http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=10363
Siv O'Neall
19. března 2010
Opona nyní padá na osamocenou světovou velmoc, kterou známe, a nyní je nejnaléhavější otázkou, jestli a kdy a jak síly skutečné demokracie, lidských práv, míru a civilizace vyjdou a rozpustí oblak, který se rozšířil nad to, co kdysi bývalo téměř slušným způsobem života.
Dlouhodobý propad do totalitního kapitalismus a
zanedbávání všeho, jen ne korporátních zisků, právě došel
svého konce. Mejdan skončil. Přichází bankrot. Zatím však
nevíme, jak dalekosáhlý tento ekonomický volný pád
bude.
Přichází na mysl předchůdci, jako německá Říše,
ale podobnosti mají k totožnosti daleko. Nelidskost dosahuje
stejného měřítka, ale pokrytectví je ještě horší, než
v nacistické éře. Pokrytectví vládne světu. Žádné
slogany, které vládci Spojených států nebo zbytky západního
světa hlásají jako svoji ideologii a cíle nelze brát za bernou
minci. Lži jsou jediné věci, které vychází z úst tak
zvaných vůdců, a to je způsob, jakým připravili špinavou hru
ke svému vlastnímu prospěchu.
My lidé si nemáme být vědomi toho, jak je s námi zacházeno coby se spodinou, která musí být odhozena. Elita si představuje, že dokud nám není říkána pravda o tom, jak jsme podvodně připravováni o svá přirozená práva, budeme se plazit jako mrskaní psi a líbat nohy našich mučitelů.
Jak daleko jsme se dostali od poněkud civilizované společnosti, kterou měli naši otcové zakladatelé na mysli pro lidi ve třinácti státech, lze měřit pouze tehdy, vezmeme-li v úvahu propastný nedostatek základních potřeb a základních práv, který je nyní ve Spojených státech normou. V podstatě v roce 2010 nezůstala žádná oblast, která by byla ušetřena obecného propadu, kulturního, ekonomického nebo lidského. Lidská práva jsou v troskách, životní úroveň převážné většiny amerických rodin nemůže jít nikam než dále z kopce, hlasy lidí nejsou vyslyšeny, úroveň kulturních institucí, kvalita vzdělání a všechna privilegia, která s tím souvisí, jsou vymazávány z existence.
Prostitutky pravičáckých médií dělají maximálně možná lomoz, aby účinně přehlušily hlasy rozumu. Obecná netečnost lidí je propagována neustálou propagandou, kterou jsou krmeni z médií, podvodný pohled na svět, kde lze uspokojení dosáhnout pouze nadměrnou spotřebou a účastí na násilnostech, je neustále prostřednictvím těchto médií ukazován jako model života, uměle úspěšní a neúspěšní, kteří jsou nám nabízeni odvětvím zábavy, aby naplnili prázdnotu našich duší.
Životní prostředí je divoce plundrováno, bez
jakéhokoliv zájmu o přežití lidstva, přežití planety a všech
jejich milionů různých druhů. Biodiverzita je zapomenutým
konceptem, s výjimkou vzácných rebelů, kteří jdou proti
proudu a pokouší se nechat svůj život zachraňující hlas slyšet
a přehlušit hukot strojů zabijáckých korporací. Tito predátoři
se jasně pokouší pouze maximalizovat své zisky, bez sebemenších
obav z katastrofických následků na prostředí.
Většina
lidí nikdy nevidí, o čem je skutečný svět. Jak by mohli?
Pokřivené „hodnoty“, které si lze za peníze koupit, jsou pro
ně jedinými skutečnými.
Východ slunce nad oceánem,
javorový list v čiré studánce, malá ručka dotýkající se
vaší tváře, krása slov vycházejících z autorovy duše –
co se stalo s krásami života? Co se stalo se skutečným
světem?
Jak tento náhradní svět vznikl?
Kapitalismus, způsobem, jakým se dnes odehrává, je
se skutečnou demokracií nekompatibilní. Tato šílenost, tato
absurdní forma kapitalismus, naprosto neguje lidský systém řízení
světa a nebere naprosto žádný ohled na všechny lidi na
planetě.
Kapitalismus volného trhu, dítko profesora Chicago
School of Economics Miltona Friedmana (1), globalizace, reklamní
slogan totální nadvlády impéria nad zbytkem světa, nový světový
řád Washingtonu, obohacující malou menšinu a škrtící masy –
říkejte tomu, jak chcete, ale je to fantazie, která se nyní
konečně bortí. Vše se to rovná „zaškrcení lidí“ a
„hrabivosti jako moci, díky které se svět točí“.
