcem v NSDAP. Zákon o státní výchově mládeže 1.12.1936 nedovoloval mimoškolní výchovu bez vlivu NSDAP. Napsal „Revoluce a výchova“. Vůdce HJ, ale jeho vliv upadal a v r. 1940 byl nahrazen Axmanem. Jako místodržitel a župní vedoucí v Rakousku měl na svědomí deportaci 185 000 Židů. Napsal knihu „Věřil jsem v Hitlera“ (1966). V Norimberku dostal 20 let, propuštěn v roce 1966.

Albert Speer (1905-1981)

Architekt, do NSDAP 1931. Organizoval Říšské sjezdy strany. Architektem Nového kancléřství (1939). Od r. 1942 říšským ministrem zbrojení. Efektivní výroba, vrchol v r. 1944. Rozmlouval Vůdci tzv. neronský rozkaz. V r. 1946 odsouzen na 20 let. Uveřejnil paměti. Kvalitní rozbor hospodářské situace.

Gregor Strasser (1892-1934)

Vedl nějaký čas levé křídlo NSDAP. Domáhal se plnění sociálních slibů. Vzděláním lékárník. V první světové válce důstojník. „Poražená generace – mstící se generace“. V r. 1921 do NSDAP. Podílel se na Hitlerově puči r. 1923. 1926-1930 vedl propagandu NSDAP. Zájem o dělnickou levici. V noci „dlouhých nožů“ byl zastřelen, 30.6.1934. Odstraněn jako konkurent Hitlera.

Julius Streicher (1885-16.10.1946)

Učitel, vstoupil do NSDAP 1921. Antisemita. V roce 1923 založil list Der Stürmer, účast na Hitlerově puči, 1928 župní vedoucí ve Francích.  1933 poslanec. Od r. 1933 z pověření Hitlera organizoval boj proti Židům. V r. 1935 podílel se na tak zv. Norimberských zákonech. 1.10. 1946 v Norimberku k trestu smrti.

Fritz Thyssen (1875-1951)

Ocelářský magnát, vedl ocelářskou monopolní výrobu od r. 1926. Finančně podporoval NSDAP.Hitlera uváděl do podnikatelských kruhů. Do NSDAP až v r. 1933. Zastával se Židů – podnikatelů. Emigroval v r. 1939 do Francie. V roce 1940 tam byl chycen a internován v koncentračním táboře. V r. 1948 se vystěhoval do Argentiny. Napsal na odborné úrovni knihu „Financoval jsem Hitlera“.

Fritz Todt (1891-1942)

Inženýr vodních staveb, v r. 1922 do NSDAP, dočasně na levém křídle.5.7.1933 mu byl svěřen dozor nad stavbou dálnic. Stal se organizátorem a šéfem tzv. Todtovy organizace (O.T.) Povolán ke službě státu. Nejprve vojensky organizovaná stavba dálnic, později i pevností, kasáren, stavba Západního valu, obnova zničených mostů a komunikací. Hnědo-černá uniforma. Zde směli sloužit i Češi na nucených pracích. 1944 již 1 360 000 dělníků. Využívání i vězni a zajatci. Poblíž koncentračních táborů především. Todt zaměstnával i opozičně myslící odpůrce režimu, např. Čechy. Podle něho rozhodovala odbornost, v několika případech zaměstnal i židovské míšence s odbornými znalostmi. Negativní jeho hodnocení u funkcionářů NSDAP. Zahynul při leteckém náletu a v Německu se věřilo, že byl ve skutečnosti odstraněn

8.2.1942. O.T. však působila dál.

Ernst Udet (1896-1941)

Za první světové války úspěšný stíhací letec. V roce 1936 inspektorem stíhacího letectva a ještě vrchním šéfem technického oddělení luftwaffe. Od roku 1939 vrchní letecký zbrojmistr. Vliv na Hitlerovu taktiku leteckého boje. 1940 již generálplukovník. Takticky úspěšný, strategicky již méně. Nedostatky za letecké bitvy o Anglii. Když se mu nepodařilo ochránit německé území před bombardováním a nedokázal čelit neúspěchům v leteckém boji na sovětské frontě, spáchal 17.11.1941 v Berlíně sebevraždu.

Kristian Wirth (1885-1945)

Do NSDAP v r. 1931, v r. 1933 do SA a v r. 1939 do SS. 1942 inspektor vyhlazovacích táborů. Na cestě do Rijeky ho zastřelili partyzáni.

