Květen 1945

Na jaře 1945 bylo cítit, že se blíží konec války. V Jilemnici bylo občas slyšet dunění děl, přícházejíci přes Krkonoše ze Slezska. V té době byla Jilemnice hraničním městem mezi Protektorátem a územím, zabraným Velkoněmeckou říší.

Těžké boje   v posledních dubnových dnech a blízkost osvobození podnítily  povstání v Přerově.

 Jiskra přeskakovala dále na západ, severovýchodní Čechy vzplanuly ve čtvrtek 3. května. Na ten den se dobře pamatuji. Na domech se objevily československé prapory, lidé měli připnuté trikolory, objevily se zbraně, pečlivě ukrývané po celou dobu okupace, všude nadšení.

Z lesů přicházeli partyzáni,  většinou uprchlí sovětští zajatci.

Lidé se vypravili  k hraniční závoře, kde také byla německá posádka. Padly první  výstřely, obětmi byli dva jilemničtí občané.  Nebezpečí hrozilo zejména z nemocnice, která byla obsazena Němci. Na radnici se ustanovil Národní výbor.  Tam byli také naši  občané - důstojníci v uniformách  československé armády. Ti byli pověřeni vyjednáváním s velitelem německých ozbrojených sil  v nemocnici.

Během těchto událostí, které byly plné nejistoty,  přišla sobota 5.května.  Byl chladný deštivý den, tak jako ty další revoluční dny. Doma se objevilo rádio, vůbec jsem nevěděl, že ho máme. Byl to na tu dobu malý přijímač, který kromě středních vln měl speciální úpravu, umožňující poslech vysílačů na krátkých vlnách. Rádio jsme měli celou válku nepřihlášené.  Tatínek s maminkou poslouchali Londýn, když jsem spal, Kdyby nás někdo udal, skončili bychom všichni na popravišti.

Po chvilce ladění se ozvala z rádia hudba, kterou jsem ještě neslyšel. Byl to sokolský pochod Lví silou vzletem sokolím. Sokolská  hudba byla  za okupace zakázaná, když zazněly  její tóny, byl to signál k revoluci. Jako znělka pražského povstání burcovala celý národ. Následovalo hlášení: Tady Československý vysílač svobodná Praha na vlně 415 metrů. Voláme o pomoc !!! a následovala další slova.

U rádia jsme s pohnutím sledovali vývoji situace v Praze. Dovídali jsme se o průběhu bojů na barikádách,  o vraždění civilistů jednotkami SS, o Vlasovcích, kteří po boku Pražanů do bojů  zasáhli. Nemohli jsme uvěřit, že Američané zůstali v Plzni, že nešli Praze na pomoc. 

A stále nás provázela   píseň Lví silou vzletem sokolím,   skutečná znělka Pražského povstání. Byla to posilující píseň, dávající naději, že zvítězíme. Vždy, když tento sokolský pochod slyším, připomene mi dny Květnového povstání roku 1945.

Přišlo ráno 9. května. První slunečný den po pošmourném počasí revolučních dnů. Byla to symbolická  naděje míru a svobody.

 V dokumentech, vysílaných  Českým rozhlasem k výročí 70 let skončení války, se pochod Lví silou  z hlášení Svobodné  Prahy na vlně 415m záhadně ztratil.  Proč?   Vždy\ť  sokolové nesli na svých bedrech podstatnou část odboje, bez jejich pomoci by akce Anthropoid  skončila nezdarem. Nemalý počet sokolů položil během okupace své životy za Československou republiku.                                                                      

Otakar Mach