Náboženstvím v USA je hrabivost a je to jediné skutečné
náboženství, které existuje.
Nicméně obr se hroutí. Rychle se šířící gangréna požírá vnitřek země, její na elitu orientovaný a polovyhladovělý vzdělávací systém, její smutnou parodii na fungující zdravotní systém, její rozpadající se infrastrukturu. Samotné duše lidí chřadnou, protože ztratili práci, jejich domovy jsou zabaveny, jejich ústavní svobody již nejsou respektovány, občanská práva jsou stále více ničena policí a federálními úřady.
To vše přidává k a váže se s ekonomickým
propadem a destrukcí prostředí, které v této chvíli již
nezaručuje ani žitelnou budoucnost pro budoucí
generace.
Multilaterální svět nelze zastavit, protože obr
hraje svými posledními trumfy – pokud mu vůbec nějaké zbyly.
Rozvíjející se země se stávají rozvinutými zeměmi.
V geopolitické realitě prezidenta Obamy ohledně toho
neexistovalo příliš známek povědomosti, ale došlo spíše
k pokračování neokonzervativního imperialismu, který, pokud
mu bude umožněna volná vláda, povede planetu do katastrofy.
Životní prostředí učiní neobývatelným a tím zničí způsob
života miliard lidí na celém světě. Když bude životní
prostředí v troskách, neexistuje žádná cesta zpět.
Korporace, jejichž hrabivost je zodpovědná za stávající
situaci, zdá se nechápou, nebo je nezajímá, směr, kterým táhnou
planetu.
Volný trh byl nastolen jednostrannou mocí obra na západě a neslýchaným bohatstvím několika málo jedinců bylo jeho cílem. Nástroji byly Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka, které pracují ve stejných kolejích na trase vykrádání národních zdrojů co nejvíce zemí a ždímání peněz z finančně vysátých zemí tím, že jejich vládám půjčují peníze za nejvyšší úrokové sazby. Posledním krokem zemí nacházejících se v ekonomických úzkých vždy bylo seškrtání sociálních služeb, devalvace národní měny a zvýšení daní již tak napůl uškrceným lidem, a tím vyhladovění bestie. To je všudypřítomná hlavní strategie těchto pohůnků Washingtonu; super nástroje pro americkou světovládu. A samozřejmě s tím přichází akumulace dalšího bohatství, které je pak přidáno k již tak astronomickému bohatství korporací. Šílenství! S jakým koncem?
Země, které se dříve těšily celkem dobré životní
úrovni, avšak byly následně vyždímány ekonomikou volného
trhu, dohodami o volném obchodu, jako NAFTA, CAFTA, FTAA (2) a
bilaterálními smlouvami, zaznamenaly vymizení svého dřívějšího
relativně spokojeného života, jak tomu bylo u asijských zemí
v devadesátých letech během asijské finanční krize. (3)
Chudé země třetího světa byly náhle ještě více ožebračeny
než předtím, a jejich národní zdroje jim byly odebrány
nadnárodními hydrami. Kamkoliv v zemích s finančními
potížemi šlápla těžká bota MMF a Světové banky, dokázala
z národního bohatství těchto zemí vysát krev a zničit
jejich finanční nezávislost.
Kapitalismus volného trhu
nemůže provázet skutečnou demokracii. Tyto koncepty představují
v řízení ekonomických systémů světa opačné póly.
Nejvýraznější známkou zešíleného kapitalismu je jeho upírání
jakýchkoliv občanských a lidských práv pracujícím lidem.
Privatizace, která je základní mantrou tohoto dekadentního
světového řádu, nás nakonec donutí platit za vzduch, který
dýcháme, a za znečištěnou vodu, kterou pijeme.
Pokud je národním volbám dovoleno přežít, aby dělaly kulisu demokracie, vždy je to pouze proto, že díky způsobu, jakým jsou dnes pořádány, nemají žádný význam. Pro systém, který řídí svět, nepředstavují žádné skutečné nebezpečí, protože jsou striktně kontrolovány korporacemi, které působí ruku v ruce s imperialisty. Jsou součástí systému.