Horst Wessel (1907-1950 Berlín)

Syn evangelického pastora, studoval práva, vr. 1926 vstoupil do SA. Zamiloval se do prostitutky a nastěhoval se do jejího bytu. Stal se i sturmführerem SA. Podílel se na bitkách se Svazem bojovníků Rudé fronty. 14.1.1930 pasák Ali Höhler, propuštěný z vězení, ho zastřelil. Goebbelsova propaganda z něho udělala „Hrdinu hnutí“ a uspořádala manifestační pohřeb. Verše zesnulého z roku 1929 po jeho smrti povýšeny na hymnu NSDAP, stala se druhou slokou státní hymny (Německo, Německo nade všechno). Píseň Horsta Wessela musel znát nazpaměť každý nový člen HJ. Melodie byla vzta z námořnické odrhovačky „Naposledy trubka velí nastoupit…“. Wessel píseň pozměnil: „Vlajku vzhůru, pevně semkněte šik, pevným krokem kráčí SA, aby zničila reakci a Rudou frontu …“.

Erich von Witzleben (1881-8.8.1944)

V r. 1934 povýšen na generálmajora, stal se velitelem 1. armády v boji proti Polsku v r. 1939 a velel také v bojích ve Francii. V době československé krize se přimlouval za svržení Hitlera. V roce 1940 povýšen Hitlerem na polního maršála, ale v r. 1942 byl z vedení odstraněn. V r. 1944 se zapojil do příprav atentátu na A. Hitlera. 8.8.1944 popraven.

Karl Wolf (1900-1984)

Důstojník v I. světové válce, v roce 1933 již pobočník Himmlera. Čelný funkcionář SS. Od r. 1937 styčný důstojník SS u A. Hitlera. 30.1.1942 generál zbraní SS. Od 26.7.1944 jako zmocněnec říše kontroloval Mussoliniho republiku v Saló. Podporoval republikánský fašismus. Zajistil si kontakt s americkou výzvědnou službou ve Švýcarsku a 29.4.1945 dosáhl separátního a předčasného místního příměří v severní Itálii. Měl podíl na organizování židovských deportací a k napomáhání k vraždám. Dostal 15 let vězení, ale v r. 1971 byl propuštěn.

 

Když bychom chtěli vypracovat skupinový životopis osob kolem Adolfa Hitlera zjistíme mnoho společných rysů a podmínky i podněty k seskupení podobného typu.

Tedy:

1) Byli to muži, kteří ve válečné vřavě, podmínkách zabíjení, masových zločinů přestanou věřit a orientovat se podle zásad křesťanství, ale nějaké duševní zakotvení potřebují. Víru v Boha nahradí vírou ve velikost německé říše, v nesmrtelnost jeho mocenského poslání a vírou v novou autoritu, v Adolfa Hitlera.

2) Válka je zbavila iluzí, hledají nové v rasismu, nadřazenosti. I ten méně inteligentní Němec je rád, když slyší, že je členem panského národa, že bude vládnout jiným. Rasa je povýšena nad morálku.

3) Neosvědčilo se císařství, prohrálo válku, hledejme tedy nového bubeníka, nová hesla a ctěme nové prapory a symboly. Tím novým bubeníkem je Adolf Hitler. Působí tu i stará tradice živená již z let nadkmenových svazů, že Germán nesmí uvažovat nad prohraným bojem, ale má se cvičit k budoucímu vítězství. K tomu ještě zneužívané heslo Gott mit uns. Jsme v právu, Bůh nám pomůže. To mělo platit pro obyčejného vojáka – křesťana. Militaristická aristokracie je již namyšlená a morálně arogantní.

4) Německo sahalo již po úloze evropského hegemona, bylo však poraženo. Hledalo proto vnitřního nepřítele, hledala se „kudla do zad“. Židé, socialisté, demokraté apod. Vnitřní nepřítel musel být likvidován. Vojenská aristokracie prohrála a hledala nové uplatnění. A. Hitler jim ho poskytl a jen nemnozí díky své odbornosti postřehli, že cíle stanovené nacistickým hnutím jsou nad síly německého národa. Potom i jistá opozice, aby Německo neprohrálo.

5) Morálka kriminálního podsvětí se stala doktrínou státu a autoritativní režim vyrostl z krize demokracie. Našel se nový cíl – ovládnout celý svět. Stát se vedoucí velmocí.

Redakce: J. Skalský                                                                               Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OV KČP v Praze 10 jako svou 241. publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, červen 2008

Webová stránka: www.ksl.wz.cz                                                 E-mail: Vydavatel@ seznam.cz