A přesto většina amerických občanů trpí dojmem, že jejich hlasy se v řízení vnitřní a vnější politiky počítají. Zdá se, že se pomalu probouzí, nicméně do faktu, že na jejich opozici vůči probíhajícím válkám a daňovým škrtům pro bohaté se nebere zřetel.
Vytvoření osamocené velmoci
Na konci druhé světové války, kdy byla Evropa vyčerpána a doslova bezmocná coby obchodní partner, americká vláda jasně chápala, že bude muset podepřít válkou poškozené evropské země, aby se vytvořil trh pro její nově nabité bohatství. Velká hospodářská krize byla konečně pryč, díky impulzu ekonomice, který válka zemi přinesla. Nyní USA potřebovaly obchodní partnery. Takže se zrodil Marshallův plán. Později přišel hollywoodský superman Ronald Reagan a jeho megalomaniakální a expanzionistické plány byly dány do pohybu a zároveň se vytvářelo jádro hnutí neokonzervativců.
Během celé této doby byl vytvářen vhodný zloduch z komunistického nepřítele. Od doby McCarthyho v padesátých letech, přes Kennedyho fiasko v Zálivu sviní a pokusu o invazi na Kubu v r. 1961, po hrůzy vietnamské války, zločinné zásahy v různých středoamerických a latinoamerických zemích to byla vždy komunistická hrozba, která sloužila jako záminka pro invaze do zemí, které stály v cestě americké moci a expanzionismu. Ty země, které nebylo možno koupit nebo propagandou donutit ke spolupráci s říší, byly prostě napadeny a převzaty. Do očí bijící výjimkou byl výprask ve vietnamské válce, kdy nebyla převzata žádná země. Ale z toho se imperialisté nepoučili ani trochu. Lidé ano, ale psychopatičtí neokonzervativci ne. A pokud nějak, tak to, co si neokonzervativci z této šílené války vzali, byl pravý opak, tedy že USA musí ukázat světu, že jsou stále pánem planety, včetně vesmíru.
Udělejte invazi, zničte, zabijte a převezměte národní zdroje bylo obchodní známkou americké zahraniční politiky. Dokud nezkolaboval Sovětský svaz a značně nafouknutá propaganda o obru na východě, který hrozil skoncováním s nadvládou velmoci číslo jedna, nebyla konečně prokouknuta všemi. Od konce druhé světové války, díky velkému posílení, které ji dali bratři Kennedyové, se nad západním světem vznášela komunistická hrozba, založená na minimu reality, ale na maximu hysterické propagandy. Byla to chobotnice, která šířila svá chapadla do celého světa. Pokud byla sovětská ozbrojená síla opravdu velká, bylo to proto, že všechny své ruble vložili do zbrojního průmyslu a zanedbávali blahobyt svých lidí.
Strach a věčná válka jsou nástroji kapitalismu
Když se Sovětský svaz rozpadl, USA byly náhle
okradeny o vhodný cíl, na který bylo možno svalit zla světa.
Musel být vytvořen nový nepřítel a všichni víme, jak „válka
proti terorismu“ vznikla, na základě absurdní teorie, hystericky
hlásané, že se nyní všichni muslimové chystají převzít
západní svět. Al-Kejda může být docela dobře výtvorem
Washingtonu, ale, jak bylo možné očekávat, pak se stala realitou
(4). Nepřetržitá válka velmoci v podstatě slouží
k udržení strachu, který je nezbytný pro udržení lidí
v zaslepení. Hysterie a ignorance jsou pro věčnou válku
nutnou podmínkou. Neustála propaganda je také významným
nástrojem, bez kterého by slogan „Pax Americana“ nebyl nic než
k smíchu od samého počátku. A samozřejmě masmédia hrála
tuto hru také, protože za to byla placena.
Strach byl
nástrojem, kterého bylo potřeba, aby se lidé světa ohloupli a
zatáhla se opona emocionální slepoty v jejich myslích. Co
vůbec vytvoření tohoto živočišného strachu a vzteku
umožnilo byl samozřejmě útok na Světové obchodní centrum a
následná hysterie kolem 9/11. Bez tohoto rozsáhlé nástroje
propagandy by války, které následovaly, naprosté opovržení
ústavními právy amerických občanů a americkou ústavou byly
pouze zbožným přáním nekonzervativních zločinců.
Samozřejmě, že namůžeme vědět, o kolik déle bude
„osamocená velmoc“ ještě dýchat. Nyní je na jednotce
intenzivní péče a můžeme pouze matně tušit, jak bude svět po
dodýchání kolosu vypadat. Žádná slova usmíření pro zbytek
světa z úst prezidenta Obamy nezachrání vrak, kterým
Spojené státy americké jsou.
Jaká arogance, jaké
nadměrné sebevědomí věřit, že Spojené státy by mohly být
schopny vytvořit tisíciletou říši, kde všechny ostatní země
budou ochotnými spojenci, v důsledku propagandou šíření
„kulturní, morální a vojenské nadřazenosti“ obřího pána.
A pokud nebudou spojenci, stanou se podmaněnými a poddanými,
protože by mohly ztratit svoji vnitřní sílu, jak bylo záměrem
v Iráku, Afghánistánu a pravděpodobně také v Pákistánu.
Říše se měla jevit tak neporazitelnou, že žádná jiná země
by nikdy neměla být schopná proti této velké mocnosti jít. Měli
být bohy na Zemi a všichni, kdo by vzhlíželi k jasnému
světlu jejich tvrzení o božské moci, měli pochopit, že odpor je
marný.
Momentíček – neviděli jsme to již dříve? Zdá
se, že se nikdo nikdy nepoučil, že dokonce i říše směřuje
k rychlému pádu, když se vítr obrátí a z očí lidí
ve zbytku světa spadnou klapky. A jak je dokonale zjevné, pýcha se
nezrodila v komplotu neokonzervativců v podzemí za
prezidentování Reagana. Začala krutým téměř vyhubením
domorodé americké populace. Nikdo se nemůže velmoci postavit. Je
nositelem bohem daného oprávnění vládnout kontinentu, vládnout
válkou zničené Evropě, vládnout Amerikám, vládnout na zdroje
bohatým zemím, vládnout světu.
Psychopati, kteří tuto absurdní fantazii vytvořili, by měli mít veškerá práva stát se prvními oběťmi pádu říše. Byla v dlouhé řadě historických impérií někdy nějaká říše tak chybně posuzující sílu národní hrdosti a pevné odhodlání napadených lidí řídit si svoji vlastní zemi, své vlastní životy na svém území, které bylo jejich po tisíce let?
Svět se nicméně mění. Jednoho dne zjistíme, jestli
je již příliš pozdě, nebo jestli je ještě možnost, aby lidé
a prostředí mohli být zachráněni.
Asie se organizuje, aby
byla na západě stále méně závislá. Vytváří své vlastní
organizace spolupráce, jako AFTA
(5) (oblast volného obchodu
ASEAN), zrodivší se z ASEAN, „Asociace zemí jihovýchodní
Asie“, „geopolitické a ekonomické organizace deseti zemí
nacházejících se v jihovýchodní Asii, která byla vytvořena
8. srpna 1967 Indonésií, Malajsií, Filipínami, Singapurem a
Thajskem“. Tato organizace nyní zahrnuje deset zemí nacházejících
se v jihovýchodní Asii. (6)
S projektem AFTA se započalo v r. 1993,
s cílem vytvořit oblast volného obchodu ve východní Asii.
Byla podniknuta některá odvážná opatření během asijské
finanční krize v devadesátých letech, což jasně ukázalo
potřebu vzájemné ekonomické provázanosti mezi jihovýchodní a
severovýchodní Asií.
V listopadu 2001 byl předložen
ambiciózní plán na vytvoření regionálního bloku. V něm
se doporučovalo, aby východní Asie přešla z oblasti zemí
na soudržné regionální společenství, které bude kolektivně
usilovat o mír, prosperitu a pokrok. Pro spolupráci určili
následující sektory: ekonomiku, finance, bezpečnost, životní
prostředí, sociální a kulturní oblast. (7)
Čína, příští velmoc?
Čínská ekonomika je třetí největší na světě a Čína je největším držitelem amerických státních dluhopisů. Je hlavním držitelem dluhu americké vlády a je to též jedna z vynořujících se zemí“, o které lze říct, že se již vynořila/rozvinula. Nyní je v plnohodnotné pozici stát se velmocí. V den, kdy Spojené státy americké vyhlásí bankrot, bude Čína pravděpodobně připravena jejich místo převzít, ve spojení s dalšími vyspělými zeměmi.
Právě nyní Čína dává Obamovy studenou sprchu. Je faktem, že obchod s USA nedávno vzrostl, ale v podstatě je Čína ekonomicky před bývalou velmocí tak napřed, že si může ťukat na čelo při pokryteckých požadavcích, které Washington předkládá. Kdo bude vyzývat Čínu, aby respektovala občanská práva nebo zmírnila znečištění, aby zachránila životní prostředí? Nebo kdo bude Čínu přesvědčovat, že má být v životních podmínkách více rovnosti? Pokrytectví Washingtonu nezná mezí.
Očividně se nemůže těšit na svět, kde jedna
nelidská velmoc bude nahrazena jinou. Nejsme slepí k tomu
druhu života, který bychom žili pod čínskou nadvládou. Ale
taková myšlenka se zdá být vzdálená realistickému řešení, o
které musíme usilovat, protože nový světový řád by měl být
spíše multilaterální organizací, kde žádná velmoc nebude mít
příliš vlivu na zbytek světa.
Co se týká dalších
vynořujících se zemí, jako Indie a Brazílie, stále je čeká
kus cesty. Nízká kvalita vzdělání, nízká průměrná životní
úroveň, špatné zdravotnictví, smutně nedostatečný boj pro
znečištění a pohrdání lidskými právy patří k hlavním
problémům těchto zemí, a stejně tak Číny. Nicméně na Spojené
státy lze rovněž poukázat jako na zemi, která má stejné
nedostatky ve všech těchto oblastech. Ve všech těchto zemích je
také děsivý nedostatek rovnosti, ale opět, nejbohatší z nich
USA, nese spolu s těmito relativně bohatými zeměmi vinu
také.
Latinská Amerika nabírá sílu
V další části světa se nachází latinská Amerika, která v současné době bojuje za svoji nezávislost na říši. Ke zrození Mercosur, společného trhu jihu, došlo 26. března 1991. Od jeho vzniku tam patří Brazílie, Argentina, Uruguay a Paraguay, 17. června 2006 se připojila také Venezuela. Bolívie, Chile, Ekvádor a Peru mají v současné době statut přidruženého člena.
Panama a Mexiko také oznámily svůj záměr připojit se k Mercosur.
Na druhou stranu, Venezuela přišla také s ALBA (symbolická zkratka, protože alba znamená úsvit), odpovědí Venezuely na imperialistické dohody o volném obchodu („Bolívarská aliance Amerik“ či „Alianza Bolivariana para los Pueblos de Nuestra América“), která se z počátku skládala z Venezuely a Kuby. Později se připojila Bolívie, Ekvádor a Nikaragua. Některé ostrovy v Karibiku jsou členy také. Honduras se stal členem v srpnu 2008, ale, což je dosti zajímavé, po puči v červnu 2009, který svrhl prezidenta Zelayu, bylo jeho členství zrušeno.
„16. prosince 2009 se honduraský kongres sešel, aby zrušil členství země v ALBA, a tvrdil, že je to kvůli „nedostatku respektu“ ze strany Venezuely, od doby, kdy se země v r. 2008 připojila, a konkrétně uvedl poznámky Hugo Chaveze o potenciální invazi Hondurasu, aby byl Manuel Zelaya vrácen do úřadu, poté, co byl sesazen 28. června 2009 v honduraském státním puči. Vystoupení z ALBA bylo honduraským kongresem ratifikováno 13. ledna 2010. Ekonomické vztahy s Venezuelou pokračují, včetně vztahů prostřednictvím Petrocaribe.“
Mercosur a ALBA jsou odpovědí latinské Ameriky na NAFTA, CAFTA a FTAA, USA sponzorovaných tak zvaných dohod o volném obchodu, které jsou o všem možném, jen ne volném obchodu, a neustále vytváří obchodní bariéry vůči cizím zemím kvůli zisku Spojených států.
Závěr
Spojené státy, osamocená velmoc, již neexistují. Čím dříve to vůdci zjistí, tím měkčí bude pád, když se obr konečně rozpadne. Barack Obama dal Evropanům a mnoha dalším jistou naději na změnu cesty necitelného obra. Ale nic takového se nestalo a nic takového se nestane. Svět může nyní zachránit pouze pád říše. Pokud již není pozdě.
Jsme svědky vynořování se dalšího druhu nového světového řádu, méně arogantního, multilaterální spolupráce? Svět vzdychá po novém řádu, kde otázky života a smrti budou řešeny všemi zeměmi světa a nebudou zadupávány jedním hrabivým obrem, který si představuje, že je králem planety.
Siv O'Neall, Lyon, France
Zdroj translation OSUD.cz 2010